Koordinátor přes sankce amerického ministerstva zahraničí Daniel Fried udělal informačně –propagandistický odhad možností podle „horkých stop“ ze schůzky mezi poradcem ruského prezidenta Vladislava Surkova a náměstekyní ministra zahraničí USA Victorií Nulandovou, která se konala 15. ledna v Kaliningradské oblasti.
Úředník ministerstva zahraničí řekl, že US sankce proti Rusku prý pomohly Washingtonu posadit Moskvu k jednacímu stolu. „Zdá se, že Rusko je nyní naladěno na diplomatické řešení problému. Můžeme to pouze vítat a doufat, že toho bude možné dosáhnout už v letošním roce,“ - řekl Fried.
Pak v podstatě zopakoval stanovisko, které opakovaně vyjadřovali mluvčí amerického ministerstva zahraničí v této věci. Označil za podmínku pro odstranění obchodních a investičních omezení realizaci Minských dohod. Podle pana Frieda se skládají pouze ze tří bodů. A to jmenovitě: vykonání voleb v Donbassu (aniž by upřesnil, v jakém formátu), zastavení bojových akcí (jimž se v současné době aktivně věnují kyjevští ozbrojenci ostřelujíce teritoriun DNR a LNR) a zavedení kontroly nad východní hranicí Ukrajiny ze strany Kyjeva (devátý bod ze třinácti ).
Vzniká dojem, že se zástupce ministerstva seznámil s agendou jednání v Minsku jen z doslechu. Protože ani zmínka o 10 základních ustanoveních smlouvy „Minsk-2" se v jeho projevu nevyskytuje.
Pan Fried také raději nevysvětlil, podle čeho došel k závěru, že se americké straně podařilo přinutit Rusko ke změně jeho postoje k ukrajinskému urovnání. Alespoň tedy účastníci nedávného setkání v Kaliningradu o žádném náhlém posunu v jednáních v závěru nic neoznámili.
Připomeňme, že poradce prezidenta RF charakterizoval onu událost jako „jakýsi myšlenkový útok směřující k hledání kompromisů pro realizaci dohody z Minsku“. Podle něj se debata projevila jako "obsažná, konstruktivní a užitečná". Což obecně nevybočuje ze zvyklostí tradiční diplomatické rétoriky, a nedává důvod ke globálním závěrům, a už vůbec ne k „vítěznému zpěvu“ jedné ze zůčastněných stran.
Vladislav Surkovřekl, že zástupkyně ministra USA předložila řadu nápadů k některým citlivým otázkám, například k ústavní reformě na Ukrajině, o čemž se Daniel Fried, ve své volné interpretaci výsledků zasedání v Kaliningradu nezmínil.
Skutečnost, že iniciativy vyjádřené paní Nulandová, jak zdůraznil ruský vyjednavač, „mohou být projednávány v kontaktní skupině v normanském formátu“, nemůže vést k dalekosáhlým generalizacím. Ostatně, Moskva vždy vyjadřovala otevřenost k dialogu, v němž lze prodiskutovat jakékoliv návrhy. Ale zdaleka ne u všech, jak ukazuje praxe, se podaří dosáhnout konsensu. Na druhé straně, práce „normandské čtyřky“ se již dávno stala rutinním procesem, jehož průběh může Washington ovlivňovat pouze nepřímo: tím, že vyvíjí tlak na své „mladší partnery“ zosobněné vůdci Francie a Německa.
Zkrátka a dobře, Daniel Fried není oprávněn zastupovat oficiální postoj americké vlády, domnívá se analytik Mia "Russia Today" Rostislav Iščenko.
- Ve vládnoucích kruzích USA existuje mnoho nejrůznějších názorů na utváření vztahů s Ruskem, EU, Čínou, nebo například s Brazílií. Právo vyjádřit svůj vlastní úhel pohledu, využívá široké spektrum mluvčích. Takže to, co se týká postoje amerického establishmentu k ukrajinské otázce, můžete, pokud chcete, přizpůsobit na jakouliv "chuť, barvu a vůni“.
„SP“: - Kdo tedy poskytuje oficiální stanovisko USA kromě prezidenta Baracka Obamy a jeho zástupce Josepha Bidena?
- Kromě jmenovaných americký ministr zahraničí John Kerry. Pokud je Daniel Fried pověřen vedením, aby se zabýval sankčním nátlakem na Rusko, je logické, že on bude ujišťovat, že jeho práce byla úspěšná. Podobně jako ruští výrobci „Armaty“ říkají, že je to nejlepší tank na světě, a jejich americké protějšky produkující „Abrams“, se snaží dokázat opak.
