Oskar Krejčí
7.2.2016   První zprávy

Jestliže se válku v Sýrii nepodaří zastavit bude profitovat parazitní vojensko-průmyslový komplex a státy se budou dále zadlužovat. Bohatí budou bohatnout, chudí bojovat, říká v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz politolog Oskar Krejčí.
PZ: Podle čínského kalendáře začíná rok Opice. Díval jsem se do jednoho horoskopu a dozvěděl jsem se že „lidé narození v roce Opice jsou chytří, rychlí, neklidní, zábavní, agresivní a smyslní. Mají divoký, rtuťovitý temperament a sklon přeskakovat schody i úkoly, protože vždy dovedou najít jednodušší způsob, jak svou práci udělat. Jsou škodolibí, kují dokonalé pikle a berou na sebe obrovská rizika, aby přelstili své nepřátele…“

Máte pravdu. Existují ale i jiné horoskopy. A v některých dalších se lze dočíst, že opice svým jednáním také přinášejí chaos.

PZ: Chcete tím říci, že v roce Opice nás čeká chaos?

Žádná prognóza vývoje není stoprocentní. Jestliže se ukáže jako pravdivá, je to díky celé řadě okolností, které se ale mohly vyvíjet jinak. Už za života Josipa Broze Tita se říkalo, že po jeho smrti se Jugoslávie rozpadne. Stalo se to, i nestalo. Všichni to čekali, připravili se i odpůrci rozpadu Jugoslávie.

PZ: Ale rozpadla se!

Nikoliv v návaznosti na Titovu smrt, ale o více než dekádu později v návaznosti na prohru Sovětského svazu ve studené válce a implozi této supervelmoci. Až potom síly destrukce převládly. K tomu, aby se věci staly, potřebujete souhru příčin a podmínek.

PZ: Tedy nebude chaos?

Základní tendence směřují k posilování chaosu. Těmto tendencím lze čelit, zatím však politické elity nevykazují příliš schopností rizika vnímat. Reagují s velkým zpožděním.

PZ: Nemáme-li nudit čtenáře, měl byste být konkrétnější. Které tendence jsou nejrizikovější?

Ekonomické a vojenské. Uvedu příklad z oblasti, kterou všichni pozorně vnímají. Navážu na to, co ve čtvrtek na semináři o Sýrii, který se konal v Poslanecké sněmovně, říkala o ropě docentka Ilona Švihlíková. Iniciativa manipulující cenu ropy směrem dolu s největší pravděpodobností vzešla ze Saúdské Arábie. Ta chtěla zablokovat nové, drahé technologie těžby v USA. Jenže se přepočítala a její přání udržet cenu ropy na 50 dolarech za barel se nezdařilo, a teď má potíže i Rijád. Přepočítal se proto, že kalkuloval s příliš malým počtem hráčů na ropném trhu a u těch hlavních neodhadl jejich chování. I jednání v ekonomice může mít neekonomické motivy: ropa je „bezpečnostní komodita“.

Například Rusko tlačené sankcemi reagovalo na pokles ceny ropy zvýšenou těžbou, nejvyšší od doby rozpadu Sovětského svazu – snažilo se nahradit ztráty na ceně barelu množstvím barelů. Navíc Moskva tvrdě hájila zrušení sankcí proti Íránu, což bylo v rozporu s jejími zájmy na návrat k vyšší ceně ropy – Írán přináší na trh dalších 500 tisíc barelů ropy. Neekonomické faktory se pro Rusko ukázaly důležitější. Zatím konec nízkých cen ropy nevypadá jako společná dohoda, ale jako kolaps jednoho z hlavních hráčů. Pak by mohla cena ropy jít vzhůru. Tohle není hra podle pravidel, to je směs hospodářské konkurence a politického zápasu. Ovšem asi nejzajímavější na tom všem je, že klesají ceny i jiných komodit. Neviditelná ruka trhu přináší „obecné blaho“, ale jen těm nejsilnějším.

PZ: Mohly by to být zmíněné Spojené státy, kdo prohraje na trhu s ropou? Podle některých údajů už těžbu z břidlic pohřbívají.

Problém většiny manipulací s trhem je špatný odhad důsledků. Vzpomeňte, že zpočátku někteří komentátoři tvrdili, že za poklesem ceny ropy je Washington, aby srazil Moskvu. Dnes USA platí ztrátovostí nových ropných vrtů, propouštěním desetitisíců lidí s poměrně vysokými příjmy. Objevuje se i nový problém: narůstající nerentabilnost biopaliv, která nedokážou čelit dlouhodobému poklesu ceny ropy. Což by znamenalo ohrožení velkého množství farmářů. A ohrožení žádoucího výsledku prezidentských voleb… A je tu ještě jeden problém. Někteří analytici tvrdí, že udržení hegemonie USA se po rozpadu vazby dolaru na zlato v roce 1971 podařilo zajistit tím, že bylo dohodnuto propojení ropy a dolaru. Jaká bude hodnota petrodolaru, když klesá cena ropy a přechází se na obchod v národních měnách?

