Když se prezident Ronald Reagan obrátil k americkým neokonzervativcům zády, vyhodil je z jejich úřadů a některé vydal i soudu, přistoupil se sovětským prezidentem Gorbačovem k vyjednávání o zakončení studené války. Vojenskobezpečnostní komplex, CIA a neokonzervatisté se proti této jeho politice ostře ohrazovali, protože vyhlídka na mír mezi dvěma nukleárními mocnostmi jejich rozpočtům, moci i ideologii ani v nejmenším nevyhovovala.
Dobře si na ty boje vzpomínám, protože jsem se celého tehdejšího procesu účastnil. Pomáhal jsem Reaganovi vytvořit takovou ekonomickou základnu, která měla v konfrontaci s upadající ekonomikou SSSR vyvolat v sovětských představitelích – jestliže studená válka a s ní spojené stupňované zbrojení budou i nadále pokračovat - obavy z ekonomického pádu celého SSSR. Tato jejich obava se tak měla stát pákou, která je k dohodě o ukončení studené války měla učinit povolnějšími. A byl jsem to i já osobně, koho Reagan jmenoval do jeho tajné rady, kterou vybavil soudní pravomocí vyšší než měla CIA, a která měla vyhodnotit věrohodnost prohlášení této špionážní agentury o tom, že v probíhajícím závodě ve zbrojení už Sověti získali převahu. Tato tajná rada pak své zkoumání uzavřela konstatováním, že strašení CIA údajnou převahou Sovětů nad USA nemělo jiný smysl, než studenou válku protáhnout na večné časy, a s ní na věčné časy protáhnout i váhu CIA.
Vláda Bushe staršího, která nastoupila po Reaganovi, pak slib který dal Reagan Gorbačovi, že totiž za jeho souhlas se sjednocením Německa se NATO nepohne směrem na východ, dodržela.
Ovšem ne tak korupčničtí manželé Cintonovi. Ti ona ujištění, daná Sovětům Reaganem, s bohorovným klidem porušili. A dva další loutkoví prezidenti, Bush mladší a Obama, pokračující v Clintonově předávání moci neokonzervativcům i v jeho arogantní víře, že historie si vybrala USA za jedinou mocnost světa, znovu studenou válku nastartovali.
Šance lidstva žít v míru tak zemřela, a místo ní – už pod vlivem „neokons“ - pohrozily USA světu násílím, napadly osm zemí a podnítily „barevné rvoluce“ v dřívějších republikách SSSR.
Toto rozpoutané šílenství našlo odezvu ve vytvoření hospodářského a vojenského spojenectví Ruska a Číny. Kdyby nebylo agresívní politiky neokonzervativců, toto strategické spojenectví by dnes neexistovalo. Teď však představuje sílu, která je nad možnostmi, kterými Washington disponuje. Čína dnes kotroluje výrobu produktů mnoha amerických velkých společností, jakou je např. Apple, a je současně i největším vlastníkem cizích měn na světě. Kdyby pustila do oběhu tu americkou, způsobila by Washingtonu stěží představitelnou pohromu.
Evropa je závislá na ruské energii, tzn., že Rusko může Evropu od této své energie oddělit. A Evropa žádnou alternativu k této ruské energii v krátkodové a ani v dlouhodobé perspektivě nemá. A jestliže tedy Rusko přívod své energie do Evropy zastaví, německý průmysl padne a Evropané v zimě zmrznou. A je naprosto neuvěřitelné, že bez ohledu na tento fakt, přinutili američtí „neokons“ Evropu, aby Rusku vyhlásila své ekonomické sankce. Co bude, když Rusko odpoví svou energetickou sankcí?
NATO, jak americké vojenské autority uznávají, nemá šance do Ruska vpadnout, anebo Rusku vzdorovat, kdyby se toto rozhodlo NATO napadnout. NATO není nic víc, než obal na washingtonské válečné zločiny. Jinou službu poskytnout nemůže.
Díky chamtivosti amerických společností, které zvyšily své zisky tím, že svou výrobu v honbě za lacinou pracovní sílou přenesly do Číny, se tato země zmodernizovala o desítky let dříve, než to „neokons“ považovali za možné. A čínské ozbrojené síly se zas modenizují zbraňovou technologií Ruska. Nové čínské rakety tak např. činí z vychvalované americké námořní flotily, včetně jejich mateřských letadlových lodí, vyřazené obstarožní zboží.
„Neokons“ se chlubí, jak se jim podařilo obklíčit Rusko, ale je to de fakto Amerika, která je dnes obklíčena Ruskem a Čínou. A stalo se tak díky nekompetentnímu vedení USA, zahájenému prezidenstvím manželů Clintonových. A je paradoxem, že bez ohledu na toto své obklíčení stupňují „neokons“ svůj tlak na rozpoutání války s Ruskem, která by se automaticky stala i jejich válkou s Čínou.
Jestliže se Hillary Clintonová (Roberts ji zásadně nazývá Killary Clinton podle anglického slovesa kill = zabíjet), dostane do Bílého domu, mohli bychom se neokonzervativní války snadno dočkat.
„Neokons“ celé Ameriky se dnes slétají ke své podpoře pro Killary. Ona je jejich člověkem. A nezpomínejme, že kongres dal právě americkému prezidentovi či prezidentce pravomoc zahájit válku.
Doba ovšem volá po opačném. Volá totiž „neokons“ k zodpovědnosti za jejich zločiny, a ne k jejich vybrání další loutky, se kterou budou manipulovat.
Vybral a přeložil Lubomír Man