Pavel Letko
21.4.2016 E-republika
Dlouhodobá oportunistická politika politiků přináší své ovoce. Sociální demokracie a její představitelé nemají vize ani sny rezonující se současnou českou společností.
Kam má namířeno ČSSD? Dalo by se to vyjádřit celkem krátce a lapidárně. Vzhledem k dlouhé historii a také k tomu, že jde o současnou vládní stranu, zaslouží si však trochu delší úvahu. K té mě také inspiroval jak rozhovor se současným předsedou vlády Bohuslavem Sobotkou ZDE, tak článek Filipa Outraty v Deníku Referendum ZDE.
Čím může současná ČSSD oslovit současné občany ČR?
Svou vnitřní poctivostí, nezkorumpovaností a čestností svých vůdců, kterou již můžeme směle nazývat tradiční? Jako vtip snad, případně pro návštěvníky z Marsu, kteří v této republice posledních 25 let nežili.
Snad důrazem na solidaritu a sociální soudržnost? Tak to těžko. Naši občané o něco takového stojí i díky sociálním demokratům stále méně. Odstředivé tendence způsobené právě probíhající světovou informační válkou nechávají v pomyslném středu politického spektra stále méně občanů. Lidé se radikalizují i díky různým zájmům, které ventilují nenávist tu jedním, tu druhým směrem. Jedni tak vidí i kvůli podpoře médií a vlivných politiků lepší budoucnost České republiky ve vyhnání či eliminaci všech muslimů, jiní ve vyhnání Židů (to je zatím trestné, a proto skryté pod povrchem), cizinců všeho druhu, cikánů, nemakačenků a jiných socek.
Jestli se má podle představ intelektuálů, včetně těch sociálně demokratických, národ stmelovat, pak nikoliv na bázi solidarity a sociální soudržnosti, ale proti Miloši Zemanovi, Proti Rusku, proti Číně, proti komunistům, proti uprchlíkům a konečně proti „vítačům“ uprchlíků. Nenávist k „těm druhým“ kompenzují naši přední sociální demokraté láskou k Ukrajině, Savčenkové a často i k Tibetu. Zdá se mi dost pravděpodobné, že se to v nadcházejících volbách bude zdát občanům ČR trochu málo. Naše ČSSD prostě málo nenávidí a málo miluje.
Může být z ČSSD hnutí?
V rozhovoru pro Deník Referendum současný předseda vlády Sobotka přišel s myšlenkou proměny sociálně demokratické strany v sociálně demokratické hnutí. Jako sen je to dobré, ba vynikající. Je však velkou otázkou, zda budou krásné sny sociálně demokratických představitelů stačit k tomu, aby byly v realitě kladně přijímány podstatnou částí voličů. Nic proti snění. Martin Luther King také snil a jeho sen se alespoň částečně splnil, právě proto, že korespondoval s tužbami velkého množství lidí.
Budoucí role ČSSD
Sociální demokracie se bude i vzhledem k současným ekonomickým problémům se splátkou více jak 300 milionů přinejlepším stávat čím dál více marginální stranou, alespoň dokud nedojde k nějakému obratu ve vývoji myšlení a směřování občanů této země. Přitom v silách Bohuslava Sobotky ani dalších představitelů ČSSD není podstatné ovlivnění tohoto směřování. Voliči se prostě přesvědčit nenechají, protože sociální demokracie a její představitelé nemají vize ani sny rezonující se současnou českou společností. Voliči chtějí být bohatí, nikoliv solidární, slyší na nacionalismus, nikoliv na internacionalismus, touží shromažďovat, nikoliv se dělit, rozdělovat lidi různých kultur a víry a nikoliv se spojovat. Navíc takové myšlení je patrné i u mnohých politiků ČSSD. I jejich vinou autentické myšlenky sociální demokracie z diskurzu české společnosti téměř vymizely.
Dlouhodobá oportunistická politika politiků přináší své ovoce. Budoucnost české sociální demokracie tak nevěstí oslnivé úspěchy, a to přesto, že vlády sociální demokracie za posledních 20 let patřily v České republice rozhodně k těm lepším vládám, včetně té současné, Sobotkovy. Ovšem, bude-li mít sociální demokracie štěstí, a my s ní, vymění si jen s hnutím ANO roli a zůstane v příští vládě směřující sice ke korporátnímu fašismu, zatím však s důrazem na ono „korporátní“. Stát bude řízen jako firma, jako korporace, vláda se bude podobat vládě tzv. úřednické, avšak nikoliv postavené a podporované ideologickým prezidentem, ale ustanovené a udržované pragmatickým manažerem. To je asi tak nejlepší, co nás může vzhledem k pravicově extrémistickým alternativám typu TOP09, ODS, či Konviček potkat.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 350 Kč. Pokud chcete na provoz webu E-republika přispět, klikněte zde. Děkujeme!
Související články:
21.4.2016 E-republika
Dlouhodobá oportunistická politika politiků přináší své ovoce. Sociální demokracie a její představitelé nemají vize ani sny rezonující se současnou českou společností.