Teď přichází Barack Obama s návrhem na daň 10 dolarů za barel. Prý na financování výstavby rychlodráh a ekologické dopravy. To možná taky. Zvýší se ale rovněž cena ropy a leccos se stane rentabilnější.

PZ: Někteří američtí podnikatelé varují, že to sníží dynamiku ekonomiky USA.

Co je to dynamika ekonomiky USA? Obama se v projevu stavu unie chlubil bezprecedentním růstem. Ten byl podle prvních odhadů okolo 2 % hrubého domácího produktu. Srovnejte si to s 6,9 % v Číně. A to teď probíhá přepočítání, které ve Spojených státech zpravidla končí v nižších číslech, než byla ta původní. Tentokrát by to mohla být „kladná nula“, tedy desetiny nad nulou.

Ale je tu jiný problém, obecnější. Jak mohou růst předlužené ekonomiky? I když nevíme, jak dlouho lze žít za kapitalismu na dluh, měla by se objevit opatrnost v půjčování z nesolventních bank. Americký ekonom a spolupracovník tamních zpravodajských služeb Jim Rickards tvrdí, že světový HDP je 72,6 bilionů dolarů – a na trhu jsou bankovní deriváty za 710 bilionů. Při jakékoliv dílčí panice se ukáže, že nejslavnější bankovní domy jsou nevěrohodné. A je tu národní dluh USA, který překročil 19 bilionů; souhrnný dluh USA započítávající státy i domácnosti se blíží 65 bilionům dolarů.

PZ: Přijde tedy kolaps?

Znovu opakuji: nemusí. Když budou vlády reagovat prozíravě. Odbourávat dluhy a vytvářet rezervy. Všimněte si, Rusko přes všechny velké ekonomické problémy nakoupilo loni 200 tun zlata. Takové nákupy se dělaly naposled za Stalina před 2. světovou válkou.

PZ: Investovat od zlata?

Hodnota zlata je konvence. Dnes je podle všeho manipulována těmi, kdo nakupují, a těmi, kdo se pojistili na nízkou cenu zlata. V případě smrti peněz, o které píše zmíněný Rickards, nějaká konvence při stanovení ceny musí být. Zlato se nabízí.

Všichni se ženeme za růstem a možná je předobrazem budoucnosti kapitalismu Japonsko. To už několik desetiletí stagnuje a odzkoušelo liberální i konzervativní šokové terapie. Bez úspěchu. Možná by bylo nejlepší zastavit se a ozdravit ekonomiku.

PZ: Na to nikdo nepřistoupí. Když se nedokážou dohodnout o ceně ropy, jak by se mohli dohodnout o zastavení růstu?

Ne dohodnout – smířit se s ním. A zamyslit se. V této chvíli se zdá, že se kapitalismus v podobě známé po 2. světové válce z USA dostává do pasti. A nejde jen o dluhovou past. I tak pozitivní jevy, jako jsou nové technologie a robotizace, přinášejí rizika. Především makroekonomický růst není spojen s vyšší zaměstnaností, může naopak znamenat pokles zaměstnanosti. Růst neznamená bohatnutí všech – ale rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými, protože nové hodnoty si přivlastňuje jen malá skupina a průměrné mzdy stagnují. Na ekonomickém fóru v Davosu, kde se scházejí mocní, zaznělo, že stejně jako v rozvojových i v rozvinutých zemích chudší polovina obyvatelstva spravuje méně než jedno procento bohatství. Opakuji – stejně v rozvojových i rozvinutých zemích. Vzdělání neznamená získání pracovního místa, školy produkují kvalifikované nezaměstnané. I když neočekáváte velké konflikty, jak bude vypadat moderní společnost za dvacet let při zachování těchto tendencí?

Marx předpokládal, že ekonomický růst poskytne volný čas, který jediný je rozměrem skutečné svobody jednotlivce. Jak bude volný čas využit v požitkářsky orientované společnosti plné lidí vyznávajících individualismus? Co nahradí práci? Asi hry, počítačové hry, a drogy. A to v lepším případě, když nedojde ke kolapsu či velké válce.

PZ: Teď probíhají velké diskuse o připravované smlouvě o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství, TTIP, a právě podepsané smlouvě o Trans-pacifickém partnerství, TPP. Jak souvisí tato jednání s potenciální krizí, o které mluvíme?

Hledání rezerv. Stejně jako bylo rezervou pro kapitalismus využití transformace postsocialistických zemí, kdy byly zničeny či odčerpány výrobní, surovinové a finanční zdroje z východní Evropy směrem na západ. Připravované smlouvy jsou zamýšleny jako získání zástojů pro zklidnění ekonomiky v USA.

