17.3. 2016 Rukojmí
Putin konečně odhalil velkou blahosklonnou ruskou duši; neustále čelilo protivenstvím Západu, jehož už však nemíní dále být jen fackovacím panákem a vytahovat horké kaštany z ohně za Spojené státy, co všude tam, kam jejich vojáci přijdou, zanechají po sobě jen chaos a nářek zbídačených lidí. Rusko totiž není SSSR, Asad není Nadžibulláh a Putin není Brežněv...
Nyní Putinovo Rusko z velké části opouští Sýrii jako vítěz; konečně se zbavilo syndromu Kábulu, odkud muselo odejít s tragickým účtem přes 14 tisíc zabitých vojáků, přitom jejich účast v Afghábistánu byla paradoxně předvojenm amerického boje proti terorismu po 11. září 2001 a útocích džihádistů na USA.
Pokud by Sověti mohli dokončit svoji afghánskou misi, nebylo by možná ani 11. září, ani Al-Kájda a Tálibán, nedošlo by k vylhané válce v Iráku, ani k „bezletové zóně“ v Libyi, kdysi nejbohatším státu černého kontinentu, dnes zemiív totálním chaosu a bezvládí, čímž byl posléze otevřen koridor a hlavní nástupiště pro plánovanou invazi běženců z Afriky a Blízkého východu, zatím jen druhou největší po 2. světové válce.
![]()
Jak to bylo, afghánská pohádko pod taktovkou USA, potažmo CIA? Už totiž v v srpnu 1979 zahájila americká vláda financování protivládních mudžáhidů, aby vyprovokovala Brežněvovu sovětskou vládu k intervenci do Afgánistánu; ta nastala 24. prosince 1979. Začala válka trvající 10 let (1979-1989), stejně jako ta americko-vietnamská. Sýrie je půjčka za oplátku. A následovalo to, co jsem uvedl v začátku, Tálibán placený od svého vzniku USA, zaútočil 11. září 2001, za dobrotu na žebrotu, a Spojené státy se svými spojenci provedli v Afghánistánu vojenskou akci a tálibánskou vládu svrhli. Na konci roku 2001 se lídři afghánských opozičních stran sešli v Bonnu, aby se dohodli na novém vládním zřízení v Afghánistánu... Holt, opravdu opravdická svoboda a demokracie pro afghánský lid...
Co tomu předcházelo? V 80. letech získali afghánští mudžáhidi podporu USA, Pákistánu, Britského království a Saúdské Arábie. Kromě potravin a dopravních prostředků poskytovali spojenci mudžáhidům i zbraně. Pro pokrytí pomoci nakupovali zbraně ve třetích zemích, mezi jiným i v Československu. CIA se také podílela na školení mudžahedínů v partyzánském způsobu boje. (Kdysi tuto bojovou taktiku nazvali USA tzv. salvadorským scénářem, nyní jako by se našla...) V pozdější fázi války dodala CIA partyzánům i výkonné protiletadlové raketové komplety země-vzduch FIM-92 Stinger, které do značné míry snížily sovětskou výhodu v letecké převaze a přispěly k vysokým ztrátám vrtulníků a dopravních letadel.
