26.1.2016 Občanské právo
Už od pátku přemýšlím, co vám říct. Především moc děkuji všem, kteří si na mě a na mou rodinu vzpomněli, vyjádřili soustrast nebo nabídli pomoc. Včera jsem přiletěla z Finska a nevím, kdy se tam vrátím, na zařizování toho zbývá tolik a nikdo nevíme, co bude dál. Předpokládám, že mi to plně dojde až později, co se stalo mi pořád připadá nereálné. To, co teď pociťuji nejsilněji, je zhnusení – nad našimi médii, která pod články o jeho smrti opakují lži, které teď už nemá kdo vyvrátit, nad diskutujícími, kteří jak hyeny jásají nad smrtí člověka, aniž by mu kdy dosáhli po kotníky, mnozí z nich jsou dokonce zaplacení provokatéři, kteří pravidelně pod jeho články uváděli zavádějící informace nebo ho vulgárně napadali. A samozřejmě nad politiky, kteří se k němu chovali jako křiváci, ač měli stát na stejné straně, ale teď předstírají lítost. Pokud je to skutečně tak, jak mnozí píšou, že "boží mlýny melou", tak i na česká média dojde, protože ho mají na svědomí, stejně jako ti, kteří mu léta dávali falešné naděje. Ta honba, kterou na něj rozpoutali, byla strašná i pro nás, jaké to bylo pro něj si ani neumím představit. Sama ale nevěřím, že ti lidé kdy budou potrestáni. Když tahle společnost může v honbě za senzací pomocí lží a dohadů uštvat člověka, který se celý život dřel pro druhé a na svůj vlastní život a zdraví nedbal, tak spravedlnost vážně neexistuje.
Děkuji těm svým přátelům a známým, kteří lži o něm nešířili, nebavili se nad nimi a neuvěřili každé pitomosti, kterou jim pisálci naservírovali. Pokud jste se přenesli přes tu mediální masáž a podívali se na jeho skutečnou práci, na jeho nabitý rozvrh, kvůli kterému i často nespal, na jeho články, které pravidelně publikoval na Parlamentních listech, nebo jste dokonce četli jeho knihy, pak jste ten typ člověka, kterého by si můj otec vážil.
Publikoval: Milan Rokyta