15. 3. 2016
Nepamatuji v uchované paměti, že bychom kdy očekávali podobné vzedmutí nenávisti vůči osobnosti, jaké v Československu vzplanulo proti všem zápasům o pravost rukopisů a při včlenění do případu Hilsneriáda, kterých se ujal Tomáš Garigue Masaryk. Byl proklet ještě dříve než usedl na stolec. Hněv však dokázal vracet, profláknutému papalášovi už nikdy nepodal ruku a přestal jej zvát do sídla českých králů.
Podobně jako TGM byl zostuzen spisovatel Karel Čapek. Byl proklet až na samé dno a utrmácen českými fašisty k smrti.
I Hitler si liboval, jak to ta česká pakáž umí, když se jí chce.
Nenavádím ke srovnání.
Podobně byla prokleta i herečka Helena Růžičková, když chtěla přijmout v České republice kandidaturu KSČM do senátu, aby mohla finančně pomáhat nebohým slovenským dětem ve východoslovenské nadaci Slon. Tehdy ji surově napadl český ambicózní katolický kněz Tomáš Halík, nikoliv člověk bez poskvrny, který prý ani dneska nedělá podle ministra kultury Česku ostudu ve světě. Označil hereččin zadek za příliš velký, který se nevejde do senátorské lavice.
A po létech už jsme zase doma.
Máme doma Pražskou kavárnu; nezavdáme si před nikým.
Dva z kandidátů na českého prezidenta byli pro přímou volbu předem zařazeni: Zeman do ztělesnění plebsu, Schwarzenberg do role noblesy a aristokratické „slušnosti“.
Nakonec proti vůli světa pánů na Hradě usedla „mastná brada“ (podání bulvárního Blesku) se „ženou z lidu“. Talentovaný český režisér Jan Hřebejk to přiznal vůči hlavě státu zcela neomaleně: „Rudá a hnědá prasata táhla lháře a demagoga na Hrad. “Místopředseda Poslanecké sněmovny, pedagog Petr Gazdík dal voličům jednoznačnou známku na vysvědčení: „ Prezidenta Zemana volila ta méně kulturní část českého národa.“ Zakladatel Strany soukromníků Rudolf Baránek z Moravského Slovácka se netajil bodře nikdy tím, že Zeman musí dostat politicky přes držku a byl rád, že po něm jiní - než on - házeli na Albertově vajíčka. Miroslav Kalousek si zakoupil obraz se Zemanem a s kosočvercem , nazvaný „K...a z Lán. Neurolog Martin Stránský označil prezidenta České republiky za ožralu, lháře a hulváta. Část národa podle něho nestojí za nic, chce jenom pít a kouřit v hospodě! Na stranu žlučovitých kritiků prezidenta Miloše Zemana se zařadili bývalí i skoro i současní diplomaté – bývalý český velvyslanec v USA a v Rusku Petr Kolář, Libor Rouček, Štefan Füle, Jan Bubeník a Šimon Pánek – zhruba podle zásady koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Zatímco se v Česku i za humny stavějí Lavičky Václava Havla a jeho fotografický portrét byl zavěšen na několik měsíců na omítku starobylé pražské budovy Národního muzea, na vznešený Pražský hrad zavěšují „kominíci“ rudé „Zemanovy“ trenýrky.
Pokus o definici pojmu „Pražská kavárna“ se teprve utváří. Už dneska však rozumně uvažující člověk dobře ví, že nejde o žádný český vynález.
Přes všechny nepřestávající sociologické výzkumy a sondy se domnívám, že ve velkém sále zatím určují pořádek kavárenští povaleči. Připravují i repertoár na parketu, denně vaří podle šéfkuchaře jídelní lístek, mají až dosud plně v rukách veřejné sdělovací prostředky, financované daňovými poplatníky nebo již držené v soukromých rukách. Nebo si ještě někdo myslí, že se hluboce mýlím, že bych měl už konečně přestat? A měl bych odejít jako starý slon do buše a přestat se na svět kolem sebe dívat? A ještě se ho dotýkat? Toho bohdá nebude, aby Haha Bimbi z boje utíkala. Poseroutků bylo vždycky i v zemi pod Řípem nadbytek. Nic nového pod slunce. Myslím, že teprve uvidíme, ale mám pořád dětinskou obavu, ne-li dokonce strach, abych do něčeho ošklivého nešlápl.
Psáno pro Nové slovo a pro Novou republiku a LUK.