Povstalcům tak byly poskytnuty zbraně v hodnotě přes 40 miliard dolarů, včetně dvou tisíc protiletadlových raket Stinger. Celkem CIA se svými spojenci vycvičila a vyzbrojila přes 100 000 afghánských mudžahedínů a zahraničních muslimských bojovníků, mezi nimiž byl i Usáma bin Ládin. Kromě materiální pomoci CIA pomohly zprostředkovat i výzvy okupovaných Afghánců po společném džihádu, což v původním významu znamenalo úsilí za udržení islámských tradic. Výzvu postupně vyslyšelo a na bojiště se dostalo několik tisícovek bojujících muslimů z celkem 32 zemí, zejména z Blízkého východu…
Dnes tedy Putin odchodem svých vojáků ze Sýrie opět zvítězil a dal světu jasně najevo, že kdo chce skutečně na světě mír, musí počítat s Ruskem, které bojovalo jako jediné efektivně, jejich bombardéry nemusely jako ty US Army startovat z letadlových lodí a být během letu ještě doplňovány palivem, ale během několika minut ze syrských pozic účinně útočily na teroristy Islámského státu - DAEŠ… Rusko dokázalo, že směšné a účelové ekonomické sankce nic nezměnily na faktu, že má pořád svoji armádu s otevřenou slovanskou duší, která trestá násilí za všech okolností, i těch pro ni Západem vymyšlených.Volte ČSSD jen tehdy, pokud v ní nezůstane Zao Ce-tung Zaorálek
![]()
![]()
Po dalších sankcích však volal včera nanicovatý ministr Zaorálek ve jménu v Rusku vězněné ukrajinské pilotky Savčenkové, co navigovala ukrajinské vojáky, aby zastřelili ruské piloty, když předtím trýznivě mučila ruské vězně. Proč nebyl Zao Ce-tung důsledný, když nechtěl sankce vůči Kyjevu. Proč? Určitě nezapomněl na svá pokrytecká slova o Tymošenkové, která pronesl v roce 2012 pro Lidové noviny a tucet dalších médií:
„Ten první případ, za který byla odsouzena na sedm let, se týká smlouvy s Ruskem o plynu, jež byla uzavřena v roce 2009. Trest stihl Tymošenkovou v podstatě za to, že smlouva je nevýhodná pro Ukrajinu. My bychom si měli připomenout, že podpis smlouvy byl naopak výhodný pro nás, protože také díky jemu začal téct plyn do pomalu zamrzávající Evropy. Zároveň byla Tymošenková obviněna z daňových úniků, protože vyváděla prostředky na Kypr. Je velmi pravděpodobné, že překračovala zákonný rámec Ukrajiny. Před Tymošenkovou se otevírá další kauza: vražda Jevgenije Ščerbakova a jeho manželky. Může se opravdu stát, že z vězení už opravdu nevyjde…“ Proč mlčel, když se díval na následující video?http://video.idnes.cz/?idVideo=V140325_092028_tv-zpravy_krr
![]()
![]()
Jako ministr zahraničí, kdyby nebyl na baterky, by měl nejlépe vědět, co "šustí v trávě" na Blízkém východu, jaké pokrytectví tam vládne. Britský deník Financial Times přesto ani v této dramatické situaci neztrácí humor, když napsal krátké zamyšlení: „Írán podporuje syrského prezidenta Asada. Státy Perského zálivu jsou proti Asadovi. Asad je proti Muslimskému bratrstvu. Muslimské bratrstvo a Barack Obama jsou proti generálu Sisímu (současnému vojenskému „vládci“ Egypta). Avšak státy Perského zálivu podporují Sisího. To tedy znamená, že jsou proti Muslimskému bratrstvu. Írán podporuje Hamás, ale Hamás podporuje Muslimské bratrstvo. Obama podporuje Muslimské bratrstvo, nicméně Hamás je ostře protiamerický. Státy Perského zálivu jsou proamerické. Ale Turecko je se státy Perského zálivu proti Asadovi; avšak Turecko podporuje Muslimské bratrstvo proti generálu Sisímu. A generála Sisího podporují státy Perského zálivu. Vítejte na Blízkém východě a přejeme vám hezký den…“
Takové jsou ty plané řeči Američanů, co pokrytecky hlásají, jací jsou mírotvůrci, jimž záleží pouze na " svobodě a demokracii pro irácký lid". Stejnou charakteristiku zveřejnil Dr. Guy Bachor, historik a právník, který řekl v rozhlasové stanici Reshet Bet Ayaly Chason a následně napsal v izraelském deníku Jedi´ot achronot: "Američané byli s rebely proti Asadovi, poté s Asadem proti rebelům, s rebely proti Kurdům a s Kurdy proti rebelům. Jsou právě teď s Kurdy a rebely, nebo proti Kurdům a rebelům...? Jsou s Erdoganem, či proti němu? Jsou s Rusy, či proti nim? O co se opírá jejich politika? O přeludy..."
![]()
![]( "Klepněte a táhněte pro přesunutí")
![]()
![]( "Klepněte a táhněte pro přesunutí")
![]()
![]()
![]()
![]()
Snímky Břetislava Olšera z Golanských výšin a letu nad Hindúkušem...
