Stížnost na ČT je hotova – co dál? Díl V. dokončení

sestavil PP
14. 4. 2016  Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com

Tato poslední část obsahuje v zásadě výtah z celé stížnosti a doporučení, jak by Rada ČT na stížnost měla reagovat:
Ze shrnutí i celé stížnosti tedy vyplývá, že o žádné důležité události ukrajinského dění ČT neinformovala způsobem, který by byl v souladu s jejími povinnostmi.

Hlavním důvodem bude patrně skutečnost, že redaktoři nebyli schopni či ochotni dostát své povinnosti pracovat nezávisle na svých názorech (respektive tak, aby divák/čtenář nemohl poznat, jaký názor redaktoři na věc měli). Právě naopak je zřejmé, že v redakci existovala redakční linie, prosazovaná bez ohledu na fakta a realitu.

Zatímco zpravodajství ČT má být vyvážené a všestranné, ve skutečnosti byl dominantně věnován prostor jednomu názorovému proudu. Např. v době před převratem byly ignorovány či důsledně bagatelizovány postoje zhruba poloviny Ukrajinců. Při hodnocení událostí po převratu a připojení Krymu k Rusku bylo jednomu proudu věnováno 89% relevantních článků (a to nebyly započítány postoje vlád). V souvislosti s nepokoji na Donbase bylo 82% článků věnováno tvrzením, dle kterých zde bezprostředně hrozila či již probíhala ruská operace. Po zřícení letu MH17 bylo 87% obviňujících článků věnováno obviněním vůči Doněcku/Luhansku anebo Rusku. A dokonce i v případě prvního humanitárního konvoje byl prostor věnován snad každému obvinění, které bylo možné vymyslet.

Zejména tímto přístupem (vedle překrucování postojů, vydávání tvrzení jednoho ministra či několika zemí za tvrzení celého zahraniční/světa, atd.) ČT ostatně nejen potlačovala relevantní postoje, ale také vytvářela falešný dojem, že určitý postoj zastávalo pouze Rusko a případně ještě „malá skupina těch, kteří mluví jako Rusko”.

Tyto subjekty současně delegitimizovala, když ruská média, politiky a podobně přímo či nepřímo obviňovala ze lží a propagandy, což ovšem běžně nebyla schopna doložit, zatímco tvrzení Kyjeva a jeho spojenců naopak nejednou vydávala za fakt (a to včetně zcela nevěrohodných obvinění a jiných tvrzení).

Zároveň zcela ignorovala či velmi důsledně bagatelizovala zjevné a lehce zjistitelné dezinformování, kterého se dopouštěli zejména představitelé Kyjeva, NATO a USA. ČT dokonce běžně věnovala značný či dokonce největší prostor právě těm subjektům, o nichž mohla a měla vědět, že nejen dezinformují nejvíce ze všech, ale že tak činí záměrně.

Takovým přístupem ČT implicitně říkala, že není třeba nic nadstandardního umět či znát nebo alespoň jednat poctivě. Naopak svým jednáním ČT dávala najevo, že lze i záměrně, či amatérsky dezinformovat a spoléhat se na princip stokrát opakované lži, jelikož v případě, kdy takové dezinformování bude v souladu s redakční linií, mu bude poskytnut rozsáhlý prostor, zatímco riziko postihu bude zcela minimální.

Takže zatímco nedoložené a nevěrohodné kyjevské obvinění, dle kterého střelba na Majdanu byla dílem V. Janukovyče a Ruska, ČT vydávala za fakt, studii I. Katchanovského z University of Ottawa, který se tématem detailně zabýval a který dospěl k závěru, že střelba do řad policie i civilistů byla vedena zcela či převážně z oblastí pod kontrolou Majdanu, ČT ignorovala.

Obviněním kyjevské SBU, která zjevně falšovala materiály, ČT v souvislosti s MH17 věnovala nejvíce prostoru ze všech subjektů, zatímco ignorovala zprávu o informacích nizozemských tajných služeb, dle kterých byl v období před zřícením Kyjev jediným subjektem, o němž se vědělo, že v oblasti měl systémy schopné sestřelit vysoko letící letadla, zatímco naopak prý nebylo známo, že by jednotky Doněcku/Luhansku disponovaly nezbytným výcvikem a technikou.

