10.5. 2016 Rukojmí
Bodyček od Rusů je zločin, box hokejistů v NHL je šou s Maryšou; když padne 346 trestných minut a ledová plocha se promění v bojiště, po němž teče krev a fanoušci přitom ryčí nadšením… Osvobození prý byla okupace, jelikož přišel srpen 1968 a pět armád Varšavské smlouvy nás obsadilo, nenávidíme však pouze jen jednu z nich a vůbec nehraje roli, že dnes už nejde o SSSR, ale Rusko; ne o Brežněva, ale o Putina… Jsme totiž už paranoidní a to dost přes čáru...
A nikdo nám nenamluví, že podobných okupací byl po světě bezpočet. nejvíc jich mají na svém kontě Spojené státy, ale Češi přesto dají raději na amerického velvyslance Schapira a jeho diktát. Jsme neobjektivní; USA mají přes sto vojenských základen po celém světě a dvacet tajných věznic, Rusko ani jednu základnu, o tajném mučení mimo ruskou jurisdikci ani nemluvě. Copak by se asi dělo, kdyby kolem USA měli Rusové na třicet svých vojenských základen, jak je to v případě USA? To by se RB OSN zbláznila ze svých protiruských rezolucí..
Ale mstít se dá i přes sport. SSSR bojoval v Afghánistánu proti džihádistům, které podporovala CIA, přesto kvůli tomu se Američané a jeho poskoci neúčastnili Olympiády v Moskvě, když ale USA vojensky obsadily koncem roku 1983 malý ostrov Grenadu, byla tvrdě kritizována neúčast SSSR na LOH v Los Angeles v roce 1984; invazi USA oficiálně zdůvodnily ochranou 800 amerických studentů na místní univerzitě. Při invazi zahynulo 71 Grenaďanů (většinou civilistů), 18 amerických vojáků a 27 kubánských dělníků. Ráno 25. října jednotky USA vpadly na ostrov, vyhnaly vládu a převzaly nad zemí plnou “dočasnou” kontrolu… Shromáždění OSN podstatnou většinou odsoudilo tuto akci. Prezident Reagan k tomu řekl: „Tohle ani nenarušilo mou snídani.“
S tím vším a toho vyplývajících souvislostí se do nás vloudila nesnášenlivost také vůči ruským sportovcům; vidíme u nich doping atletů i Šarapovové, přestože existují americké aféry s firmou Balco a Jonesovou, o Armstrongovy ani nemluvě. http://www.rukojmi.cz/clanky/574-americky-zlodej-krici-chytte-ruskeho-zlodeje-usa-a-doping-brnkacka-rusy-ale-bryskne-vyloucit-dozivotne
Nejhorší je to v hokeji. A tak tady mám opět jeho MS v Moskvě a znovu stejné burcování nenávisti. Na Nočních vlcích jsme se už vyřádili a ještě včera média rozhořčeně tvrdila, že šlo o provokaci motorkářského gangu neonacistů. Dojemné, když ozbrojená kolona obrněných vozidel US Army byla při přejezdu Česka označována za posly míru.
Jakmile zkrátka nastoupí ruský tým na led, ještě se ani nezačalo hrát a už naši Zárubové, Dusíkové, Vichnarové a další komentátoři brečí, jaký to zase bude masakr. O to víc bylo větší štěstí, když Češi na MS v Moskvě předvčerem porazili Rusko, dokonce dostali blahopřejný telegram od vlády, jakoby už byli mistři světa. Kdo by zapomněl na stejné mistrovství před pěti roky, kdy se srazil 120kilový Rus Arťuchin s Michálkem nebo s Rachůnkem a byl vášnivě očekávaný oheň na střeše.
Celá česká výprava najednou zapomněla na přímé přenosy NHL, kdy se baví společně s obecenstvem, jak jsou tvrdé nájezdy a rvačky tím správným adrenalinem pro diváky. Jen si připomeňme sestřihy, kdy se hráčí mydlí jak o život a ne jen do sebe žduchají, jako my s Rusy. Co ale má dělat notně přes dva metry vysoký a skoro 120 kilo bez výstroje těžký ruský hráč? https://www.youtube.com/watch?v=kKjVca3Y7yA
Vždycky se „bodyčkovalo“ a byl z toho náramný povyk. Tedy, pokud by srazil náš hráč hráče soupeře. Už to slyším Dusíky a Záruby: „Dal mu za vyučenou, ukázal, že se nebojíme, vyučil ho, dal mu jasně najevo, kdo je tady pánem v tvrdosti…“ a další ohraná klišé. Ale nedej Bože, že by se někdo dotknul českého hráče. Kolik 21. srpnů již bylo ve světě, aneb Není okupace jako okupace?