Lépe bych tuto tradiční a dvě stě let trvající schizofrenii nepopsal ani já, i kdybych se narodil jako génius. Přitom jsem letěl nad afghánským Hindúkušem a viděl jeho bezedné a donekonečna se táhnoucí tisíce metrů vysoká horstva, byl jsem v Sýrii a poznal Golanské výšiny s jejími skalnatými kopečky, co byly jako dlaň... Chanan Ron z Tel Avivu, jenž byl dvacet let pracovníkem Mossadu, mi celou syrskou sofistikovanou vojenskou politiku popsal na případu nejproslulějšího izraelského špióna Eliho Cohena v Damašsku.
![]()
“Eli se narodil v Egyptě roku 1928 syrským rodičům, na počátku 50. let se stal členem Mossadu a odešel na nějaký čas do Argentiny. Žil v syrské komunitě v Buenos Aires. Do Sýrie se vrátil jako vážený Syřan a úspěšný obchodník. Udržoval blízké kontakty s představiteli arabské socialistické strany BAAS. Velel mnoha úředníkům a vojákům baasistické strany. Dostal se až do syrského ministerstva informací….” směje se Chanan. “Poté se mu se zdařil husarský kousek, když pronikl na Golanské výšiny, kam měly přístup jen přísně povolané osoby. Tam jako Kamal Ahmed Ta´Abet navštěvoval syrské obranné pozice, spolupracoval s vysokými důstojníky, pořizoval fotografie a nákresy syrských obranných postavení z celé frontové linie, umístění všech syrských zbraní, protitankové zátarasy, a to všechno posílal Mossadu.”
![]()
K jeho nejneuvěřitelnějším a nejodvážnějším akcím patřilo, že přesvědčil Syřany, aby kolem pečlivě ukrytých míst s kulometnými hnízdy na Golanských výšinách vysázeli stromy kvůli stínu v nesnesitelném slunečním žáru. Naivní Syřané souhlasili, aniž tušili, že vlastně připravují důležité orientační body pro izraelské vojáky. Eli Cohen okamžitě o plánu informoval Izraelce, kteří pak snadno ovládli Golany. Jeho přátelství s syrským prezidentem Aminem el Hafizem mu umožnilo získat funkci náměstka ministra zahraničí, měl šanci se stát ministrem obrany Sýrie.
Pak byl odhalen. Přispěla k tomu stížnost indických diplomatů, že jejich radiový styk s Dillí ruší jakýsi vysílač v okolí ambasády. Čtyřicetiletý Cohen byl zatčen při odesílání depeše, odsouzen k smrti a 18. května 1965 v centru Damašku veřejně oběšen, jeho popravu vysílala syrská televize. Sýrie od popravy prominentního vězně neupustila ani pod náporem výzev ke shovívavost z celého světa, k nimž se připojil i kubánský vůdce Fidel Castro a papež Pavel VI. Cohen byl pohřben do neoznačeného hrobu v Damašku. Ani po čtyřiceti letech proseb nebyly Eliho ostatky vydány jeho manželce...