Obdobně ČT ignorovala informace držitele Polkovy ceny a finalisty Pulitzerovy ceny -Roberta Parryho, který s odvoláním na svůj zdroj uvedl, že americkým tajným službám ani po zřícení nebylo známo, že by protikyjevské síly měly k dispozici potřebnou techniku, přičemž minimálně někteří analytici prý došli k závěru, že letadlo nejspíše sestřelily kyjevské jednotky, jež mohly být napojeny na jednoho z kyjevských oligarchů.

V souvislosti s výše uvedeným je ostatně vhodné připomenout, že dojem, který ČT v souvislosti se zřícením vytvářela a který byl založen na šíření nevěrohodných a neprůkazných tvrzení z nedůvěryhodných zdrojů, stál pouze na dvou spekulacích. Jednak na spekulaci, že protikyjevské síly měly k dispozici techniku schopnou sestřelit vysoko letící letadla (tj. jeden či několik málo funkčních BUKů), jednak na spekulaci, že si posádka údajného BUKu při jeho prvním použití pravděpodobně spletla civilní letadlo s vojenským letounem.

Naopak nikoliv spekulace, ale jistota, že kyjevské jednotky měly k dispozici nemalé množství techniky schopné sestřelit vysoko letící letadla (včetně pozemních protiletadlových systémů), byla ve srovnání s první zmíněnou spekulací výrazně upozaděna. Nemluvě o existenci motivu a dalších skutečnostech, které vycházely z výrazně důvěryhodnějších zdrojů, než byly ty, kterým ČT věnovala největší prostor.

Dále lze připomenout skutečnost, že ČT věnovala rozsáhlý prostor tvrzením NATO, která průběžně vytvářela dojem, že bezprostředně hrozí či již probíhá ruská invaze. Tento dojem navíc ČT v určitých případech vydávala za fakt.

Leč ČT ignorovala např. práci Washington Post a vyjádření ředitele francouzské vojenské rozvědky, zatímco důsledně bagatelizovala článek časopisu Spiegel, přičemž z těchto zdrojů vyplývalo, že nebyly zaznamenány žádné důkazy, které by prokazovaly byť jen přípravy na invazi, tím méně bezprostředně hrozící či probíhající invazi. Naopak z nich vyplývalo, že jistí představitelé NATO (jakož i Kyjeva) záměrně uváděli v omyl.

Nezávislost zpravodajství ČT na realitě a z ní vyplývající míra dezinformování ostatně zašla tak daleko, že ČT určitým osobám vkládala do úst pravý opak toho, co ve skutečnosti řekly.

Zatímco přítomnost ruských vojsk na Krymu trvá od carských dob a přestože o ní ruský prezident otevřeně hovořil, ČT – včetně jejího specializovaného zpravodaje – byla schopna tvrdit, že ji V. Putin naopak dlouhodobě popíral (nebo dokonce kategoricky popíral).

Zatímco ruské ministerstvo obrany den po zřícení letu MH17 veřejně mluvilo o údajné přítomnosti a aktivitě kyjevských BUKů, ČT byla schopna tvrdit, že Rusko spojení BUKů se zřícením letu dlouhodobě popíralo.

Zatímco představitel Luhanska nabídl pro účely vyšetřování nefunkční BUK, který jeho frakce měla mít k dispozici, ČT tvrdila, že Doněck s Luhanskem popíraly, že by jakýkoliv systém měly k dispozici.

V případě představitelů Doněcku a Luhansku ostatně zpravidla platilo, že jim významnější prostor byl věnován jen tehdy, když jejich překroucené výroky mohly být použity proti nim nebo Rusku.

Nemluvě o dalších skutečnostech, které svědčí o redakční linii, jako je rozdílné nálepkování, kdy zvolené nálepky běžně zastupovaly výrazy „ten hodný” („proevropský”, „demonstrant”, „dobrovolník”) a „ten zlý” („proruský”, „radikál”, „terorista”, „režim”, „separatista”), dále ignorování a bagatelizování skutečností, které Kyjev a jeho spojence vykreslovaly v negativním světle, časté zakládání zpráv na jejich obviněních a jiných tvrzeních a tak dále. Ostatně platí, že drtivá většina zaznamenaných porušení povinností vedla ke zvýhodnění té strany, v jejíž prospěch ČT pracovala.

