19.8.2015 E-republika
Vystoupení aktivisty Patricka Roddieho při veřejném projednávání ve věci "leteckých emisí" u americké Agentury na ochranu životního prostředí (Environmental Protection Agency - EPA)
11. srpna 2015 skupina aktivistů zabývající se geoengineeringem včetně neohroženého výzkumníka a občanského žurnalisty Patricka Roddieho vystoupila se svým svědectvím před americkou vládní Agenturou pro životní prostředí (EPA).
Podívejte se na záznam Patrickova vystoupení o tom, že na nás v rámci tajného projektu z nebe padá velké množství kovových částic, což má velký dopad na životní prostředí.
EPA má teď zákonnou povinnost něco s tím udělat.
Po Roddiem vystoupili tito aktivisté: Jim Lee, Amanda Bayes a Max Bliss. Podívejte se na Patrickovo svědectví:
(Překlad níže)
A zde je odkaz na celé slyšení.
Webová stránka Patricka Roddieho: http://stopsprayingus-sf.com
Přidejte se k Patrickovi na Twitteru @webbery
Peter Kirby je výzkumník z kalifornského města San Rafael, spisovatel a občanský aktivista. Přečtěte si jeho elektronickou knihu Chemtrails Exposed: A New Manhattan Project.
Přidejte se k Peterovi na Twitteru @PeterAKirby
Copyright © Peter A. Kirby, Activist Post, 2015
Překlad: Stan
Komentář redakce E-republiky: Možná se tedy dočkáme rozuzlení v otázce tzv. "chemtrails". Dopadne-li to dobře, dozvíme se více o běžných leteckých emisích a jejich dopadu na životní prostředí - a aktivisté se budou moci věnovat něčemu jinému. Dopadne-li to špatně, dozvíme se, že se někdo rozhodl posypat nějakým svinstvem nejen pole, ale i lidi, a to nejen ve Vietnamu nebo nedávno v Sýrii, ale i takříkajíc v "mírových podmínkách". A třeba se dozvíme i pravý motiv, protože předkládané možnosti se podobají spíše velmi špatné sci-fi. Uvítáme a oceníme, pokud někdo ze zájemců přeloží, případně i otitulkuje celé slyšení.
Související články:
- Sociální sítě podléhají vládní kontrole
- Mapy od Applu mohou zabíjet
- Nositel Nobelovy ceny za lékařství brání veřejné vzdělání v USA
- Žít hůř než zvíře
- Sedmnáctiletá ruská hackerka narazila pípu do amerického korporátního sudu
(Tady je první polovina, možná trochu kostrbatá.)
Mé jméno je Patrick Roddie, a jsem v San Francisku působící aktivista a výzkumník v oblasti geoinženýringu, který provozuje internetový portál StopSprayingUs-SF.com
Dnešní slyšení je věnováno otázce, zda emise skleníkových plynů letadel ohrožují veřejné zdraví. Když zmíníte skleníkové plyny, většinu lidí napadne oxid uhličitý – stopový plyn zásadní pro všechen život na zemi.
Avšak CO2 představuje pouhá 3% skleníkových plynů – 95% z nich je voda. I předškoláci vědí, že zatažená obloha znamená teplejší noc a chladnější den. Mraky izolují, zachycují teplo a snižují rozdíl mezi nočním minimem a denním maximem.
Což mne přivádí k přetrvávajícím kondenzačním čarám. Všichni kromě vědomě ignorujících vědí, že se naše obloha během uplynulých několika dekád dramaticky proměnila. Sytě modrá obloha našeho mládí byla nahrazena mléčným bílým oparem, křížem-krážem pomalovaná rychle se zvětšujícími přetrvávajícími kondenzačními čarami, které se táhnou od obzoru k obzoru a rozprostírají, aby pokryly celou oblohu. Tyto stopy se mohou táhnout tisíce mil, a může je vidět každý, kdo navštíví stránky NASA.gov. Přetrvávají bez ohledu na výšku, teplotu, vlhkost anebo další atmosférické podmínky. Přetrvávající kondenzační čáry bývaly vzácné, avšak nyní jsou každodenním jevem po celém světě. Jestliže se fyzikální zákony nezměnily, co ano? Co způsobuje, že se tyto stopy formují, přetrvávají po celé hodiny a táhnou se tisíce mil? Na jaká kondenzační jádra se váží, a jsou tyto škodlivé lidskému zdraví?
Zastánci geoinženýringu navrhují sprejovat desítky milionů tun odrazivých částic do atmosféry, pokusit se tak odvrátit sluneční záření zpět do vesmíru, a snížit tím globální oteplování. To je známé jako Management slunečního záření, Statosférické vstřikování aerosolu nebo Albedo modifikace. Tento proces, patentovaný smluvním partnerem Obrany, Raytheonem, je vcelku jednoduchý. Drobné částice sprejované z trysek by působily jako kondenzační jádro, zachytávající atmosférickou vlhkost, aby vytvořily přetrvávající kondenzáty s umělým jádrem, které se posléze roztáhnou, a vytvoří umělou pokrývku cirrusové oblačnosti.
Když zastánci geoinženýringu hovoří o Managementu slunečního záření na veřejnosti, jediná látka, kterou by podle svých slov použili, by byly sulfáty anebo sulfátová kyselina. Naproti tomu, jejich vlastní literatura uzavírá, že sulfáty mají jen omezenou účinnost a namísto nich by měly být použity vysoce toxické nanočástice hliníku a baria. A jsou-li konfrontováni, vyhýbavě odmítají vyjádřit se k dopadům jejich návrhů na lidské zdraví. Jiní geoinženýři jsou ve svých plánech otrávit oblohu otevřenější. Ken Caldeira ze Stanfordu připustil v roce 2006, že v době svého působení ve vládních vojenských laboratořích, diskutoval o rozšíření patogenů do oblačnosti, jako o formě vedení chemické a biologické války proti civilnímu obyvatelstvu.
Nepřekvapí, že veřejnost má pochybnosti, že tito vědci chovají u srdce jen ty nejlepší úmysly. Minulý měsíc jsem na Pařížskou konferenci o klimatu přinesl text, ve kterém píši o nepříznivých účincích, které navrhovaná geoinženýringová řešení mají na lidské zdraví. Požádal jsem, aby byl formálně zanesen do záznamu. V textu je zdokumentován dramatický nárůst výskytu Alzheimerovy choroby a respiračních onemocnění, ke kterému došlo od počátku 90tých let, kdy se přetrvávající kondenzační stopy staly celosvětově běžným jevem. Dospěl jsem v něm k závěru, že tyto stopy jsou ve skutečnosti tvořeny umělými jádry toxických kovových částic, popsaných v patentu Raytheona, a že program Managementu slunečního záření je uskutečňován přinejmenším od let 1990.
Výzkum úpravy počasí není ničím novým; první patenty v této oblasti se datují zpět k roku 1920. Raytheonův patent navrhuje snižovat globální oteplování vstřikováním částic hliníku, thoria a jiných oxidů kovů o velikosti v rozmezí 10-100 mikronů do stratosféry použitím výfuků trysek.
1/2