8. 2. 2016 Vaše věc
Bezpečnostní analytik Jan Schneider, autor „Štein-Schneiderovy sbírky vtipů na židovský způsob“ uvádí mimo mnohých jiných i příběh, který volně parafrázován zní takto: Esesáci vypálí synagogu, kopou do chyceného Žida a křičí na něj: „ Tak, kde máš toho svého Hospodina… žide…hee..?!? Synagogu jsme vypálili, Tebe bijeme a on ani nepípnul. Existuje vůbec…?!?“ „Kouknou“, povídá na to Žid. „Jestli je, tak jim to spočítá, na to můžou vzít jed… A jestli není, tak na co je nám synagoga…?!?“ Na těchto několika řádcích je, alespoň podle skromného názoru, ukryta většina dobrých otázek kolem současné Evropy, EU a evropské integrace.
Především je třeba uvést, že z řady důvodů a zejména díky nejrůznějším zjednodušením a politickým, literárním, novinářským a učitelským zkratkám dochází k záměně formy, obsahu a smyslu či podstaty evropské integrace a samotné Evropy. Příběh Jana Schneidera nás naopak učí rozlišovat a navíc hledat to podstatné. Synagoga představuje formu, víra obsah a Hospodin smysl, podstatu. Příběh přímo říká, že pokud schází podstata, je zbytečná forma a zcela samozřejmě se mezi nimi a s nimi ztratí i obsah. Lidé si velice všímají formy, a pokud forma trvá, jsou přesvědčeni o tom, že s ní trvá i obsah. Smysl jim většinou, bohužel, uniká. Příkladem mohou být klasické banky, které vystavují na odiv své paláce, ale jejich podstatou je důvěra a obsahem licence na určité finanční operace, které onu důvěru bezpodmínečně vyžadují. Ostatně samotné peníze a cenné papíry vůbec jsou dnes takřka výhradně materializovanou důvěrou. Lidé si často myslí, že dokud stojí palác, tak musí fungovat i instituce a samozřejmě to celé má i nějaký ten smysl.
Představa mnohých, že když stojí v Bruselu, Štrasburku, Berlíně a dalších evropských městech paláce ze skla, ocele a mramoru, tak to nemůže být s Evropou tak špatné, je hluboce mylná. Dokonce se nabízí paralela s egyptskými pyramidami, které předznamenaly pád Staré říše, ale za toto zjednodušení by mě egyptologové asi hnali. Skutečností však zůstává, že už i méně bystří si uvědomují, že živit a poslouchat europanstvo v palácích je tak trochu kopaní si vlastního hrobu a okrádání rodiny.
Před námi Evropany stojí otázka, proč stojí za to tvořit novou politickou a sociálně ekonomickou kvalitu Evropy a předkládat jejím obyvatelům představu společné evropské budoucnosti. Nejen představu o tom, jakou bude mít budoucí Evropa formu, ale důležitější je, jaký bude mít obsah a především smysl. Je samozřejmě věcí diskuse, jak by měla vypadat odpověď, ale východiska, která bychom se přitom měli brát v úvahu, jsou zřejmá. Základním východiskem je skutečnost, že dosavadní způsob integrace selhal, protože od určitého okamžiku začal Evropu oslabovat. Prvním důvodem je přílišná byrokratizace procesu integrace a druhým je jeho oligarchizace. V jejím rámci dochází k popření v Evropě dosažené úrovně lidskosti, uznání a respektu mezi lidmi, státy a národy, stejně jako hodnoty dlouhotrvajícího míru v Evropě. Tyto hodnoty jsou cejchovány jako brzda evropského rozvoje a následuje její výprodej ve jménu flexibility a maximální exploatace lidských zdrojů pro investory často z jiných kultur. Evropa a současná podoba EU přestává být dobrým místem k životu pro její obyvatele, ale místem pro oligarchy a transnacionální korporace, místem pro kšeft čím špinavější, tím lepší.
Jiný smysl než mír, lidskost, uznání a respekt mezi lidmi a institucemi evropská integrace mít nemůže ani do budoucna. Pokud nepůjde o klidný a důstojný život lidí, o jejich bezpečnost, biologickou a sociálně ekonomickou reprodukci a pocit spravedlnosti, nemá smysl hovořit v politickém nebo sociálně ekonomickém pojetí o Evropě a zůstane jen u pojmu zeměpisného, který se ovšem může časem rozplynout v pojmu Eurasie. Obsahem tohoto procesu nemůže být formální sjednocování ve smyslu jednotnosti, ale spíše ve smyslu jednoty v úctě k základním principům. Jednotnost je namístě technických norem nikoliv společenských a politických názorů. Politická korektnost a její bruselská „eurospeech“ je jedním z velkých zabijáků Evropy, jejích svobod a životního způsobu vůbec. Evropa by se měla stát společným projektem Evropanů, výsledkem jejich tvůrčí spolupráce při řešení společných úkolů a obraně společných zájmů. K tomu ovšem nemůže dojít, pokud sami Evropané ponechají nadále Evropu v rukách politiků a jejich pasáků, kteří ji drancují a prodávají nastojato.
Nejlepší otázka v souvislosti s migrační i celkovou krizí Evropy tedy možná zní: Jaké nové možnosti v našem projektu „Evropa“ nám migrace a současná krize Evropy přináší…?!?
A můj návrh odpovědi zní: Je to výzva k tomu, abychom si konečně vzali Evropu zpátky z rukou oligarchů a byrokratů...!!!