Taktéž by bylo možné spekulovat, zda byly dezinformace uvedené v této stručné stížnosti zapříčiněny spíše nekompetentností, lhostejností či záměrným uváděním v omyl. Odpověď na tuto otázku však není rozhodující, jelikož v každém případě platí, že ČT pracovala tak, že její zpravodajství nebylo zdrojem informací, na jejichž základě by bylo možné utvářet si svobodně vlastní názor. Naopak ČT byla stanicí, která divákům/čtenářům vnucovala základní politická dogmata redakce.

A to skrze tak rozsáhlé dezinformování, že diváci a čtenáři, kteří byli odkázáni převážně či výlučně na zpravodajství ČT a obdobně pracujících médií a kteří si dezinformováni či jeho rozsahu nebyli vědomi, byli o reálném dění na Ukrajině v řadě případů informováni hůře než lidé, kteří se veškerým či téměř všem informacím vyhýbali. Informovanost těchto pravidelných a důvěřujících diváků/čtenářů totiž byla v řadě případů nejen velmi nízká či nulová, ale rovnou záporná.

Divákům/čtenářům, který si dezinformování a jeho rozsahu byli vědomi, pak ČT mohla posloužit toliko jako prostředek, skrze nějž mohli získat nejzákladnější rámcový přehled o některých aktuálních událostech, na jehož základě byli, pokud se chtěli přiblížit realitě, nuceni provést vlastní vyhledávání, ověřování a vyhodnocování relevantních informací.

A zatímco vedoucí pracovníci ČT tvrdili, že stanice pracuje velmi dobře, že se přinejhorším jen občas dopustí nevýznamných chybiček a že kritici se buď pohybují mimo realitu, nebo sledují jiné cíle, než je lepší fungování ČT, v celkovém souhrnu ve skutečnosti platí, že ve sledovaném období ČT porušovala své povinnosti takovým způsobem a v takovém rozsahu, že tím výrazně překročila mantinely, jimiž sami zaměstnanci v souvislosti s údajným jednáním ruských médií vymezili pojmy „propaganda”, „lži” či „tvrdá masáž”.

Doporučení

Rada ČT dle § 8 odst. 1 písm. i) zákona č. 483/1991 Sb. a jeho novelizací dohlíží na plnění úkolů veřejné služby a naplňování zásad vyplývajících z Kodexu ČT a za tím účelem vydává stanoviska a doporučení týkající se programové nabídky.

Vzhledem k faktům uvedeným v této stížnosti je tedy třeba Radě doporučit, aby přijala stanovisko, že ČT rozsáhle porušovala své povinnost, a aby doporučila zejména následující opatření:

 1/  ČT okamžitě přestane dezinformovat a používat dezinformační techniky

 2/  ČT se omluví svým divákům a čtenářům za rozsáhlé a soustavné dezinformování

• učiní tak na začátku Událostí a na svých internetových stránkách, přičemž oznámení o omluvě bude po dobu minimálně sedmi dnů uvedeno na úvodní stránce (a navždy zůstane uloženo v archivu)

 3/  ČT se dále jmenovitě omluví:

• bývalým příslušníkům Berkutu a jiných policejních jednotek za šíření nedoloženého a známým faktům odporujícího obvinění, že zabili desítky neozbrojených lidí na Majdanu a že tak učinili bez jakéhokoliv ospravedlnitelného důvodu

• Viktoru Janukovyči za nedoložené obvinění, že nařídil střelbu na Majdanu a že se za něj výrazně zvětšila míra korupce

• Federální službě bezpečnosti za nedoložené obvinění, že se podílela na střelbě na Majdanu

• Stanislavu Křečkovi za vytváření falešného dojmu, že schvaloval střelbu na Majdanu

• Rostislavu Vasilkovi za křivé obvinění z příslušnosti k tajné policii a za implicitní schvalování jeho lynče

• Vladimiru Putinovi, Sergeji Lavrovovi a dalším ruským politikům za soustavné překrucování jejich výroků a za skutečnost, že jim do úst vkládala dokonce i pravý opak toho, co ve skutečnosti pronesli

• Baracku Obamovi a Samantě Powerové za překroucení jejich výroků v souvislosti se zřícením letu MH17