No comment... Foto: Reuters...
Arťuchin sice najel do českého hráče, možná si přišlápl, ale ani to nebyl krosček, ani ho hokejkou nenarazil na mantinel, ani ho holí neudeřil do tváře, ani ho jí nebodl. To jsou podle mě ty pravé prasárny, ale tělo na tělo, rameno na rameno…? Prostě nájezd, možná nečekaný, ale žádný zdvižený loket, maximálně rameno. Že byl hráč bez puku? To myslíte vážně? Co má dělat např. obránce, když blokuje soupeře, aby nemohl přijmout přihrávku, když puk je v moci protihráče. Má snad hrát jako v rukavičkách a zametat mu led až do své brány, aby soupeř snadněji střílel?
Že bychom zavedli váhové kategorie i do hokeje? Co by naši „objektivní“ komentátoři řekli, kdyby v ringu nastoupila těžká stodvacetikilová váha proti muší váze? Že je to nefér přesila? To by snad měl boxer své háky na bradu či na solar povinně zpomalit, aby soupeře nezastavil, aby nevyhrál? Má snad hokejista nad sto kilo automaticky brzdit, aby se s někým nesrazil? Nebo nemá mít snahu soupeře zastavit? A když si dovolí využít svých fyzických předností, je to prasárna? A důvod, aby trenér sprostě nadával přímo soupeřovým hráčům? Co by pak bylo za zranění a smrt Čajky ve Zlíně…? Má snad Arťuchin zhubnout, aby Hadamczik nebláznil…? Měl Lojza požádat hokejové superšéfy, aby zavedli omezenou rychlost a maximální hmotnost 60 kg bez hokejky…
Ani česká extraliga není balet pro panenky...
Když Arťuchina fauluje Židlický, je to OK. Role mstitelů je všemi kvitována s povděkem. A ještě přemlouváme Finy, aby nás v protestech podpořili. Volání české výpravy po dodatečném potrestání ruského útočníka Jevgenij Arťuchina, který v utkání osmifinálové části mistrovství světa zranil útočníka Milana Michálka a obránce Karla Rachůnka, zůstalo však nevyslyšeno. Podle disciplinární komise Mezinárodní hokejové federace (IIHF) byly zákroky ruského forvarda v souladu s pravidly nebo se nejednalo o hrubé fauly, jak argumentuje vedení české výpravy. René Fasel, předseda IIHF, řekl, že na zákroku Rusa nic zásadního neshledali…
Bouře ve sklenici vody, jak je pro nás obvyklé. Zkrátka, kdo neskáče, není Čech. Jak napsal Hašek ve Švejkovi o jednom jihočeském debilovi, co na něho stačilo zavolat: Pepku vyskoč! A Pepek vyskočil a ještě zamečel. A zamečel též Karel Knap z MF Dnes, když tvrdil, že k tradici nenáviděného hrubiána Alexandra Ragulina, jenž se slavně pobil s Jaroslavem Holíkem, se právě v roce 2011 přihlásili rabiát Arťuchin či pokušitel Radulov…
Zemřel Steve Montador. Poctivý obránce, který prošel několika kluby NHL a poslední zápas v prestižní lize odehrál v roce 2012 za Chicago, měl fatálně poškozený mozek. Promluvil lékař, který důležitý orgán hokejisty zkoumal....
Je s podivem, že ke zvláštní zášti se nemusí nutit nejen Knap, ale třeba i manželka jednoho z českých hokejistů Veronika Červenková, co si stejně jako nejčtenější seriozní deník v ČR asi myslí, že k obyvatelům největšího státu světa náleží kromě srdečnosti i rozpínavost a nadřazenost. Asi viděla Obamu, jak neobyčejně skromně prohlásil, že (nejzadluženější..) stát USA by nadále měly v globální ekonomice stanovovat „pravidla hry“. Doslovně včera řekl: „Právě Spojené státy by měly stanovit tón a napsat pravidla. Právě USA musí učinit rozhodnutí. A zbývající země by měly hrát podle pravidel, která stanoví Spojené státy a její partneři, a ne naopak...“ Ani za půl tisíciletí své existence neměli Rusové šanci učinit tolik anexí, invazí a válek jako USA za dvě stě let
Veronika jen špitla, že její dobrá kamarádka z Petrohradu k nim přijela „a najednou se chovala, jako by jí to tu všecko patřilo, hrozně panovačně…“ Věřme, že bývalý hráč Petrohradu Roman Červenka nenarazí na nějakého nového Ragulina... Kdo je zkrátka fanda hokeje, ten je každý den nalepený na obrazovce, aby sledoval utkání kanadsko-americké hokejové ligy. Těch brutálních zákroků, nájezdů, krosčeků, krve, jak u řezníka, kdy hráči doslova létají vzduchem jako hadry na holi. A diváci šílí nadšením. Kdo se bojí, nesmí lesa. Jsou pyšní, jaké mají na ledě hrdiny, co mají pro strach uděláno.
