„Namísto aby zahájili obtížný vnitřní proces reformování ukrajinských institucí, tím Ukrajina vysílá geopolitické poselství, že její vláda myslí víc na ideologii, image a dobrou pozici v očích některých západních hráčů, než na dobré vládnutí.“
„Lidé často můj styl přirovnávají k Johnu F. Kennedymu, ale ve skutečnosti se cítím být blíž k Atatürkovi nebo Ben Gurionovi nebo generálu de Gaullovi, lidem, kteří museli budovat národní státy,“ cituje Michaila Saakašviliho portál Antiwar.com s tím, že pokud by měl člověk bývalého gruzínského prezidenta charakterizovat jedním slovem, pak bylo to byly pojmy jako „úlisný“ nebo méně vznešeně „pokrytec“.
Absolvent Washingtonské univerzity a práv na Columbii vyniká především schopností říkat to, co chtějí američtí politici slyšet, připraven neustále omílat pojem „demokracie“, a to i tehdy, kdy to nedává už vůbec žádný smysl, jako když v rozhovoru pro New York Times za „demokratičnost“ pochválil jednu kavárnu na Manhattanu. V rétorice se zdokonaloval už dlouho a dopracoval se přitom až k tomu, že ho John McCain a Hillary Clintonová v roce 2005 dokonce nominovali na Nobelovu cenu za mír, krátce předtím než vyprovokoval válku s Ruskem, v níž nejenže prohrál, ale odtržením Jižní Oseti přišel o čtvrtinu území, zavinil stovky lidských obětí a tisíce lidí proměnil v uprchlíky.
Doma v Gruzii přitom čelí obviněním z řady zločinů, včetně možného podílu na vraždách. (Sám Saakašvili o nich vypovídat v Gruzii odmítá, Ukrajina zase odmítá gruzínské žádosti o jeho vydání a nové informace gruzínských médií napovídají tomu, že po Saakašvilim a jeho lidech stopy „uklízeli“ přímo agenti americké FBI. Jediné, co nyní Gruzii zbývá, je zbavit Saakašviliho svého občanství, k čemuž má dojít ve chvíli, jakmile bude oficiálně potvrzeno, že už je – kvůli přijetí postu gubernátora Oděské oblasti -- občanem Ukrajiny. (Tbilisi přitom po Kyjevu žádá vysvětlení, zda je opakovaná Saakašviliho kritika nynější gruzínské vlády oficiálním postojem Ukrajiny.)
Neznamená to přitom, že by jeho vláda v Gruzii byla jen velkým neúspěchem: opravdu se mu podařilo snížit míru drobné korupce, přinejmenším podle žebříčků Transparency International, byť, jak připomíná britský The Independent, za cenu toho, že míra rušení obvinění u soudů spadla na méně než 0,1 procenta a z Gruzie se stala země s šestým největším počtem vězňů (v přepočtu na počet obyvatel) na světě a prvním v Evropě. Podmínky v gruzínských věznicích přitom přiměly The Independent, aby káznici Gldani 8 s tamními případy mučení označil za „gruzínský Abú Ghrajb“. Právní systém jako celek za Saakašviliho nabral přímo kafkovských rysů, když zápisy ze soudních jednání bývaly oficiálně vydávány až tři dny po rozsudku, zatímco na odvolání bylo vymezeno jen 48 hodin. Není bez zajímavosti, že tehdejší náměstkyně ministra vnitra Jekatěrina „Eka“ Zguladzeová, která měla věznice na starosti, nastoupila na stejný post v Kyjevě. A Saakašvili nyní slibuje, že očistí Ukrajinu od korupce…
Absolvent Washingtonské univerzity a práv na Columbii vyniká především schopností říkat to, co chtějí američtí politici slyšet, připraven neustále omílat pojem „demokracie“, a to i tehdy, kdy to nedává už vůbec žádný smysl, jako když v rozhovoru pro New York Times za „demokratičnost“ pochválil jednu kavárnu na Manhattanu. V rétorice se zdokonaloval už dlouho a dopracoval se přitom až k tomu, že ho John McCain a Hillary Clintonová v roce 2005 dokonce nominovali na Nobelovu cenu za mír, krátce předtím než vyprovokoval válku s Ruskem, v níž nejenže prohrál, ale odtržením Jižní Oseti přišel o čtvrtinu území, zavinil stovky lidských obětí a tisíce lidí proměnil v uprchlíky.
