Kde bere Barack Obama tu drzost, že kritizuje porušování lidských práv na Kubě...?

Břetislav Olšer
21. 3. 2016   Rukojmí

Svět se dočista pomátl, je v křeči politické schizofrenie; fašista Erdogan si v ničem nezadá s Hitlerem, jen jeho Mnichovská dohoda byla méně sofistikovaná než Bruselský summit, a Obama kritizuje porušování lidských práv na Kubě.

Kuba... Snímek Břetislav Olšer

A k tomu se přidávají anální média, co je v Česku drží Schapiro a Gabala pevně ve svých rukách; přímý přenos odletu Obamy na Kubu a redaktorka ukazuje základní data o vztazích Kuby a USA, u textu na obrazovce 1961 - Kubánská krize a ukáže fotku, na níž jsou sovětské rakety. A deníky zas melou něco o porušování lidských práv na Kubě; důvodů je několik. Viz. "Dámy v bílém", co jako manželky vězněných disidentů tvrdí, že Obama měl s návštěvou Kuby ještě počkat, až nebudou existovat političtí vězni.

Jsou snad na tom političtí vězni na Kubě hůř, než zcela nevinní vězni v USA, kde se zatím prokázalo hlavně s přispěním testům DNA, že ve vězeních jich sedělo 248; sedmnáct z nich dostalo za zločiny, které nespáchali, dokonce trest smrti. Jen loni uniklo injekci se smrtícím roztokem devět nevinných mužů. Kolik jich stačila justice už popravit? Skoro tři stovky naprosto nevinných osob bylo nemilosrdně odsouzeno na doživotí, dokonce k hrdelnímu trestu. Většinou pouze na základě křivých svědectví nevěrohodných svědků a nepřímých důkazů.

Skoro tři stovky nevinných osob odsouzených na doživotí a k hrdelnímu trestu, vedle nich političtí vězni na Kubě... Jde opravdu o srovnávání nesrovnatelných lidských práv…? Kdo je nedodržoval - USA, nebo Kuba, která nesměla přes šedesát roků dostávat ne pro své politiky, ale pro nevinné občany žádné zboží, jež bylo pod přísným embargem Spojených států...? Věří snad Obama na kolektivní vinu...? Lidská práva: 47 politických vězňů či 248 bez viny s trestem smrti?

Bylo to přesně před pětapadesáti roky, kdy se udál unáhlený, nepromyšlený a naprosto nepřipravený pokus o zvrat revolučního kvasu na Kubě. Ne už ostrova Batistova, ale Fidelova. A ten se ani za nic nemínil vzdát plodů svého mnohaletého boje o perlu Antil. Kubánci z Floridy měli pro převrat na Kubě slíbenou podporu amerických bombardérů, které však ani z Floridy neodstartovaly. Také proto byla 17. dubna 1961 odsouzena k zoufalému nezdaru invaze kubánských exulantů z Floridy. Na 1500 žoldáků, špatně vycvičených CIA a vyzbrojených z vojenských skladišť US Army se vylodilo v Zátoce sviní, na Playa Giron – Bahía de Cochinos – v provincii Matanzas.

Mezi prvními byl Fidel Castro, který osobně samohybným dělem zničil jeden z výsadkových člunů. Boj trval tři dny, na jejichž konci zaznamenali legrační kontrarevolucionáři výprask, jak sedláci u Chlumce. Tři sta jich bylo zabito, další 1200 padlo do zajetí a byli vyměněni za americké traktory, náhradní díly, potraviny a léky. Byla to však poslední dodávka čehokoliv na Kubu. USA se rozhodly pro obchodní embargo, které trvá už přes půl století podnes. To je to vaše dodržování lidských práv, pane Obamo? Navíc na to doplatil svojí smrtí prezident USA J. F. Kennedy, který byl zastřelen rok poté v Dalasu. Údajně člověkem bez řádné identity Oswaldem, ale fakta spíš napovídají, že to byla vzteklá kubánská exilová mafie, která neunesla zradu amerických bombardérů a v pokračování disidentů neustále porušuje kubánské zákony…

Další argumentem pro přerušení diplomatických styků USA a Kuby bylo Fidelovo znárodnění amerických podniku na Kubě. O jaké podniky šlo a komu sloužily? Diktátoru Batistovi a jeho smetánce. Kdo byl Batista, jehož měli plné zuby i Američané? Namísto uvolnění útisku Batista omezil ústavní záruky a zavedl cenzuru médií. Jeho vojenská policie začala hlídkovat v ulicích a zatkla každého, kdo se jí zdál podezřelý. Koncem roku 1955 policie zvýšila na tisíce počet brutálních činů beze strachu z odezvy. A Batista si v klidu ve velkém otevřel v Havaně cestu hazardnímu podnikání.

