Česká levicová média si s bídou všimla, že běží boj mezi Bernie Sandersem a Hillary Clintonovou o prezidentskou nominaci. Skutečný boj o smysl Demokratů probíhá úplně jinde. Bernie je opravdu slušný člověk a politik. Ale v USA nikdo nezvolí za prezidenta 73-letého židovského demokratického socialistu z Vermontu, který se narodil v chudém Brooklynu. Clintonův klan podporovaný korporátním systémem jednoho procenta má masivní výhody v mediální masáži podporované prakticky neomezeným přísunem peněz do volební kampaně.
Kde se dělá skutečná politika
K pochopení současné bitvy o budoucnost Demokratické strany v USA je třeba znát základní souvislosti, kterým se systematicky věnujeme už celý rok. Jsou pro nás důležité kvůli zkorumpované sociální demokracii a politicky neschopné levici. Ta v Česku ani neví, která doopravdy bije. V jiných západních zemích a v USA už dávno věci vypadají jinak. V vzhledem k USA doporučujeme především tyto dva starší články.
Profesorka ekonomie Kshama Sawantová kandidující za Hnutí Occupy Wall Street dosáhla toho, že Seattle jako první město v USA zvýšil minimální mzdu na skutečné ekonomické minimum. Nová levice akčně vstoupila na politickou scénu USA.
Ekonomická situace New Yorku je karikaturou vývoje v USA. Nejbohatší jedno procento se pod bývalým starostou zmocnilo majetku města způsobem, který podle statistik bere dech. Zvítězil aktivistický demokrat de Blasio a ve městě New Yorku probíhá skutečný boj o budoucnost Demokratické strany v USA mezi dvěma Demokraty. Na jedné straně je Andrew Cuomo, korporátně zkorumpovaný guvernér státu New York za Demokraty. Na druhé straně je Bill de Blasio, aktivistický starosta New Yorku, taktéž Demokrat.
Bitva dvou politiků v New Yorku
V New Yorku státu a městu běží skutečná bitva o budoucnost strany. Začněme miláčkem korporací, tedy guvernérem státu New York. Demokrat Andrew Cuomo je národní šampion za práva homosexuálů a za práva žen. A je rovněž miláčkem jednoho procenta. Tomu upravil daňovou politiku ve svém státě skutečně nehorázným způsobem hodným bývalých Republikánů Bushova neoliberálního typu. Navíc systematicky ničí odbory, veřejné služby a všechno, co pravice nemá z principu ráda. Proto byl opětovně zvolen, lepší ideologickou masku si nikdo ze superbohatých nemohl přát.
Na druhé straně je Bill de Blasio, starosta New Yorku, o němž jsme již psali hned po jeho zvolení. Tento Demokrat se zaměřuje na boj proti sociální nerovnosti, která hledí zničit podstatu křehkého soužití občanů v New Yorku. Proto potřebuje vyšší výběr daní, musí zlepšit veřejné školství, úroveň městských služeb, musí přidat na platu veřejným zaměstnancům, aby nemuseli žít z žebračenek a aby mohli posílat děti do lepších škol s učiteli. Musí se zvýšit úroveň vzdělání ve státních školách. Ve hře jsou dvě pojetí liberalismu: laissez-faire neoliberálů a praxe sociálního státu na americký způsob. Díky tomuto boji dvou Demokratů ostatní vidí, kam se dostala Demokratická strana a koho je třeba volit. Tentokrát je to otevřený ideologický a mocenský boj dvou směrů reprezentovaných dvěma konkrétními politiky.
Tichý boj obou Demokratů se změnil ve veřejný
De Blasio během loňské kampaně Cuoma na guvernéra držel hubu a krok, nechal si nadávat a sloužil jako boxovací pytel pro svého stranického kolegu. Nyní již boj mezi oběma Demokraty probíhá veřejně. Není třeba držet stranickou disciplínu, je po volbách, které Cuomo vyhrál. De Blasio chce zvýšit minimální mzdu ve městě New York a zvýšit daňové zatížení superbohatých, hlavně daň z nemovitostí a přerozdělení městských financí do bídou a sociálními výbuchy ohrožených čtvrtí.
Společně s Bernie Sandersem a Elizabeth Warrenovou představuje de Blasio nového politika Demokratické strany, který se vrátil k zakládajícím hodnotám sociální spravedlnosti. Neoliberální Cuomo naopak začal de Blasiovu sociální demokratickou agendu veřejně napadat a zesměšňovat. Oba politikové jsou původem Italové, oba patří do stejné strany, přičemž jeden hájí zájmy jednoho procenta a druhý bojuje za zájmy zbylých 99 %. Demokraté v USA mají před očima první velkou politickou a ideologickou bitvu za posledních 20 let. A bojuje se o smysl Demokratické strany.
V ČSSD taková bitva ani není na obzoru. Stačí se podívat na pasivního Jiřího Dienstbiera a na mladé arivisty, kteří naskakují do funícího vlaku zkorumpované ČSSD. A hlavně je třeba se podívat na ty znechucené mladé sociální demokraty, kteří ze strany potichu odešli a odcházejí. Hlavně z regionů, kde vládne mafie socdemáckých bossů nerozlučně spojená se špinavými penězi modrých strak všeho druhu.