Ukazuje se stále zřejměji, že ve svém přístupu k ukrajinským republikám, osídlených Rusy, dříve náležejícím Rusku a nýní odmítajícím být spravovány a řízeny protiruskou a Washingtonem instalovanou vládou v Kyjevě, udělala ruská vláda chybu.
Mohla tamní krizi ukončit tím, že by vyslyšela volání těchto republik pro znovupřipojení k Rusku, avšak ona dala přednost čemusi jinému. A podle hesla :Ruce pryč od Doněcka a Luganska, se rozhodla pro diplomatické řešení, které však, jak se dnes ukazuje, zklamalo. Washingtonem instalovaná vláda v Kyjevě nikdy nezamýšlela minskou dohodu plnit, a Washington ji nikdy nezamýšlel dodržovat. I realistický Putin tak v této věci dal víc na své přání, než na reálný stav věci.
Dohoda z Minsku, podpořená ruskou vládou hlavně z důvodů diplomatických, tak posloužila Washingtonu k tomu, aby vycvičil, vybavil a zmobilizoval ukrajinskou armádu k obnovenému útoku na Doněck a Lugansk. Jestliže tento útok uspěje, ztratí Putin i Rusko svou důvěryhodnost. Zda si to Putin uvědomuje či nikoliv, jeho hodnověrnost tak dnes leží na frontě v Doněcku, a nikoliv už na diplomatických setkáních s Evropany, kteří bez souhlasu Washingtonu nejsou schopni učinit jediný krok. Jestliže totiž Washington na Ukrajině převládne, mohou jak Rusko tak i Čína zapomenout na až dosud uvažovanou alternativu k washingtonské hospodářské hegemonii, jíž má být euroasijské hospodářské uskupení BRICS. Washington se totiž chystá zajistit si tuto svou hegemonii právě tím, že totálně ovládne Ukrajinu.
Vůdce Doněcké republiky ve svém popisu současné situace vyjádřil své zklamání nad tím, že Doněck byl před dohodou z Minsku ve věci své samosprávy v lepší situaci, než ve které se nachází dnes. A dost možná, že měl přitom na mysli i cosi podobného tomu, co v Shakespearově Juliu Caesarovi říká Kassius Brutovi:
V pohybu moře i v životě lidí vyskočí jediná vlna nad všechny ostatní jen jedinkrát. Když ten okamžik chytíš za pačesy, dojdeš ke štěstí. Zmeškáš-li jej, skonšíš v mizérii.
Přeložil Lubomír Man
Dohoda z Minsku, podpořená ruskou vládou hlavně z důvodů diplomatických, tak posloužila Washingtonu k tomu, aby vycvičil, vybavil a zmobilizoval ukrajinskou armádu k obnovenému útoku na Doněck a Lugansk. Jestliže tento útok uspěje, ztratí Putin i Rusko svou důvěryhodnost. Zda si to Putin uvědomuje či nikoliv, jeho hodnověrnost tak dnes leží na frontě v Doněcku, a nikoliv už na diplomatických setkáních s Evropany, kteří bez souhlasu Washingtonu nejsou schopni učinit jediný krok. Jestliže totiž Washington na Ukrajině převládne, mohou jak Rusko tak i Čína zapomenout na až dosud uvažovanou alternativu k washingtonské hospodářské hegemonii, jíž má být euroasijské hospodářské uskupení BRICS. Washington se totiž chystá zajistit si tuto svou hegemonii právě tím, že totálně ovládne Ukrajinu.
Vůdce Doněcké republiky ve svém popisu současné situace vyjádřil své zklamání nad tím, že Doněck byl před dohodou z Minsku ve věci své samosprávy v lepší situaci, než ve které se nachází dnes. A dost možná, že měl přitom na mysli i cosi podobného tomu, co v Shakespearově Juliu Caesarovi říká Kassius Brutovi:
V pohybu moře i v životě lidí vyskočí jediná vlna nad všechny ostatní jen jedinkrát. Když ten okamžik chytíš za pačesy, dojdeš ke štěstí. Zmeškáš-li jej, skonšíš v mizérii.
Přeložil Lubomír Man