17. 1. 2016 JemelíkZdeněk
Dosti často se čtenáři podivují nad tím, že se spolek Šalamoun a já jako jeho člen a autor zabýváme osudy lidí, kteří z jejich pohledu zasluhují opovržení. Přiznávám, že není vždy úplně snadné překonat nechuť k žadateli o pomoc, ale bylo by neetické jí podlehnout: i největší lotr má právo na férový proces. Jeho špatná minulost nemůže být důvodem, ospravedlňujícím použití nezákonných postupů k jeho usvědčení a následnému odsouzení.
← ← MUDr. Jaroslav Barták
Do kategorie odsouzených, jimž by možná někteří čtenáři rádi upřeli právo na férový proces, patří také Jaroslav Barták, jehož kauzou jsem se zabýval v článku„Ani neznalost zákona soudkyni neomlouvá ,vydaném původně 4.listopadu 2015 na mém bloggu a na internetových stránkách spolku Šalamoun a následně leckde jinde. Jeho mediální obraz je mimořádně odpudivý. Odpovídá povaze skutkové podstaty jeho pravomocného odsouzení k trestu odnětí svobody v trvání 12 let za – mírně řečeno – špatné nakládání se zaměstnankyněmi.
V r.2014 byl odsouzen Krajským soudem v Ústí n.L-pobočka Liberec k dalšímu trestu odnětí svobody, tentokrát na 18 let. Vzhledem k jeho věku má z praktického hlediska součet obou trestů povahu blízkou doživotí. Vrchní soud v Praze ale rozsudek zrušil a vrátil věc krajskému soudu k novému projednání. V této fázi se obžalovaný Jaroslav Barták obrátil prostřednictvím svého tehdejšího obhájce na spolek Šalamoun s žádostí o pomoc.
Po pokračování hlavního líčení dne 14. ledna 2016 je na místě upřesnit obraz skutkové podstaty projednávaného obvinění, který jsem popsal po hlavním líčení ze dne 3.listopadu 2015. Vyšetřování podezření proti němu se rozběhlo 5. listopadu 2013 jako následek upozornění neznámého „informátora z prostředí“ na plány Jaroslava Bartáka na útěk z vězení vrtulníkem, který jej dopraví do Polska, odkud měl pokračovat soukromým letadlem do Běloruska. Dále měl Barták požadovat vydírání a zavraždění tří osob. Další tři osoby měly být vydírány bez fyzické likvidace. Důkazy o jeho záměrech se měly soustředit v rukou Bartákova spoluvězně, recidivisty M.L., který obstaral klíčový důkaz: videozáznam rozhovorů s obviněným o jeho plánech, pořízený záznamovým zařízením v náramkových hodinkách. Důkazem jsou i Bartákovy rukopisné poznámky, které L.M. bezostyšně ukradl. Úloha recidivisty je ale složitější: Jaroslav Barták před ním vyslovoval různá přání a požadavky a M.L. sliboval, že vše, co si přeje, může zařídit, včetně obstarání příletu vrtulníku za cenu 100.000 U.S.D. L.M. tak Bartáka aktivně podněcoval k rozvíjení jeho chorobných přání a představ. Dokonce mu vnukl myšlenku, že útěk by měl směřovat do Běloruska. Uskutečnění Bartákových plánů bylo možné pouze za předpokladu, že by M.L. splnil své sliby. Ten ale na splnění slibů nepomýšlel a ani k tomu neměl možnosti. Svou způsobilost pouze předstíral v naději, že získá peníze.
Stojí za povšimnutí, že M.L. po splnění „práskačské“ úlohy požádal soud o předčasné podmíněné propuštění z výkonu trestu. Ač při rozjíždění akcí proti Jaroslavu Bartákovi dokázal těžko uvěřitelné věci, řízení o podmíněné propuštění měl špatně „ošéfované“: soud jeho žádosti nevyhověl.