• Alexandru Zacharčenkovi a dalším představitelům Doněcku a Luhansku za soustavné překrucování jejich výroků a za skutečnost, že jim významnější prostor byl zpravidla věnován jen tehdy, když jejich překroucené výroky mohly být použity proti nim a Rusku

• Ukrajincům, kteří se stavěli negativně k Majdanu a kteří představovali zhruba polovinu země, za ignorování či důslednou bagatelizaci jejich postoje

• Ukrajincům, kteří se stavěli negativně k převratu a následným kyjevským činům, za upírání jejich národnosti/občanství a za související dezinformování o jejich motivech a cílech

• ruským médiím za šíření nepravdivých tvrzení o jejich činnosti, za šíření obvinění, která nebyla doložena, za obviňování z činnosti, jíž se ČT sama dopouštěla, a za soustavné užívání dvojího metru obecně

• občanům Ruska za soustavné dezinformování o jednání jejich země a za soustavné užívání dvojího metru vůči ní

 4/  ČT se dále obecně omluví všem dalším osobám a jiným subjektům, o nichž šířila dezinformace a které případně i jinak nespravedlivě poškodila

 5/  ČT uvede na pravou míru minimálně ty dezinformace, které jsou uvedeny ve shrnující kapitole

• postupně tak učiní na začátku Událostí, v nichž bude jednotlivé skupiny případů uvádět minimálně po dobu sedmi dnů

• v případech, kdy by bylo potřebné věnovat daný prostor podstatně významnějším událostem, bude uvedení dané skupiny dezinformací posunuto na následující den

• dále tak učiní na svých internetových stránkách, přičemž odkaz bude viditelně uveden na úvodní stránce po dobu minimálně sedmi dnů

• zároveň dezinformace budou navždy uloženy v nově zřízeném archivu dezinformací

 6/  ČT zřídí archiv dezinformací, který bude:

• obsahovat veškeré významnější dezinformace, jichž se ČT ve svém zpravodajství dopustí

• přístupný z úvodní internetové stránky a zde viditelně zobrazen

 7/  Dezinformace budou dementovány

• pokud se dezinformace ČT dopustí v televizním vysílání, tak ji uvede na pravou míru při nejbližší možné příležitosti na začátku hlavní zpravodajské relace

• pokud dezinformace bude obsažena v článku, bude v něm následně přeškrtnuta (a případně bude v závorce uvedeno vysvětlení)

• pokud dezinformace bude obsažena již v titulku, bude přeškrtnut i titulek a vysvětlení bude případně uvedeno v prvním odstavci

 8/  ČT 20. února a 28. srpna každého roku v první třetině své hlavní zpravodajské relace připomene nejvýznamnějších dezinformace, jichž se česká média hlavního proudu (včetně ČT) dopustí během předchozí poloviny roku (případně připomene i starší dezinformace, pokud budou odhaleny až dodatečně)

• významné dezinformace těchto médií, o nichž se ČT dozví, budou ve zpravodajství uváděny na pravou míru i průběžně

 9/  Vedení ČT provede veškeré personální změny, které budou potřebné k zajištění důvěryhodnosti zpravodajství

10/  ČT nebude nekriticky přijímat tvrzení žádného zdroje (jelikož se ukázalo, že ani tvrzení údajně renomovaných médií typu Reuters či BBC nelze apriori považovat za věrohodná, jelikož i tyto zdroje jsou schopny a ochotny porušovat nejzákladnější a nejbanálnější pravidla seriózní žurnalistiky)

11/  Vždy, kdy to bude možné, bude ČT vycházet z nejpůvodnějších informací (tedy např. ze samotného rozhovoru namísto shrnujících článků nebo z citací namísto jejich výkladu)

12/  ČT bude upřednostňovat reportáže před obviněními, spekulacemi a jinými tvrzeními

13/  ČT požádá o rozhovor Ivana Katchanovského (o jeho výzkumu, tj. střelbě na Majdanu, banderovcích a činnost médií) a Roberta Parryho (zřícení letu MH17 a činnost médií)

14/  Vedoucí pracovníci zajistí, aby si všichni relevantní zaměstnanci byli bezpečně vědomi hlavních dezinformačních technik a aby se jich vyvarovali; vedle smyšlenek, domněnek a prostých lží se jedná např. o následující techniky:

