Co je podle Peheho státnické či nestátnické?

 Jako kdyby nechtěl vidět a slyšet nic o skutečném rozměru migrantské krize, která proti všeobecnému očekávání ani v současném mrznoucím čase nepolevuje a slibuje tedy stát se skutečným stěhováním národů na evropskou pevninu, až teplota vzduchu i vody v oblasti Středozemního moře začne šplhat nahoru. 

Stěhováním o to masovějším, že právě Evropa a EU, ke které se jako k reálné naději Pehe vzpíná, dává na všechny strany najevo, že si s hrozící krizi neví rady, ústy svých představitelů vyslovuje pochybnost o tom, že by se kolem Evropy dala zbudovat hráz, jež by přiliv migrantů zastavila, a vylučuje i možnost, že by se proti migrantskému přilivu dalo použít vojsk NATO – takže kdo skutečně zodpovědný se může divit či dokonce kritizovat prezidenta za to, že za tohoto stavu přiznané evropské nemohoucnosti navrhuje řešení národní, jak to ostatně činí i jiné evropské země, nejakuálněji např. Bavorsko? Čili ochranu hranic vlastními silami, což ovšem není úkol na týdny či na jeden měsíc, ale na dobu podstatně delší, a je tedy už dnes právě tak čas o této možnosti mluvit, získávat pro ni souhlas a následně pro ni i něco dělat.

Nemohu si pomoct, ale právě takto s přestihem jednat a připravovat se na existující možnost, že evropské řešení zklame, považuji já – na rozdíl od komentátora Peheho – za státnické. Ale on – to už známe ze všech jeho dalších statí – všechna česká řešení, která by nebyla políbená severním Atlantikem, čili zarámovaná buď do EU či do NATO a jedině tak též politicky přípustná, považuje za porušení svátosti.