![]()
![]()
Dnes se globálně řeší šok, kdy Putin stahuje své vojáky ze Sýrie. Diví se i prezident Obama, co má navíc moc slabou historickou paměť, když si invazí na Grenadu léčily USA v čele s Reaganem mindrák z prohrané války ve Vietnamu. Nyní v souvislosti se Sýrií bezostyšně lhal, když v jednom ze svých projevů varoval Rusko, aby nezapomínalo na Afghánistán. Měl jistě na mysli paralelu Nadžibulláh – Asad, když v Kábulu se o odchod sovětských vojáků přičinila CIA a Usámo bin Ládin se svojí Spojenými státy postavenou nedobytnou pevností Tora Bora…
Nyní Obama zavinil zbytečnou válku v Sýrii, kterou chystal již před dvěma roky hned po prodlouženém americkém víkendu, když už dávno tvrdila syrská opozice: „Každý útok, který oslabí Asadovu vládu, posílí Al-Kájdu. Džihádisté nám ukradli naši revoluci. Pokud by dnes Asadův režim padl, přineslo by to ještě víc chaosu a krveprolití. Chceme volby.“ A tito představitelé skutečné protiasadovská opozice navíc popsali situaci pro Washington Post.: „Stále jsme proti Assadovu režimu, ale jeho svržení je nebezpečné. Chceme dohodu o demokratických volbách, v nichž by se mělo rozhodnout o budoucnosti Sýrie. Je už jasné, že extremisté mezi syrskými rebely drtivě převažují. Přidali se k nim džihádisté Al-Kájdy z celého světa včetně žoldáků s Afghánistánu, Saúdské Arábie a Libanonu; většina ozbrojených sil v Sýrii je tak tvořena kriminálníky a extremisty, spolupracujích s teroristy Islámského státu – DAEŠ…“
Proto se tato skutečná opozice a oponenti Asada v minulých dnech z vlastního popudu sešli na ruské letecké základně „Hmeimim“ u Latakie; v místě, kde nyní působí koordinační středisko příměří, aby společně vystoupili za mírové urovnání mnohaletého konfliktu. Šlo o představitelé nejrůznějších opozičních hnutí a ozbrojených formací, které několik let vystupovaly proti vládním silám v Sýrii.„Důvěřujeme Rusku,“ řekla Meis Kreidi, jež se dlouhou dobu nacházela v opozici v zahraničí; zastupuje sdružení „Za demokratickou Sýrii“. Několikrát byla členkou delegace, která projednávala problémy Sýrie v Moskvě. „Konečně nastal v naší zemi mír za podpory ruské strany. Konečně jsme uskutečnili první kroky k zastavení bojových operací…“
Inu, nyní vítají v Rusku navracející se své vojáky ze Sýrie, kde se během stovek náletů podařilo v drtivé většině přinejmenším ochromit teroristickou rakovinu IS-DAEŠ a skoro vyhubit hrozivé metastázující v oblastí Iráku a Sýrie... Takový je Putin, nejvýznamnější politická osobnost světa, co už nechce být fackovacím panákem Západu, jenž navíc musí věčně vytahovat horké kaštany za globální krvavé průšvihy politických záškvar z USA.....
Putin konečně odhalil velkou blahosklonnou ruskou duši; neustále čelilo protivenstvím Západu, jehož už však nemíní dále být jen fackovacím panákem a vytahovat horké kaštany z ohně za Spojené státy, co všude tam, kam jejich vojáci přijdou, zanechají po sobě jen chaos a nářek zbídačených lidí. Rusko totiž není SSSR, Asad není Nadžibulláh a Putin není Brežněv...
Nyní Putinovo Rusko z velké části opouští Sýrii jako vítěz; konečně se zbavilo syndromu Kábulu, odkud muselo odejít s tragickým účtem přes 14 tisíc zabitých vojáků, přitom jejich účast v Afghábistánu byla paradoxně předvojenm amerického boje proti terorismu po 11. září 2001 a útocích džihádistů na USA.
Pokud by Sověti mohli dokončit svoji afghánskou misi, nebylo by možná ani 11. září, ani Al-Kájda a Tálibán, nedošlo by k vylhané válce v Iráku, ani k „bezletové zóně“ v Libyi, kdysi nejbohatším státu černého kontinentu, dnes zemiív totálním chaosu a bezvládí, čímž byl posléze otevřen koridor a hlavní nástupiště pro plánovanou invazi běženců z Afriky a Blízkého východu, zatím jen druhou největší po 2. světové válce.
