FARAGE: Cameron mlží zatímco
Nevěřte tomu překrucování. Tlak Evropské unie na centralizaci pokračuje závratným tempem. To ilustroval zrovna včerejší večer, kdy federalističtí fanatici v Bruselu diskutovali v Evropském parlamentu o zprávě obsahující seznam zbožných přání EU. Název té zprávy zněl: „O vylepšení funkcionality Evropské unie stavěním na potenciálu Lisabonské smlouvy“.
Pracovní dokument, ze kterého se brzy stane koncept zprávy, zpracoval Elmar Brok. Jeden z nejzkušenějších a určitě nejmocnějších europoslanců s nejlepšími konexemi, který funguje jako její spolu-reportér, je předsedou Komise zahraničních záležitostí tohoto parlamentu a je v Bruselu považován za ‚vikáře Angely Merkelové na zemi‘. Když ten přednáší návrh, tak si můžete být jisti, že je to s vědomím a se schválením německé Frau Merkel. A v EU dnešních dnů, co Angela chce, to Angela dostane.
Žádné vytáčky o dvojích standardech, které od Davida Camerona slýcháme, se tu neozvaly – jen nepřikrášlená pravda o tom, že co ona řekne, to většina lidí v Bruselu chce.
K tomu patří odstranění veškerých národních práv veto na úrovni Evropské rady, více závazných rámců pro koordinaci ekonomické politiky, fiskální unie se společnou daní pro korporace založenou na systému DPH, kde EU by měla být financovaná ze zvýšení DPH, a daň na finanční transakce. Chtějí bankovní unii spolu s unií kapitálových trhů stejně jako Evropskou energetickou agenturu, aby zajistili, že už nebude docházet ke konkurenci s levnější energií.
Chtějí posílení Pohraniční agentury EU, Frontex, aby dostala možnost vstupovat do států, aniž by byli pozváni. Spolu s tím chtějí přijmout kroky ke společné armádě EU a k vytvoření trvalého ústředí vojenských operací. Jedním z jejich přání je spatřit zvýšené využívání vojenských bojišťních skupin EU jako „zahajovacích vstupních sil“ ke zvýšení obranných kapacit EU.
Jedním z nejbizarnějších apelů je volání po systému politických stran pro celou EU s tím, že pouze politické pan-evropské strany by se účastnily voleb do Evropského parlamentu.
To je pro všechny, kdo to vidí, předestřený bojový plán. Mají mechanismus a politickou vůli ho dosáhnout, jak poukazoval Elmar Brok, a účelem tohoto dokumentu bylo ukázat, kolik toho lze udělat pomocí Lisabonské smlouvy, aby se postoupilo vpřed s federalistickými cíli, aniž by bylo třeba vůbec tu smlouvu měnit.
Tento Bojový plán federalistů ukazuje, že změna této dohody není vůbec nezbytná, aby se protlačilo, co si velká většina europoslanců a komisařů přeje. Je jasné, že se tím stanovuje konečné místo určení, k němuž EU směřuje.
V referendu o Brexitu máme jednou za generaci příležitost vystoupit na stanici ‚Britská svoboda‘, když se tam ten EU vlak jen na chviličku zastaví. Hodně postrádáme, že nemáme vůbec žádné slovo v tom, jaká je konečná stanice vlaku EU, protože to už je stanoveno a my nemáme pravomoc změnit místo určení či směr.
Projekt EU směřuje jedním směrem: k větší centralizaci moci do Bruselu. Hlasování za Zůstání v Unii neznamená zůstat ve stejném stavu, nýbrž je to hlasování za bezohledný pokles pravomocí národních států, jelikož moc se bude předávat nadnárodním institucím EU. Pouze když zvítězíme v referendu o vystoupení z EU, tak můžeme zajistit, že se staneme samosprávným, nezávislým národem.
Kontrast mezi tím, že co se v Bruselu opravdu děje, a co David Cameron říká, nemůže být ani větší. Ta fraška s předstíráním, že na stole je podstatné znovu-projednání a reformy, je plácnutím do vody, v porovnání s tím, co vidíte, díváte-li se, co opravdu protlačují ti, kteří táhnou EU projekt vpřed.
Ať si pan Cameron odnese pod záminkou ‚nového projednání‘ cokoliv, budou to pouhé drobky ze stolu, na němž se budou pravomoci předávat EU hladové po moci jako nikdy. Budeme-li hlasovat pro Setrvání, tak hlasujeme za dalekosáhlou agendu EU. Proto musíme v nadcházejícím referendu hlasovat za opuštění Evropské unie.
