29.3. 2016 hrad.cz29. března 2016
- Jak vidíte, pane prezidente, perspektivu růstu českého vývozu do Číny? Myslíte si, že se může v budoucnu export vyrovnat zemím, jako je třeba Německo? Nebo pomůže kompenzovat propad vývozu do Ruska, kam export meziročně klesl takřka o třetinu?
Čína je pro naše exportéry nenasycený trh. Jako příklad bych uvedl dohodu, která se má podepisovat v průběhu návštěvy čínského prezidenta. Týká se certifikace ultralightů – malých a středních letadel, jakož i motorů. Nenasycený trh je to proto, že čínská střední třída bude tak za pět let používat tato letadla, jelikož jí to umožní její kupní síla.
- Mluvíte o letounech L410?
Jsou to i nové typy letadel. V každém případě je Česká republika velmocí právě v oblasti malých a středních letadel. A pokud jde o export do Číny, tak této možnosti zatím nevyužíváme. Já tento příklad uvádím jako ilustraci takzvaných "gap story", tedy teorie mezer. Nemůžete tvrdit, že budete exportovat všechno, ale musíte vyvážet to, pro co je na trhu mezera. Ta letadla jsou takovým příkladem. Samozřejmě můžeme počítat s tradičními formami exportu a rozšířit tyto formy. Čína by například byla schopna vykoupit celou kapacitu sklárny Moser, ale generální ředitel firmy mně docela rozumně říkal, že nikdy neumísťuje všechna vejce do jednoho košíku. Kromě tradičních výrobků, jako jsou škodovky, jako je Tatra, se samozřejmě dá počítat i se spoluprací v oblasti progresivních technologií, ať už jsou to nanotechnologie, biotechnologie a podobně. Nyní bych odpověděl na vaši druhou otázku: Nedomnívám se, že čínský trh by ve střednědobém horizontu mohl kompenzovat například náš vývoz do Německa, protože teprve začínáme a každý začátek chvíli trvá. V dlouhodobém horizontu si to představit dovedu. Smyslem naší hospodářské politiky není opouštět existující trhy, na kterých se nám podařilo uchytit, ale tyto trhy rozšířit. V této souvislosti přikládám velký význam i dohodě 16 + 1, kterou Čína navrhla a která se týká nejenom České republiky, ale i dalších 15 středo- a východoevropských zemí.
- Nyní navážu na vaši poznámku, že není dobré "honit příliš mnoho zajíců", ale soustředit se na to, co nám jde, kde jsme dobří, kde jsme uspěli. Pokud teď vidíme poměrně masivní nákupy českých podniků čínskými investory, je možné počítat s tím, že by čínští partneři využili znalosti, schopnosti a know-how českých podnikatelů pro expanzi ve třetích zemích – zejména v Africe, ale třeba i v Řecku, kde kupují čínští investoři přístavy?
Spolupráce na třetích trzích je samozřejmá. Ale já bych tu vaši otázku trochu obrátil. Česká republika má deset milionů obyvatel, Čína 1,3 miliardy. Je tedy iluze domnívat se, že čínské investice by mohly být orientovány pouze do České republiky, když Čína plánuje rozsáhlou investiční expanzi do celé Evropy. Jde o to, že Česká republika může být jakýsi bezpečný přístav pro tuto čínskou investiční expanzi. Každá loď potřebuje přístav, do kterého se vrátí a který ji neohrožuje. A vzhledem k postoji České republiky vůči Číně, který je výrazně vstřícnější než postoj některých jiných zemí Evropské unie, si myslím, že právě Česká republika by mohla být takovou nepotopitelnou letadlovou lodí čínské investiční expanze. A samozřejmě i my bychom z toho měli výhody, které spočívají v tom, že by čínské investice umožnily rozšíření kapacit některých průmyslových podniků. Když jsem odhadoval, že po první čínské investiční vlně v České republice ve výši zhruba deseti miliard bude ta druhá 45miliardová, tak jak zatím vidím připravované dohody, považuji tuto částku za velmi podhodnocenou. Například se rýsuje možnost, tentokrát nikoli čínských investic, ale exportu českých škodovek do Číny v horizontu pěti let ve výši šedesáti miliard korun. A to už je docela slušná částka.