Po doplnění dokazování v soudní síni dne 14.ledna 2016 mi obsah obžaloby stále více připomíná scénář jihoamerické krimi novely. Předlohou pro úlohu Jaroslava Bartáka v jeho „plánech“ by mohl docela dobře být nějaký boss drogového kartelu, který disponuje stamilióny a z vězení řídí činnost svých podřízených. Nečiní mu potíže obstarat si vrtulník, který jej ve vhodnou chvíli vynese ze dvora věznice, ani zaplatit nájemným vrahům a bijcům, kteří podle jeho příkazů budou vraždit a mučit jeho nepřátele, zatímco bude čekat na přílet vrtulníku. Na rozdíl od drogového bosse ovšem Jaroslav Barták o prostředcích k realizaci svých zvrácených představ pouze sní. Chová se ale tak, jako by je skutečně měl.
Je to jiná varianta figury všemocného muže bez zábran, s kterou se Jaroslav Barták ztotožnil přijetím role zvrhlého kardinála v nedotočeném erotickém filmu Františka Jílka Svobodný zednář Giacomo Casanova: i zde předváděl vysněnou podobu své osobnosti, domněle nadanou ničím neohraničené moci.
Nezjistil jsem, že by policie v rámci přípravného řízení odhalila finanční zdroje, z nichž měl zaplatit recidivistovi M.L. za spáchání objednaných násilných činů. Přikláním se k názoru, že to, co orgány činné v trestním řízení považují za přípravu trestných činů, jsou ve skutečnosti jen bludné výtvory chorého mozku. Není ostatně jisté, že by Jaroslav Barták rozvedl své představy do obludných rozměrů, popsaných v obžalobě, kdyby mu s jejich rozvíjením „obětavě“ nepomáhal recidivista M.L.
Dokladem toho, že Jaroslav Barták je člověk, žijící mimo realitu ve vymyšleném světě, v němž zaujímá výjimečné postavení, jsou také zprávy o jeho výstřelcích ve vězení. Dlouho se nedokázal vyrovnat se skutečností, že z výšin svého dřívějšího společenského postavení spadl do hlubin vězeňského života, a proto se nedokázal přizpůsobit vězeňskému prostředí. Snažil se o postavení protežovaného vězně, čímž si přivodil různé konflikty, ale svého nedosáhl. Nakonec si vysloužil další obžalobu pokusem o podplacení příslušníka Vězeňské služby ČR (patrně slibem peněz, které ve skutečnosti neměl) a zneužitím telefonického styku s advokátem ke komunikaci s manželkou : jako by si neuvědomil, že žije v prostředí, v němž může v klidu přežít pouze v případě, že se přizpůsobí pravidlům.
Stejnou povahu jihoamerické krimi novely mají informace o způsobu odhalení Bartákových domnělých zločinných plánů. Není známo, kdo a jakým způsobem navázal spojení s elitním policistou Josefem Marešem, aby jej upozornil na recidivistu M.L. jako na zdroj důkazů proti Jaroslavu Bartákovi. Do vyvolání trestního řízení proti němu bylo zřejmě zapojeno více osob. Není známa jejich motivace ani způsob organizace iejich součinnosti. Neví se, kdo a kdy vybavil M.L. hodinkami s vloženým videozáznamníkem, kdo byl jejich majitelem, kdo a kdy je pak vynesl z věznice, zařídil stažení pořízeného videozáznamu na nosič a jeho doručení Josefu Marešovi. Neví se, kam hodinky zmizely. Stejně tak nevíme, v kterém hostinském zařízení zanechal policista Josef Mareš neznámému kurýrovi k vyzvednutí vyprázdněné nosiče dat. Domněnku o nezákonnosti pořizování videozáznamu recidivistou M.L. potvrzuje zjištění, že Vězeňská služba ČR s ním vedla kvůli této záležitosti kázeňské řízení. Vyšel z něj ale bez trestu, protože jeho delikt byl již promlčený.
Mám pochybnost o tom, zda trestní řízení, zahrnující tajemstvím zastřenou součinnost policie s kriminálními živly a těžící ze souběhu chorobných představ Jaroslava Bartáka se zákeřnou hrou recidivisty L.M., zasluhuje označení „férový proces“.