 |
| Vjačeslav Butusov (Nautilus Pompilius) |
30. 12. 2015, Petr Ďoubalík
Písnička skupiny Nautilus Pompilius - Procházky po vodě: video, text, překlad, procvičení ruštiny a zpěvu (připojen refrén foneticky - piš jak slyš = zpívej jak čteš)
Nedávno jsem slíbil, že dodám překlad této písničky, tak slib plním. Překládal jsem, jak jsem nejlépe uměl. Pokud najdete nepřesnost, dejte vědět, rád to vylepším.
Protože text písně vychází z biblického příběhu (příběhů), což není vůbec má parketa, požádal jsem kamaráda, aby mi pomohl a přidal nějaká vysvětlení. Najdete je na konci příspěvku.
po 3:16:
Bravo, Polino! A Vjačeslave! Náš sál stojí, obrovské poděkování! Polino, jak se ti
podařilo vyrovnat s trémou, vše jsi tak skvěle zvládla.
No, ne vše se mi povedlo, mě teď bylo trochu špatně, ráno jsem málo jedla a tak
proto mi teď asi bylo špatně, k tomu ještě nervozita, to vše dohromady, tak se to
sešlo...
Наутилус Помпилиус - Прогулки по воде
Музыка - Вячеслав Бутусов
Слова - Илья Кормильцев
С причала рыбачил апостол Андрей,
А Спаситель ходил по воде,
И Андрей доставал из воды пескарей,
А Спаситель погибших людей.
И Андрей закричал - я покину причал,
Если ты мне откроешь секрет,
И Спаситель ответил - спокойно, Андрей,
Никакого секрета здесь нет.
Z přístavu rybařil apoštol Andrej,
a Spasitel chodil po vodě,
Andrej vytahoval z vody hrouzky (ryby),
a Spasitel ztracené (zmizelé, zničené, zahynulé) lidi.
A Andrej zvolal - já opustím přístav,
jestli mi prozradíš tajemství,
a Spasitel odpověděl - klid, Andreji,
žádné tajemství tady není.
Refren:
Видишь, там на горе возвышается крест,
Под ним десяток солдат, повиси-ка на нём.
А когда надоест, возвращайся назад
Гулять по воде, гулять по воде,
Гулять по воде со мной.
Refrén přepis "piš jak slyš" (jak čteš tak pěj):
Vídiš, tam na garé vazvyšájet sa krést
pad nim děsjatok saldát, pavisi-ka na ňóm
a kagdá nadaést, vazvraščajsa nazád
guljáť pa vadě, guljáť pa vadě,
guljáť pa vadě sa mnój.
Vidíš, tam na hoře se vypíná kříž,pod ním desítka vojáků, povis-si na něm.
A až tě to omrzí (bude nudit), vrať se zpět
Chodit po vodě, chodit po vodě,
Chodit po vodě se mnou.
Но, учитель, на касках блистают рога,
Чёрный ворон кружит над крестом,
Объясни мне сейчас, пожалей дурака,
А распятье оставь на потом.
Онемел Спаситель и топнул в сердцах
По водной глади ногой, -
Ты и верно дурак, и Андрей весь в слезах
Побрел с пескарями домой.
Ale, učiteli, na přilbách se blyští rohy,
Černý havran krouží nad křížem,
Vysvětli mi (to) teď, popřej (odpusť) hlupákovi,
A ukřižování nechej na později.
