2. 5. 2016 Parlamentní listu
Po bombardování Srbska přestal být příznivcem Západu. Válečný veterán, uznávaný vědec Rajko Doleček, kterého celé generace znají jako bojovníka proti obezitě, také tvrdí: „Velkým hříchem západních mocností jsou arabské země, kde vyvolaly nevídanou náboženskou nesnášenlivost.“
„Já jsem prezidenta Havla neměl rád a ani jsem si ho nevážil, považoval jsem ho za pokrytce. Na jedné straně maloval srdíčka a pak podporoval bombardování Bělehradu a Iráku. Za minulého režimu jsem fandil Západu i Spojeným státům, ale když NATO a USA napadly Srbsko, svého spojence z I. a II. světové války, a začaly podporovat etnika jako kosovské Albánce a muslimskou menšinu z Bosny, kteří dost často kolaborovali s fašisty, tak jsem na ně změnil názor,“ konstatoval pro ParlamentníListy.cz při svých vzpomínkách světově uznávaný lékařský odborník (endokrinolog) z Ostravy profesor Rajko Doleček.
Ten je známý především střední generaci z televizních pořadů ze 70. a 80. let minulého století jako průkopník boje proti obezitě a propagátor zdravé výživy. Málokdo už ale o věhlasném odborníkovi ví, že se jako mladý odbojář účastnil osvobozování Srbska i dalších balkánských zemí. „Když jsem se za války připravoval na sabotáže proti Němcům a později narukoval do armády, tak se mne ptali, co vlastně umím. Když zjistili, že slušně ovládám pět jazyků, tak mě neposlali na frontu, ale zařadili mne k diplomatickým službám jako vojenského přidělence. Po osvobození Bělehradu jsem pak začal pracovat coby tajemník u jednoho vyššího ruského velitele. Zabýval jsem se nejrůznějšími záležitostmi, například jsem sháněl letecké motory pro srbské letectvo. Později, když můj ruský nadřízený zahynul při náletu, mě přidělili k UNRA, což byla organizace OSN pro pomoc a podporu zemí postižených válkou. Po válce v roce 1946 se Stalin rozhádal s Titem a já jsem přijel s rodiči do Prahy, kde jsem pak začal na Univerzitě Karlově studovat medicínu,“ vyprávěl lékařský specialista, který i přes svou devadesátku stále ordinuje dvakrát týdně ve Fakultní nemocnici v Ostravě-Porubě a nedávno ještě vydal se svými kolegy odbornou publikaci. „Můj tatínek byl Čech a působil od roku 1926 v Srbsku jako obchodní zástupce velkých českých firem – ČKD a Pragoexport – maminka pocházela z Bosny a Hercegoviny, ale hlásila se k srbské národnosti,“ doplnil ještě profesor Doleček.
Uprchlíkům by měly více pomáhat bohatší arabské státy
(pokračování ZDE)