Luděk Prokop 27. 1. 2016
Původně jsem nemínil k těmto fantasmagoriím psát vůbec nic. Ale když je něčeho moc a vice než příliš, nedalo mi to. Prezidentovo velice stručné vysvětlení rozdílu mezi způsoby demokratickými a nedemokratickými, vyslovené na otázku, která pravděpodobně v souvislosti s naprosto bezradným a obojakým lavírováním naší vlády, s obojakým lavírováním kolem migrační narůstající záplavy, možná napadá čím dále více lidí.
A sice v počtu přímo úměrném růstu počtu informací o nepřijatelně agresivním, bezuzdném chování imigrantů v sousedním Německu, nebo ve vzdálenějším Švédsku. Chování provázeném neuvěřitelnou bezmocí jak úřadů, tak i bezpečnostních složek.
Při setkání s občany v jihomoravském Tišnově zřejmě v daných, výše zmíněných souvislostech zazněla otázka, jak se zbavit premiéra. Pokud kohokoli napadají jiné logické důvody pro položení takové otázky, budiž. Nechci se přít a připouštím, že pro takovou otázku existují důvody možná ještě pádnější. Obávám se, že vedle odpovědi prezidenta Miloše Zemana ve smyslu, že u jakéhokoliv politika jsou dva způsoby: demokratický, tedy jít k volbám a nedemokratický, což je kalašnikov, žádný jiný způsob neexistuje. Dokonce ani v souvislosti s nebezpečím z prodlení, při ohrožení státu a jeho občanů.
Lze se domýšlet, že ono slovo „kalašnikov“ mohlo by být tou nejstručnější a zároveň i výstižnou zkratkou pro nedemokratický puč proti legální vládě, tedy pro puč provázený střelbou a ztrátami na životech. Vzhledem k víceméně nedávnému puči na Ukrajině, není takové přirovnání od věci. Dlužno dodat, že pučistům propagujícím fašistické symboly, byla naše vláda příznivě nakloněna, včetně politických stran a médií, hystericky odsuzujících odpověď prezidenta a zaplavujících touto hysterií mediální prostor. No není to k popukání?
Ještě více k popukání je však hysterický výrok premiéra, velmistra v kroucení slovy, ve znění: „Jsme s vysokou pravděpodobností jediná země v civilizovaném světě, kde prezident veřejně vyzývá k zabití předsedy vlády. Já se s tím vyrovnám, ale vadí mi, že tím Zeman děsí moje děti, celou rodinu a přátele“. A naše slavná média nic. Ani slůvko o tom, že náš prezident ani náhodou veřejně nevyzýval k zabití předsedy vlády, že vyděsit děti Sobotky, celou jeho rodinu a přátele mohlo nanejvýš překrucování slov prezidenta panem premiérem. A sice vyděsit je mohly nikoli slova prezidenta ale opodstatněné obavy o duševní zdraví premiéra, (tatínka, strýčka, manžela atd., atp.).
Zda člověka skutečně trpícího stihomamem, nebo pouze politického lišáka postupujícího osvědčenou metodou, kdy ze zasedání předsednictva strany, které jej legálně vyzvalo k vyvození odpovědnosti za propad volebních preferencí, „vyrobil“ stranický puč, kterým si upevnil postavení a zboural stranickou opozici, zůstává otevřenou otázkou.
Mrzí mne, že jsem v té záplavě odsudků prezidenta, nenalezl ani jeden odsudek šíření poplašné zprávy premiérem ve znění: „Jsme s vysokou pravděpodobností jediná země v civilizovaném světě, kde prezident veřejně vyzývá k zabití předsedy vlády…“, což mne přimělo k tomuto psaní, k pokusu uvést poplašné zprávy, protistátní, proti prezidentské fantasmagorie a hysterčení, do reálnějšího světla.