Jaroslav Bašta10.4. 2016 První zprávy,komentář
Podobnou otázku si dnes kladou všichni, kdož se zabývají hlubší analýzou příčin, které vedly k sebevražedným atentátům v Paříži a Bruselu.
Nelze přehlédnout, že významná část sebevražedných atentátníků měla kriminální minulost. Navíc je již dlouho známo, že místem, kde nejčastěji dochází ke konverzi k islámu v západní Evropě (ale i v USA) nejsou mešity, ale vězení.
Podobnou otázku si dnes kladou všichni, kdož se zabývají hlubší analýzou příčin, které vedly k sebevražedným atentátům v Paříži a Bruselu.
Nelze přehlédnout, že významná část sebevražedných atentátníků měla kriminální minulost. Navíc je již dlouho známo, že místem, kde nejčastěji dochází ke konverzi k islámu v západní Evropě (ale i v USA) nejsou mešity, ale vězení.
Někteří politologové a bezpečnostní experti dokonce toto zjištění považují za klíčový moment v prevenci dalších teroristických útoků. Prý postačí, když policie bude sledovat mladé lidi s popsaným trestním rejstříkem navštěvující mešity s radikálními kazateli a bude tak moci odhalovat plánované teroristické útoky.
Přiznám se, že nesdílím tento podivný optimismus, neb ignoruje příčiny toho, proč se z kluka ze sousední ulice nejprve stal zloděj, lupič či podvodník, kterého pobyty v kriminále nenapravily, ale naopak z něho ve svých důsledcích udělaly vraha (a někdy i sebevraha). Musíme se ptát, co je důvodem vražedné nenávisti vůči všem spoluobčanům a západní civilizaci jako takové a neodpovídat si slovy, že ti atentátníci se museli zbláznit. Morální a materiální podpora, které se jim dostalo a dostává v přistěhovaleckých čtvrtích Bruselu i dalších měst totiž dokazuje, že Evropa prohrála boj o duše části mladé generace.
Na jedné straně to není v naší historii poprvé, kdy se především mladí lidé ztotožnili s vražednými ideologiemi a šli zabíjet své spoluobčany ve jménu komunismu nebo nacismu. A nejen tehdy – už ve Velké francouzské revoluci se teror stal nástrojem prosazování demokracie. Části současníků tehdejších revolucionářů, téměř všem jejich potomkům a dokonce i některým ideologicky motivovaným zabijákům s odstupem času připadalo takové počínání nesmyslné a nepochopitelné.
Brusel pod útokem teroru: Bomby zabíjely na letišti i v metru!
Rodák z moravského Příboru Zikmund Freud charakterizoval člověka jako bytost sociální, sexuální a smrtelnou. Naše současná evropská civilizace velmi potlačila společenskou stránku našeho bytí – asi nikdy v dějinách nebyli lidé tak osamělí jako dnes -, hypertrofovala význam sexuality a zcela vyškrtla z našeho vědomí i podvědomí fakt, že jsme smrtelní. Radikální islamismus nabízí svým stoupencům sounáležitost ke společenství na všech úrovních a splnění všech sexuálních tužeb. Pro bojovníky již na tomto světě způsobem natolik pervezním, že magicky přitahuje západní média, která se tak stávají úspěšnými verbíři tzv. Islámského státu. A smrt již není tabu, naopak se dostává do středu dění. Na jedné straně jako spravedlivá odplata nevěřícím a nehodným věřícím, na druhé pak smrt mučednická jako vstupenka přímo do ráje.
Přitažlivost této ideologie je přímo úměrná míře sociální frustrace a deprivace, jak naznačují konverze k islamismu ve vězeních. Konvertity nepřitahuje náboženství, ale násilí s ním spojené. Nalézají v něm omluvu pro své předchozí a budoucí nezákonné počínání. Logickou odpovědí Evropy by měl být důraz na dodržování zákonů a společnost alespoň formálně spravedlivá, v níž pro všechny platí stejné právo. V praxi to ovšem vypadá tak, že bohatí mocní a chudí násilníci mají z těchto pravidel výjimku. Takhle to naposledy fungovalo v raném středověku. Tak se nedivme, že EU znovu zažívá stěhování národů.
Přiznám se, že nesdílím tento podivný optimismus, neb ignoruje příčiny toho, proč se z kluka ze sousední ulice nejprve stal zloděj, lupič či podvodník, kterého pobyty v kriminále nenapravily, ale naopak z něho ve svých důsledcích udělaly vraha (a někdy i sebevraha). Musíme se ptát, co je důvodem vražedné nenávisti vůči všem spoluobčanům a západní civilizaci jako takové a neodpovídat si slovy, že ti atentátníci se museli zbláznit. Morální a materiální podpora, které se jim dostalo a dostává v přistěhovaleckých čtvrtích Bruselu i dalších měst totiž dokazuje, že Evropa prohrála boj o duše části mladé generace.
Na jedné straně to není v naší historii poprvé, kdy se především mladí lidé ztotožnili s vražednými ideologiemi a šli zabíjet své spoluobčany ve jménu komunismu nebo nacismu. A nejen tehdy – už ve Velké francouzské revoluci se teror stal nástrojem prosazování demokracie. Části současníků tehdejších revolucionářů, téměř všem jejich potomkům a dokonce i některým ideologicky motivovaným zabijákům s odstupem času připadalo takové počínání nesmyslné a nepochopitelné.
Brusel pod útokem teroru: Bomby zabíjely na letišti i v metru!
Rodák z moravského Příboru Zikmund Freud charakterizoval člověka jako bytost sociální, sexuální a smrtelnou. Naše současná evropská civilizace velmi potlačila společenskou stránku našeho bytí – asi nikdy v dějinách nebyli lidé tak osamělí jako dnes -, hypertrofovala význam sexuality a zcela vyškrtla z našeho vědomí i podvědomí fakt, že jsme smrtelní. Radikální islamismus nabízí svým stoupencům sounáležitost ke společenství na všech úrovních a splnění všech sexuálních tužeb. Pro bojovníky již na tomto světě způsobem natolik pervezním, že magicky přitahuje západní média, která se tak stávají úspěšnými verbíři tzv. Islámského státu. A smrt již není tabu, naopak se dostává do středu dění. Na jedné straně jako spravedlivá odplata nevěřícím a nehodným věřícím, na druhé pak smrt mučednická jako vstupenka přímo do ráje.
Přitažlivost této ideologie je přímo úměrná míře sociální frustrace a deprivace, jak naznačují konverze k islamismu ve vězeních. Konvertity nepřitahuje náboženství, ale násilí s ním spojené. Nalézají v něm omluvu pro své předchozí a budoucí nezákonné počínání. Logickou odpovědí Evropy by měl být důraz na dodržování zákonů a společnost alespoň formálně spravedlivá, v níž pro všechny platí stejné právo. V praxi to ovšem vypadá tak, že bohatí mocní a chudí násilníci mají z těchto pravidel výjimku. Takhle to naposledy fungovalo v raném středověku. Tak se nedivme, že EU znovu zažívá stěhování národů.