20. 3. 2016 zdroj a zdrojOd nynějška může Moskva na základě příkladu Sýrie s jistotou zaručit podporu dvěma státům Magribu, které se střetly s hrozbou islamismu, Tunisku a Maroku, píše Boulevard Voltaire. Vytvořením ochranné zóny ve středomořském regionu Rusko zjednoduší čelení turecké hegemonii a džihádistickým hnutím, jež destabilizují jak Blízký východ, tak i jeho vlastní periferní regiony.
Oznámení o stažení ruských vojsk ze Sýrie zapadá do kontextu častějších zahraničněpolitických iniciativ Kremlu, píše Boulevard Voltaire. Podle názoru politologa Françoise-Bernarda Huygha ruská raketová ponorka, kterou francouzští vojáci zaznamenali u svých břehů, je "demonstrací síly" ve Středomoří.
14. března ministr zahraničí RF Sergej Lavrov také ujistil svého tuniského kolegu v podpoře Ruska, oznamuje list. Je to právě ve chvíli, kdy je v Tunisku na vzestupu islamistická "Strana obrození" a zemi hrozí chaos, který zachvátil Libyi, a také džihádistická hnutí, řádící v sousedních státech, jako je Republika Pobřeží slonoviny. Vladimír Putin poskytuje rovněž podporu Maroku ohledně Západní Sahary, čímž dává této monarchii naději na potenciální stabilitu.
Zkrátka, nová středomořská politika Ruska získala reálné obrysy, poznamenává Boulevard Voltaire. Od nynějška se Kreml může opírat o příklad Sýrie při přesvědčování svých severoafrických a blízkovýchodních partnerů o vážnosti daného slova. Přitom je ruská strategie "podřízena logice trojnásobného zadržování", je uvedeno v článku. Na jedné straně Moskva usiluje o zadržení realizace neoosmanského projektu Ankary, jehož podstata spočívá v obnovení sféry vlivu Turecka od Sarajeva po Káhiru a od Maroka po Indonésii. Na druhé straně chce zadržet arabské ropné monarchie a aktivně se rozšiřujících místní islámská hnutí.
A proto může ruský vůdce vytvořit ve středomořském regionu jakousi ochrannou zónu, rekapituluje autor článku. Protože je částečně muslimskou velmocí (15% obyvatelstva jsou muslimové), Rusko přirozeným způsobem čelí vnějšímu tureckému vlivu a brání se destabilizaci ze strany džihádistických hnutích ve svých okrajových oblastech. Z tohoto důvodů je ve značné míře zainteresováno na rozvoji alternativní politiky vůči muslimskému světu. Ale politika tak zvané vícepolarity může být v dlouhodobém výhledu křehčí, než se předpokládá, konstatuje list.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová