Dobrý den, pane prezidente. Česko i Slovensko si samostatně prošly cestu až do Evropské unie. Poměrně dlouho to byla cesta přímá, téměř nezpochybnitelná, potom však přišly problémy Řecka, později migrační krize. Začíná se znovu mluvit o hranicích a konci volného pohybu osob v rámci Schengenu. Vidíte tam nějaký větší prvek dezintegrace nebo dokonce začátku konce celé Evropské unie?
Rozhodně ne. Já jsem eurofederalista a já jsem stoupenec další integrace Evropské unie, a právě proto kritizuji již delší dobu absolutní neschopnost Evropské unie plnit svoji základní funkci, a to je ochrana vnějších hranic. Protože to, o čem mluvíte Vy, to znamená rozpad Schengenu, zavedení národních hranic, je velmi nákladná a zbytečná operace, která je nutná pouze tehdy, jestliže Evropská unie nesplní svoji základní úlohu. A bohužel tam se žvaní, žvaní, žvaní. Evropská unie se chová, jako kdyby migrační krize neexistovala. Teď se trochu probudila a rozhodla se, že zavede evropskou pohraniční stráž. Víte v jakém rozsahu, pane redaktore? Patnáct set mužů. Patnáct set mužů proti statisícům uprchlíků, kteří se valí do Evropy. A to, že Itálie a Řecko není schopno zřídit hotspoty, pořád to jenom slibují, tak já se ptám, na co má Itálie armádu, na co má Řecko armádu? Ty hotspoty mohly dávno existovat, mohli se odfiltrovat lidé, kteří mají právo na azyl, a ti ostatní vrátit zpátky. A poslední poznámka, má-li se Evropská unie zachránit, nemá-li se schengenský prostor rozpadnout, je nutné říci jedno jediné tvrdé slovo, a to slovo je deportace. Zatím nebyl vrácen jediný uprchlík, i když to třeba byl prokazatelně ekonomický imigrant, který neprchal před válkou. No a teď švédský premiér po vraždě té pečovatelky, to jste určitě zaregistroval, oznámil, že Švédsko, kdysi liberální země, bude deportovat osmdesát tisíc lidí. A je to tak správně.
Co by v tomto kontextu mohla udělat Slovenská republika, respektive Česká republika? My přece nemáme takový mohutný problém s migrací a s tou migrační vlnou. Těch migrantů na Slovensku a v Česku není až tolik.
Tak zaprvé, já předpokládám, že v tomto roce, bohužel, se migrační vlna převalí jak přes Česko, tak přes Slovensko z toho prostého důvodu, že dojde-li k uzavření německo-rakouských hranic, což nemůžete vyloučit, tak jsme tranzitní země do Německa, ale samozřejmě Německo pak tyto lidi zase bude vracet do zemí, odkud přišli, pokud to budou ekonomičtí migranti. Kromě toho velmi opatrné odhady říkají, že těch uprchlíků, i když finský prezident nedávno prohlásil, že nejsou uprchlíci, že jsou jenom migranti, takže těch uprchlíků bude nejméně dvakrát víc, než v minulém roce. No a Německo, Rakousko už teď praská ve švech, tak si představte, co bude, jestliže tam dorazí dvojnásobně větší, trojnásobně větší, migrační vlna.
Jak by bylo možné zvrátit tento nepříznivý vývoj v Evropské unii?
Když už nemáme evropskou armádu, vytvořme ad hoc jednotky, do kterých každá členská země pošle, dejme tomu, tisíc vojáků. Tak to máte dvacet osm tisíc vojáků pohraniční stráže, místo těch směšných patnácti set, a klidně pomáhejme Řekům, Italům na jejich území, protože tam přišli a tam mají podle dublinských dohod zůstat. Je to první bezpečná země pro ty, dejme tomu, uprchlíky. Tak tam bychom jim měli pomoci při budování těch hotspotů, registračních středisek, snímání otisků prstů, ale také je potom vracet, pokud možno z těch zemí prvního záchytu, do zemí, odkud přišli.
