Jednou z nejzábavnějších věcí ruského skoku šipkou do syrské pětiletého konfliktu je rozsah, v němž v podstatě Moskva představuje skoncování s washingtonskou strategií snah o změny režimů na Středním východě záměrnou destabilizací jinak silných (a dost možná vždy neškodných) vlád. Až do 30. září – což je den, kdy tříhvězdičkovým ruský generál napochodoval na US ambasádu v Bagdádu a informoval její personál, že „do hodiny“ začnou nálety v Sýrii – vypadali ve Washingtonu, Rijádu, Ankaře a v Doha jako úplně spokojení, že si jen prostě počkají, až ta či ona skupina rebelů uspěje při zabrání Damašku.
USA se mezi tím, co se týče ISIS, zabývaly čímsi, co by šlo nazvat, strategií „ohrazování“ – když tu v podstatě byla představa, že toho Frankensteina udrží zavřeného v laboratoři, ale té příšeře přitom moc neublíží, aby se nestala neúčinnou v boji za destabilizaci Asadovy vlády.
Jakmile by Asad padl, USA by napochodovaly a zemi by „osvobodily“, než by rychle nainstalovaly loutkovou vládu – a to samozřejmě s pomocí Saúdů. Všechno se ale změnilo, když Rusové dorazili do Latakie.
Jakmile začaly válečné letouny Moskvy s pomocí pozemních sil Hezbolláhu a IRGC obracet vlnu ve prospěch SAA, tak Putin hned přistoupil k odhalení celé té frašky, kterou předvedl v plné nahotě, když se hlasitě ptal, proč se USA nepřidají k Rusku jako partner ve válce s terorismem? Samozřejmě, že odpověď znal, smysl to ale mělo v tom, že přiměl ptát se proč i obecnou veřejnost, jestli je ISIS opravdu největší hrozbou lidstvu od dob Reichu, proč pak není Washington ochoten k partnerství s Moskvou a také s Teheránem? Mezi tím a zjevně nekonečným proudem klipů z ruského ministerstva obrany předvádějícím stovky náletů za stovkami náletů proti teroristickým cílům vzbudil Kreml dojem, že Bílý dům to nemyslí s vymýcením těchto skupin vážně, i když je Západní média vyzdvihují jako veřejného nepřítele číslo jedna.
USA se asi od poloviny října pustily do zoufalé snahy vyvracet to tvrzení, že třeba – prostě jen třeba – by ten vnímaný nezájem Ameriky o vymýcení teroru mohl mít i nekalé vysvětlení. Washington zaprvé zveřejnil záznam z kamery v helmě z přepadu ISIS věznice, který přinesl prvního USA padlého v boji v Iráku od roku 2011. Následně Bílý dům oznámil, že SpecOpáci budou vysláni i do Sýrie. Pentagon se přidal s nabídkou vyslání vrtulníků Apache i s posádkami, aby pomohly Bagdádu při zpětném dobytí Ramadi (tuto pomoc premiér Haider Abadi pod tlakem šíitských zákonodárců a Íránu odmítl, aby tak utlumil americký vliv v této zemi). A nakonec začaly USA dokonce útočit i na ropné cisterny ISIS.
USA před tím tvrdily, že ty ropné konvoje neničily, protože Pentagon měl obavy z vedlejších škod. Jakmile ale začal Putin vyzrazovat ropné vazby mezi Tureckem a ISIS a začal vystavovat videoklipy automobilových cisteren s ropou proudících zjevně beztrestně přes hranici, tak byl Washington nucen výmluvu na „vedlejší škody“ opustit a začít ty náklaďáky bombardovat (ač Rusové by nám mohli vyprávět, že toho bombardování ze strany USA tak moc není). Kolem a kolem to ale posiluje tvrzení, že Washington vlastně žádnou strategii nemá. To ve skutečnosti není žádná pravda. Nejspíš strategie existuje, do ní ale nepatří plnocenná snaha o poškození ISIS a o její porážku, a tak je třeba povídačku o tom překroutit tak, aby dávala čím dál nedůvěřivější veřejnosti nějaký smysl.
Jak referuje The Hill, USA teď překotně pečou „novou povídačku“, aby jí nakrmili netrpělivé voličstvo. „Vojenští činitelé úkolových sil Přirozená rozhodnost nedávno zformovali pracovní skupinu, aby formulovala ‚novou povídačku‘, píše The Hill s odkazy na činitele obrany.
„Tyto kroky jsou předběžné a jsou součástí rozsáhlejších snah o lepší komunikaci o americké vojenské strategii uprostřed těžké kritiky od republikánských presidentských kandidátů, kteří říkají, že Obama v boji s touto teroristickou skupinou prohrává,“ pokračuje článek.
