26.4.2016 E-republika
Vyšetřování květnového krveprolití v Oděse s přibližně 48 oběťmi na životech nebylo podle poslední zprávy z loňského roku Mezinárodní poradní skupiny (IAP) v souladu s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv. Podle tohoto poradního orgánu zřízeného generálním tajemníkem Rady Evropy se vyšetřování zbytečně protahuje a není nezávislé.
Vyšetřování květnového krveprolití v Oděse s přibližně 48 oběťmi na životech nebylo podle poslední zprávy z loňského roku Mezinárodní poradní skupiny (IAP) v souladu s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv. Podle tohoto poradního orgánu zřízeného generálním tajemníkem Rady Evropy se vyšetřování zbytečně protahuje a není nezávislé.
Střety mezi ultranacionalistickými příznivci prozápadního směřování Ukrajiny (můžeme je nazývat skalními fanoušky fotbalových klubů, či aktivisty neonacistického Pravého sektoru) na jedné straně a proruskými aktivisty (ti jsou také označováni jako hnutí Antimajdan či příznivci federalizace Ukrajiny) vyvrcholily 2. května 2014, kdy při zapálení tamního Domu odborů bylo povražděno 42 lidí. Z toho pádem z výšky 8, otravou oxidem uhelnatým 9, intoxikací neidentifikovatelnými plyny a parami 14, kombinací popálení a intoxikace zahynulo 11 lidí.
Podle vlády v Kyjevě vyprovokoval incident útočící proruský »dav«. Kyjevská verze tvrdí, že proruští příznivci antimajdanu, vyzbrojení samopaly, brokovnicemi a dalšími střelnými zbraněmi napadli mírumilovný dav fanoušků fotbalového klubu Metalist, shodou okolností pravých vlastenců sdružených v Pravém sektoru, organizaci jejíž členové vzhlížejí ke Stěpanu Banderovi jako k hrdinovi. Proto také ukrajinský prezident Porošenko později prohlásil, že je hrdý, když Rusové nazývají Oděsu „banderovskou“. Tito vlastenci z řad fotbalových fanoušků se však oproti předpokladům Kremlu nedali na útěk, ale kameny zahnali proruské sabotéry do Domu odborů.
 |
| Ukrajinská děvčata připravují banzinové koktejly k upalování svých spoluobčanů |
Separatisté však měli v Domě odborů připraveny zápalné směsi, Molotovovy koktejly a začali je vrhat na statečné vlastence z Pravého sektoru. Ti dovedně uskakovali, čímž ovšem došlo k zapálení nedalekého tábora antimajdanovců. Proruští federalisté si prostě vstřelili gól do vlastní brány. To se stává.
 |
| Stejné značení rudými páskami na rukávech policie a provokatérů v civilu |
 |
| "Neozbrojený a klidný dav" podle ukrajinských úřadů. Na fotografiích je vidět střelbu provokatérů ukrytých za kordony oděské policie |
A policisté? Těch bylo v pohotovosti na ten den 1000, a nakonec také dorazili... a zatkli několik desítek z těch, kteří tak tak unikli smrti v plamenech a vyšli z Domu odborů živí. Dost možná, že jim ovšem tímto zatčením zachránili před lynčujícím davem život. Zatčení tak doplnili své proruské kolegy z hnutí Antimajdan, kteří již byli ten den zatčeni. Možná vás napadne otázka: „A zatkli také některé z fanoušků Ukrajiny a fotbalu zvlášť?“ Nikoliv...., až na jednoho. Proč také? Jsou to opravdoví hrdinové a tak není divu, že na svých internetových stránkách slavili tento den jako „velké vítězství spravedlivě rozhněvaných Ukrajinců nad ruskými sabotéry, opilci a narkomany.“ Dodejme, že nejmladší oběti bylo 17 a nejstarší 70 let.
 |
| Oběti na schodišti Domu odborů - Oděsa, 2.5.2014 |
- Činnost, či spíše nečinnost policie
- Jednání jednotlivých osob při srážkách skupin lidí
- Činností, či spíše nečinností záchranného systému – hasičů.