Jak to bylo, afghánská pohádko pod taktovkou USA, potažmo CIA? Už totiž v v srpnu 1979 zahájila americká vláda financování protivládních mudžáhidů, aby vyprovokovala Brežněvovu sovětskou vládu k intervenci do Afgánistánu; ta nastala 24. prosince 1979. Začala válka trvající 10 let (1979-1989), stejně jako ta americko-vietnamská. Sýrie je půjčka za oplátku. A následovalo to, co jsem uvedl v začátku, Tálibán placený od svého vzniku USA, zaútočil 11. září 2001, za dobrotu na žebrotu, a Spojené státy se svými spojenci provedli v Afghánistánu vojenskou akci a tálibánskou vládu svrhli. Na konci roku 2001 se lídři afghánských opozičních stran sešli v Bonnu, aby se dohodli na novém vládním zřízení v Afghánistánu... Holt, opravdu opravdická svoboda a demokracie pro afghánský lid...Co tomu předcházelo? V 80. letech získali afghánští mudžáhidi podporu USA, Pákistánu, Britského království a Saúdské Arábie. Kromě potravin a dopravních prostředků poskytovali spojenci mudžáhidům i zbraně. Pro pokrytí pomoci nakupovali zbraně ve třetích zemích, mezi jiným i v Československu. CIA se také podílela na školení mudžahedínů v partyzánském způsobu boje. (Kdysi tuto bojovou taktiku nazvali USA tzv. salvadorským scénářem, nyní jako by se našla...) V pozdější fázi války dodala CIA partyzánům i výkonné protiletadlové raketové komplety země-vzduch FIM-92 Stinger, které do značné míry snížily sovětskou výhodu v letecké převaze a přispěly k vysokým ztrátám vrtulníků a dopravních letadel.
Povstalcům tak byly poskytnuty zbraně v hodnotě přes 40 miliard dolarů, včetně dvou tisíc protiletadlových raket Stinger. Celkem CIA se svými spojenci vycvičila a vyzbrojila přes 100 000 afghánských mudžahedínů a zahraničních muslimských bojovníků, mezi nimiž byl i Usáma bin Ládin. Kromě materiální pomoci CIA pomohly zprostředkovat i výzvy okupovaných Afghánců po společném džihádu, což v původním významu znamenalo úsilí za udržení islámských tradic. Výzvu postupně vyslyšelo a na bojiště se dostalo několik tisícovek bojujících muslimů z celkem 32 zemí, zejména z Blízkého východu…
Dnes tedy Putin odchodem svých vojáků ze Sýrie opět zvítězil a dal světu jasně najevo, že kdo chce skutečně na světě mír, musí počítat s Ruskem, které bojovalo jako jediné efektivně, jejich bombardéry nemusely jako ty US Army startovat z letadlových lodí a být během letu ještě doplňovány palivem, ale během několika minut ze syrských pozic účinně útočily na teroristy Islámského státu - DAEŠ… Rusko dokázalo, že směšné a účelové ekonomické sankce nic nezměnily na faktu, že má pořád svoji armádu s otevřenou slovanskou duší, která trestá násilí za všech okolností, i těch pro ni Západem vymyšlených.Volte ČSSD jen tehdy, pokud v ní nezůstane Zao Ce-tung Zaorálek
Po dalších sankcích však volal včera nanicovatý ministr Zaorálek ve jménu v Rusku vězněné ukrajinské pilotky Savčenkové, co navigovala ukrajinské vojáky, aby zastřelili ruské piloty, když předtím trýznivě mučila ruské vězně. Proč nebyl Zao Ce-tung důsledný, když nechtěl sankce vůči Kyjevu. Proč? Určitě nezapomněl na svá pokrytecká slova o Tymošenkové, která pronesl v roce 2012 pro Lidové noviny a tucet dalších médií:„Ten první případ, za který byla odsouzena na sedm let, se týká smlouvy s Ruskem o plynu, jež byla uzavřena v roce 2009. Trest stihl Tymošenkovou v podstatě za to, že smlouva je nevýhodná pro Ukrajinu. My bychom si měli připomenout, že podpis smlouvy byl naopak výhodný pro nás, protože také díky jemu začal téct plyn do pomalu zamrzávající Evropy. Zároveň byla Tymošenková obviněna z daňových úniků, protože vyváděla prostředky na Kypr. Je velmi pravděpodobné, že překračovala zákonný rámec Ukrajiny. Před Tymošenkovou se otevírá další kauza: vražda Jevgenije Ščerbakova a jeho manželky. Může se opravdu stát, že z vězení už opravdu nevyjde…“ Proč mlčel, když se díval na následující video?http://video.idnes.cz/?idVideo=V140325_092028_tv-zpravy_krr
