Konec demokracie ve Švédsku

Že jste si do teď ničeho nevšimli? Není divu. Z oficiálních médií zprávu s alespoň trochu podrobnějším popisem situace publikoval pouze server Česká justice. Ostatní zpravodajské portály se zmohly jen na nicneříkající a mezi ostatními událostmi ukrytou zprávičku o „vyřešení vládní krize ve Švédsku“. // Pozoruhodné o to víc, že když v roce 1998 došlo k něčemu nekonečně bezvýznamnějšímu u nás, mohli se havlističtí politici zbláznit a žádali „zásah zvenčí“, jemuž se jim také v podobě slovních intervencí od „evropských demokratů“ dostalo.

"Nestydíme se za naši víru. Budeme bojovat do posledního dne našeho života. Budeme bojovat ve Švédsku, budeme bojovat všude, dokud neřeknete: není boha nad Alláha. Dobudeme Švédsko, podmaníme si celou Evropu," to je jen krátký úryvek z rozhovoru muslimského moderátora a Ahmeda, zapáleného radikála IS...

Teď nikdo ani muk. Vše je zřejmě v naprostém pořádku. O co ve skutečnosti šlo? Před koncem loňského roku se švédským vládním stranám nepodařilo protlačit parlamentem návrh státního rozpočtu na rok 2015. Podle ústavy tedy mělo dojít k vyhlášení nových, předčasných voleb. Jejich termín byl předběžně stanoven na březen 2015. Ale pak, těsně před Vánoci 2014, došlo k náhlé změně. Představitelé švédských vládních stran (socialisté a zelení) uzavřeli s částí opozice (stranami sdruženými v bloku Aliance) tzv. opoziční smlouvu. Nikoli však na rok či na dva, ale až do roku 2022!

Toto ujednání „o zajištění stability vládnutí až do roku 2022“ vešlo ve známost jako Prosincová dohoda. Její podstatou je úmluva o hlasování o rozpočtech na příští roky. No, takže si vyřešili vládní krizi, řeknou si mnozí, a mávnou rukou. A protože pokrokové Švédsko slouží našim europáčkům v mnohém za vzor, tak se ani nepohoršili nad sjednanou opoziční smlouvou, kvůli které byli ochotni se v naší zemi ne tak dávno zasadit o státní převrat. Ale ta věc má ještě jiný háček. A tím je nejen zrušenípředčasných voleb, ale vůbec jakýchkoli voleb na dalších sedm let! Rozumíte?Jakýchkoli voleb!

Parlamentní puč

Věc se má totiž takto: i v politickou korektností proslulém Švédsku už přetéká pohár trpělivosti domácího obyvatelstva s řáděním imigrantů, zpravidla muslimského vyznání. Díky naprosto šílené imigrační politice předchozích socialistických vlád dnes drží Švédsko „úžasný“ primát v počtu imigrantů – představují už celkem 16% obyvatelstva. O jejich „přínosu pro společnost“ se lze přesvědčovat dnes a denně. I proto je na vzestupu strana Švédští demokraté, která má řešení problému imigrace jako jeden z hlavních bodů svého programu. // Předvolební průzkumy, které si dělá každá vláda, (ty skutečné, ne ty cinknuté, používané pro média), dávaly Švédským demokratům velikou šanci na vítězství, a tak se věci musely zařídit jinak.

Předčasné volby nebudou a žádné další do roku 2022 taky ne. Jinými slovy – ve Švédsku proběhl parlamentní puč, organizovaný levicí a Zelenými. // Od prvního ledna rovněž vstupuje ve Švédsku v platnost nový zákon, kriminalizující jakoukoli kritiku imigrace. Trestným činem se současně stává i kritika vládních úředníků ve vztahu k imigraci a to i v případných diskusích na internetu. Tedy zákon, nápadně se podobající našemu nechvalně známému „Trestnému činu hanobení republiky a jejího představitele“ (§§ 102–103) a trestnému činu „Hanobení státu světové socialistické soustavy a jeho představitele“ podle § 104 komunistického trestního zákona č. 140/1961 Sb.

A do třetice všeho zlého přišla ze Švédska zpráva o vypálení tří mešit. Proč zlého? Inu proto, že souběh parlamentního puče, zmíněného zákona proti kritice imigrace a těchto požárů začíná připomínat, a to tak, že velice zlověstně, situaci v Německu v roce 1933. Tehdy se jistý nově nastoupivší (brzy poté celosvětově „proslavený“) říšský kancléř rovněž potřeboval zbavit obtížné parlamentní opozice. Aby pak mohl trochu víc utáhnout šrouby a postavit Německo do latě. A tu, co se nestalo: Jako z udělání najednou (27. února 1933) vzplanul Říšský sněm.

Hořel prý asi 90 minut a ještě než hasiči prohlédli spáleniště, už byly vydány presidentské dekrety pozastavující do odvolání platnost sedmi článků německé ústavy. Týkaly se občanských svobod: osobní svobody, svobody projevu, svobody tisku, práva shromažďovacího a telefonního a poštovního tajemství. Zákaz opozice pak na sebe nenechal dlouho čekat. // Docela se obávám, že tak jako u požářiště Říšského sněmu chytili slabomyslného mladíka, jistého Van der Lubbeho, se sirkami a členskou legitimací Komunistické strany Německa v kapse, tak i ve Stockholmu možná brzy dopadnou nějakého duševně méně čilého mladíka s legitimací Švédských demokratů…