Ani toto rozdělení však neposunulo vyšetřování příliš dopředu. Zadrženo bylo celkem 117 lidí, z toho 63 bylo propuštěno na nátlak demonstrujících o dva dny později, 4. května 2014. dalších 43 zadržených a vězněných na jiných místech než v Oděse bylo propuštěno postupně později.
 |
| Ani lidé, kteří byli lehce identifikovatelní, nebyli postaveni před soud |
Nicméně zatím bylo obviněno z vražd a jiných zločinů v této souvislosti několik desítek osob, až na jednu výjimku z řad hnutí Antimajdan, či jen občanů skrývajících se před fotbalovými fanoušky v obchodním centru a nakonec i v Domě odborů, z něhož jen tak tak vyvázli. Počty obviněných a vězněných se neustále měnily, řada z původně uvězněných je nezvěstná, mezi nimi i velitel policejní operace. Když se jej totiž zástupci Mezinárodní poradní skupiny chtěli otázat na okolnosti kolem propuštěných proruských vězňů 4. května 2014 a na jeho roli při střílení do lidí o dva dny dříve, někam zmizel. A dodnes se nenašel. Nebyl obviněn z nečinnosti 2. května, ale z propuštění zadržených proruských aktivistů o dva dny později. Možná odpočívá, jako řada jiných, na dně nějakého ukrajinského Orlíku.
Podobně se to má s řadou dalších zasahujících i nezasahujících policistů. Jejich jednání připomínalo spíše jednání kriminálních skupin než ochranu veřejného pořádku. Do podrobna se zabývat jednotlivými aspekty událostí v Oděse na tak malém prostoru nelze. Jenom jedna ze zpráv Mezinárodní poradní skupiny zřízené generálním tajemníkem Rady Evropy má více než 90 stran, přesto si z ní něco odnést můžeme. Zaujaly mě zejména dva pohledy z opačných stran konfliktu.
Jeden z nich byl prezentován na stránkách aktivistky hnutí Antivojna, ostře proti kyjevské juntě vystupující Viktorie Šilové, a upozorňoval na to, že když si odmyslíme to utrpení, tu tragedii, tu bolest, zbude nám jen zdařilá vojenská operace. Jaký význam má chtít po Západu, aby odsoudil vrahy? Jaký smysl má chtít po vrazích, aby se sami odsoudili? Vždyť vláda v Kyjevě je jen loutkou v rukou Západu, a události v Oděse byly operací řízenou některými z loutek Západu. Autorka úvahy se ptá: „Můžeme opravdu očekávat, že Západ odsoudí Západ?
Z druhé strany mě zaujal výrok našeho pseudodiplomata Bartušky, který měl kdysi Polojasno, než mu v tom přátelé z USA udělali jasno. Tak tento náš pseudodiplomat pravil: „Skupina civilistů obsadí budovy administrativy, muži, ženy, děti. Do dvou dnů se tam začínají nosit zbraně, ženy a děti odcházejí, zůstávají ozbrojenci. Pokud se jim postavíte rychle čelem, jako to udělali třeba v Oděse, kde je prostě upálili, nebo v Dněpropetrovsku, kde je prostě zabili a pohřbili u silnice, tak máte klid.“
Podle Bartušky se tedy k tomu fotbaloví vlastenci postavili čelem - upálili, ubili a postříleli 48 civilistů, na ozbrojence nečekali - a my (rozuměj Západ) máme klid. Nebudeme čekat na nějaké ozbrojence, prostě nějaké demonstrující civilisty upálíme nebo zabijeme a pohřbíme u silnice – a máme klid. Bartuška s Kocábem, Kalouskem a knížetem tedy určitě. Když si však odmyslíme tu bolest, tu hrůzu, zjistíme, že oba výroky, byť z opačných pozic, říkají vlastně totéž. Navíc výrok Bartušky není nijak výjimečný. Jeho obdobu můžeme slyšet například i ve francouzském dokumentu „Masky revoluce“ - z úst představitelů ukrajinského nacionalismu a fašismu.
