17.leden 2016 První zprávyV nové ruské vojenské doktríně je věta: „na území států sousedících s Ruskem se rozšiřuje síť vojensko-biologických laboratoří USA“. To jsem netušil, a USA neprotestovaly, říká překvapeně v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz politolog Oskar Krejčí.
PZ: Severní Korea provedla jaderný test. I když nikdo, snad kromě Severokorejců samotných, pořádně neví, zda se skutečně jednalo o test termojaderné nálože, celkově to přispělo ke zhoršení mezinárodní situace. Myslíte si, že se jedná o dramatickou změnu?
Podle databanky Arms Control Association bylo od roku 1945, kdy Spojené státy provedly první zkoušku, zaznamenáno 2054 jaderných poklusů – z toho čtyři byly severokorejské. Nukleární arzenály mocností vypadají jinak než ten severokorejský. Nejvíce pokusů provedly USA, konkrétně 1030. Oproti obecnému mínění je patrný i rozdíl mezi Francií a Čínou: Paříž provedla 210 pokusů, Peking 45.
PZ: Nezlehčujete situaci? V podstatě celý svět onen severokorejský pokus odsoudil.
Tedy znovu: severokorejský nukleární pokus komplikuje mezinárodní vztahy, ale nikterak nemění současnou vojenskou rovnováhu. Komplikuje ji regionálně, nikoliv globálně. Osobně pokládám tento pokus za chybu. Jestli někomu vyhovuje komplikování situace kolem Korejského poloostrova, pak je to ten, proti komu údajně tento pokus míří: Washington. Z úst celé řady významných amerických stratégů, Henrym Kissingerem počínaje a pracovníky konzultační zpravodajské agentury Stratfor konče, mnohokrát zaznělo, že v případě uklidnění situace na Korejském poloostrově bude obtížné zdůvodnit současnou masivní přítomnost amerických vojáků v oblasti Tichého oceánu. Podstatně nebezpečnější pro ně byla Sluneční politika praktikovaná od roku 1998 do roku 2007, která směřovala k usmíření obou korejských států.
PZ: Tak proč podle Vás Kim Čong-un tento pokus provedl?
Nabízejí se tři varianty. Kromě zmíněné chyby je možné vytváření výhodnější pozice pro diplomatická jednání. A tím třetí důvodem by mohla být snaha udržet Spojené státy v regionu, aby vyvažovaly obrovský růst moci Číny.
PZ: Jestli vám dobře rozumím, tak nepředpokládáte vojenské využití jaderných zbraní severokorejským režimem?
Byla by to sebevražda.
PZ: Ovšem nervozita kolem nebezpečí války narůstá.
Loni všechny tři hlavní světové vojenské mocnosti zveřejnily důležité dokumenty, které svědčí o přehodnocování pohledu na okolní svět a o posunech ve strategii. O Spojených státech a jejich nové koncentraci hlavní pozornosti nikoliv na ozbrojené radikální skupiny, ale na „nebezpečné“ státy, jsme již hovořili. Novou strategii však zveřejnila i Čína, která navíc zahájila velkou vojenskou reformu. Od prosince má také Rusko novou bezpečnostní doktrínu.
PZ: Zdržme se chvíli u onoho posledního dokumentu, který jste zmínil. Poslední den loňského roku Vladimír Putin podepsal prezidentský dekret, kterým vstoupila v platnost nová Strategie národní bezpečnosti Ruské federace. V čem vidíte nejdůležitější změny oproti předcházejícímu pojetí, ztvárněném v dřívějších kremelských dokumentech tohoto typu?
Jádro takovýchto dokumentů tvoří výčet bezpečnostních hrozeb, které ohrožují stát a společnost. V daném textu by to tedy měl být článek číslo 43. V něm je patrný důraz na nebezpečí uvnitř země, což jsou hlavně: riziko pramenící z práce zahraničních zpravodajských služeb, činnost extrémistů ohrožujících ústavní pořádek, kriminalita, a to jak domácí, tak i nadnárodní. Dva pojmy ale jsou nové. Především se v dokumentu přímo mluví o nebezpečí takzvaných barevných revolucí. Konkrétně se můžeme v textu dočíst, že hrozbou je „činnost radikálních společenských skupin, které používají nacionalistickou a nábožensko-extremistickou ideologii, činnost zahraničních a mezinárodních nevládních organizací, finančních a ekonomických struktur a také některých jedinců, která směřuje k narušení jednoty a územní celistvosti Ruské federace, k destabilizování vnitropolitické a sociální situace v zemi, včetně podněcování »barevných revolucí«, k ničení tradičních ruských duchovně-mravních hodnot“. Mimochodem, v souvislosti s nacionalistickou ideologií na Ukrajině dokument mluví o vytvoření „dlouhodobého zdroje nestability v Evropě“. To slovo „dlouhodobý“ je důležité.