Jako ministr zahraničí, kdyby nebyl na baterky, by měl nejlépe vědět, co "šustí v trávě" na Blízkém východu, jaké pokrytectví tam vládne. Britský deník Financial Times přesto ani v této dramatické situaci neztrácí humor, když napsal krátké zamyšlení: „Írán podporuje syrského prezidenta Asada. Státy Perského zálivu jsou proti Asadovi. Asad je proti Muslimskému bratrstvu. Muslimské bratrstvo a Barack Obama jsou proti generálu Sisímu (současnému vojenskému „vládci“ Egypta). Avšak státy Perského zálivu podporují Sisího. To tedy znamená, že jsou proti Muslimskému bratrstvu. Írán podporuje Hamás, ale Hamás podporuje Muslimské bratrstvo. Obama podporuje Muslimské bratrstvo, nicméně Hamás je ostře protiamerický. Státy Perského zálivu jsou proamerické. Ale Turecko je se státy Perského zálivu proti Asadovi; avšak Turecko podporuje Muslimské bratrstvo proti generálu Sisímu. A generála Sisího podporují státy Perského zálivu. Vítejte na Blízkém východě a přejeme vám hezký den…“Takové jsou ty plané řeči Američanů, co pokrytecky hlásají, jací jsou mírotvůrci, jimž záleží pouze na " svobodě a demokracii pro irácký lid". Stejnou charakteristiku zveřejnil Dr. Guy Bachor, historik a právník, který řekl v rozhlasové stanici Reshet Bet Ayaly Chason a následně napsal v izraelském deníku Jedi´ot achronot: "Američané byli s rebely proti Asadovi, poté s Asadem proti rebelům, s rebely proti Kurdům a s Kurdy proti rebelům. Jsou právě teď s Kurdy a rebely, nebo proti Kurdům a rebelům...? Jsou s Erdoganem, či proti němu? Jsou s Rusy, či proti nim? O co se opírá jejich politika? O přeludy..."
Snímky Břetislava Olšera z Golanských výšin a letu nad Hindúkušem...Lépe bych tuto tradiční a dvě stě let trvající schizofrenii nepopsal ani já, i kdybych se narodil jako génius. Přitom jsem letěl nad afghánským Hindúkušem a viděl jeho bezedné a donekonečna se táhnoucí tisíce metrů vysoká horstva, byl jsem v Sýrii a poznal Golanské výšiny s jejími skalnatými kopečky, co byly jako dlaň... Chanan Ron z Tel Avivu, jenž byl dvacet let pracovníkem Mossadu, mi celou syrskou sofistikovanou vojenskou politiku popsal na případu nejproslulějšího izraelského špióna Eliho Cohena v Damašsku.
“Eli se narodil v Egyptě roku 1928 syrským rodičům, na počátku 50. let se stal členem Mossadu a odešel na nějaký čas do Argentiny. Žil v syrské komunitě v Buenos Aires. Do Sýrie se vrátil jako vážený Syřan a úspěšný obchodník. Udržoval blízké kontakty s představiteli arabské socialistické strany BAAS. Velel mnoha úředníkům a vojákům baasistické strany. Dostal se až do syrského ministerstva informací….” směje se Chanan. “Poté se mu se zdařil husarský kousek, když pronikl na Golanské výšiny, kam měly přístup jen přísně povolané osoby. Tam jako Kamal Ahmed Ta´Abet navštěvoval syrské obranné pozice, spolupracoval s vysokými důstojníky, pořizoval fotografie a nákresy syrských obranných postavení z celé frontové linie, umístění všech syrských zbraní, protitankové zátarasy, a to všechno posílal Mossadu.”K jeho nejneuvěřitelnějším a nejodvážnějším akcím patřilo, že přesvědčil Syřany, aby kolem pečlivě ukrytých míst s kulometnými hnízdy na Golanských výšinách vysázeli stromy kvůli stínu v nesnesitelném slunečním žáru. Naivní Syřané souhlasili, aniž tušili, že vlastně připravují důležité orientační body pro izraelské vojáky. Eli Cohen okamžitě o plánu informoval Izraelce, kteří pak snadno ovládli Golany. Jeho přátelství s syrským prezidentem Aminem el Hafizem mu umožnilo získat funkci náměstka ministra zahraničí, měl šanci se stát ministrem obrany Sýrie.Pak byl odhalen. Přispěla k tomu stížnost indických diplomatů, že jejich radiový styk s Dillí ruší jakýsi vysílač v okolí ambasády. Čtyřicetiletý Cohen byl zatčen při odesílání depeše, odsouzen k smrti a 18. května 1965 v centru Damašku veřejně oběšen, jeho popravu vysílala syrská televize. Sýrie od popravy prominentního vězně neupustila ani pod náporem výzev ke shovívavost z celého světa, k nimž se připojil i kubánský vůdce Fidel Castro a papež Pavel VI. Cohen byl pohřben do neoznačeného hrobu v Damašku. Ani po čtyřiceti letech proseb nebyly Eliho ostatky vydány jeho manželce...