- V této souvislosti dovolte, abych vyjádřil respekt k vaší ekonomické diplomacii. Směr, kterým jste se vydal, skutečně výrazně a konkrétně pomáhá českým podnikatelům. Vedle Číny jste navštívil několik států bývalého Sovětského svazu včetně Ruska. Jsou ještě nějaká další teritoria, kde vidíte prostor pro pomoc českým podnikatelům ze strany státu či přímo prezidenta?
Už jste jmenoval středoasijské země, které jsou poněkud podceňovány, i když řada z nich je bohatá díky ropným zdrojům. Málo se ví například o tom, že Ázerbájdžán nám dodává třicet procent ropy z naší celkové spotřeby. Předpokládám, že tento rok navštívím některé země Latinské Ameriky, protože tam se rovněž otevírají zajímavé možnosti – spíše exportní než investiční. Občas se mi vyčítá, že navštěvuji země s prezidentským režimem, ale tohle má hlubokou logiku, protože návštěva prezidenta v zemi s prezidentským režimem, která je samozřejmě doprovázená českými podnikateli, vytváří těmto podnikatelům lepší podmínky než návštěva v zemi s parlamentní demokracií. To znamená, že ať už v Číně, Rusku, ve Střední Asii či jiných státech je prezident centrální osobností a jeho pokyny se respektují. Takže na rozdíl od parlamentní demokracie, kde musíte jednat s desítkami lidí, abyste se dobral nějakého výsledku, v prezidentském režimu stačí jednat s jediným člověkem.
- Po staletí byla Čína lídrem světového obchodu a lídrem světové ekonomiky a soupeřila s Indií o první místo, a pak se trochu stáhla do sebe a prošla si problémy. Nyní prosazuje iniciativu nová Hedvábná cesta. Je to možné brát tak, že se vlastně vrací tam, kde po staletí byla, a chce si místo světové ekonomické jedničky, které jí po staletí patřilo, vzít zpět?
Zcela určitě ano, ale když půjdeme hluboko do historie, tak jeden čínský císař dokonce nechal spálit obchodní loďstvo, které bylo přitom nejmocnější nebo největší na světě. A to je to, čemu říkáte uzavírání se do sebe. Přesto ještě v 19. století měla Čína největší průmyslovou kapacitu na světě. Uzavírání se do sebe ale skončilo, Čína se vrací na světový trh. Vezměte si například nákup amerických dluhopisů – to znamená, že se zapojuje i do světové finanční soustavy. Velice vážně se uvažuje, že by RMB mohlo být záložní měnou vedle dalších světových měn, čemuž mimochodem napomohla změna kursu čínské měny vůči světovým měnám, takže ten vstup do světové ekonomiky včetně finanční soustavy už samozřejmě začal. Čína se pokoušela o některé akvizice v Africe, například v Súdánu, ale zdá se, že to je spíše boční proud těchto investic a že hlavní investice by se nyní měly soustředit na Evropu.
- Nedávné vydání listu China Daily přináší přehled, že čínské podniky v roce 2015 investovaly v zahraničí 106 miliard dolarů a za první tři měsíce roku 2016 již 88 miliard. To jsou ohromující čísla.
Ohromující, když to srovnáváte s naší kapacitou. Nikoli ohromující, když to srovnáváte s čínskou kapacitou.
- Ocituji ekonoma Aleše Michla, který říká, že Západ vyčerpal limit na první, druhé i třetí kreditce, zatímco v Číně je míra úspor domácností i podniků podstatně vyšší. A zdá se, že poprvé po desetiletích proudí kapitál z východu na západ. Mimochodem – časopis Forbes zveřejnil žebříček padesáti největších světových podniků a první tři jsou čínské banky.
No jistě. Upozornil bych na další věc, a to je vysoký podíl investic státu na hrubém domácím produktu. V jisté fázi vývoje činil v Číně podíl 70 procent. U nás je to kolem 10, 11, možná 12 procent podle momentální situace. A to právě umožnilo Číně výrazný ekonomický růst kolem deseti procent, dnes kolem sedmi procent.
Vyrostla tam tak střední třída v rozsahu 200 až 300 milionů obyvatel. A tato střední třída, o které jsme mluvili i v souvislosti se sportovními letadly, samozřejmě vytváří určitý tlak na rychlejší zvyšování životní úrovně, než tomu bylo v minulosti. Takže podíl investic bude z těch sedmdesáti procent mírně klesat na úkor zvyšování domácí spotřeby.
