Josef Mrázek
27.7.2015 došlo redakční poštou
Nejlepší rozbory řeckého problému vynikají odborností, která je dost často provázena nesrozumitelností pro běžné občany. Pokusím se nabídnout pohled, který vystačí s obyčejným jazykem.
Nejprve o tom, proč právě Řecko je terčem útoku, když jsou i jiné státy s podobným dluhem, vztaženo na jednoho obyvatele, a také by ho nedokázaly rychle splatit a přesto jim nikdo nejde po krku. Zdá se, že Řecko bylo vybráno jako kořist vhodné velikosti a stačilo mu půjčit právě tolik, kolik nebude schopné splácet. To si věřitelé dovedli spočítat i předem, stejně, jako to teď spočítal MMF. A tak se půjčovalo a cílem nebylo dostat peníze zpět, ale zmocnit se řeckého národního majetku a zdrojů příjmů a udělat z Řecka ovládanou kolonii. Nepřipomíná vám to, co máme v Česku v malém, kdy se státem trestuhodně zavedený byznys soukromých exekutorů zaměřuje na naivní dlužníky bez jistých příjmů a sám zajišťuje jejich platební neschopnost, aby je obral o všechno?
Je tu i otázka, zda vůbec ti běžní Řekové, po kterých se požaduje splácet, z těch půjček měli užitek. Zda si opravdu žili nad poměry? Zdali ti, kdo vyčítají Řekům údajně vysoké platy a penze, vědí, že tento dojem vzniká tím, že my a Slováci máme po špatně provedené transformaci nepřirozeně nízkou cenu práce a z toho odvozené nízké penze.
Vyjděme tedy z toho, že řeckou vládu již drží v klepetech exekutoři a posuďme, co s tím. Vidíme, že těmto exekutorům nejde o splácení dluhu, to vyjádřili tím, že trvají na tom, aby řecký stát za peníze nutné pro další chod státu odevzdal svůj majetek, který by mohl být zdrojem jeho příjmů, a chtějí ho tak, při zachování dlužné částky, dostat do situace kolonie osídlené otroky. Doplňkové úpravy platů, daní a podobně mají sloužit k tomu, aby to odpovídalo prázdné státní pokladně a aby byla dokončena úprava Řecka do podoby, jakou má kolonie zvaná Česká republika, která byla o národní majetek připravena již dříve, zákeřně a bezdůvodně. Ale omezení příjmů řeckých obyvatel, v některých případech i důvodné, nemusí být to nejhorší. Nemusí být trvalé, mělo by být jen východiskem. Naproti tomu všechno, co vede k privatizaci státu, je plánováno jako nevratná cesta do otroctví. Začínající prodej ostrovů je již za hranicí přijatelnosti.
Z výše uvedeného vidíme, že nekalý záměr dostat Řecko do úplného područí zahraničního kapitálu by byl naplněním všech „záchranných“ dohod zcela uskutečněn, a že odpor zásadnější části Syrizy je sice asi marný, ale zcela pochopitelný. Nejde o žádné přijatelné řešení a dokonce ani nejde o kompromis.
Již za feudalizmu panovník věděl, že užitek z nevolníka má své meze. Přesto mne překvapilo, že i Mezinárodní měnový fond došel k tomu, že růst současného dluhu Řecka se nedá zastavit, a to ani kdyby stát nebyl připraven privatizací o majetek, který je zdrojem jeho příjmů, a správa státu nebyla požadovanou privatizací ztížena a obyvatelstvo ještě více zatíženo. Kdo Řecku půjčoval, musel to vědět, když to ví i MMF a musí také nést následky a ne dostat dokonce ještě více, než vynaložil.
