Kdo za to může, zjišťovalo se ve sněmovně nad vyhlídkou, že znovu hrozí totální zastavení evropského financování kvůli posudkům EIA. Problém je starší, a tak odpověď není tak těžká. Co nejdřív by však měla vyrašit i hádka o tom, kdo může za narůstající škody, které nám přinesly protiruské sankce.
Statistiky o vývoji stavebnictví potvrzují, že ve sněmovně bylo právem husto kvůli dalšímu konfliktu s Evropskou unií, tentokrát kvůli prošlým posudkům EIA na velké stavby dopravní infrastruktury. Kdo za to může? To je opozici jasné, vzhledem, k tomu, že problém kulminoval mezi léty 2006 a 2012. Přece Sobotkova vláda!, volali jedlíci vtipné kaše. Lze souhlasit, že mohla jednat důrazněji, ale část energie by si měla nechat i na snahu o co nejrychlejší ukončení protiruských sankcí, aby nešly do kopru také průmysl a zemědělství.
Česká stavební produkce v březnu 2016 klesla meziročně reálně o 12,5 %, hlásí Český statistický úřad. V EU28 byl v tomto odvětví zaznamenán mírný růst, takže pokud je nějaká stavební krize, je u nás. O tom, že hospodářská politika vlády má co napravovat, napovídají i znepokojivá čísla z průmyslu, neboť domácí tržby v běžných cenách klesly meziročně o 4,5 procenta.
Mírné statistické hrátky mohou náladu vylepšit, když se spočítá, kolik by průmysl mohl vyrobit, kdyby letošní březen měl stejně pracovních dní, jako ten loňský. Pak vám naopak vyjde meziroční růst průmyslové produkce o 3,6 procenta. Ovšem, kdyby… Rozhodující je to, co se podaří prodat. Prodalo se tedy méně a zachraňují to jako vždycky auta.
Ale ani vyhlídka, kterou charakterizuje hodnota nových zakázek, není moc lákavá. Jak domácí, tak zahraniční průmyslové zakázky klesly asi o půldruhého procenta. Někde se vysloveně propadají, jako v hutnictví o 18 procent nebo v chemickém průmyslu o 17 procent.
Něco může mít na svědomí pokračující deflace, všeobecný pokles cen, který je tlačen cenami komodit. Avšak v posledních měsících ceny spíše stagnují, celkový pokles byl jen o desetinku procenta. Klíčová položka, ropa mezitím zamířila nahoru a přesunula se z hladiny 30 dolarů za barel nad hladinu 40 dolarů za barel. V řadě českých průmyslových odvětví prostě pokračuje propad poptávky, a ten nejdramatičtější v hutním a chemickém průmyslu, stejně jako v energetice a hornictví.
Když pak přidáme i zemědělství, najdeme snadno společného jmenovatele pro velkou část tohoto propadu, protiruské sankce. Je to jasná chyba české zahraniční politiky, která se znovu nechala vtáhnout do cizího dobrodružství. Z nedávné ankety Svazu průmyslu a dopravy vyplynulo, že nejde o drobnou obtíž, ale o miliardy korun. Třetina oslovených firem označila ruský trh za nenahraditelný a dvě třetiny vyzvaly vládu, aby jednala ve prospěch obnovení přístupu na ruská odbytiště. Ve Francii už to dozrálo do výzvy přijaté sněmovnou, aby vláda sankce co nejrychleji ukončila. Ve stejném smyslu vyznívají stále častější vyjádření jednotlivých německých politiků.
Propad českého stavebnictví má jinou příčinu, chybí peníze na investice. Probíralo se to na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny ČR, která byla svolána ke konfliktu s Evropskou unií kvůli EIA. Schůze začala 5. května, ale pak byla v poledne přerušena kvůli časové tísni a měla by pokračovat. Stačilo však zaznít, že už jsme se dostali do fáze, kdy je ohroženo nejen několik dálničních staveb, ale vlastně veškeré financování z evropských fondů, tedy 600 miliard korun. Evropská komise přestává tolerovat, že nechceme brát vážně evropský standard při posuzování vlivu staveb na životní prostředí.
