2.5.2016 Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com
Nerad se opakuji a v tomhle článku to bude hned několikrát. Už jsem kdysi psal, že jako dítko, které prošlo celých československým výchovným a vzdělávacím systém, jsem nikdy v raném věku – tedy v jeslích, školce a družině nechápal smysl hry na tichou poštu. Popuzovala mne a těžce nudila. Nechápal jsem, jak někdo má problém s tím cosi artikulovaně vyslovené správně slyšet, pochopit a předat dál. Takže to pro mne byla hloupá a otravná záležitost.
S tím, jak jsem přicházel do let začal mizet do stáří a opouštěly mne všemožné schopnosti, které jsem bral dříve jako naprosto normální a věčné, mne napadlo, že nejspíš tuhle taškařici vymysleli kdysi dávno v nějakém tehdejším domově důchodců – tedy starobinci…. Ale pořád mi zůstávalo přesvědčení, že inteligentním lidem zejména v produktivním věku, musí tichá pošta zůstat stejně otravnou záležitostí jako mne kdysi.
Ovšem jen do okamžiku, než vyjela na Kose informace o stížnosti na ČT.
Od té doby nevycházím z údivu! Co všechno lze z jednoduché a jak jsem doufal srozumitelně napsané informace všechno vyvodit, vykoumat, vyspekulovat a vymoralizovat. Takže jsem si dovolil na ty největší bludy a bláboly upozornit a zareagovat. A domníval jsem se, že když se jeden vypořádá s Echem 24. Hlídacím. orgem, Šaftforumem a Jakubem Jandou a doloží, proč jsem si je vzal do klávesnice, bude to každému srozumitelné a já se o to dál nemusím zajímat. Myslel… takže opět musím opakovat a vzpomenout moudrosti našeho pana profesora Beneše, co nás měl na deskriptivu a technické kreslení – myslet, studente, znamená pranic nevědět! Měl pravdu ten dobrý muž! Kdyby kvůli ničemu jinému, tak tohle za návštěvu jeho hodin rozhodně stálo. Vzpomenul jsem si na něj a jeho moudrost opět včera, když moje mailová schrána byla zasypána upozorněními na článek z Prvních zpráv,
Kosa zostra zazvonila o Evropské hodnoty
v kterém si autor – jmenuje se Petr Štrompf, podává Kosu za její článek
Stížnost na Českou televizi, Kosa, vlk versus arogantní nabobové, ostražití hlásiči a blábolisté IV. Dnes o spolku Evropské hodnoty a Jakubu Jandovi
Nemám zájem se do pana Štromfa navážet. Píše slušnou formou, neoznačuje ani Kosu, ani mne za prokremelské agenty, ani za blázny, potud - formálně, všechno ok. Jenže – jenže
1 - si hraje na tichou poštu a to velmi a velmi podstatně,
2 - je zjevné, že se nenamáhal přečíst celou materii a vybral si pouze jeden díl a komentuje cosi, co evidentně nezná ani z doslechu,
3 - a místo, aby se zabýval podstatou celého příběhu, vytrhne si jako jádro naprosto nepodstatnou věcičku,
Ačkoli se mne tohle všechno dotýká osobně, nejspíš bych se nad to přenesl a nereagoval. Jenže v další dikci jeho článku je cosi, co pominout nemohu a na co rozhodně reagovat musím a když už tedy přeci jen reakce, pak se vším všudy. I s těmi body, které jsem vyjmenoval jako ty nad kterými bych mávl rukou.
Pan Stromf má za to, že se Kosa fackuje s Jakubem Jandou a jeho spolkem Evropské hodnoty a že .. no radši budu citovat:
Problém je zde ale ještě jeden – jestliže vzájemné veřejné fackování Kosy s Evropskými hodnotami argumentačně nabírá na intenzitě, pak se nesmí stát, aby přerostl do osobní roviny, jak se už nepochybně stalo. Protože se odehrálo právě na veřejném internetovém prostranství a není těžké uhádnout, že plebs si přečte sotva jednu třetinu a odklikne se jinam. Nezajímá ho ani jakýsi Jakub Janda, natož horující bloger.