„SP“: - Tak či onak, intenzifikaci vyjednávacího procesu mezi Ruskem a Spojenými státy o Ukrajině je těžké nepostřehnout.
- To nenastalo 15. ledna, kdy se v Kaliningradské oblasti setkali Vladislav Surkov a Victoria Nulandová. Nebyla ničím výjimečným ani nedávná návštěva zástupce Ruska v kontaktní skupině Borise Gryzlova na Ukrajině. Jakož i jeho předchůdce Azamat Kulmuchametov po svém jmenování nejprve jel do Kyjeva promluvit se svými protějšky. To bylo už před rokem. Takže můžeme jen konstatovat, že vyjednávací seriál pokračuje. Ať už v minském, v normandském formátu, nebo též mezi Ruskem a Spojenými státy.
Postoj USA k ukrajinskému vypořádání se začal měnit v hledání kompromisu s Ruskem, také ne až včera. Ale ještě v létě loňského roku, kdy ministr zahraničí John Kerry přiletěl do Soči.
„SP“: - Je třeba poznamenat, že tón jeho komunikace s ruským vůdcem byl docela ostrý ...
- To je příznačné pro americkou diplomacii. Kerry verbálně požadoval od Ruska vyvíjet tlak na vedení DNR / LNR, ale ve skutečnosti přinesl ústupky.
„SP“: - V čem spočívají?
- Na jedné straně, když požadoval, aby Washington byl připojen k minskému procesu. Na druhé straně, slíbil, že USA budou vyvíjet větší tlak na Kyjev, aby se jeho pozice stala více konstruktivní. Ale on, jako ve slavném filmu, odpověděl v duchu „může být: ráno peníze a večer židle, nebo naopak, ale peníze předem.“ To znamená, že ať Spojené státy nejprve prokáží slíbený tlak na Porošenka a jeho tým, a pak pořešíme, zda vpustit Američany do minského procesu nebo ne.
Připomenu, že poté byla návštěva Kerryho v Moskvě, kde se setkal s prezidentem Vladimírem Putinem a Sergejem Lavrovem. A Nulandová, mimochodem, ve stejnou dobu rozmlouvala s asistentem prezidenta Vladislavem Surkovem. To bylo možné nazvat "velkým diplomatickým náletem" s plánem dosáhnout kompromisu.
Opět platí, že kompromis po americku neuspokojil ruskou stranu. O čemž se otevřeně v zápisu vyjádřili Vladimir Putin i Sergej Lavrov. Prý, vyslechli jsme návrhy a jsme připraveni vyslechnout další. Dokud Američané nepřivezou to, co by nám vyhovovalo.
Je příznačné, že tyto rozhovory byly iniciovány Washingtonem. To zástupci americké diplomacie přiletěli do Moskvy a požádali o audienci u Putina. Setkání domlouvá ten, kdo je potřebuje. A na návštěvu přilétá obvykle ten, kdo to více potřebuje.
„SP“: - To znamená, že vysoce postavení američtí představitelé stále „přilétají na návštěvu“, ale v Moskvě je posílají zpět domů s výzvou „přemýšlejte dál“?
- Přesně tak. Protože ruské vedení neuspokojují ty varianty kompromisu, se kterými přicházejí američtí návštěvníci.
„SP“: - Poslední setkání Surkova s Nulandovou se konal ve stejném paradigmatu?
- Jsem o tom přesvědčen. Náměstkyně ministra zahraničí USA přiletěla do Kaliningradu na ruském území, kde se s ní setkal asistent prezidenta RF. Paní Nulandová prezentovala jejich návrhy a Surkov je ocenil jako konstruktivní. Dá se předpokládat, že tentokrát to naši američtí partneři skutečně dobře promysleli a projevili větší schopnost domluvy než dříve.
„SP“: - Ač žádnou konkrétní informaci o tom, co se podařilo vyjednat, ani ruská, ani americká veřejnost nedostaly ...
– Mohu předpokládat, s čím Nulandová přišla. Protože už před tím bylo vystoupení amerického viceprezidenta Josepha Bidena ve Věrchovnoj Radě. Kdy řekl, že ukrajinské orgány musí urychleně provést federalizaci.
„SP“ – Pokud si pamatuji, on tehdy doporučil překvapeným ukrajinským poslancům vytvořit „Spojené státy Ukrajiny.“
– Naprosto správně. A tehdy se stalo zřejmým, že se vyjednávací pozice USA pohnula z mrtvého bodu. Protože až do té doby tentýž Biden odmítal nevyhnutelnost federalizace.