Bylo úsměvné sledovat, kdo všechno má dostat po hlavě politickým klackem, že nedokáže obhájit stavby, jejichž posouzení je dvacet let prošlé. Opozice za to nasazovala psí hlavu vládě, zejména péčí poslance Františka Laudáta (ODS), který vidí hlavního viníka v ministrovi životního prostředí Richardu Brabcovi (ANO), podobně jako poslanec Zbyněk Stanjura (ODS).
Nejkrásnější výměna, jak bychom uvedli v referátu s Davisova poháru, byla nad faktem, že problém vyhřezl v červenci roku 2006, zatímco vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD) je tu až od ledna 2014. To vyřešil Stanjura lakonickým tvrzením, že tento první „infringement“ byl ukončen roku 2012 „s tím, že Česká republika splnila věci, které jí byly vytýkány“.
Výraz „splnila“ měl být shrnutím toho, co ministr Brabec vyjádřil poněkud jinými slovy:
„Česká republika byla za neplnění požadavků směrnice EIA v roce 2010 odsouzena Soudním dvorem Evropské unie, a pokračující proces vyvrcholil potom na podzim roku 2012 určitou dohodou na pouhé odsunutí toho problému s tím, že Evropská komise infringementové řízení ukončí jen pod podmínkou, že obratem zahájí další a ještě rozsáhlejší řízení, což učinila hned na jaře roku 2013.“
Prostý člověk by si nad tím pomyslel, že se ve sněmovně snad lže. Nebo snad předmětem mimořádné schůze sněmovny svolané na popud klubů TOP a ODS bylo veřejné potvrzení toho, jak byly jejich vlády neschopné a nezodpovědné?
Teď ještě, abychom se v tom vyznali, je třeba uvést, že trápeni máme být za stavby, které mají posudek podle zákona 244 z roku 1992. Existuje i novější zákon 100 z roku 2001, který už vznikal s vyhlídkou vstupu do EU a o těchto posudcích se dá vyjednávat. Jenže na stole jsou stavby, které byly posuzovány podle onoho pravěkého zákona z roku 1992, a stavět by se měly začít až teď!
To už nejde ani jen za stájní peníze, bez evropské dotace, protože podle evropského práva jde o nepovolenou stavbu. Kdyby se taková dálnice stavěla, ministr jde sedět a beton se vytrhá ze země. Ale proč? Protože je EU tak zpupná? Nebo je to jinak?
Není ta EIA náhodou ochranou lidí, kteří sami, bez pomoci Bruselu, nemohou ani pípnout proti mocným stavebním a developerským zájmům?
Na jednoduchý návrh, že by se tedy posudky udělaly znova, slyšíme hlasité odmítnutí, že by to trvalo příliš dlouho. Ale proč u nás posudky a schvalování staveb tak dlouho trvají? Není to proto, že základem jsou pozemkové spekulace, aby každá veřejná stavba ležela výhradně na pozemcích mafiánů a veřejný investor je pak musel za stonásobek vykoupit? Poslední zákonná úprava jde s výkupními cenami řádově níže, ale třeba pod novou přistávací dráhou na ruzyňském letišti šlo o tisícinásobky.
Z toho je zřejmé, že když si slušný člověk, v daném případě mafián, jednou ty pozemky koupil, tak mu do toho nikdo nesmí mluvit. Nějaká EIA je z tohoto pohledu naprosto nezajímavá. Kritizovat lze jen toho, kdo nedokázal, že nedopadla, jak měla. A ministra za to, že to nedokázal prosadit i v té Bruseli.
Vládě se teď nelíbí, že ji za to někdo v Bruselu straší a ve sněmovně vláčí. Ale to má za to, že to trpí.