Každý tým v NHL má svého ranaře, který chrání hlavní hvězdy týmu a chodí na led, když je potřeba si s protihráči něco vyříkat „ručně“ nebo vzít na sebe úlohu mstitele. Se svými 198 cm a 106 kg byl David Kočí k takové úloze předurčen. A též se s ním chlubíme… „Při tréninku v dresu Colorada Avalanche jsme dělali hlavně box a jakýsi wrestling neboli zápas ve stoje, kde jsme se jeden druhého snažili dostat na zem….“ říká spokojeně Kočí.
Nedávno si zaboxovali hráči New York Islanders a Pittsburghu. Domácí zvítězili 9:3, padlo celkem 346 trestných minut! Jen jeden zápas za posledních deset let byl v NHL vypjatější. Na ledě Nassau Veterans Memorial Coliseum to vřelo. Ledová plocha se proměnila v bojiště, nad kterým létaly pěsti. Fanoušci ryčeli nadšením, aplaudovali hokejovým gladiátorům. Ano, čtete správně – diváci ryčeli blahem, prahnoucí po krvi…
Za posledních deset sezon v NHL se více „činili“ jen hokejisté Philadelphie a Ottawy, kteří se do sebe pustili 5. března 2004 a výsledkem bylo 419 trestných minut! „Bylo to vzrušující. Nikdy předtím jsem podobné utkání nezažil. Tolik bitek…,“ žasl 20letý útočník Islanders John Tavares. „Vypadalo to, jako by neměly nikdy skončit. Ale jenom to ukazuje, že jsme v mužstvu ochotni jeden pro druhého udělat cokoliv. Je to skvělé… Obě strany si možná vzaly příklad z bitvy uprostřed týdne, kdy se pomlátili borci Bostonu a Montrealu (8:6 a 187 trestných minut). „Bylo to maso,“ popisovali divoký duel potlučení čeští spoluhráči z Canadiens Jaroslav Špaček s Tomášem Plekancem…
Dnes je zmíněný Špaček asistentem trenéra Vůjtka, který prožil svoji nejlepší kariéru v právě „nenáviděném Rusku“ a není znát, že by si stěžovat. Jako Lojza Hadamczik, co málem by chtěl zavést boxerská pravidla a rozdělit hráče do váhových kategorií; ovšem, první vyhrání z kapsy vyhání, aneb neříkej ho, dokud MS neskočí... Paradoxně to byl právě Hadamczik, kdo zařizoval v Kravařích na Ostravsku ubytování pro ruskou výpravu hokejistů na MS 2015 v Česku...
A nebyla by to ani populární afghánsko-česká pohádkářka Petra Procházková, co se ve včerejší poznámce v novodobém českém Vyškeřáku zase převedla; má totiž jasno, jak to v ruském hokeji chodí, jelikož ti, kdož nechají prezidenta Putina vstřelit gól či mu na něj přihrát, ti se těší finanční přízni bohatých a mocných, nybrž ti, co to neučiní, mají po ptákách... I v ruském hokeji se prý zračí stav ruské společnosti a její protekcionismus... Pane Babiši, to si fakt přečtěte, to stojí za to, abyste věděl, koho a za to platíte...
Všeobecná zabedněnost současných českých médií vyvrcholila, když na Vítkově při vojenské přehlídce české armády na počest 71. výročí konce 2, sv. války zazněly též tóny písně "Kdož sú Boží bojovníci", na což zareagoval pan Petráček z LN rádoby vtipnou replikou, že co na to tito naši vojáci, kteří před časem v Afghánistánu bojovali též proti božím bojovníkům a měl na mysli džihádisty bojující za Alláha... Čeští novináři prostě zneužijí každé tragické situace pro své obludné zviditelnění...
Inu, co asi Petráček příště zazpívá českým hokejistům před eventuálním dalším utkání s Ruskem, když si nyní zaslouží blahopřání za sportovní zničení Švédů..? A šlo to i bez tradiční české ublíženosti a fňukání...