Na horkou diskusní půdu mohou akorát tak našlapovat čichači z řad novinářských smeček a tím to končí. I tak aspoň malá výhra – třeba to někdo z nich názorově pošle dál. Pak se třeba více lidí bude zajímat, co jsou Evropské hodnoty vlastně za spolek. Pak může zatleskat blogu Kosy nebo jej úplně zatratit. Neudělá to ale dřív, dokud se jeden nebo druhý za něco schová. Pak plebs udělá to, co zpravidla vždy udělá – na pomyslnou zeď namaluje kosočtverec s čárou uprostřed. Taky hezky anonymně a pozornost plebsu neudrží ani zmínění kritici s názory, kdo je mimo hlavní proud víc prokremelský nebo ne. Škoda pak i roční dřiny na stížnosti o práci České televize. Navíc bez překlepů.
Chci pana Štrompfa ujistit, že Kosa se nefackuje s nikým. A nejméně s někým jako je Jakub Janda. Kosa si jen nenechá od nikoho nic líbit. Tohle mne provází celým mým působením na internetu. Jakub Janda vyhrožoval autorovi stížnosti, což NENÍ Kosa a už vůbec nejsem já, nýbrž PP, že si ho vezme do péče jakási Jandou možná organizovaná, možná vedená, možná obojí, partička, s interesantním jménem -Kremlin Watch. Takže jsem cítil potřebu o téhle výhrůžce informovat co nejširší veřejnost. Důvody proč snad nemusím uvádět. A když už jsem popisoval to Jandovo vyhrožování, přidal jsem pár bližších informací o tomhle hodně unikátním zjevu /aspoň doufám/ české veřejného prostoru/. Nic více, nic méně.
Pan Štrompf mne ale zaskočil a tím i vyprovokoval k tomuto textu těmi zmínkami o plebsu, co udělá, co si myslí, co si z textů přečte a kdy plebs začne malovat kosočtverce z čárkou uprostřed.
Přiznávám, že jsem si tohle přečetl nejméně 4x, než byl počat tenhle text. Nevím, jak pan Štrompf – v jehož vizitce na Prvních zprávách stojí toto:
Jsem publicista a hodlám jím zůstat. Mám rád humor, ale nikoliv šašky. Hlavně ty dvorní. Nesnáším blbce, a čtení novin ve větru. Ctím pravidlo, že každý má právo na svůj názor. Já mám zase právo se některými názory vůbec nezabývat. Psát chci především jen o tom, k čemu mám co sdělit.
taxuje své čtenáře. A ani mne to celkem nezajímá. Ale zjevně o nich nemá valné mínění. Jinak by sotva nemohl použít slovo PLEBS!
Nikdy bych si tenhle termín o těch, co chodí na Kosu nedovolil použít. A to ani v případě, že bych byl v rauši neskonale větším, než momentálně, pod dojmem včerejšího potvrzení dominance Viktorky českému fotbalu tak trochu jsem. Ať stále vítězí Viktoria!
Vážím si totiž čtenářů Kosy. A mám k tomu důvod – bylo jich v samém začátku, pokud mne paměť neklame – 35. Dnes je jich nejméně o dva řády více. Já a ostatní autoři blogu píšeme pro ně. Pro nikoho jiného. A oni vědí dopředu několik věcí, které spolehlivě odradí od návštěvy Kosy jakýkoli eventuální plebs
- že zde nebudou pojednávány žádné senzace a bulvární bláboly,
- že články budou často velmi dlouhé a rozhodně náročné,
- že jsou hodně vyzdrojovány a opírají se o fakta, které je potřeba při čtení vzít v úvahu, jinak je námaha vynaložena zbytečně,
– že je nemají indoktrinovat, ale vyprovokovat k samostatnému přemýšlení nad nadhozeným problémem a že mají sami dospět ke svému vlastnímu závěru,
- že kdy vyjde článek bez označení autora, jedná se osobní produkci majitele blogu – tedy vlka,
- vlk píše pod touhle značkou. A to od roku 1997. A nevidí důvod, proč to měnit.
A podobně vědí, že tak jako na Kosu kdysi z nějakého důvodu nebo náhody zavítali, mohou s tímhle zlo/zvykem kdykoli přestat. Ze své svobodné vůle. Když jim bude cokoli vadit.