PZ: A co je tím druhým novým pojmem, o kterém jste hovořil?
Korupce. Ta je pojata jako bezpečnostní riziko a v dokumentu patří k nejfrekventovanějším pojmům.
PZ: Zdůraznil jste vnitřní bezpečnostní problémy Ruska. Jaký je pohled na vnější prostředí v tomto dokumentu? Co se v bezpečnostní strategii můžeme dočíst například o NATO?
Především se v dokumentu odráží skutečnost, že vzrostla role Ruska ve světě. Samotná politika Ruska, podle zmíněného textu, vyvolává u Spojených států a jejich spojenců aktivity zaměřené na udržení nadřazenosti ve světě. „Jimi prováděná politika zadržování Ruska předpokládá politický, ekonomický, vojenský a informační tlak.“ Proto proces formování multipolárního světa prý provází růst globální i regionální nestability.
PZ: Rozumím, ale co konkrétně je v doktríně řečeno o NATO?
Klíčový je článek číslo 15. Podle něho zvyšování silového potenciálu Severoatlantické aliance plus fakt, že se Aliance snaží mít globální funkce a naplňuje je v rozporu s mezinárodním právem, ale i „další růst Aliance, přibližování její vojenské infrastruktury k ruským hranicím, představuje hrozbu národní bezpečnosti“. Doktrína však zdůrazňuje trvající zájem Ruska na férovém dialogu a dobrých vztazích s NATO.
PZ: Co je to „férovost“ v takových otázkách?
Především respekt k tomu, že bezpečnost musí být rovná či vyvážená a nedělitelná. Respektování mezinárodního práva a dohod obecně.
PZ: Nová ruská bezpečnostní doktrína je rozsáhlá, zahrnuje témata od zpravodajské činnosti přes otázky ekologie, rozvoj ekonomiky a vědy až po kvalitu života občanů. Co vás nejvíce překvapilo?
Vrátím se zpět k vojenským otázkám – překvapivý je článek číslo 19. Ten hovoří nejen o riziku zvětšování počtu států, které mohou mít jaderné zbraně. Mluví také o růstu potenciálu k získání biologických zbraní. A – cituji doslova – „na území států sousedících s Ruskem se rozšiřuje síť vojensko-biologických laboratoří USA“. To jsem netušil, dokonce jsem se domníval, že tyto otázky jsou poměrně dobře ošetřeny režimem zakazujícím biologické zbraně a kontrolujícím plnění dohod. Fakt, že se z Washingtonu dosud neozval žádný protest proti tomuto článku, naznačuje, že postihuje realitu.
PZ: To, že se vracíte k vojenské tematice, tak trochu odpovídá i povaze onoho dokumentu. Ten také zdůrazňuje potřebu výstavby moderních ozbrojených sil. Nezdá se vám, že přeceňuje význam síly v mezinárodní politice? Třeba na úkor ekonomiky.
Článek číslo 29 říká, že použití vojenské síly je možné jen při ochraně národních zájmů, a to tehdy, když se „přijatá opatření nenásilného charakteru ukázala neefektivní“. Problematika ekonomického rozvoje Ruska je v dokumentu pojata jako zásadní. Je předpokladem růstu obranyschopnosti. Doktrína ale zároveň upozorňuje, že roste vliv politických faktorů na ruskou ekonomiku. Že se zvyšuje počet pokusů některých států „používat ekonomické metody, finanční nástroje, obchod, investiční a technologickou politiku k řešení geopolitických problémů, k oslabování stability systému mezinárodních ekonomických vztahů“.
PZ: Nemyslíte, že propad ruské ekonomiky ovlivní i její vojenské programy?
Na konci tohoto týdne proběhlo v Moskvě několik porad na nejvyšší úrovni. Schválený rozpočet na letošní rok vyžaduje vzhledem k dalšímu propadu ceny ropy výrazné škrty. Protože se omezení nemají týkat sociální oblasti, lze přepokládat, že budou znamenat zpomalení i takových programů, jako je kosmický výzkum či modernizace vojenského arzenálu.
