Ivan David
20. 1. 2016Neustále se hovoří o tom, že muslimové zejména z některých zemí jsou nepřizpůsobiví, že nechtějí přijmout normy chování dnes hostitelských a zítra muslimských zemí. Protože nás chtějí ovládnout, je jejich strategie správná, úspěšně směřuje k cíli. Celý život jsme tlačeni k dodržování společenských norem, což soudržnost komunity posiluje. Tento tlak však neustále slábne vlivem přijetí ideologie nepřekážení svobodné vůli jednotlivce. Klesá váha společenských norem a proto se uplatňuje zákon silnějšího. Svobodná zvůle uplatňovaná asociálními jedinci společnost účinně rozkládá.
Muslimové jsou rozhodně připraveni evropskou hodnotu "svobodnou zvůli" využít. Ta jim umožní rozhodnutí, čemu se přizpůsobí a čemu nikoli. Pomohou jim i další "evropské hodnoty" a to zejména "respekt k jinakosti". Ten budou vyžadovat od jiných, které sami rozhodně nebudou respektovat. Jejich nepřizpůsobivost je součástí jejich jinakosti, kterou prý máme respektovat. Přizpůsobivost Evropanů je součástí jejich kulturní identity.
Další skvělou evropskou hodnotou je solidarita. Tu muslimové chápou jako odstupňovanou povinnost k jiným. Nejprve zkoumají uspokojení vlastních potřeb, pak jsou solidární se členy vlastní rodiny, pak se členy širší komunity, tedy pokrevního příbuzenstva, s příslušníky kmene, náboženské komunity, národa. Pak (možná) i lidstva, tedy lidí. V opačném poměru k solidaritě a v opačném pořadí je vnímání jiných jako konkurentů, tedy těch, které je třeba potlačit v zájmu vlastního přežití. Nám naproti tomu "evropské hodnoty" velí být solidární s každým člověkem
Přezkoumáme-li uvedené vztahy, dospíváme k závěru, že jejich priority, jimiž se řídí jejich chování směřují k větší naději na přežití. Zmíněné "evropské hodnoty", které jsou genetickým kódem pro chování podstatné části Evropanů směřují k sebezáhubě. Z hlediska naděje na přežití jsou totiž překážkou. Zdráhám se strategii vedoucí k vlastní likvidaci prohlásit za dobrou. Spíše bych se klonil k závěru, že je blbá. Stejně lapidárně bych označil ty, kteří přijímají takovou strategii za svou, tedy "přizpůsobivé", protože přizpůsobené k uvedeným "evropským hodnotám". Propagátory této strategie bych tak něžně neoznačil. Jsou to nepřátelé a takové je třeba zneškodňovat, tedy zabránit jim, aby škodili.
Kritériem úspěšnosti budiž praxe. Muslimové byli na počátku bezvýznamnou sektou. Postupně obrátili na svojí víru prakticky všechny věřící věr jiných na územích kam migrovali, s výjimkou těch, kteří stačili prchnout nebo byli pobiti. Dříve museli "migrovat" zbraněmi, dnes je nepotřebuji, nejsou-li přímo vítáni, narážejí na chabý odpor. Je pravda, že vlivem degenerace vlastní komunity byli vytlačeni z Iberského poloostrova a z většiny Balkánu, ale bylo to proto, že jejich protivníky byli odhodlaní nositelé stejných priorit, ovšem ve vztahu k vlastním národům. Dnes, kdy je významná část Evropanů vybavena pudem sebezáhuby, jim nejsme schopni účinně čelit.
Chceme-li zvrátit svůj blížící se nepříznivý osud (protože proud běženců nezeslábne), musíme se nejdříve zbavit přizpůsobivých. Těch, kteří jsou přizpůsobeni direktivám z Bruselu, "evropským" dotacím, mediálnímu mainstreamu a zhoubné filosofii, která není láskou k moudrosti, jelikož páchne blbostí. Ještě není pozdě!