Takže pane Štrompfe, o jakém plebsu, to v souvislosti se stížností na ČT a Kosou hovoříte? Je mi jaksi docela stydno, ale nikoli mou vinou. A nechápu, proč jste se takového faulu vůči návštěvníkům Kosy dopustil! Tohle a jen tohle mne donutilo změnit nedělní program a věnovat se Vašemu textu! Co takhle omluva?
A když už u toho jsem, vy mne častujete radami, co a jak bych měl udělat aby, vše bylo, dle vás, ohledně televizní stížnosti, Kosy a čtenářů správně. Dovolím se Vám za vaši snahu přispět – revanšovat. Ve stejném stylu – tedy slušným upozorněním z mé strany, co byste zase mohl zlepšit Vy, pokud bude chtít cosi z Kosy komentovat. Klíčovým slovem je termín mohl – nikoli měl. Nechám to na vás. Ale než to vezmu v jednotlivostech, tak si dovolím ještě jednou ocitovat vaše vlastní krédo z Prvních zpráv:
Jsem publicista a hodlám jím zůstat. Mám rád humor, ale nikoliv šašky. Hlavně ty dvorní. Nesnáším blbce, a čtení novin ve větru. Ctím pravidlo, že každý má právo na svůj názor. Já mám zase právo se některými názory vůbec nezabývat.Psát chci především jen o tom, k čemu mám co sdělit.
Nehodlám komentovat jeho první čtyři věty. Jednak některým ani příliš nerozumím – například sousloví o čtení novin proti větru, další jsou velmi gumová a u jednoho si musím vzpomenout na rčení Jirotkovy příslovečné tety Kateřiny. Ale nebudu to rozvádět. Pro tuto chvíli jsou pro mne důležité tři poslední věty. Podepisuji, že každý má právo na svůj názor. Vy, já i Jakub Janda. A všichni máme právo s jakýmkoli názorem nesouhlasit. Osobně bych ještě dodal, že máme ještě další právo ohledně názoru – odmítnout jakékoli nucení k souhlasu s nějakým názorem. Což je drobná,ale důležitá nuance. Která nejspíš je pro vás samozřejmostí, stejně jako je jí pro mojí osobu a mé čtenáře. V Pravidlech prostoru Kosy si například přečtete, že
není nutné souhlasit s vlkem nebo jiným autorem…
Ovšem tady se my dva /jak doufám/, zásadně rozcházíme s takovým Jakubem Jandou a dalšími podobnými, kteří evidentně mají za to, že když s nimi nesouhlasíme, mají svaté právo nás k tomu nějak donutit. Třeba přes jakousi soukromou inkviziční četu jménem Kremlin Watch!
Buď jste toto, při psaní svého článku přehlédl nebo nepochopil. Tohle je to, co mi na Jandově výlevu vadilo především a vůbec na celkové produkci tohohle zjevu vadí trvale. A také to, že jeho inkvizitorství je neustále šířeno zpravodajstvím ČT a je dokonce vydáváno jako expertní výrok, hodný zvláštního zřetele.
Třeba to ale pro vás spadá do kategorie názorů, kterými se, díky svému nezadatelnému právu, nemusíte a nehodláte zabývat. Troufnu si tvrdit, že přesně takový postoj zavedl náš veřejný politický diskurs tam, kde jsme. Ale to právo bezesporu máte. Stejný pouvoir ovšem mám já se tím zabývat, protože vidím, jak díky všelijakým Jandům roste napětí ve společnosti a upřímně – mám z toho jevu velký strach. Na což mám, jak nejspíš nebudete rozporovat – právo. Až potud jsme, více méně v souladu, a můžete si říkat - proč a na čím mne ten chlápek z Kosy chce školit?
Na téhle větě:
Psát chci především jen o tom, k čemu mám co sdělit.
Mít co sdělit, se v mém vidění autorského psaní, opírá především o dostatečnou znalost toho, o čem psát vůbec chci. Dále a je mi líto, že to napsat musím, pak o pochopení faktů v jejich plném významu a nakonec je potřeba vyvodit správný závěr. Aby práce s psaním, v duchu Vašeho vlastního postulátu, měla nějaký smysl.