Nesvéprávní ukrajinští politici „ječeli“, prý, že nic takového neříkal. A tak doslova v předvečer setkání Surkova s Nulandovou vystupuje Petro Porošenko a potvrzuje: dosažené minské dohody je potřeba vyplnit a žádný „Minsk-3“ nebude. Přičemž řekl jednu důležitou věc, že musíme začít ne s otázkou kontroly nad hranicí mezi Ruskem a republikami Donbassu, ale s ústavní reformou na Ukrajině.
Ukázalo se, že hned po změně stanoviska USA došlo ke změně stanoviska ukrajinského vedení. Z tohoto důvodu není těžké předpokládat, o čem mohli mluvit Surkov a Nulandová. Ruský vyjednavač, nazval setkání „konstruktivním“. Je zřejmé, že to je kvůli tomu, že naše diplomacie vždy trvala na tom, že je nejprve potřeba provést federalizaci Ukrajiny a teprve potom diskutovat o všem ostatním.
Ponevadž stanovisko USA o nevyhnutelnosti federalizace bylo oznámeno veřejně na velmi vysoké úrovni, následně Surkov a Nulandovou mohou diskutovat již o čistě technických aspektech tohoto procesu. Plus, bezpochyby, se probírala koordinace činností pro společné zatlačení na Kyjev, aby s tím započal.
„SP“ - Washington si není schopen samostatně poradit s Porošenkem?
- Prezident Ukrajiny bude říkat to, co od něho požadují Američané. Prostě je nucen to udělat. Ale Ukrajina má kromě něho hodně politiků. Parlament zdržuje ústavní reformu, vláda má charakter koalice. Proto je na Kyjev nutno vyvíjet konzistentní a koordinovaný tlak.
„SP“: - Nikoliv bezvýznamné je, že otázka Krymu ze strany Spojených států je nyní oddělena od otázky ukrajinského vypořádání.
- To opět potvrzuje, že Washington přistoupil na významné ústupky pro navázání kontaktu s Moskvou. Jak známo, ruská vláda odpočátku zaujala tvrdý postoj, z něhož vyplývá, že o přináležitosti Krymu se nediskutuje. I kdyby se Američanům zachtělo o tom jednat, nezbyde jim jiná možnost, než na tuto problematiku zapomenout.
„SP": - Čím lze vysvětlit posuny v postoji Bílého domu k ukrajinské otázce?
- Tím, že Obama je „chromá kachna“. Zbývá mu méně než rok, aby vešel do dějin jako prezident, který zbabral zahraniční politiku USA. Víme, že tato „odcházející politická osobnost“ má vážné problémy spojené s hodnocením jeho činnosti. Kritizují ho nejen republikáni, ale i v demokratickém táboře, nemluvě o společnosti celkově.
Jediné, co Obama může udělat ve zbývajícím čase, je nějak „vyskočit“ z Ukrajiny, která se stále více stává přítěží pro USA. Každý, kdo by se ucházel o prezidentský úřad od Republikánů, řekne: "Pane Obamo, zalezli jste na Ukrajinu, ale čeho jste dosáhli?". Všem je jasné, že v důsledku od US organizovaného Majdanu přišel na Ukrajině k moci naprosto zkorumpovaný režim. Přitom je Amerika nucena utrácet na podporu jeho „finančních průšvihů“ hodně peněz. A Rusko získalo Krym. Přesto, že Moskva musí pomoci DNR a LNR jsou to kopějky ve srovnání s naléváním do ekonomiky „nezávislé“ Ukrajiny. A nyní se to ještě rozpadává, a Rusko, jak vidno, vrátí Ukrajinu do oblasti svého vlivu. Tak uvažují mnozí Američané.
„SP“: - to znamená, že Obama by měl dělat ústupky, aby prokázat pozitivní dynamiku?
- Ano, on musí ukázat, že ukrajinská záležitost je uzavřena. Američané dlouho odmítali brát vážně minský proces jako účinný mechanismus, protože k němu nebyli připuštěni. Ale teď pochopili, že je to jediný způsob, jak problém řešit. Jiná možnost k dosažení stabilizace na Ukrajině neexistuje. Proto vláda USA je nucena vyvíjet tlak na Kyjev, zavazujíc jej k naplnění dosažených dohod.