• vytváření vnějšího či vnitřního nepřítele (včetně případné personifikace nepřítele do osoby jednoho člověka)

• prezentování situace jako dvoustranného konfliktu (obzvláště pak jako konfliktu Dobra a Zla)

• přiživování stereotypů, klišé, pokulhávajících analogií a jiných dříve vytvořených úhlů pohledu

• užívání sestříhaných videí a vět vytržených z kontextu (včetně případů, kdy je ustřižena otázka, na kterou respondent odpovídal)

• užívání materiálů, které svou formou vzbuzují důvěru (např. satelitních snímků, odposlechů či studií), ač jejich obsah tvrzení, která mají dokazovat, ve skutečnosti neprokazuje (nebo je dokonce vyvrací)

• u studií a statistik ČT neopomene zjistit jejich metodu výzkumu (aby věděla, co ve skutečnosti bylo měřeno či jinak zkoumáno)

• zaměňování následnosti a kauzality či korelace a kauzality

• zakládání zpráv na obviněních a jiných tvrzeních

• pokud nebude známo, co se stalo a kde je pravda, tak ČT tuto skutečnost výslovně uvede dříve než obvinění/tvrzení či bezprostředně po něm

• výjimku budou tvořit jen případy, kdy tato skutečnost bude zcela jednoznačně zřejmá z kontextu (což neplatí např. pro případy, kdy je obviněním/tvrzením jedné strany věnováno podstatně více prostoru)

• vydávání tvrzení či úhlů pohledu za fakt

• v případě článku ČT vždy v titulku na prvním místě uvede, že se jedná o něčí tvrzení, např. tedy v titulku bude použita formulace „Majordomus: Vrahem je zahradník” nebo „Dle majordoma je vrahem zahradník”

• nebudou používány formulace typu „Vrahem je zahradník” nebo „‚Vrahem je zahradník,‘ říká majordomus”

• spoléhání se na princip stokrát opakované lži; za účelem potlačení tohoto principu ČT:

• bude oddělovat fakta od tvrzení pomocí slov „prý” a „údajně” jen tehdy, kdy takové tvrzení nebude nikoho obviňovat, nebo tehdy, kdy z dříve uvedených informací bude jasně zřejmé, že se jedná o pouhou parafrázi určitého tvrzení (v ostatních případech použije opisné formulace)

• nebude věnovat žádnou či téměř žádnou pozornost obviněním těch subjektů, které se v minulosti ukázaly být vysoce nedůvěryhodnými (v tomto případě tedy zejména obviněním představitelů Kyjeva, ministerstva zahraničí USA a NATO a serveru Bellingcat)

• zejména na nich nebude zakládat články ani televizní zprávy a v případě, kdy jejich obviněním bude věnován větší než malý prostor, bude zároveň připomenuto a konkrétně doloženo, že se jedná o nedůvěryhodný subjekt

• v případech, kdy bude potřebné začít již obviněním, výslovně uvede, že není k dispozici dostatek ověřených faktů a že následující obvinění nemusí mít s realitou nic společného

• ignorování/bagatelizování podstatných částí tvrzení (např. argumentů, jimiž tvrzení bylo dokládáno)

• překrucování tvrzení (včetně vydávání mlhavého tvrzení za jednoznačné tvrzení)

• vydávání určitých osob za experty, ač jimi nejsou a ani být nemohou

• ČT toto označení v souvislosti s politickými událostmi a jejich hodnocením nebude vůbec užívat, případně ho bude užívat jen velice vzácně v případech, kdy daná osoba bude jednoznačně disponovat nesrovnatelně větším množství znalostí než relevantní zaměstnanci ČT (a i v takovém případě bude označení užíváno jen v souvislosti s danou úzce vymezenou oblastí, v níž daná osoba bude moci být považována za experta)

• selektivní užívání argumentace ad hominem

• např. selektivní zdůrazňování, kdo je kým (prý) financován či vlastněn

• vytváření falešného dojmu, že určitá tvrzení jsou ve vzájemném konfliktu

• potlačování určitého úhlu pohledu tím, že je připisován výlučně či převážně subjektu, který je prezentován v negativním světle

• šíření určitého tvrzení skrze údajně důvěryhodné a nestranné zdroje (např. skrze údajně objektivní a nezávislé nevládní organizace)