Budu konkrétní:
Kdybyste si dal práci s podklady, věděl byste, že autorem stížnosti na ČT a tím, kdo drtivou většinu, ne-li úplně všechno odmakal, byl ten, kdo ji na Radu ČT také podal – tedy PP. Nikoli Kosa jako taková nebo dokonce já. Kosa poskytla pouze určitou servisní podporu a platformu a snažila se o stížnosti, její přípravě a finální fázi – referovat. Víc si k dobru připsat v téhle kauze nemůže.
Jestliže jste četl / jak se zdá/ můj článek o Jakubu Jandovi, musel jste zaznamenat, že jde už o IV. díl, takže bylo nanejvýš zřejmé, že mu předcházejí nejméně díly I., II. a III. A kdybyste si je byl velmi letmo prolétl, byl byste se dozvěděl, jaká je historie vzniku toho dokumentačního díla.
A také byste tam byl našel detaily okolo Kosy a vlka. Stačilo si to malinko odpracovat, abyste dostál svému krédu a psal o věcech, které trochu znáte a o kterých tedy máte co sdělit.
Vy jste ale vystřihl radši tohle:
Buď jak buď, škoda jen, že autor se pod svou kritiku nepodepsal a zůstává v anonymitě. Nádech utajení ve veřejném mediálním prostoru v tomto případě v pořádku není. Byl by, kdyby jakýsi Jakub Janda, ať už blábolí nebo je génius, našel reakci anonymního blogera pouze ve své dopisní schránce.
Jak už sděleno, když na Kose není článek podepsaný nebo uveden zdroj, jde o produkci mojí. Tedy vlkovu. A tu si provozuji na SVÉM blogu. Kde platí moje pravidla. Jde o soukromý blog. Nic víc. Nemám ambici se stát ZPRAVODAJSKÝM portálem. Pohybuji se ve svém virtuálním obýváku a přijímám v něm návštěvy. Nic, co by nějak kopírovalo například První zprávy a chtělo s nimi soutěžit. Ale dost něco ve smyslu, abych zde odpověděl na útok kohokoli, včetně Jakuba Jandy.
Tolik ta základní fakta a jejich obsah, který bych shledával důležitým a který očekávám, že si lidé jako Vy v daných souvislostech z Kosy vezmou.
Vezmou proto, aby byl učiněn správný závěr. Jinak nemá smysl cokoli psát. Vy za ten správný závěr považuje zřejmě úvahu, že když je vlk nick, plebs nebude jeho text zajímat, čtenost bude výrazně menší a stížnost na Českou televizi bude neúspěšná. Doufám, že Vás interpretuji správně.
Vážně si myslíte, že moje občanské jméno by zvedlo čtenost Kosy plebsem? A že bych o to vůbec stál? A hlavně, že by zvýšilo šanci, že Rada tu stížnost vezme aspoň trochu vážně a vyvodí nějaké a jak víme oba – žádoucí důsledky? Vy, jestli Vás dobře chápu, říkáte že ano. Ve všech případech. Já naproti tomu se domnívám, že ne. Také ve všech případech. Oba máme právo na svůj názor.
A ještě dovětek k té tiché poště. Doslova mne fascinuje, jak se tahle nesmyslná hra roztáhla a zdomácněla na českém internetu v souvislosti se stížností PP na zpravodajství ČT o ukrajinském konfliktu! Nikdo, kdo o stížnosti, mimo Kosu, doposud vůbec psal, se nezabýval její podstatou. Ani trochu. To bylo vždy okamžitě odbyto, pokud vůbec, jednoduchou nálepkou, že jde o Kremlem financovaný nebo minimálně inspirovaný blaf. Že jsou naopak v hlavním zorném poli naprosto podružné drobnosti. Zkrátka pro mne návrat do dávného dětství, kdy tupý Pepíček udělal z almárky Amálku a stejně nadaná duševně vybavená Janička následně z almárky decimálku. A všichni se mohli nakonec smíchy potrhat.
Jenže stav a úroveň veřejnoprávní televize a jejího zpravodajství a tichá pošta? Tragedie na druhou! Pro nás všechny. Pokud nejsme dávní Pepíčci a Janičky – tedy páně Štrompfův plebs. Nechtěl jsem tehdy s nimi hrát tu dementní hru. A odmítám ji hrát s těmi, co podobně fungují ve veřejném mediálním prostoru i dnes.