Vy sám jste se nazval eurooptimistou až eurofederalistou a v celé této situaci většina lidí vyzývá k větší soudržnosti, k větší, hlubší integraci v rámci Evropské unie, tedy nejen v politické, ale i v bezpečnostní, finanční či fiskální oblasti. Ale na druhé straně kritizujete vládu České republiky, teď bych citoval, kvůli slabé odvaze postavit se tlaku Evropské unie, respektive Evropské komisi. Z jakého důvodu?
Já bych to dokumentoval jedním konkrétním příkladem. Jak Slovensko, tak Maďarsko podaly žalobu u Evropského soudního dvora na Evropskou komisi, právě kvůli té politice kvót, protože ta, podle i mého názoru, narušuje suverenitu členských států. A Česká republika se k této žalobě dosud nepřipojila, a to je jeden z důvodů, proč ji kritizuji.
Je to tedy tak, že v rámci Evropské unie začínají převládat státní a národní zájmy nad těmi evropskými?
Každý stát má svůj zájem, národní zájem. Je naprostá iluze domnívat se, že vstupem do Evropské unie členské státy ztratily své národní zájmy. Vidíte to na desítkách případů, ať už se jedná o plynovody, ať už se jedná o cokoli jiného. Jde o to tyto zájmy integrovat, najít rozumný kompromis. Rozumný kompromis nespočívá v tom, že si vymyslíme nějaký systém kvót, který nebude fungovat, protože ti lidé pak dostanou svobodu pohybu a stejně se budou pohybovat po celé Evropské unii a nebudou připoutáni za nohu v jedné členské zemi. A ten společný kompromisní zájem, opakuji ještě jednou, všech členských zemí Evropské unie je pevná obrana vnější hranice Evropské unie. Můžeme maximálně diskutovat o tom, jestli to má být jenom obrana schengenského prostoru, obrana Evropské unie. To znamená třeba Rumunsko a Bulharsko, jak víte, nejsou členy Schengenu, ale zdá se, že je docela užitečné udělat hranice třeba mezi Tureckem a balkánskými zeměmi a kromě toho, samozřejmě, jak už jsem řekl, posílit ty hotspoty v Itálii a v Řecku.
Přeci jen ta situace není ideální, zdaleka není ideální, spíš je…
A už jste někdy zažil ideální situaci v dějinách? Já myslím, že neexistovala ani jednou.
Ano, ale teď je určitě vážnější, než byla třeba před jedním nebo dvěma roky vzhledem právě k tomu tématu, o kterém teď mluvíme. To znamená, hrozí podle mnohých dezintegrace Evropské unie tím, že, jak jste i řekl, Německo zdvihá svou oponu, jsou tam hraniční kontroly, Rakousko recipročně také. Koneckonců víme, co se děje v členských zemích na Balkáně. Je to v podstatě to samé. Ti, kteří se zajímají o geopolitiku a mají rádi všechno v souvislostech, říkají, že za tou dezintegrací Evropské unie jsou velmoci, Ruská federace, Spojené státy americké. Jak to vidíte Vy?
Já jsem mnohokrát veřejně řekl, že migrační vlnu považuji za organizovanou invazi, a domnívám se, protože tato vlna je v podstatě složena z islamistů, že tuto invazi organizuje Muslimské bratrstvo. Je to názor, který opírám o rozhovor s některými arabskými umírněnými politiky, už jsem je dokonce i jmenoval, kteří říkali, zaprvé, Muslimské bratrstvo je střechová organizace všech islámských teroristů, šéf Al-Káidy je člen Muslimského bratrstva, šéf Tálibánu je člen Muslimského bratrstva, a tak dál. No a marocký ministr zahraničí mně říkal, Muslimské bratrstvo, které do nedávna, jak víte, vládlo například v Egyptě, tak se snaží nejenom sjednotit celý muslimský svět, ale, nevím, jestli jste viděl mapu islámského chalífátu do roku 2020, snaží se ovládnout celý svět. Mně to zpočátku připadalo, jako podivná konspirační teorie, ale na druhé straně uznávám, že třeba marocký ministr zahraničí nebo korunní princ Spojených arabských emirátů o této organizaci vědí daleko víc, než o ní vím já.
To znamená, ty velmoci, které jsem jmenoval, nevidíte v pozadí.