Oněměl Spasitel a dupnul v srdcích
Po vodní hladině nohou, -
Ty jsi opravdu hlupák, a Andrej celý v slzách
Odebral se s hrouzky domů.
 |
| Polina Čirkina, 11 let, zpěv |
Pro zájemce připojuji rozšiřující informace od kamaráda:
Připadá nám, že text písně je složen z několika biblických příběhů. Jakási biblická koláž. Pojednává o rybáři Ondřejovi (mohou to být také všichni jeho následovníci – nebo jeho budoucí učedníci), kterého oslovil Ježíš. Zve je, aby ho následovali a („lovili“) zachraňovali lidi z tohoto zkaženého světa. V době, kdy Ježíš zve své
učedníky, je známý svými zázraky (chůze po vodě), ale stát se následovníkem znamená přijmout i stinnou stránku věci…přijmout pohanu a utrpení (viset na kříži). To mnozí odmítají a tak jsou nazváni “hlupáci“ (lépe to vystihuje výraz „nerozumní“). Ondřej zřejmě zastupuje tuto skupinu lidí a proto se vrací s pláčem a svými rybami domů. Nevyužil mimořádnou výsadu být Kristovým učedníkem a obrazně „kráčet po vodách“ neboli zažívat na sobě samém moc Božího ducha, síky, která dokáže nemožné.
Vypsal jsem biblické texty, které se k tomu vztahují.
Z přístavu rybařil apoštol Andrej... žádné tajemství tady není:
Marek 1:16-18 Zatímco kráčel podél Galilejského moře, viděl Šimona a Ondřeje, Šimonova bratra, jak rozhazují [své sítě] do moře, neboť byli rybáři. Ježíš jim tedy řekl: „Pojďte za mnou a způsobím, abyste se stali rybáři lidí.“ A ihned zanechali své sítě a následovali ho.
Matouš 14:23-34 Nakonec, když poslal zástupy pryč, sám vystoupil na horu, aby se modlil. Ačkoli již bylo pozdě, byl tam sám. Zatím byl člun již vzdálen od země mnoho set metrů a vlny na něj tvrdě narážely, protože vítr byl proti nim. Ale v době čtvrté noční hlídky přišel k nim a kráčel po moři. Když ho učedníci zahlédli, jak kráčí po moři, znepokojili se a řekli: „To je přízrak!“ A křičeli strachem. Ale Ježíš k nim hned promluvil slovy: „Seberte odvahu, to jsem já; nemějte strach.“ Petr mu odpověděl a řekl: „Pane, jestliže jsi to ty, přikaž mi, abych k tobě přišel po vodách.“ Řekl: „Pojď!“ A tak Petr sestoupil z člunu, kráčel po vodách a šel k Ježíšovi. Ale když pohlédl na větrnou bouři, dostal strach, a když začal klesat, vykřikl: „Pane, zachraň mě!“ Ježíš ihned vztáhl ruku, uchopil ho a řekl mu: „Ty malověrný, proč jsi zapochyboval?“ A když vstoupili do člunu, větrná bouře opadla. Potom mu ti ve člunu vzdali poctu a řekli: „Ty jsi skutečně Boží Syn.“ A přepluli a přistáli v Genezaretu.
Nepochopili jsme, co je to tajemství.