Pravda, nejsem si jistý, že to na 100% zaručuje pozitivní výsledek. Protože je v Kyjevě příliš mnoho politiků, kteří se po realizaci „Minsk-2" octnou buď ve vězení, nebo v hrobě, ale ne u moci. Tito lidé, zdá se, odporovat Státům nemohou, ale také, zcela naplňovat výše uvedené Směrnice je pro ně nemožné.
„SP“: - Jak se dá toto dilema vyřešit?
- Myslím, že Kyjev i nadále se bude „kroutit jako had na pánvi". Američané budou tlačit. Například zákážou MMF půjčovat Ukrajině do doby, než splatí všechny dluhy a splní své závazky. To by znamenalo nejen kolaps ukrajinské ekonomiky, ale i státnosti. Jaceňuk už nyní říká, že země nemá peníze na plyn, protože Evropané jim je nedají. Kromě toho jsou finance nezbytné nejen na nákup energií.
Jestli proti očekávání, Nulandová, Obama, velvyslanec Payette nebo oddělení amerických speciálních sil, donutí Kyjev plnit „Minsk-2", ten bude muset strávit federalizaci. V takovém případě, samovolně, může vzniknout Novorossia. Protože do oblastí se předá tolik pravomocí, že centrální vláda bude ovládat pouze vládní čtvrť v Kyjevě. Ale ze všeho nejdřív nastane jiná věc. Porošenko a všichni, všichni, všichni se budou vzpírat. V odezvě, jim zaškrtí finanční „kyslík“, což urychlí proces rozpadu Ukrajiny. Protože, jak se říká, „kde nejsou peníze, není jednota“. Tehdy Rusko, USA a EU budou jednat, co dělat se vzniknuvší „černou dírou."
Zástupce ředitele Centra ukrajinistiky a bělorusistiky MSU M.V. Lomonosova Bogdan Bezpalko říká, že pro vyhodnocení situce je potřeba věnovat pozornost nikoliv prohlášením, ale konkrétním faktům.
- Například, když zástupce Ruska v kontaktní skupině k vyřešení situace na Donbasse Boris Gryzlov se vypravil do Kyjeva a jednal s prezidentem Porošenkem. Souhlasíte s tím, že pro toho druhého to znamená ponížení vlastního vyjednávacího statutu. Dříve Poroshenko seděl vedle dalších hlav „normandského formátu“. A teď k němu na jednání přichází protějšek úplně jiné úrovně.
Kolektivní Západ představovaný svým vůdcem USA (s evropskými pomocníky), je zjevně unaven z krize na Ukrajině. A především ekonomicky. Před a po Novém roce došlo ke kolapsu amerických akciových indexů.
„SP“: - Evropa má svou vlastní motivaci co nejdříve se vypořádat s Ukrajinou - aby se zabránilo druhé vlně uprchlíků.
- Ano, Evropané se i tak dusí přílivem imigrantů. V takové situaci „evroasociovaní“ Ukrajinští občané se pro ně stávají „personami non grata“. Ale hlavní roli hrají USA, kde hospodářská situace zdaleka není růžová.
„SP“: - Daniel Fried vydává přání za skutečnost?
– On pracuje podle scénáře, který byl napsán ve Washingtonu a vyjádřený Obamou, který slíbil „rozbít ruskou ekonomiku“ prostřednictvím sankcí. Ale ukázalo se, že to je dvousečná konfrontace, která poškodí všechny.
Říci, že prohlášení „vedoucího přes sankce“ (D.Frieda) ve Spojených státech, je absolutní bluf, určitě nelze. Ruská ekonomika opravdu prožívá nelehké časy. Nicméně, ani ne tak proto, že Západ uvalil sankce, ale z důvodu nepříznivého cenového vývoje na trzích s energií. Pravda, je třeba říci, že Američané svými finančními manipulacemi vzhledem k břidlicovému boomu (který, zdá se, končí), a zvýšením Fed sazby, mohli mít dopad na tento proces.
Ale ještě jednou opakuji - situace v americké ekonomice je také velmi komplikovaná. Sankční válka mezi Ruskem a Spojenými státy je soutěž na ekonomickou vytrvalost. Otázkou je, kdo vydrží déle.
„SP“: - Američané si nejsou jisti, že Rusko padne jako první?
- Myslím, že ano. Samozřejmě, že utrácet tak velké zdroje na Ukrajinu se pro ně stává nepřípustným luxusem. Tato okolnost se i stala důvodem pro aktivaci procesu vyjednávání mezi Moskvou a Washingtonem, kterou pozorujeme.