Můj průvodce Oriol vystudoval v Praze, takže česky mluvil, jako když bičem mrská. A věděl toho dost. Rovněž o tom, že roku 1956, uprostřed revolučního pozdvižení, byl v Havaně postaven Hotel Riviera, kterým si americký gangster a Batistův osobní přítel Meyer Lansky, jeden z důležitých členů podsvětí, splnil sen a dovršil svůj úspěch. Přestože se nejvíce zabýval hazardními hrami, mezi jeho aktivity patřil i obchod s narkotiky a se zbraněmi, řízená prostitutce, pornografický průmysl, vydírání. Nevlastnil jen kasina, ale také hotely a několik podniků po celé Kubě. Své peníze ukládal na anonymní účty ve švýcarských bankách a oficiálně neměl prakticky žádný majetek.

Odpověď na otázku, kdo byl Batista, odhalí i další faleš nynějšího Obamy, který nechce vědět, stejně jako média, že USA byla napřed koncem 50. let na straně vystudovaného advokáta Fidela Castra, syna kubánského plantážníka Ángela Castra y Argiz, úspěšného podnikatele s cukrovou třtinou. V posledních letech Batistovy diktatury byl kubánský venkov v oblasti zdravotnictví totálně zanedbaný. To věděli i Američané a proto poslali do kubánských hor svůj televizní štáb, aby natočil reportáže o rodící se revoluci v čele s Fidelem Castrem a podpořili tím jeho vzpouru proti zkorumpovanému Batistovi.Jednička v léčbě HIV, resp. AIDS se jmenuje Kuba, ale Češi budou lhát dál…

Již v březnu 1957 k sobě povstalci pozvali reportéra prestižního amerického deníku The New York Times Herberta Mattewse. Ten s Castrem udělal interview, a zároveň podlehl romantickému kouzlu partyzánů. Do novin tehdy napsal: "Síla osobnosti, která z Castra vyzařuje, je neodolatelná. Je nemožné si nevšimnout, jak ho jeho muži obdivují a zbožňují. (…) Když jsem se zaposlouchal do vyprávění, jak po vylodění dával dohromady roztříštěné zbytky invazní armády, jak získával zbraně a zásoby a jak zahájil první z dlouhé řady útoků partyzánské války, zmocnil se mne dojem, že je nepřemožitelný..." Obliba Castra byla čím dál větší, a zatímco si ve východo-kubánských horách Sierra Maestra podávali dveře další novináři, partyzány začali oslavovat i vlivní evropští intelektuálové. Západní svět v čele s USA Fidel Castro doslova pobláznil...V roce 1958 Fidelovi partyzáni získali fotodokumentaci z americké vojenské základny Guantánamo z nakládání amerických napalmových pum do Batistových bombardérů, které nemilosrdně vypalovaly vesnice v oblasti ovládané povstalci. Fotografie, které předali revolucionáři sdělovacím prostředkům v USA, měly velkou odezvu na veřejném mínění, které se stavělo stále negativněji vůči činnosti stávajícího kubánského prezidenta Batisty a jeho vlády. Pak 27. června přepadli partyzáni několik autobusů převážejících americké důstojníky ze základny do Santiaga; zajatcům přímo ukázali některé napalmem zcela zničené vesnice. Zajatí vojáci se obrátili dopisem na amerického konzula na Kubě s žádostí o zastavení ničivého bombardování. Americký konzul Wolam a velvyslanec USA v Havaně A. T. Smith vyjednali jeho přerušení, což umožnilo povstalcům přeskupit svoje vojska a ubránit Sierru Maestro.

