Ray McGovern
22.3. 2016 Střípky ze světa
Na téma Krym a závazky velmocí
„Obamova administrativa a její stenografové v americkém mediálním mainstreamu by si přáli, aby se dějiny Ukrajiny počítaly až od 23. února 2014, kdy byli ´Yats´ a jeho pučističtí kumpáni pasováni na ´legitimní´ moc,“ píše Ray McGovern.
27 let byl důstojníkem CIA. V odboru pro „sovětskou zahraniční politiku“. S restitučním nárokem na to, jak to bylo doopravdy, přichází dva roky po reunifikaci Krymu k Ruské federaci. Všem, kdo se dovolávají budapešťské úmluvy z roku 1994, jíž se – výměnou za ukrajinskou rezignaci na jadernou výzbroj – mocnosti zavázaly respektovat mj. její územní celistvost, připomíná jiné klauzule téhož dokumentu, o nichž jeho západní signatáři mlčí. A „co puč v Kyjevě, inscenovaný ze Západu?“ Což závazek „respektovat nezávislost a suverenitu Ukrajiny neporušil právě ten“? A co příslib „zdržet se ekonomického nátlaku, kterým ten, kdo ho vyvine, podřídí výkon práv, inherentních suverenitě Ukrajiny, svým vlastním zájmům“?
Ozbrojený převrat, jenž svrhl legálně zvolenou vládu, označil za „nejflagrantnější převrat v dějinách“ sám George Friedman, šéf agentury STRATFOR (přezdívané též „nevládní CIA“). To, že Washington do jeho příprav investovaly 5 miliard dolarů, ráčila vyzvonit Victoria („Fuck the EU“) Nulandová, náměstkyně šéfa Státního departmentu. To, že se to podniká s cílem udělat premiéra z Jaceňuka, pustila táž madam do éteru nekódovaným telefonátem s americkým velvyslancem. Washington pučistickou juntu uznal neprodleně. Navzdory prvním desítkám mrtvých, jež měla na svědomí hned startu.
Veterán CIA pak cituje i z libret, připravených dopředu v šuplatech „neocons“. Putin měl dostat na vybranou jen z nepřijatelných variant. Tedy že buď nasadí vojenskou sílu – a poskytne tím alibi pro casus belli. Anebo hodí mrtvého brouka – a ruské vojenské námořnictvo může na základnu v Černém moři zapomeno
Právě to – připomíná McGovern – bylo pro „neocons“ předehrou k dominu, vedoucímu až ke „změně režimu“. Bez všech skrupulí to formuloval například Carl Gershman, prezident National Endowment for Democracy (NED), „nevládní“ jedničky na „barevné revoluce“: „Putin to může prohrát nejen v blízkém okolí, ale i v Rusku samotném.“
O připojení Krymu k Rusku se rozhodovalo v referendu. Pro bylo 96 procent voličů. Krok, odvracející posun NATO až do měkkého podbřišku Ruska, nestál jediný lidský život. Na rozdíl – srovnává to McGovern – od „protiteroristické operace“, jíž své odpůrce masakruje kyjevská junta, instalovaná teroristickým pučem. Ta už si – „podle konzervativních odhadů“ – „vyžádala minimálně deset tisíc životů, z velké části mezi civilisty“.
Třebaže „pučem“ – „nejflagrantnějším v dějinách“ – nazval počátek kaskády sám neoficiální mluvčí establishmentu, právě na tento pojem si mainstream ukládá už dlouho přísné embargo.
Od dob, kdy jsem jako důstojník CIA pracoval v Moskvě – uzavírá McGovern – uběhly desítky let. Tehdy se lidé typu prodavačů s cizinci do debat o politice většinou nepouštěli. Teď o ní mluví s gustem. A „hrdostí na způsob, jímž Putin nasadil ´zdvořilé zelené mužíčky´ garantující, že nám Krym nesebere NATO“.