Vidíš, tam na hoře se vypíná kříž... Chodit po vodě se mnou:
Matouš 27:32-54 Když vycházeli, našli rodáka z Kyréné jménem Šimon. Toho člověka přinutili ke službě, aby zvedl jeho mučednický kůl. A když přišli na místo zvané Gol′gotha, (kopec) což je Místo lebky, dali mu pít víno smíchané se žlučí; ale když je ochutnal, odmítl pít. Když ho přibili na kůl, rozdělili si metáním losu jeho svrchní oděvy, a jak tam seděli, drželi nad ním stráž. Nad jeho hlavu také umístili psané obvinění proti němu: „To je Ježíš, Král Židů.“ Byli s ním tehdy přibiti na kůl dva lupiči, jeden napravo od něho a jeden nalevo od něho. Kolemjdoucí tedy o něm začali mluvit utrhačně, potřásali hlavami a říkali: „Ty, který jsi chtěl zbořit chrám a ve třech dnech jej postavit, zachraň sám sebe! Jestliže jsi Boží syn, sestup z mučednického kůlu!“ Stejně si z něho začali tropit žerty i přední kněží se znalci Zákona a staršími muži a říkali: „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže! Je Král Izraele; ať nyní sestoupí z mučednického kůlu, a uvěříme v něj. Vložil důvěru v Boha; ať ho nyní vyprostí, jestliže ho chce, neboť řekl: ‚Jsem Boží Syn.‘“ Stejně ho začali hanět i lupiči, kteří byli přibiti na kůl spolu s ním. Od šesté hodiny padla na celou zemi tma až do deváté hodiny. Asi v devět hodin zvolal Ježíš silným hlasem a řekl: „E′li, E′li, la′ma sabachtha′ni?“, to je: „Můj Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil?“ Když to slyšeli někteří z těch, kdo tam stáli, začali říkat: „Ten člověk volá Elijáše.“ A jeden z nich ihned běžel a vzal houbu a namočil ji do kyselého vína a dal ji na rákos a šel mu dát napít. Ale ostatní řekli: „Nech [ho]! Ať vidíme, zda ho Elijáš přijde zachránit.“ [Jiný muž vzal kopí a probodl mu bok a vyšla krev a voda.] Ježíš opět silným hlasem vykřikl a vydal ducha. A pohleďme, opona svatyně se roztrhla vedví odshora dolů, a země se třásla a skalní masivy pukaly. A pamětní hrobky se otevřely a mnohá těla svatých, kteří usnuli, byla vyzdvižena (a osoby přicházející z [místa] od pamětních hrobek po jeho vyzdvižení vstoupily do svatého města a byla viditelná mnohým lidem. Ale když důstojník a ti, kdo s ním drželi stráž nad Ježíšem, viděli zemětřesení a věci, které se děly, zachvátil je velký strach a řekli: „Jistě to byl Boží Syn.“ (to byli ti římští vojáci)
Ale, učiteli, na přilbách se třpytí rohy... Odebral se s hrouzky domů:
Připadá nám, že Andrej v této sloce je spíše apoštol Petr. (On ho totiž zrazoval od ukřižování. Nakonec ho zradil a potom hořce plakal.) Matouš 16: 21-23 Od té doby Ježíš Kristus začal ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a vytrpět mnoho od starších mužů a předních kněží a znalců Zákona a být zabit a třetí den vzbuzen. Na to ho Petr vzal stranou a začal ho přísně napomínat a říkal: „Buď k sobě laskavý, Pane; tento [osud] tě vůbec nepotká.“ Ale on se obrátil zády a řekl Petrovi: „Kliď se za mne, Satane! Jsi mi kamenem klopýtání, protože nemyslíš myšlením Božím, ale lidským.“ Potom Ježíš řekl svým učedníkům: „Jestliže chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a zvedne svůj mučednický kůl a neustále mě následuje. Kdokoli chce totiž zachránit svou duši, ztratí ji; kdokoli však ztrácí svou duši kvůli mně, nalezne ji. Marek 14:66-72 Zatímco byl Petr dole na nádvoří, přišla jedna veleknězova služka, a když uviděla Petra, jak se ohřívá, podívala se přímo na něj a řekla: „Ty jsi také byl s tím Nazaretským, s tímhle Ježíšem.“ Popřel to však a řekl: „Ani ho neznám, ani nerozumím, co říkáš“, a vyšel do vstupní místnosti. Při pohledu na něj služka začala znovu říkat těm, kdo u [toho] stáli: „To je jeden z nich.“ Opět to popíral. A ti, kdo u [toho] stáli, za malou chvíli ještě jednou začali říkat Petrovi: „Jistě jsi jeden z nich, vždyť jsi opravdu Galilejec.“ Začal se však zaklínat a přísahat: „Neznám toho člověka, o kterém mluvíte.“ A vzápětí kohout zakokrhal podruhé; a Petr si připomněl výrok, který k němu Ježíš pronesl: „Dříve než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ A zhroutil se a rozplakal se.