Luděk Prokop31. 1. 2016
Na otázku položenou v kontextu s míněním řady lidí, že politika premiéra ohrožuje bezpečnost státu i jeho občanů, na otázku, jak se zbavit premiéra, odpověděl prezident ve smyslu: u jakéhokoliv politika, prezidenta nevyjímaje, jsou dva způsoby: demokratický, tedy jít k volbám a nedemokratický, jmenuje se kalašnikov. Žádný jiný demokratický způsob neexistuje.
Přestože prezident (v souvislosti s tím kalašnikovem) zmínil jedinou politickou funkci, a sice funkci prezidenta, vyplodil premiér následující nestvůru v podobě hoaxu: „Jsme s vysokou pravděpodobností jediná země v civilizovaném světě, kde prezident veřejně vyzývá k zabití předsedy vlády. Já se s tím vyrovnám, ale vadí mi, že tím Zeman děsí moje děti, celou rodinu a přátele“.
A protože ke smůle lží premiéra a jeho nohsledů, byl zachován a zveřejněn záznam vyjádření prezidenta, počali vršit, kupit a neustále opakovat zkreslující bludy, jeden za druhým. Posledním takovým zpozdilým vyjádřením premiéra, je hláška, „prezident rozděluje společnost a jde na ruku fašistům“. Nestydatost a sprostota takové hlášky je umocněna neskrývanou přízní premiéra a jeho okolí, vlády i samotné ČSSD, k fašismu zmítajícímu Ukrajinou a v dané souvislosti i podporou sankcí poškozujících naši ekonomiku, sankcí proti Rusku.
Kdo usilovně a záměrně rozděluje společnost a jde na ruku fašistům, tak to jsou v první řadě a prokazatelně mainstreamová média. A sice lhaním a zatajováním skutečností, do nedávna o dění na Ukrajině, v poslední době o problémech spojených s řízeným masovým agresivním vpádem agresivních imigrantů.
Premiér Sobotka, za vydatné pomoci proradných médií, se snaží z rozdělování společnosti obvinit prezidenta. Paradoxně k této snaze, je to právě on, kdo naopak společnost nepochybně nechtě, dokonale spojuje. A sice tím, že zásluhou jeho snadno a prokazatelně vyvratitelných výmyslů a bludů, získává prezidentovi čím dále více příznivců. Zajisté nemalou úlohu v tomto bohulibém procesu, procesu zvyšující se přízně občanů k prezidentovi, sehrávají i rozdílné postoje k masové migraci. Na straně prezidenta jsou dlouhodobě zásadové, vedené ve prospěch bezpečnosti státu a jeho občanů. Na straně premiéra jsou tyto postoje značně lavírující, lavírující mezi tím co chtějí slyšet občané a mezi tím, co by ráda slyšela Merkelová. Jsou nepevné a nestálé. Jsou, jako je sám premiér. Jako huspenina. Čím více občané sledují internetové informace o počínání imigrantů, informace z Německa, ze Švédska a podobně, tím více se obávají dalšího vývoje a tím více se přiklání na stranu prezidenta. A zmatkující Sobotka potí další a další nehoráznosti ku prospěchu sjednocení rozdělené společnosti, sjednocení společnosti prostřednictvím její přízně k prezidentovi.