• připisování tvrzení určitým subjektům, které ve skutečnosti nejsou původním zdrojem

• např. vydávání tvrzení jednoho serveru, který se odvolával na „nejmenované zdroje”, za tvrzení „médií”

• vydávání části za celek (např. dvou komentátorů za komentátory obecně) a celku za část (např. personifikování činnosti celé výkonné moci do jedné osoby)

• v případech, kdy něco pronese např. skupina poslanců, tedy ČT bude jednoznačně uvádět, že se jednalo jen o část (bude tedy uvádět spojení typu „někteří poslanci uvedli”, „skupina poslanců řekla” nebo „tři poslanci tvrdí”, leč nepoužije spojení typu „poslanci soudí, že…”)

• zmínění určitého faktu jen pro forma (tj. uvedení určité informace, která je ovšem jinak ignorována, jako kdyby nebyla známa)

• např. v souvislosti se střelbou na Majdanu ČT zmínila, že při ní byli zabiti a zraněni i příslušníci policie, leč přesto střelbu připisovala výlučně policii

• řazení nesouvisejících informací způsobem, který vytváří dojem, že spolu souvisejí (např. je vedle sebe uvedeno obvinění ze shromažďování armády u hranic a informace o probíhajícím armádním cvičení, přestože cvičení ve skutečnosti proběhlo stovky kilometrů od hranic)

• vytváření falešného dojmu, že cosi normálního a běžného (např. účast dobrovolníků v občanských válkách) je čímsi neobvyklým, tajeným či popíraným

• vytváření falešného dojmu, že cosi neobvyklého je čímsi normálním a běžným (např. vydávání únorových protivládní výtržností, následného povstání a dalších protizákonných činů za „demonstraci”)

• ukrývání důležitých informací v nadtitulcích, podtitulcích, hlouběji v článcích (či dokonce v jejich posledních a předposledních odstavcích) a podobně

• užívání polopravd (např. zdůrazňování skutečnosti, že před zřícením letu MH17 byla sestřelena kyjevská letadla při zamlčení skutečnosti, že se tato letadla pohybovala výrazně níže než dopravní letadla)

• nálepkování, které neodpovídá faktům či někoho zvýhodňuje/znevýhodňuje

• namísto přebírání nálepek bude ČT používat vlastní nálepky

• tyto nálepky budou neutrální či stejně zabarvené, budou vycházet ze stejného klíče, budou odpovídat ověřeným faktům a nebudou vytvářet dojem, že klíčová odlišnost spočívá v tom, v čem ve skutečnosti nespočívá (např. v národnosti, která je ve skutečnosti společná)

• např. tedy strany konfliktu shodně pojmenuje podle jejich hlavních měst

• případně použije předpony „pro/proti”, pokud takové dělení nebude v rozporu s ostatními podmínkami (např. lze použít dvojice „prokyjevský/kyjevský” a „protikyjevský” nebo „pro-life” a „pro-choice”, leč nikoliv dvojice „pro-life” a „anti-life/pro-death”)

• ČT minimalizuje užívání příliš zjednodušujících nebo hodnotících přívlastků (typu „proruský”, „proevropský”, „populistický”, „radikální”, „umírněný” atd.)

• pokud by použití vlastních nálepek nebylo možné či vhodné (např. kvůli nesrozumitelnosti či nedostatečné přesnosti), použije ČT převzaté nálepky způsobem, z něhož bude jasně patrné, že se s nimi neztotožňuje (např. pomocí formulace „Spojené státy vyjádřily podporu skupinám, které označily za 'umírněnou opozici‘”)

Dále je třeba Radě doporučit, aby dle § 9 odst. 7 písm. a) zákona č. 483/1991 Sb. a jeho novelizací písemně upozornila generálního ředitele na skutečnost, že ČT ve svém zpravodajství o ukrajinské krizi rozsáhlé porušovala povinnosti, které na ni klade zákon o ČT a Kodex ČT.

Pokud generální ředitel nebude schopen či ochoten podniknout doporučené a případně i jiné kroky, které jsou nezbytné k ukončení protizákonného jednání, měl by být dle stejného ustanovení Radou odvolán. Následně by Rada měla dle § 8 odst. 1 písm. a) jmenovat nového generálního ředitele, který by dle ní plnění povinností dokázal zajistit.