14. 2. 2016 Vaše věc
Nehledě na množství proseb okomentovat veřejně to, či ono dění posledních týdnů, rozhodl jsem se, si dát kratší pauzu. Tu využívám pro osvěžení paměti starších, pro uvědomění si mladých a mladších, že dnešní dění ve světě je pouze pokračováním minulosti, a pro sdělení čtenářům, že v knize Souhlasu netřeba, která by měla být k mání v březnu t.r. je část obsahu věnována skutečnosti týkající se neschopnosti mnohých z nás se (po)učit z minulosti a číst mezi řádky. Proto se i dnes akumulují tmavé mraky nad Evropou, nad českou kotlinou a žádné jarní slunce nemůže překrýt pocit nejistoty a strachu a zprostředkovat upřímnou radost.
Je zcela jedno, co nám vlády, média a analytikové ignorující historická fakta a paměť hlásají, nebo píší, protože Vše bude jinak, jak řekl umírající Rabín. Dnes, před 28 roky, 12. února 1988 nabídlo Černé moře historku pro film, jejíž scénář může napsat jenom život. Dynamický hon lodí, napětí při realizaci příkazu a vzrušení na všech stranách: vojenských, politických a obyčejně lidských. Černomořská historka je přímo spojena s narušením státní hranice SSSR dvěma válečnými loděmi 6. námořní flotily USA: Yorktown (CG48) a Caron (DD970). Tyto lodě mířily přímo do Sevastopolu. Incident vyřešili sovětští námořníci na výbornou.
Po ignorování upozornění kapitánem amerických lodí, že se nacházejí již 6 mil od sovětské státní hranice a odmítnutí změny kurzu, sovětské patrolující lodě, SKR-6 a Bezzavetnyj, pod vedením tehdy ještě mladého kapitána Vladimíra Bogdasina, začaly plnit rozkaz k vytěsnění amerických lodí ze sovětských vod. Pro srovnání uvádím, že například SKR-6 byl čtyřikrát menší než Yorktown. Vytěsnění se uskutečnilo pomocí jednoho lehkého a jednoho těžšího nájezdu na Yorktown sovětským Bezzavetnyj po té, co americké lodě narušily státní hranici a byly 2 míle ve výsostných vodách SSSR. Jako první narušil státní hranici Caron, následoval Yorktown. Zničení boku křižníku, na něm se nacházejících raketových sil a dalším poškození lodě přivedlo nevěřící americké námořníky k vyhlášení poplachu a opuštění hraniční zóny SSSR. Americký pokus o vzlet dvou vrtulníků byl okamžitě přerušen, jakmile se nad křižníkem objevil sovětský MI 26 a další čtyři patrolující lodě. Američtí námořníci po dobu vytěsňování a až do nájezdu na jejich křižník doprovázeli sovětské patrolující lodě výsměšnými gesty a pokřiky „fuck you.“ Po vytěsnění ze sovětských vod byli Američané při každém vstupu do Černého moře velice opatrní. Ale jak víme, nepoučili se.
Připomínám tuto historku, protože incidentu předcházelo tzv. „sbližování mezi USA a SSSR,“ Gorbačov mluvil o nových „partnerech“ a současně nechal tolerovat narušování státní hranice SSSR Američany. Tak se ze zvyku stal zlozvyk. A jak víme, jedním z nejtěžších úkolů v životě člověka je zbavit se zlozvyku. Sovětští námořníci jednali tak, jak voják jednat musí, a ne jak Gorbačov myslel. V situaci, kdy USA lodě vypnuly komunikaci, na moři byla mlha a nebyla to první provokace Američanů na moři a ve vzduchu, museli konat. Čtenáři se zájmem o téma doporučuji Wikipedia, 1988 Black Sea bumping incident nebo youtube, https://www.youtube.com/watch?v=N4jQhnXrWbg a další.
Připomínám tuto historku, protože současná mezinárodní situace nese všechny znaky nekomunikace, utajování, maskování, desinformace a narušení mezinárodních dohod. Provokace RF ze strany USA, NATO a EU se stupňují na všech představitelných frontách. Nehledě na incident z dubna 2014, kdy USS Donald Cook (DDG-75) s 56 Tomahawky a dalšími 96 raketami na palubě opakoval provokaci v Černém moři z roku 1988. Ke štěstí nás všech, včetně amerických námořníků a jejich rodin, dubnový incident se obešel bez lidských ztrát a válečných akcí díky tomu, že ruská elektronická rušící technika dokázala svojí kvalitou „umlčet“ Donald Cook. Jeden SU 24 s „pytlem“ Khibiny a 12 přeletů nad lodí daly Američanům jasně vědět, kde končí legrace.
Sestřelení U2 nad Sverdlovskem bylo zfilmováno Steven Spielbergem. Film nazvaný Most špionů, který měl veřejnou premiéru v lednu t.r. jsem komentoval již v listopadu 2015. Černomořský incident z roku 1988, stejně jako posledně incident z dubna 2014 čekají na zfilmování. Jakýkoliv film by ale měl také veřejnosti sdělit, že když se americké vojenské mašinerii nedaří, zbaběle ustupuje a hledá další příležitost. V ní používají a často zneužívají své spojence. Řešení současné geopolitické situace proto také ponese tento charakter. Pro USA a RF se jedná o Hamletovu otázku být či nebýt. Pro nás v Evropě to znamená se smířit s rolí oběti. RF s prezidentem Putinem nás nebude osvobozovat ani okupovat. Proto neexistuje jiná možnost pro nás, ignorujících historii, než se osvobodit od zlozvyků námi samými. V boji sami se sebou nám mohou pomoci následující pravdy:
1) Svoboda se musí draze platit. Mnohem dráž než otroctví. A neplatí-li se zlatem ani krví, ani nejšlechetnějšími oběťmi, platí se podlostí, prostitucí, zradou, špínou lidské duše. (Curzio Malaparte),
2) Národy, které se zavedou v přepychu, stanou se dříve či později oběťmi despotismu. (Claude Adrien Helvétius),
3) Národ bez vědomí národnosti podobá se člověku neznajícímu citu pro čest. Můžeť nebýti zlým, ale k velikým obětem a činům, jež rozehřívají srdce lidská, málokdy schopen bývá.(František Palacký).
Souhlasu netřeba.