Je to naše zlatá příležitost.
Pracovní dokument, ze kterého se brzy stane koncept zprávy, zpracoval Elmar Brok. Jeden z nejzkušenějších a určitě nejmocnějších europoslanců s nejlepšími konexemi, který funguje jako její spolu-reportér, je předsedou Komise zahraničních záležitostí tohoto parlamentu a je v Bruselu považován za ‚vikáře Angely Merkelové na zemi‘. Když ten přednáší návrh, tak si můžete být jisti, že je to s vědomím a se schválením německé Frau Merkel. A v EU dnešních dnů, co Angela chce, to Angela dostane.
Žádné vytáčky o dvojích standardech, které od Davida Camerona slýcháme, se tu neozvaly – jen nepřikrášlená pravda o tom, že co ona řekne, to většina lidí v Bruselu chce.
K tomu patří odstranění veškerých národních práv veto na úrovni Evropské rady, více závazných rámců pro koordinaci ekonomické politiky, fiskální unie se společnou daní pro korporace založenou na systému DPH, kde EU by měla být financovaná ze zvýšení DPH, a daň na finanční transakce. Chtějí bankovní unii spolu s unií kapitálových trhů stejně jako Evropskou energetickou agenturu, aby zajistili, že už nebude docházet ke konkurenci s levnější energií.
Chtějí posílení Pohraniční agentury EU, Frontex, aby dostala možnost vstupovat do států, aniž by byli pozváni. Spolu s tím chtějí přijmout kroky ke společné armádě EU a k vytvoření trvalého ústředí vojenských operací. Jedním z jejich přání je spatřit zvýšené využívání vojenských bojišťních skupin EU jako „zahajovacích vstupních sil“ ke zvýšení obranných kapacit EU.
Jedním z nejbizarnějších apelů je volání po systému politických stran pro celou EU s tím, že pouze politické pan-evropské strany by se účastnily voleb do Evropského parlamentu.
To je pro všechny, kdo to vidí, předestřený bojový plán. Mají mechanismus a politickou vůli ho dosáhnout, jak poukazoval Elmar Brok, a účelem tohoto dokumentu bylo ukázat, kolik toho lze udělat pomocí Lisabonské smlouvy, aby se postoupilo vpřed s federalistickými cíli, aniž by bylo třeba vůbec tu smlouvu měnit.
Tento Bojový plán federalistů ukazuje, že změna této dohody není vůbec nezbytná, aby se protlačilo, co si velká většina europoslanců a komisařů přeje. Je jasné, že se tím stanovuje konečné místo určení, k němuž EU směřuje.
V referendu o Brexitu máme jednou za generaci příležitost vystoupit na stanici ‚Britská svoboda‘, když se tam ten EU vlak jen na chviličku zastaví. Hodně postrádáme, že nemáme vůbec žádné slovo v tom, jaká je konečná stanice vlaku EU, protože to už je stanoveno a my nemáme pravomoc změnit místo určení či směr.
Projekt EU směřuje jedním směrem: k větší centralizaci moci do Bruselu. Hlasování za Zůstání v Unii neznamená zůstat ve stejném stavu, nýbrž je to hlasování za bezohledný pokles pravomocí národních států, jelikož moc se bude předávat nadnárodním institucím EU. Pouze když zvítězíme v referendu o vystoupení z EU, tak můžeme zajistit, že se staneme samosprávným, nezávislým národem.
Kontrast mezi tím, že co se v Bruselu opravdu děje, a co David Cameron říká, nemůže být ani větší. Ta fraška s předstíráním, že na stole je podstatné znovu-projednání a reformy, je plácnutím do vody, v porovnání s tím, co vidíte, díváte-li se, co opravdu protlačují ti, kteří táhnou EU projekt vpřed.
Ať si pan Cameron odnese pod záminkou ‚nového projednání‘ cokoliv, budou to pouhé drobky ze stolu, na němž se budou pravomoci předávat EU hladové po moci jako nikdy. Budeme-li hlasovat pro Setrvání, tak hlasujeme za dalekosáhlou agendu EU. Proto musíme v nadcházejícím referendu hlasovat za opuštění Evropské unie.
Je to naše zlatá příležitost.