„Takže říkat, že žádná strategie neexistuje, je prostě úplně mimo,“ tvrdí důstojník pro veřejné záležitosti Kombinovaných spojených úkolových sil – Operace Vrozená rozhodnost, plukovník Armády Christopher Garver.
„Tato nová pracovní skupina bude usilovat o nejlepší artikulaci toho, co se pokoušíme dělat… a učinit to snadno pojatelné pro porozumění,“ dodal.
Ano, USA chtějí „artikulovat to, co se pokouší dělat,“ protože teď je to na Vladimirovi Putinovi, Sergeji Lavrovovi a Marii Zacharové, když oni to dělají a artikulují vysvětlení toho, co má Washington v Sýrii za lubem. Takže USA zoufale potřebují tu povídačku zase uchopit do vlastních rukou, nebo jinak skončí jako Turecko, které je teď široce chápáno jako ten, co představuje státního sponzora Islamistického státu číslo jedna, a to všechno díky moskevskému propagandistickému blitzkriegu následujícímu po Erdoganově kroku se sestřelením ruského Su-24 minulý měsíc.
A tady je Obama: „Došlo k oprávněné kritice toho, co jsem dělal a co dělala naše administrativa, v tom smyslu, že jsme vám nedávali pravidelně vědět, myslím, že jsme vám nepopisovali všechnu tu práci, kterou jsme už více než rok vykonávali, abychom ISIL porazili,“ řekl.
Zde je seznam kroků, které USA přijaly, když se v šíleném shonu snažily vyvracet tvrzení, že americká vojska buď při mýcení této skupiny selhala, nebo se mu podle rozkazů vyhýbala:
- 30. listopadu Bílý dům oznámil, že president určil nového cara přes ISIS Roberta Malleye. Ten hned o dva týdny později vedl Twitterový chat, kdy odpovídal na otázky obecné veřejnosti a žurnalistů.
- 6. prosince promluvil president z Oválné pracovny o ISIS k národu, aby zopakoval a hájil svou strategii.
- 8. prosince začal tiskový tým Národně bezpečnostní rady e-mailovat s žurnalisty o denních souhrnech „klíčovém vývoji“ naší „bezvýsledné kampaně za poničení a zničení ISIL.“
- 14. prosince navštívil sám president Pentagon, aby svolal schůzi Národně bezpečnostní rady o ISIS. Ač vydal pozoruhodné závěrečné prohlášení, tak nepřijal žádné otázky žurnalistů.
- 15. prosince vedoucí činitel ministerstva zahraničí informoval pentagonské reportéry o úsilí útočit na ropná zařízení ISIS.
- 16. prosince informoval reportéry Bílého domu náměstek ministra financí pro terorismus a finanční zločiny Adam Szubin o snahách odříznout ISIS od financování.
Paul Ryan za sebe říká, že problém není ve sdělování, nýbrž ve strategii samotné.
„To není poprvé, kdy president zdůrazňoval, že Americký lid to jen nepochopil, a obviňoval z nespokojenosti Američanů špatnou komunikaci místo samotné selhavší politiky,“ uvedla v prohlášení Ryanova kancelář.
Problém není v „komunikačním plánu“ na poražení ISIS, ale spíše v potřebě „důkladného plánu na zničení tohoto nepřítele naší vlasti,“ řekl.
Správně. Ale co Ryanovi zjevně buď nedošlo, nebo to prostě nemohl říct, je to, že to není o zničení ISIS, že je to o dosažení širších geopolitických cílů jako vytlačení íránského vlivu na Arabském poloostrově a o snaze zajisti, že se rovnováha moci na Středním východě, jakmile budou příští rok zrušeny sankce, neposune směrem k Íránu příliš dramaticky. Jak to formuloval bývalý důstojník pěchoty vyslanec James Jeffrey: „Když nejste ochotni změnit politiku… nebo nejste ochotni změnit své cíle, tak tím, co činíte, jen přestavujete židle u stolů na Titaniku.“
Jinými slovy, jediným způsobem, jímž USA obnoví pár drobtů ze ztracené věrohodnosti, je prosté skončení s pokusy o svržení Asadovy vlády a zaměření se na „teroristy“. Samozřejmě, že k tomu nedojde i přes nejlepší snahy Tulsi Gabbard a té hrstky dalších zákonodárců uvnitř toho Pásu těch, kterým to ve skutečnosti „došlo“.
Jeden ze zdejších českých článků o těchto snahách Tulsi Gabbard: Kongresmanka prohlašuje americké úsilí o svržení Asada za „ilegální“ a obviňuje CIA z podpory terorismu
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: zerohedge.com