Já to považuji za organizovanou invazi, která se snaží nikoli válkou, protože to by ani fyzicky nebylo možné, ale právě tím stěhováním národů, tou muslimskou vlnou imigrantů, v podstatě rozrušit, a to už dnes říkají mnozí politici včetně Roberta Fica, rozrušit elementární kořeny evropské kultury.
Když jsme již hovořili o velmocích, posuňme se trochu víc na východ, na Ukrajinu. Tam se dost diskutuje o možnosti zavedení bezvízového styku pro občany Ukrajiny směrem do Evropské unie. Byl byste pro takové řešení?
Mnohokrát jsem říkal, že konflikt na Ukrajině považuji za občanskou válku. Jsem rád, že tato válka ustala, že je příměří, že se více či méně dodržují, s určitými výjimkami, minské dohody. Zdá se, že to velmi pravděpodobně nějakou dobu bude mít charakter takzvaného zamrzlého konfliktu, jako je například v Podněstří, to je také něco podobného. Nicméně, k Vaší otázce jako takové, víte, my můžeme očekávat tak jako tak migrační vlnu jiného typu, a sice právě migrační vlnu z Ukrajiny. A důvodem této migrační vlny bude výrazná ekonomická krize na Ukrajině, kterou si samozřejmě nikdo z nás nepřeje, ale která může být způsobena právě určitými problémy spojenými například se ztrátou Donbasu, což je významné průmyslové centrum, upřímně řečeno, i s korupcí, před kterou nedávno varovala Ukrajinu šéfka Mezinárodního měnového fondu. Nechci rovnou mluvit o státním bankrotu a opakuji, že to by Ukrajině nikdo z nás nepřál, ale zpět k Vaší otázce, za této situace je poněkud riskantní připustit bezvízový styk.
No, a když tedy tvrdíte, že ta občanská válka na Ukrajině jakoby přestala anebo přestává, přestává stejně tak i konflikt velmocí? Hodně se mluví o tom, jak na Ukrajině intervenuje Ruská federace, hodně se mluví o vlivu Spojených států amerických na současnou ukrajinskou vládu. Je tento konflikt tedy momentálně také jakoby zmrazený?
Samozřejmě, že velmoci mají tendenci rozšiřovat svoje kompetenční pole, expandovat. Zatím mám dojem, že žádná z těchto expanzí se nepodařila. Vezměte si irácký konflikt, kde se hledaly neexistující zbraně hromadného ničení. Ale abychom všechno nesváděli jenom na Spojené státy, tak rozpad Libye způsobila Evropská unie, nikoli Spojené státy, a díky tomu teď v Libyi máme chaos, již zmíněnou občanskou válku, která tedy na Ukrajině utichla a v Libyi probíhá. Máme tam několik vlád, nikoli jednu vládu, a máme tam velmi silnou expanzi Islámského státu.
A jak tedy vnímáte budoucnost Evropy, když vezmeme v úvahu všechny tyto problémy, v situaci, kdy tu máme na jedné straně migrační krizi, na druhé straně žádost anebo otázku otevřenou, co se týče zrušení vízové povinnosti s Ukrajinou, a stále poměrně ostrou rétoriku velmocí směrem z východu na západ.
Tak zaprvé, ostrá rétorika byla i v době studené války. A kdyby to byla jenom rétorika a nesahalo se ke zbraním, tak to berme jako řečnické cvičení a příliš se tím nezabývejme. Je naprosto pochopitelné, že spolu konkurují Čína, Rusko, Spojené státy a Evropská unie. Že ten jejich vztah na světovém trhu je konkurenční, o tom snad nikdo nepochybuje. Mohou se uzavírat dočasná partnerství ad hoc, opravdu dočasná účelová spojenectví, ale v podstatě je zapotřebí, aby Evropská unie, má-li být v této soutěži konkurenceschopná, zůstala jednotná, integrovaná, a trochu nezdvořile bych dodal, aby měla o něco schopnější vedení, než má teď.
Pane prezidente, velmi pěkně Vám děkuji za rozhovor a těším se na další shledání. Na shledanou.
Bylo mi potěšením.
Miloš Zeman, prezident České republiky, TA3, 15. února 2016