Což se odráží i v ukrajinském informačním prostoru. Během improvizovaného průzkumu mezi diváky programu „Ozvěny Ukrajiny“ (který vede notoricky známý novinář Matvěj Ganapolskij) byly získány neočekávané výsledky. Ukázalo se, že 51% respondentů „je ochotno vidět v Ukrajinském parlamentu současné separatisty“. Podle mého názoru, pokračuje příprava veřejného mínění k tomu, že ukrajinské vedení bude pod tlakem Američanů plnit položky Minských dohod. Odbočím, abych připomněl, že ještě zcela nedávno ukrajinské orgány navrhovaly bezmála pověsit vůdce republik Donbassu, a dnes jsou to již přijatelné osobnosti. Dokonce i radikální nacionalista Ljaško je připraven usednout spolu s nimi.
Friedovo prohlášení je zamýšleno tak, aby pomohlo Obamově administrativě zachovat si tvář. Jako, že: „Ještě máme střelný prach v prachovnicích“. Zároveň jsme ochotni přistoupit na určité ústupky.
Samozřejmě, že Rusko má ekonomické problémy, ale ony jsou všude. Velmi dobře víme, co se děje v USA, EU a Číně. Tyto uznávané ekonomické „lokomotivy“ se začínají zpomalovat, a to docela ostře.
„SP“: - Co může být „lakmusovým papírkem“, podle něhož poznáme, zda se Minský proces vyvíjí, nebo degraduje? Ukrajinská armáda pokračuje v ostřelování území neuznaných republik, což nedává důvod k optimismu.
– Je to tak, není splněn ani první bod Minské dohody o zastavení palby. Takže, nejspíš pohyb směrem k realizaci „Minsk-2“ se bude asi řídit podle zásady „jeden krok vpřed, dva kroky zpátky“. Ale Kyjev nemá jinou možnost, než aby postupně své pozice vzdal.
Rozhodně místní radikálové budou vystupovat proti, ale ti jsou jen nástrojem. V případě, že by Američané byli velmi zainteresováni na zhoršení vojenské situace na Donbasse, já vás ujišťuji, že by je mnohem aktivněji využívali k nátlaku na Porošenka, a na „východní frontě“ by už dávno začala ofenziva.
Ale nic takového se neděje. Podívejte se, co se stalo se zadrženým „bojovníkem“ z praporu „Tornado“ u soudu, když se objevil prokurátor. Po čemž se v socsítích objevila výzva „Kupte hrdinům pampersky!“. Také byli zatčeni bojovníci z praporu „Azov“, volontérka Anastasia Leonova z Ruska. Zavřeli vůdce strany Kolomojského „Ukrop“ Gennadije Korbana, Ihora Mosijčuka (spolupracovníka Olega Ljaška). A ještě něco, o žádném slibovaném novém Majdanu, nebo masových nepokojích není ani vidu, ani slechu. Ve skutečnosti, rozdrtit radikály pomocí represivního aparátu není složité. Ale zatím si je USA raději drží na „lavičce náhradníků“.
„SP“: - Návrat k rusko-americkým jednáním, je-li vůbec možný, a v čem konkrétně by mohl spočívat kompromis o ukrajinské otázce?
- V současné době má kompromis nedefinitivní tvar. Je to jako kontury obrazu, který ještě nebyl vytvořen. Máme-li mluvit velmi zobecněně, je to rozdělení Ukrajiny mezi Západ a Rusko. To může být územní dělení, ale ne nezbytně. Další, mírnější verze - sféry vlivu: ekonomické, politické, vojenské. Samozřejmě, že Poroshenko a lidé, kteří jsou za ním, místní skupiny radikálů, mají své vlastní zájmy. Pro ty poslední je důležité dosáhnout překrytí rusko-ukrajinské hranice, aby zbavili Doněckou a Luhanskou republiku podpory zvenčí. Prezident Ukrajiny chce prezentovat realizaci „Minsk-2“ jako své osobní vítězství. Protože doposud nemá na kontě žádné pozitivní výsledky.
Setkání Surkova a Nulandové je teprve začátek procesu jednání s cílem nalézt kompromis. To se může táhnout několik let. Strany budou přemýšlet, jak rozporcovat „prasátko“ (porošenočka – slovní hříčka) tak, aby se to nikoho nedotklo. Přitom se všichni budou snažit zachovat si tvář. K tomu je zapotřebí i takových lidí, jako je koordinátor sankcí amerického ministerstva zahraničí.
Rozhovor vedl Vasilij Vaňkov - Svobodnaja Pressa