James Zogby
22.3.2016 zdroj
Minulý týden uveřejnila agentura Pew Research Centre výsledky rozsáhlého výzkumu veřejného mínění v Izraeli, který se týkal postojů k náboženství, identity, hodnot a politických problémů, kterým země čelí.
Následně po zveřejnění se v Izraeli a USA objevilo mnoho článků, které zjištění této studie komentovaly.
Nejpodivnější a nejproblematičtější z nich byl článek nazvaný „Deep Rifts Among Israeli Jews Are Found in Religion Survey“ [Hluboké rozpory mezi izraelskými Židy zjištěny v šetření o náboženství], který byl otištěn v listu New York Times 8. března 2016.
Tento článek, napsaný Isabelou Kershnerovou, byl zjevnou snahou o skloubení poctivého zpravodajství s pokrouceným omlouváním.
Kershnerová začíná svůj článek prostým zopakováním několika zjištění: „Většina izraelských Židů vstupuje do manželství v rámci svých vlastních náboženských či sekulárních podskupin,“ tyto rozdílné podskupiny „obývají do značné míry oddělené sociální světy“ a mají naprosto rozdílné postoje k mnoha otázkám veřejné politiky,“ např. zda osady na Západním břehu přispívají k izraelské bezpečnosti.
Poctivé referování Kershnerové končí, když dojde na jedno znepokojivé zjištění výzkumu: „téměř polovina izraelských Židů uvedla, že Arabové by měli být vyhnáni či odsunuti z Izraele.“
Kershnerová není schopna uznat, že tento výsledek hovoří sám za sebe, a v tomtéž odstavci dodává, že izraelští odborníci na výzkum veřejného mínění považovali znění dotyčné otázky za problematické.
Toto doplnění je klasickým příkladem úhybného manévru – postupu často používaným ve článcích New York Times –, jenž má zasít pochybnosti či vyvolat zmatek mezi čtenáři, aby se zjemnil dopad faktů, které poškozují Izrael.
Funguje to takto: nejdříve se uvede „fakt“, jenž je pak rychle doprovázen (obvykle ve stejné větě) nepodloženou poznámkou, která onen „fakt“ zpochybňuje.
Čtenář je pak ponechán na pochybách.
K přesnému vysvětlení toho, co bylo na znění oné otázky „problematické“, se Kershnerová nedostala, dokud v několika odstavcích neprobrala další výsledky výzkumu.
Pak se k tématu „odsunu“ vrátila, přičemž poslední čtvrtinu svého článku věnovala citacím izraelských odborníků na výzkum veřejného mínění, kteří nám sdělují, že „formulace otázky byla velmi strohá“ nebo že bylo možné, že izraelští respondenti mohli pochopit otázku ve smyslu, že by Arabové odešli „dobrovolně“ či byli odškodněni za odchod (jakoby to celou věc nějak zlepšovalo!).
Kershnerová cituje jednu odbornici na výzkum veřejného mínění, kterou otázka o odsunu potrápila: „Přišlo by mi divné obviňovat izraelskou veřejnost na základě této jedné otázky,“ přičemž dodala, že se obává, že tato „jedna otázka“ bude „‚využita jako zbraň‘ kritiky Izraele“.
Otázka byla ve skutečnosti naprosto jasná. A nebyla to jediná otázka v tomto výzkumu, ve které Izraelci projevili znepokojivé názory.
Ačkoli bych se mohl handrkovat o slovíčko „zbraň“, bylo by nezodpovědné nevznést vážné otázky o tom, co tento výzkum odhaluje o rasismu v Izraeli.
Nejprve se na onu „problematickou“ otázku podívejme a posuďme, zda je příliš vágní, příliš strohá či příliš nejasná.
Zde je to, nač byli Izraelci dotázáni: Souhlasíte či nesouhlasíte s tímto tvrzením: „Arabové by měli být vyhnáni či odsunuti z Izraele“?
V odpovědi na tuto přímou otázku vyjádřilo 48 procent izraelských Židů souhlas, zatímco 46 procent nesouhlasilo.
Mezi nábožensky založenými Izraelci a těmi, kteří získali židovské vzdělání, dvě třetiny souhlasí s myšlenkou, že Arabové by měli být vyhnáni či odsunuti.
Toto ale není jediné znepokojivé zjištění.
Izraelští Židé byli rovněž dotázáni, zda by souhlasili s tvrzením: „Židé v Izraeli si zaslouží přednostní zacházení“; 79 procent souhlasilo – přičemž z těch, kteří jsou nábožensky založení či získali židovské vzdělání, souhlasilo více než 95 procent.
Podtrženo a sečteno, izraelská politická kultura se stává v rostoucí míře netolerantní.
Když si osm z deseti izraelských Židů pro sebe nárokuje přednostní zacházení na úkor 20 procent populace, která je Arabská, a téměř polovina izraelských Židů volá po tom, aby arabští občané byli vyhnáni či odsunuti, lze pouze konstatovat, že se jedná o společnost a politickou kulturu, která je nemocná.
K této nebezpečné realitě je třeba přistupovat poctivě a otevřeně. Zakrývání stavu věcí pouze umožňuje, že toto nebezpečí poroste.
New York Times prokázal Izraelcům, Palestincům a svým čtenářům medvědí službu.