PZ: Podle některých komentátorů se ekonomické zpomalení dotkne i čínských programů. Což by mohlo změny k multipolárnímu světu, o kterých tak často mluvíte, pozdržet.
Čína je jiná než Rusko. Třeba proto, že na snížení ceny ropy, obdobně jako Evropská unie, ušetřila. I proto klesá hodnota jejího dovozu. Podle nejnovějších údajů čínské celní zprávy byl loňský přebytek zahraničního obchodu Číny 562 miliard dolarů. Jestli půl bilionu dolarů někomu připadá málo, potom bych chtěl slyšet, jak podle něho vypadá dost či dokonce hodně. Je to meziroční růst přebytku o 56,7 %.
PZ: Tak jinak: může ovlivnit ekonomický propad Ruska jeho vojenskou angažovanost v Sýrii?
Nemělo by, protože bojovníci takzvaného islámského státu představují bezpečnostní riziko pro Rusko – ale i pro Čínu a pro nás. Buď se s nimi svede boj na Blízkém východě, nebo doma. Ten doma by byl dražší. Mnohem dražší.
Pravdou ale je, že se v Rusku množí analýzy, které naznačují, že by ruská intervence v syrské a irácké válce mohla trvat nikoliv měsíce, ale roky. To by pak byl problém. I pro nás, protože by to znamenalo, že by se letos nepodařilo odstranit hlavní zdroj migrace.
PZ: A vy si osobně myslíte, že je tento scénář dlouhé války pravděpodobný?
Doufám, že ony úvahy o několikaleté válce vyrůstají ze zklamání, že se nejedná o bleskovou válku. Ale o tu se nikdy nejednalo – nerozhoduje letectvo, ale pozemní síly. V daném případě vládní ozbrojené síly, které však začaly svoji rekonvalescenci až po ruském leteckém zásahu v září. A v posledních týdnech zahájily i napojování na ozbrojené síly protivládní opozice, která není fanaticky džihádistická.
PZ: Jak by podle vás mohla válka v Sýrii směřovat ke konci?
V souvislosti s tím, že ruská vojenská angažovanost v Sýrii dosáhla hranice sto dní, objevily se zajímavé statistiky, které by nám mohly pomoci při analýze. Uvedu příklady. Koalice vedená Spojenými státy bombarduje Sýrii od srpna 2014 – a území takzvaného islámského státu se až do vstupu Ruska na bojiště pod těmito americkým nálety rozšiřovalo. Podle některých údajů z 30 na 70 % teritoria Sýrie. To není zrovna zázrak efektivnosti.
Počet ruských leteckých úderů byl za sto dní 1,5krát větší než amerických úderů za rok. A syrská armáda získala zpět 30 % z dříve ztraceného území. Kdyby vše postupovalo tímto tempem, pak by válka v Sýrii mohla skončit tento rok.
PZ: A bude postupovat?
Skutečné problémy pozemních operací začínají při dobývání velkých měst. Ta ovšem mohou bojovníci takzvaného islámského státu ve snaze uchránit živou sílu své armády pro jiné formy boje vyklidit. Navíc je tu ještě jedna známá možnost. Když se v Jižním Vietnamu, ale i v Číně, pravidelná vojska přiblížila k velkým městům, často v nich vypukla povstání na podporu revolučních vojsk – což však v syrském a iráckém regionu asi nemůžeme očekávat.
A pak je tu ještě jeden velký problém. Když pozorně čtete Zprávu o stavu Unie, kterou přednesl prezident Barack Obama, ale i následující vystoupení některých lidí z Washingtonu, ucítíte z nich víc žárlivost než odhodlání bojovat. Jako by cílem nebylo vítězství nad bojovníky takzvaného islámského státu, ale to, aby si někdo proboha nemyslel, že vítězství bylo dosaženo především díky ruské armádě. Stále je prestiž velmoci víc než společný úspěch.
PZ: S těmito vašimi slovy by ale mnohý český analytik nesouhlasil.
To máte pravdu. Musíte se ale dostat ze zajetí představ České televize, podle jejíž politiky neexistuje nic, o čem ona prostoduchý lid blahosklonně neinformuje. Informační embargo na zásadní informace je základním nástrojem manipulace. Svět je však mnohem složitější a dynamičtější, než nabízí zakomplexovaná veřejnoprávní obrazovka.
(Jiří Kouda, prvnizpravy.cz, foto: pl - Oskar Krejčí, profesor a politolog)