Doma v Gruzii přitom čelí obviněním z řady zločinů, včetně možného podílu na vraždách. (Sám Saakašvili o nich vypovídat v Gruzii odmítá, Ukrajina zase odmítá gruzínské žádosti o jeho vydání a nové informace gruzínských médií napovídají tomu, že po Saakašvilim a jeho lidech stopy „uklízeli“ přímo agenti americké FBI. Jediné, co nyní Gruzii zbývá, je zbavit Saakašviliho svého občanství, k čemuž má dojít ve chvíli, jakmile bude oficiálně potvrzeno, že už je – kvůli přijetí postu gubernátora Oděské oblasti -- občanem Ukrajiny. (Tbilisi přitom po Kyjevu žádá vysvětlení, zda je opakovaná Saakašviliho kritika nynější gruzínské vlády oficiálním postojem Ukrajiny.)
Neznamená to přitom, že by jeho vláda v Gruzii byla jen velkým neúspěchem: opravdu se mu podařilo snížit míru drobné korupce, přinejmenším podle žebříčků Transparency International, byť, jak připomíná britský The Independent, za cenu toho, že míra rušení obvinění u soudů spadla na méně než 0,1 procenta a z Gruzie se stala země s šestým největším počtem vězňů (v přepočtu na počet obyvatel) na světě a prvním v Evropě. Podmínky v gruzínských věznicích přitom přiměly The Independent, aby káznici Gldani 8 s tamními případy mučení označil za „gruzínský Abú Ghrajb“. Právní systém jako celek za Saakašviliho nabral přímo kafkovských rysů, když zápisy ze soudních jednání bývaly oficiálně vydávány až tři dny po rozsudku, zatímco na odvolání bylo vymezeno jen 48 hodin. Není bez zajímavosti, že tehdejší náměstkyně ministra vnitra Jekatěrina „Eka“ Zguladzeová, která měla věznice na starosti, nastoupila na stejný post v Kyjevě. A Saakašvili nyní slibuje, že očistí Ukrajinu od korupce…
V plné práci
Mezinárodní uprchlík před zákonem, za jehož vlády Gruzie dosahovala nejnižšího ekonomického růstu ze všech postsovětských republik (zato ale rychlého úbytku obyvatel), tak nyní v Oděse získal své další léno, a energicky se pustil do práce. Zatímco doma v roce 2007 nechal zavřít opoziční televizní stanici Imedi, soud v Oděse – za údajné držení drog – už v květnu poslal do vězení redaktora portálu infocenter-odessa Vitalije Didenka, aktivního účastníka hnutí za obnovení Besarábie.
Oděsa se obecně v mnoha ohledech stává sudem prachu, a zatímco v oblasti sílí protikyjevské nálady, ještě se neorientují na Rusko. Saakašvili – s posílenou osobní ochrankou -- se přitom už na počátku svého mandátu pokusil snížit napětí ve městě tím, že začne do zapomnění odsouvat loňský masakr v tamním Domě odborů, s tím, že v budově zřídí velitelství ukrajinského námořnictva. A stejným směrem se ubírá i soud s pachateli masakru, který byl tentokrát odložen prý kvůli absenci tlumočníka z ukrajinštiny do ruštiny.
V rámci boje s všeobjímající korupcí v Oděse, do níž zapojil přímo americké ministerstvo zahraničí, nový gubernátor propustil většinu úředníků všech možných institucí, na některé funkce dosadil své krajany nebo občany jiných zemí, na další vypsal konkursy, byť už vzápětí se na tomto postupu objevily mouchy; například když se zjistilo, že zatímco se hlásí uchazeči o vedoucí posty oblastních prokuratur, o jejich obsazení bylo už dávno rozhodnuto. A nespokojenost obyvatel Oděsy mají podle Saakšviliho vyřešit krásné tváře – jednou z jeho náměstkyň se stala herečka z propagandistického filmíku, druhou pak jedna z hlavních představitelek ruské protiputinovské opozice Maria Gajdarová, takto Saakašviliho „nástroj boje s ruskou propagandou“: „Maria všem poví, jaké strašné problémy mají obyvatelé Ruska, a tím veškeré důvody k nepokojům zmizí,“ vysvětlil svůj plán. A přidal slib, že z Oděsy udělá oblast, která připraví Rusko o jeho pozici v plánech čínské Nové hedvábné stezky.
Přitom stíhá radit někdejší ikoně Majdanu Vitaliji Kličkovi, jak „proměnit Kyjev v evropskou metropoli“, počítá se s ním coby s jedničkou na oděské kandidátce Kličkova UDARu, ačkoli volební vyhlídky strany nejsou z nejlepších. To ale nemusí být problém, protože některé zdroje v Kyjevě soudí, že se s Michailem Saakašvilim do budoucna počítá na post ukrajinského premiéra…
Mezinárodní uprchlík před zákonem, za jehož vlády Gruzie dosahovala nejnižšího ekonomického růstu ze všech postsovětských republik (zato ale rychlého úbytku obyvatel), tak nyní v Oděse získal své další léno, a energicky se pustil do práce. Zatímco doma v roce 2007 nechal zavřít opoziční televizní stanici Imedi, soud v Oděse – za údajné držení drog – už v květnu poslal do vězení redaktora portálu infocenter-odessa Vitalije Didenka, aktivního účastníka hnutí za obnovení Besarábie.