A pak to začalo; 8. ledna 1959 přijel do Havany tehdy 33letý jako vůdce partyzánů. Bylo to v době, kdy sdělovací prostředky USA povstání na Kubě hodnotily velmi pozitivně. V první vládě, která vznikla 5. ledna 1959 ale nebyl Fidel Castro; předsedou nové kubánské vlády se stal opoziční právník Miro Cardone a do vlády jmenoval především členy umírněného Hnutí 26. července. Prezidentem se stal Manuel Urrutia Lléo, který se partyzánských bojů nezúčastnil. Byl však všeobecně známý a kladně hodnocený pro svoji soudní objektivitu z doby svého působení v období Batistovy diktatury. Do pěti dnů po svém ustavení byla tato první revoluční kubánská vláda uznána nejen všemi zeměmi Latinské Ameriky, ale rovněž USA, SRN, Velkou Británií, Španělskem a dalšími a dalšími zeměmi.

Vacqueros... Snímek Břetislav Olšer

Další lež, jako věž, vlastně jen účelové obcházení zásadních faktů, které se nehodily ČT do krámu, je už přes více než půl století zažitá nepravda, že vztahy obou zemí se výrazně zhoršily poté, co se v roce 1959 na Kubě moci chopili komunisté vedení Fidelem Castrem a začali tam budovat takzvaný karibský socialismus. Pozor: Fidel Castro však nebyl komunistou, tím se stal až v roce 1965. resp. když 2. října 1965 byla založena Komunistická strana Kuby, v jejímž čele stál jako prezident, předseda vlády a vrchní velitel armády Fidel Castro Ruz až do 19. února 2008.

A nyní ke Kubánské, resp. Karibské krizi, jak ji redaktorka popisovala, když ukázala na fotku na lodi u pobřeží Kuby se sovětskou raketou, kvůli nimž byl svět na pokraji atomového konfliktu. Zase jen polopravda, když redaktorka ČT ve výčtu americko-kubánských krizí ukáže jen sovětskou raketu na lodi u pobřeží Kuby. ale neřekla, jak se tam ona rakety ocitla? Karibská krize měla totiž svoji předehru. V říjnu 1959 byla podepsána mezivládní dohoda USA s Tureckem o rozmístění třetí a poslední eskadry v Turecku. Poté prezident Kennedy rozhodl o instalaci raket Jupiter; 15 jich bylo rozmístěno na pěti místech v blízkosti města Izmir. Tato místa byla pod přímou správou personálu amerického letectva. Rakety byly v operační pohotovosti od března 1962. Pár stovek kilometrů od hranic SSSR, tedy asi tolik, jak je vzdálena Kuba od Floridy...´Kdo byl za kubánskou krizi aneb USA měly rakety v Turecku dřív…

Jen tak jsem si zahrál na kubánského kovboje,...

První letka tří Jupiterů byla převedená pod správu tureckých leteckých sil koncem října. Američani však stále kontrolovali jejich jaderné hlavice. Skutečné jejich rozmístění v Turecku bylo tajné. Všechny byly odstraněny až v dubnu 1963 na základě tajné části dohody se Sovětským svazem o odstranění sovětských raket z Kuby. Oficiálně bylo odvezení raket po roce služby z Turecka zdůvodněno jejich „zastaralostí“. Skutečný důvod stažení raket přiznali Američané až koncem 80. let 20. století, kdy zveřejnili pravdu. Je zajímavé, že zatímco byl SSSR vystaven v podstatě stejnému ohrožení již několik let a nic se nedělo, jakmile se však USA dostaly do stejného postavení, byla z toho obrovská krize.

Nedávno byla rozjeta v Česku akce Langšádlových, Gabalů, Jandů a dalších proti všem, kdož píší na webech prokremelské texty, hlavní bylo na jejich konferenci v poslanecké sněmovně, jak tomu zabránit... Nyní se celý záběr této partičky rozšířil i na zamítavou propagandu Kuby a socialismu bratrů Castrových... Nevím, jak dalece jsem toto Gabalovské tabu dnešním textem porušil, ale očekávám odezvu ve formě mého dalšího cenzurování v submisivních českých médiích; schválně se podívejte do novin či na ČT, když budou psát či mluvit o návštěvě Obamy na Kubě, jestli tam bude řeč o tom, co jsem zde právě napsal, Nevycucal jsem si to z prstu, jde o fakta z relevantních historických materiálů...