Jsme ve válce a oděské události z 2. května 2014 byly jednou z bitev této války. Události v Oděse z roku 2014 bývají přirovnávány k událostem v Chatyni roku 1943. V této běloruské vesnici oddíly místních kolaborantů a jednotek Waffen-SS upálily ve stodole za živa 149 lidí. Oděsa 2014 je tak jednou z tragických událostí 3. světové války. Nazval jí tak papež František, a je tak nazývána i v médiích, i když se jí dávají různé přívlastky – hybridní, informační či studená – jenže i studená válka měla svá zatraceně horká místa a své mrtvé. Ano nacházíme se ve válce a zdaleka nejen podle událostí v Oděse se nalézáme na špatné straně.
Koncem 80. let minulého století jsme prohráli studenou válku, která navazovala na 2. světovou válku. V našich hlavách jsem sice zvítězili, protože jsme se osvobodili „z komunismu“ a nesvobody, ale podle vítězů ze Spojených států čas míru nenastal. Mysleli jsme, že válka skončila, ale kdeže... Vítězové chtějí i nadále vítězit. Jak je vidět, nechtějí mír a nikdy jej nechtěli.
Dnes už je to jasné. Prohráli jsme studenou válku a stali jsme se členy vojenské organizace, která šíří teror po celém světě. Tato kultura, jíž hájíme, vyznává heslo „Máš problém? Hoď na něj bombu!" Od Hirošimy přes Hanoj, Bagdád, Kábul či Bělehrad. Chceme-li tedy spravedlivý soud nad vrahy z Oděsy, musíme nejdříve zase prohrát válku, nebo z ní vystoupit. Ostatně to, co se stalo tam, se lehce může stát i nám. Jde o postupy bohatě vyzkoušené v zemích Latinské Ameriky. Paravojenské jednotky mohou páchat jakákoliv zvěrstva, zatímco jejich zřizovatel, vláda té které země řízená tajnou službou Spojených států, si myje ruce. To, co by si nemohly dovolit vládní jednotky, je těmto „vlastencům“ povoleno. Tak se znásilňovalo, upalovalo a vraždilo v Salvadoru, tak se znásilňuje, upaluje a vraždí na Ukrajině. Naši přátelé z USA vědí velmi dobře, jak se to dělá.
Zdroje:
- https://rm.coe.int/CoERMPublicCommonSearchServices/DisplayDCTMContent?documentId=090000168048851b
- https://www.amnesty.org/en/countries/europe-and-central-asia/ukraine/report-ukraine/
- http://shilova.org/content/view/3631/3/
- http://rian.com.ua/politics/20160310/1006429597.html
- http://rian.com.ua/politics/20160329/1007507203.html
- https://www.youtube.com/watch?v=LVvZ2sEVarw
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 550 Kč. Pokud chcete na provoz webu E-republika přispět, klikněte zde.
Související články:
- Po masakru v Oděse již není cesty zpět
- Volba Ukrajinců: Umřít hlady nebo na bojišti
- Ukrajina, válka bez viníka a bez konce
- Akce: Ukrajina dva roky po událostech na Majdanu a v Oděse
- Západ pomohl Ukrajincům a Ukrajině do hrobu
- Rozhovor s Viktorií Šilovou
- Let MH17 mohl být sestřelen kulometem SU-25
- Ukrajina de jure a de facto
- Konec pučistů v Kyjevě I. aneb Vláda janičářů
- Po Ukrajině se šíří stejné paramilitantní plakáty jako byly v Egyptě
(Fotografie s popisky - redakce Nové republiky - vd)