22.3.2016 zdroj
Minulý týden uveřejnila agentura Pew Research Centre výsledky rozsáhlého výzkumu veřejného mínění v Izraeli, který se týkal postojů k náboženství, identity, hodnot a politických problémů, kterým země čelí.
Následně po zveřejnění se v Izraeli a USA objevilo mnoho článků, které zjištění této studie komentovaly.
Nejpodivnější a nejproblematičtější z nich byl článek nazvaný „Deep Rifts Among Israeli Jews Are Found in Religion Survey“ [Hluboké rozpory mezi izraelskými Židy zjištěny v šetření o náboženství], který byl otištěn v listu New York Times 8. března 2016.
Tento článek, napsaný Isabelou Kershnerovou, byl zjevnou snahou o skloubení poctivého zpravodajství s pokrouceným omlouváním.
Kershnerová začíná svůj článek prostým zopakováním několika zjištění: „Většina izraelských Židů vstupuje do manželství v rámci svých vlastních náboženských či sekulárních podskupin,“ tyto rozdílné podskupiny „obývají do značné míry oddělené sociální světy“ a mají naprosto rozdílné postoje k mnoha otázkám veřejné politiky,“ např. zda osady na Západním břehu přispívají k izraelské bezpečnosti.
Poctivé referování Kershnerové končí, když dojde na jedno znepokojivé zjištění výzkumu: „téměř polovina izraelských Židů uvedla, že Arabové by měli být vyhnáni či odsunuti z Izraele.“
Kershnerová není schopna uznat, že tento výsledek hovoří sám za sebe, a v tomtéž odstavci dodává, že izraelští odborníci na výzkum veřejného mínění považovali znění dotyčné otázky za problematické.
Toto doplnění je klasickým příkladem úhybného manévru – postupu často používaným ve článcích New York Times –, jenž má zasít pochybnosti či vyvolat zmatek mezi čtenáři, aby se zjemnil dopad faktů, které poškozují Izrael.
Funguje to takto: nejdříve se uvede „fakt“, jenž je pak rychle doprovázen (obvykle ve stejné větě) nepodloženou poznámkou, která onen „fakt“ zpochybňuje.
Čtenář je pak ponechán na pochybách.
K přesnému vysvětlení toho, co bylo na znění oné otázky „problematické“, se Kershnerová nedostala, dokud v několika odstavcích neprobrala další výsledky výzkumu.
Pak se k tématu „odsunu“ vrátila, přičemž poslední čtvrtinu svého článku věnovala citacím izraelských odborníků na výzkum veřejného mínění, kteří nám sdělují, že „formulace otázky byla velmi strohá“ nebo že bylo možné, že izraelští respondenti mohli pochopit otázku ve smyslu, že by Arabové odešli „dobrovolně“ či byli odškodněni za odchod (jakoby to celou věc nějak zlepšovalo!).
Kershnerová cituje jednu odbornici na výzkum veřejného mínění, kterou otázka o odsunu potrápila: „Přišlo by mi divné obviňovat izraelskou veřejnost na základě této jedné otázky,“ přičemž dodala, že se obává, že tato „jedna otázka“ bude „‚využita jako zbraň‘ kritiky Izraele“.
Otázka byla ve skutečnosti naprosto jasná. A nebyla to jediná otázka v tomto výzkumu, ve které Izraelci projevili znepokojivé názory.
Ačkoli bych se mohl handrkovat o slovíčko „zbraň“, bylo by nezodpovědné nevznést vážné otázky o tom, co tento výzkum odhaluje o rasismu v Izraeli.
Nejprve se na onu „problematickou“ otázku podívejme a posuďme, zda je příliš vágní, příliš strohá či příliš nejasná.
Zde je to, nač byli Izraelci dotázáni: Souhlasíte či nesouhlasíte s tímto tvrzením: „Arabové by měli být vyhnáni či odsunuti z Izraele“?
V odpovědi na tuto přímou otázku vyjádřilo 48 procent izraelských Židů souhlas, zatímco 46 procent nesouhlasilo.
Mezi nábožensky založenými Izraelci a těmi, kteří získali židovské vzdělání, dvě třetiny souhlasí s myšlenkou, že Arabové by měli být vyhnáni či odsunuti.
Toto ale není jediné znepokojivé zjištění.
Izraelští Židé byli rovněž dotázáni, zda by souhlasili s tvrzením: „Židé v Izraeli si zaslouží přednostní zacházení“; 79 procent souhlasilo – přičemž z těch, kteří jsou nábožensky založení či získali židovské vzdělání, souhlasilo více než 95 procent.
Když si osm z deseti izraelských Židů pro sebe nárokuje přednostní zacházení na úkor 20 procent populace, která je Arabská, a téměř polovina izraelských Židů volá po tom, aby arabští občané byli vyhnáni či odsunuti, lze pouze konstatovat, že se jedná o společnost a politickou kulturu, která je nemocná.
K této nebezpečné realitě je třeba přistupovat poctivě a otevřeně. Zakrývání stavu věcí pouze umožňuje, že toto nebezpečí poroste.
New York Times prokázal Izraelcům, Palestincům a svým čtenářům medvědí službu.
Zdroj: www.mondoweiss.net, překlad: Karel Hyka