PZ: Nikdy jste se k tomu nevyjadřoval. I teď se mi zdá, že tyto smlouvy komentujete mnohem klidněji než jiní levicoví politologové a ekonomové.

Předně, jednání jsou utajovaná a nemáme úplné informace o tom, jaký je obsah smlouvy TTIP. Kritiku ale pokládám za velmi užitečnou, je třeba stavět mantinely vyjednavačům, které si vybral někdo ze zákulisí. Z hlediska našeho rozhovoru jsou ale podstatné dvě jiné skutečnosti. Tyto smlouvy neřeší krizové jevy, o nichž mluvíme. Tendence mohou zpomalit, nikoliv změnit. A je tu ještě jiný problém. Když stanovíte pravidla bez Číny a Ruska, což je jeden ze zásadních rysů těchto smluv, vymezíte normativy bez toho, kdo má peníze. A co rozhoduje v globálním kapitalismu: pravidla, nebo kapitál? Co udělala Světová obchodní organizace na ochranu svobodného trhu, když se objevily protiruské sankce? Co udělal Mezinárodní měnový fond, když Ukrajina přestala splácet své zahraniční dluhy? Nic a nic. Rozhoduje moc, ne pravidla. A ekonomická moc se přesouvá jinam.

PZ: Líčíte vše černě, ale zároveň říkáte, že to nemusí dopadnout špatně. Nezdá se vám, že si protiřečíte?

Základní problém je v souběhu krizových jevů. A ten je opravdu nahuštěný. Rizikem je jak nicnedělání – „katastrofické věštby byly vždy, ale nic mimořádného se přece nestalo“ –, tak i zbrklé reakce. Zvláště ty, které vyházejí z jiné roviny jevů…

PZ: Zase zníte moc abstraktně.

Hry s cenou ropy narážejí mimo jiné na motivy ujednání z jedné vrstvy sociálního dění – ne z ekonomické, ale z geopolitické. Írán míří do Šanghajské organizace spolupráce, což se může jevit jako důležitější než oněch 500 tisíc barelů denně.

Teď se odehrává něco podobného v Sýrii. Střední východ je plný růzností: dělení na šíity a sunity plus náboženské menšiny; národnostní dělení na Araby, Kurdy, Turky a Peršany; ideové dělení na monarchisty, republikány, sekulární a teokratické režimy; sociální dělení na majetkovou hyperelitu a chudinu. Západu se úspěšně podařilo tyto rozdíly napřed zpolitizovat, nyní i zmilitarizovat. Bojuje každý s každým.

Díky ruskému zásahu začal vítězit legitimní syrský režim. I ozvala se monarchistická, sunitsko-wahhábistická Saúdská Arábie, že do války proti bojovníkům islámského státu pošle pozemní vojska. Což, přeloženo do srozumitelné mluvy, znamená, že pomůže sunitským povstalcům proti postupující syrské vládě. To samozřejmě popudí šíitské vlády nejen v syrském Damašku, ale i v iráckém Bagdádu a íránském Teheránu. Kterým už teď vadí saúdskoarabská intervence v Jemenu. Mapa naznačuje, že cestu by saúdskoarabské jednotky mohly hledat přes sunitské Jordánsko. A můžeme si představit, že syrská válka, která mohla skončit za půl roku, se změní v dlouhou blízkovýchodní válku. Regionální válku s účastí světových mocností. Umíte spočítat mrtvé? A novou cenu ropy? Rozhodně bude jiná než 20 dolarů, které pro letošek prognózuje Morgan Stanley a Citigroup, či dokonce 10 dolarů za barel, o nichž mluví britská banka Standard Chartered.

PZ: Zase kreslíte černé scénáře. Včera vyšla zpráva, že světoví politici se dohodli o pomoci Sýrii a okolním zemím ve výši 10 miliard dolarů. Čína ohlásila, že pošle 10 tisíc tun potravin syrským uprchlíkům. Nezdá se vám, že to jsou pozitivní jevy?

Máte bezesporu pravdu. To je správná cesta. Jenže dlouhodobý problém je v tom, že Západ levou rukou dává pomoc, a pravou živí válku. Nechci však moralizovat. Jestliže se válku v Sýrii nepodaří zastavit – tedy vyhrát –, jaký to bude mít dopad na globální ekonomiku? Bude profitovat parazitní vojensko-průmyslový komplex, což znamená, že státy se budou dále zadlužovat. Bohatí budou bohatnout, chudí bojovat. Chybná geopolitická rozhodnutí zničí nejen charitu, ale i dnešní podobu ekonomiky a sociálního smíru.

Obávám se, že západní politické elity nevidí souvislosti. Ve snaze udržet si privilegia svým jednáním vyvolávají nečekané, nežádoucí a nekontrolované události, které mají tendenci se samostatně řetězit a vytvářet nové hráče. Tedy chaos.

(rozhovor vedl Jiří Kouda, prvnizpravy.cz)


Související: Oskar Krejčí: Iluze a chyby atlantické elity