8.1.2016 Rukojmí
Otázky porodnosti a nastavení daňové politiky pro mladé rodiny je vskutku diskutované téma, kde se člověk může někdy dozvědět skutečně výživné, ba až debilní názory politiků. Na ČT24 se ve středu 6.1. na toto téma bavily dvě nejmenované političky.
Nejsem žádný cimprlich, abych ledacos nesnesl, ale co tyto dvě dámy předváděly, bylo skutečně na poblití. Ještě horší to bylo z pohledu čistě ženského. Tyto političky se k problému nestavěly jako ženy a matky, ale jako studené čumáky jdoucí za kariérou a penězi. Mnohé z jejich debaty bylo vytrženo z celkového kontextu dané problematiky a degradováno do pozice určitých problematických fragmentů dané oblasti.
Otázka porodnosti je téma zásadního charakteru a nemůžeme jej řešit pouze daňovou politikou. To by bylo vskutku velmi málo. Osobně se vůbec nedivím, že mladí lidé nechtějí mít děti. Mohu vycházet z vlastní zkušenosti, protože mám děti tři a věřte, že to není vůbec žádná sranda je zabezpečit. Příčinou neblahé situace v oblasti porodnosti je celková degradace prorodinné politiky, kterou přinesl politický, ekonomický a společenský systém po roce 1989.
V rámci instalace údajné demokracie do společnosti se samozřejmě implementovaly i zásady zcela sobecké a nedemokratické, které povýšily práva a zájmy jednotlivce nad zájem celospolečenský. Zde je počátek znevážení rodičovství, jakožto základního pilíře společnosti. Rodina vždy v minulosti tvořila základní kameny společnosti, ale toto se po roce 1989 zásadně změnilo díky honbě za hmotnými statky a kariérou. Společnosti byly podsunuty jiné priority a započalo se s demontáží sociálních jistot, které vytvořili pro lidi tolik znevažovaní komunisti. Nebudu tu však vypichovat vše, co za komunistů bylo a dnes není, protože to nic neřeší.
Bezpodmínečně musíme brát v potaz, že do prorodinné politiky patří i politika zaměstnanosti, vzdělávání, dostupného bydlení, zdravotní péče a sociálního zabezpečení. Tedy nejenom daně!!
V oblasti politiky zaměstnanosti jsou velké díry, které v současném systému nelze úplně zacelit. Práce se stala obětí obchodu, a tedy jde přímo o otázku nabídky a poptávky. Mladí lidé se těžko uplatňují na trhu práce, protože zaměstnavatelé většinou požadují praxi. Nikdo však nezodpovídá otázku, kdeže ji ti mladí mohou získat, když je bez ní nikdo nechce zaměstnávat. Jenže rodina potřebuje prostředky k žití! Kde je vzít?? Ten, kdo při troše štěstí práci získá, však nezískává jistotu, že nebude vyhozen na dlažbu! V této konstelaci je tedy veliký risk děti vůbec mít. Prostě nejistota!!
V otázce vzdělávání dětí to také není pohádkový příběh. Vezmeme-li v úvahu náklady na dítě ještě v předškolním zařízení (školce), tak už tam jsou investice minimálně okolo 1500 Kč měsíčně – ba i více. Na základní škole je to pochopitelně obdobné a na střední či vysoké škole náklady raketově stoupají. Jakési daňové zvýhodnění tyto náklady pokrýt nedokáže.
Bydlení! To je kapitola dá se říci sama pro sebe. Mladé rodiny potřebují někde složit hlavu. Bytů je dostatek, ale hlavní překážkou je jejich cenová dostupnost, která ve své podstatě činí byty pro mladé rodiny nedostupnými. Jistě to lze řešit hypotékou, ale jedná se o velmi vysoký dluh, který při dnešní nejistotě zaměstnání je opět značně rizikový. Při nesplácení úvěru buší na dveře za chvíli exekutor a mladá rodina i s děckem může skončit na ulici. Následně jim i to dítě úřady odejmou. Jaká je tedy budoucnost?
Nedej bože, když je dítě nemocné a potřebuje zvláštní léky, péči, či jiný údajný nadstandard. Pojišťovny nic nezajímá, pakliže něco není v úhradové vyhlášce – tedy rodiče – chcete-li vaše dítě léčit – zaplaťte si, nebo jej nechte zemřít, nebo vyhlaste veřejnou sbírku. Opravdu prima vyhlídky! Oblast sociálního zabezpečení slouží už jenom jako záchranná síť, aby lidé nepadli na držku tak tvrdě, ale neřeší systémovou nerovnováhu, která je v podstatě těžko řešitelná, protože demokracie tu není pro všechny a nikdy nebude.
Samozřejmě problémy se řešit mají a dají. Musí k tomu být vůle a správně nastavený systém. V kapitalismu však nelze hovořit o demokracii, protože kapitalismus je hlavním nepřítelem demokracie. Málokterý kapitalista Vám pomůže uhradit léčbu vašeho nemocného dítěte. Ten většinou vidí jen sebe. Prezident Zeman sice není kapitalista, ale pro mnohé kapitalisty by měl být vzorem. Ten starý blázen dal ze svého 2 miliony Kč na Klokánky, zatímco vláda cpe peníze uprchlíkům do Turecka či Řecka – tedy do černé díry, ale na České děti peníze nejsou. FUJ.
Shrnu-li celou problematiku, tak vychází z celkově pokřiveného systému obraz současnosti. Tento přesně odpovídá kvalitám a morálce vládnoucích elit. Chtít cokoliv změnit nepůjde dříve, dokud tyto elity nenakopeme do prdele a neodešleme na smetiště dějin souběžně se základní změnou společenského zřízení. Vytáhnout v této globální záležitosti porodnost a daňové zvýhodnění rodin s dětmi jako jednotlivost je vskutku hodno inteligentního politika. Tuto záležitost je bezpodmínečně nutné vnímat v širším kontextu, protože se prolíná mnoha oblastmi běžného života.
No a ty dvě dámy, co se předváděly na ČT24 – pro ty mám jediné doporučení. Dámy – držte se vařečky, jestli to umíte a nepleťte se do politiky, když na to inteligenčně nemáte! Na vymýšlení hovadin nám stačí vláda!