Přijde den, kdy už se na Čínu nikdy nebudeme dívat jako na zdroj levné pracovní síly. Ostatně už dnes někteří zahraniční podnikatelé konstatují, že se čínská pracovní síla zdražuje. A než aby se dělal obrovský skok v životní úrovni, je lepší gradualistický přístup, protože spokojenost obyvatel není dána stavem, ale diferencí stavu. Podívejte se, my máme daleko vyšší životní úroveň než Číňané, ale jsme věčně nespokojeni, protože lidé reagují na to, kolik se jim přidá, nikoli na to, kolik už mají.
- Jak jste zmínil, čínský růst se relativně zpomalil z deseti na sedm procent. Stále ale jde o skvělé číslo. Poměrně velká část HDP je tvořena takzvaně betonem, tedy výstavbou infrastrukturních projektů, urbanizací měst. Čina potřebuje odbyt v zahraničí a současně potřebuje i zvýšit spotřebu obyvatel. Nicméně rád bych se zeptal na vývoz čínských infrastrukturních, stavebních kapacit – v tom má velký potenciál. Myslíte si, že je možné nabídnout čínským firmám infrastrukturní projekty k výstavbě v České republice? Mluvím o kanálu Dunaj–Odra–Labe, o silnicích, železnicích...
Správně jste řekl, že hlavní součást čínského exportu jsou mimo jiné infrastrukturní kapacity a s nimi spojené technologie. Je zajímavé, že jsme Čínu chápali například jako vývozce levného textilu, ale textil v celkové exportní struktuře Číny představuje jenom sedm procent. Pouhých sedm procent.
- V dovozech České republiky z Číny nyní tvoří oděvy již pouze 1,7 procenta.
Přesně tak. A teď se vrátím k vaší otázce: Dvě čínské firmy zatím projevují nezávazný zájem o účast na výstavbě kanálu Dunaj–Odra–Labe včetně možného spolufinancování. Já samozřejmě tento zájem vítám. Závisí to na mnoha dalších faktorech, měl jsem například schůzku s panem ministrem dopravy, aby se urychlila studie proveditelnosti na tento vodní koridor. Četl jsem v jednom komentáři zajímavou poznámku, že pro firmu, která stavěla Tři soutěsky, je stavba tohoto vodního koridoru něco jako oprava okresní silnice. Ale pro nás je to stavba historického významu. Stavba, o které snil už Karel IV., po něm Tomáš a Jan Baťové, takže já jsem jenom pokračovatelem této tradice a samozřejmě se snažím zapojit Čínu i do tohoto projektu. Ale zmínil bych ještě jednu oblast. Otevřela se letecká linka Praha–Peking, v červenci se otevírá linka Praha–Šanghaj a třetí linka bude Praha–Čcheng-tu. A to samozřejmě znamená i příliv čínských turistů a také čínských pacientů. A tady máte další oblast investic. Výstavba hotelů, lázeňských zařízení, tedy ubytovacích a léčebných kapacit. A já bych si velmi přál, aby to umožnilo i rekonstrukci některých chátrajících lázní. Jako příklad vždy uvádím Lázně Kyselka v Karlovarském kraji, kde se současný majitel podle mého názoru o tyto lázně příliš nestará.
- Můj oblíbený list China Daily uveřejnil, že čínská společnost s největší pravděpodobností koupí druhou největší světovou hotelovou síť Starwood s ikonickými značkami jako Westin, Le Meridien, Sheraton, St. Regis. Myslíte si, že z tohoto zájmu čínských investorů o cestovní ruch může plynout budoucnost pro pražské letiště? Je možné, že by se stalo určitým "hubem" pro čínské turisty mířící do Evropy?
Vzhledem k tomu, že Číňané prostřednictvím Travel Servisu koupili České aerolinie, že se uvažuje o odkupu podílu Korean Air rovněž do čínských rukou, tak je přirozeným zájmem přesně to, co jste zmínil. To znamená mít "hub", který by obsluhoval v podstatě všechny země Evropské unie. A tady zase vidíte zmíněný příklad mateřské letadlové lodi – pražské letiště by mohlo být výchozím bodem pro čínské turisty, podnikatele, studenty.
Miloš Zeman, prezident republiky, Týden, 29. března 2016