Oděsa se obecně v mnoha ohledech stává sudem prachu, a zatímco v oblasti sílí protikyjevské nálady, ještě se neorientují na Rusko. Saakašvili – s posílenou osobní ochrankou -- se přitom už na počátku svého mandátu pokusil snížit napětí ve městě tím, že začne do zapomnění odsouvat loňský masakr v tamním Domě odborů, s tím, že v budově zřídí velitelství ukrajinského námořnictva. A stejným směrem se ubírá i soud s pachateli masakru, který byl tentokrát odložen prý kvůli absenci tlumočníka z ukrajinštiny do ruštiny.
V rámci boje s všeobjímající korupcí v Oděse, do níž zapojil přímo americké ministerstvo zahraničí, nový gubernátor propustil většinu úředníků všech možných institucí, na některé funkce dosadil své krajany nebo občany jiných zemí, na další vypsal konkursy, byť už vzápětí se na tomto postupu objevily mouchy; například když se zjistilo, že zatímco se hlásí uchazeči o vedoucí posty oblastních prokuratur, o jejich obsazení bylo už dávno rozhodnuto. A nespokojenost obyvatel Oděsy mají podle Saakšviliho vyřešit krásné tváře – jednou z jeho náměstkyň se stala herečka z propagandistického filmíku, druhou pak jedna z hlavních představitelek ruské protiputinovské opozice Maria Gajdarová, takto Saakašviliho „nástroj boje s ruskou propagandou“: „Maria všem poví, jaké strašné problémy mají obyvatelé Ruska, a tím veškeré důvody k nepokojům zmizí,“ vysvětlil svůj plán. A přidal slib, že z Oděsy udělá oblast, která připraví Rusko o jeho pozici v plánech čínské Nové hedvábné stezky.
Přitom stíhá radit někdejší ikoně Majdanu Vitaliji Kličkovi, jak „proměnit Kyjev v evropskou metropoli“, počítá se s ním coby s jedničkou na oděské kandidátce Kličkova UDARu, ačkoli volební vyhlídky strany nejsou z nejlepších. To ale nemusí být problém, protože některé zdroje v Kyjevě soudí, že se s Michailem Saakašvilim do budoucna počítá na post ukrajinského premiéra…
Zdravý rozum
Financial Times při jmenování Michaila Saakašviliho do čela Oděské gubernie připomněly, že je to muž, v němž se snoubí „zatvrzelé sebevědomí“ s „nepředvídatelností a sklonem k nesprávným úsudkům, které občas hraničily s nerozvážností“. Vyjádřily přitom podiv nad tím, že se do čela tak strategické oblasti, jakou Oděsa je, nenašel jediný ukrajinský kandidát, který by byl s to vnímat místní problémy a specifika. „Porošenko je Saakašvilim očividně nadšený,“ podotkl list, „a cení si jeho schopností. Udělat z něj ale jedním tahem pera gubernátora, ale zvyšuje riziko, že si Porošenko znepřátelí obyvatele Oděsy a k tomu ještě zavdá důvody k pochybnostem o své příčetnosti.“
Podle některých názorů nicméně Porošenkovi lidé nedošli, spíš bylo jmenování cizince snahou bezbolestně prokličkovat hustou sítí neprůhledných oligarchických vazeb, v nichž často není zřejmé, kdo a komu vlastně slouží. Tato teze ovšem platí jen za předpokladu, že za oligarchu se svými zájmy nebude považován sám Porošenko.
Ředitel Harrimanova institutu při Columbijské univerzitě Alexander Cooley k Saakašviliho jmenování nedávno poznamenal: „Namísto aby zahájili obtížný vnitřní proces reformování ukrajinských institucí, tím Ukrajina vysílá geopolitické poselství, že její vláda myslí víc na ideologii, image a dobrou pozici v očích některých západních hráčů, než na dobré vládnutí.“
A to je problém, který může mít závažné důsledky pro všechny Ukrajince bez ohledu na jejich etnický původ, uzavírá Antiwar.com. Nebo jak dodává gruzínská ministryně obrany Tina Chidašeliová, „nevím, jaké úkoly Porošenko při jmenování Saakašvilimu zadal. Mohl tam dosadit blázna, nebo normálního člověka, je to svrchované právo Ukrajiny. Jen lituji dopředu toho, co tam Saakašvili napáchá.“