Kam má namířeno ČSSD? Dalo by se to vyjádřit celkem krátce a lapidárně. Vzhledem k dlouhé historii a také k tomu, že jde o současnou vládní stranu, zaslouží si však trochu delší úvahu. K té mě také inspiroval jak rozhovor se současným předsedou vlády Bohuslavem Sobotkou ZDE, tak článek Filipa Outraty v Deníku Referendum ZDE.
Čím může současná ČSSD oslovit současné občany ČR?
Svou vnitřní poctivostí, nezkorumpovaností a čestností svých vůdců, kterou již můžeme směle nazývat tradiční? Jako vtip snad, případně pro návštěvníky z Marsu, kteří v této republice posledních 25 let nežili.
Snad důrazem na solidaritu a sociální soudržnost? Tak to těžko. Naši občané o něco takového stojí i díky sociálním demokratům stále méně. Odstředivé tendence způsobené právě probíhající světovou informační válkou nechávají v pomyslném středu politického spektra stále méně občanů. Lidé se radikalizují i díky různým zájmům, které ventilují nenávist tu jedním, tu druhým směrem. Jedni tak vidí i kvůli podpoře médií a vlivných politiků lepší budoucnost České republiky ve vyhnání či eliminaci všech muslimů, jiní ve vyhnání Židů (to je zatím trestné, a proto skryté pod povrchem), cizinců všeho druhu, cikánů, nemakačenků a jiných socek.
Jestli se má podle představ intelektuálů, včetně těch sociálně demokratických, národ stmelovat, pak nikoliv na bázi solidarity a sociální soudržnosti, ale proti Miloši Zemanovi, Proti Rusku, proti Číně, proti komunistům, proti uprchlíkům a konečně proti „vítačům“ uprchlíků. Nenávist k „těm druhým“ kompenzují naši přední sociální demokraté láskou k Ukrajině, Savčenkové a často i k Tibetu. Zdá se mi dost pravděpodobné, že se to v nadcházejících volbách bude zdát občanům ČR trochu málo. Naše ČSSD prostě málo nenávidí a málo miluje.
Může být z ČSSD hnutí?
V rozhovoru pro Deník Referendum současný předseda vlády Sobotka přišel s myšlenkou proměny sociálně demokratické strany v sociálně demokratické hnutí. Jako sen je to dobré, ba vynikající. Je však velkou otázkou, zda budou krásné sny sociálně demokratických představitelů stačit k tomu, aby byly v realitě kladně přijímány podstatnou částí voličů. Nic proti snění. Martin Luther King také snil a jeho sen se alespoň částečně splnil, právě proto, že korespondoval s tužbami velkého množství lidí.
Budoucí role ČSSD
Sociální demokracie se bude i vzhledem k současným ekonomickým problémům se splátkou více jak 300 milionů přinejlepším stávat čím dál více marginální stranou, alespoň dokud nedojde k nějakému obratu ve vývoji myšlení a směřování občanů této země. Přitom v silách Bohuslava Sobotky ani dalších představitelů ČSSD není podstatné ovlivnění tohoto směřování. Voliči se prostě přesvědčit nenechají, protože sociální demokracie a její představitelé nemají vize ani sny rezonující se současnou českou společností. Voliči chtějí být bohatí, nikoliv solidární, slyší na nacionalismus, nikoliv na internacionalismus, touží shromažďovat, nikoliv se dělit, rozdělovat lidi různých kultur a víry a nikoliv se spojovat. Navíc takové myšlení je patrné i u mnohých politiků ČSSD. I jejich vinou autentické myšlenky sociální demokracie z diskurzu české společnosti téměř vymizely.
Dlouhodobá oportunistická politika politiků přináší své ovoce. Budoucnost české sociální demokracie tak nevěstí oslnivé úspěchy, a to přesto, že vlády sociální demokracie za posledních 20 let patřily v České republice rozhodně k těm lepším vládám, včetně té současné, Sobotkovy. Ovšem, bude-li mít sociální demokracie štěstí, a my s ní, vymění si jen s hnutím ANO roli a zůstane v příští vládě směřující sice ke korporátnímu fašismu, zatím však s důrazem na ono „korporátní“. Stát bude řízen jako firma, jako korporace, vláda se bude podobat vládě tzv. úřednické, avšak nikoliv postavené a podporované ideologickým prezidentem, ale ustanovené a udržované pragmatickým manažerem. To je asi tak nejlepší, co nás může vzhledem k pravicově extrémistickým alternativám typu TOP09, ODS, či Konviček potkat.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 350 Kč. Pokud chcete na provoz webu E-republika přispět, klikněte zde. Děkujeme!
Související články:
- Migrace
- Jak hnutí Ano ke svému štěstí přišlo
- Český korupční systém, hlavní město Praha
- Česká levice: Hledání třetí cesty?
- Volný radikál Stropnický
- Návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi
- Čechistán na Panenských ostrovech
- Lže nám Česká televize?
- Debatní klub o české levici: Ladislav Žák / Jan Májíček
- Debatní klub o české pravici: Jan Zahradil / Vlastimil Tlustý