Dnes se globálně řeší šok, kdy Putin stahuje své vojáky ze Sýrie. Diví se i prezident Obama, co má navíc moc slabou historickou paměť, když si invazí na Grenadu léčily USA v čele s Reaganem mindrák z prohrané války ve Vietnamu. Nyní v souvislosti se Sýrií bezostyšně lhal, když v jednom ze svých projevů varoval Rusko, aby nezapomínalo na Afghánistán. Měl jistě na mysli paralelu Nadžibulláh – Asad, když v Kábulu se o odchod sovětských vojáků přičinila CIA a Usámo bin Ládin se svojí Spojenými státy postavenou nedobytnou pevností Tora Bora…Nyní Obama zavinil zbytečnou válku v Sýrii, kterou chystal již před dvěma roky hned po prodlouženém americkém víkendu, když už dávno tvrdila syrská opozice: „Každý útok, který oslabí Asadovu vládu, posílí Al-Kájdu. Džihádisté nám ukradli naši revoluci. Pokud by dnes Asadův režim padl, přineslo by to ještě víc chaosu a krveprolití. Chceme volby.“ A tito představitelé skutečné protiasadovská opozice navíc popsali situaci pro Washington Post.: „Stále jsme proti Assadovu režimu, ale jeho svržení je nebezpečné. Chceme dohodu o demokratických volbách, v nichž by se mělo rozhodnout o budoucnosti Sýrie. Je už jasné, že extremisté mezi syrskými rebely drtivě převažují. Přidali se k nim džihádisté Al-Kájdy z celého světa včetně žoldáků s Afghánistánu, Saúdské Arábie a Libanonu; většina ozbrojených sil v Sýrii je tak tvořena kriminálníky a extremisty, spolupracujích s teroristy Islámského státu – DAEŠ…“
Proto se tato skutečná opozice a oponenti Asada v minulých dnech z vlastního popudu sešli na ruské letecké základně „Hmeimim“ u Latakie; v místě, kde nyní působí koordinační středisko příměří, aby společně vystoupili za mírové urovnání mnohaletého konfliktu. Šlo o představitelé nejrůznějších opozičních hnutí a ozbrojených formací, které několik let vystupovaly proti vládním silám v Sýrii.„Důvěřujeme Rusku,“ řekla Meis Kreidi, jež se dlouhou dobu nacházela v opozici v zahraničí; zastupuje sdružení „Za demokratickou Sýrii“. Několikrát byla členkou delegace, která projednávala problémy Sýrie v Moskvě. „Konečně nastal v naší zemi mír za podpory ruské strany. Konečně jsme uskutečnili první kroky k zastavení bojových operací…“
Inu, nyní vítají v Rusku navracející se své vojáky ze Sýrie, kde se během stovek náletů podařilo v drtivé většině přinejmenším ochromit teroristickou rakovinu IS-DAEŠ a skoro vyhubit hrozivé metastázující v oblastí Iráku a Sýrie... Takový je Putin, nejvýznamnější politická osobnost světa, co už nechce být fackovacím panákem Západu, jenž navíc musí věčně vytahovat horké kaštany za globální krvavé průšvihy politických záškvar z USA.....