PS: Jako každé pořádné Valašisko miluju hokej. Prožil jsem s ním na vsetínském Lapači parádní chvíle s mnohonásobnými mistry země, v Ostravě jsem poznal trenéra Vladimíra Vůjtka, mám dres s číslem 26 jeho syna, co moc dobře ví, jaké to je zažít na vlastní kůži neférovou kanadskou bouchačku. Byl jsem v ostravské hale na exhibici „sborné" vedené Tichonovem, v redakci Moravskoslezského dne jsem pak seděl v jedné kanceláři se sporťákem Pepíkem Mikolášem, našim jediným hokejovým brankářem, co chytal ještě bez masky a v obličeji měl desítky jizev od puků… V New Yorku jsem též žasl nad borci z New York Rangers a New York Islanders. To, ogaři v Moskvě: Zlomte vaz…
A nikdo nám nenamluví, že podobných okupací byl po světě bezpočet. nejvíc jich mají na svém kontě Spojené státy, ale Češi přesto dají raději na amerického velvyslance Schapira a jeho diktát. Jsme neobjektivní; USA mají přes sto vojenských základen po celém světě a dvacet tajných věznic, Rusko ani jednu základnu, o tajném mučení mimo ruskou jurisdikci ani nemluvě. Copak by se asi dělo, kdyby kolem USA měli Rusové na třicet svých vojenských základen, jak je to v případě USA? To by se RB OSN zbláznila ze svých protiruských rezolucí..
Ale mstít se dá i přes sport. SSSR bojoval v Afghánistánu proti džihádistům, které podporovala CIA, přesto kvůli tomu se Američané a jeho poskoci neúčastnili Olympiády v Moskvě, když ale USA vojensky obsadily koncem roku 1983 malý ostrov Grenadu, byla tvrdě kritizována neúčast SSSR na LOH v Los Angeles v roce 1984; invazi USA oficiálně zdůvodnily ochranou 800 amerických studentů na místní univerzitě. Při invazi zahynulo 71 Grenaďanů (většinou civilistů), 18 amerických vojáků a 27 kubánských dělníků. Ráno 25. října jednotky USA vpadly na ostrov, vyhnaly vládu a převzaly nad zemí plnou “dočasnou” kontrolu… Shromáždění OSN podstatnou většinou odsoudilo tuto akci. Prezident Reagan k tomu řekl: „Tohle ani nenarušilo mou snídani.“
S tím vším a toho vyplývajících souvislostí se do nás vloudila nesnášenlivost také vůči ruským sportovcům; vidíme u nich doping atletů i Šarapovové, přestože existují americké aféry s firmou Balco a Jonesovou, o Armstrongovy ani nemluvě. http://www.rukojmi.cz/clanky/574-americky-zlodej-krici-chytte-ruskeho-zlodeje-usa-a-doping-brnkacka-rusy-ale-bryskne-vyloucit-dozivotne
Nejhorší je to v hokeji. A tak tady mám opět jeho MS v Moskvě a znovu stejné burcování nenávisti. Na Nočních vlcích jsme se už vyřádili a ještě včera média rozhořčeně tvrdila, že šlo o provokaci motorkářského gangu neonacistů. Dojemné, když ozbrojená kolona obrněných vozidel US Army byla při přejezdu Česka označována za posly míru.
Jakmile zkrátka nastoupí ruský tým na led, ještě se ani nezačalo hrát a už naši Zárubové, Dusíkové, Vichnarové a další komentátoři brečí, jaký to zase bude masakr. O to víc bylo větší štěstí, když Češi na MS v Moskvě předvčerem porazili Rusko, dokonce dostali blahopřejný telegram od vlády, jakoby už byli mistři světa. Kdo by zapomněl na stejné mistrovství před pěti roky, kdy se srazil 120kilový Rus Arťuchin s Michálkem nebo s Rachůnkem a byl vášnivě očekávaný oheň na střeše.
Celá česká výprava najednou zapomněla na přímé přenosy NHL, kdy se baví společně s obecenstvem, jak jsou tvrdé nájezdy a rvačky tím správným adrenalinem pro diváky. Jen si připomeňme sestřihy, kdy se hráčí mydlí jak o život a ne jen do sebe žduchají, jako my s Rusy. Co ale má dělat notně přes dva metry vysoký a skoro 120 kilo bez výstroje těžký ruský hráč? https://www.youtube.com/watch?v=kKjVca3Y7yA
Vždycky se „bodyčkovalo“ a byl z toho náramný povyk. Tedy, pokud by srazil náš hráč hráče soupeře. Už to slyším Dusíky a Záruby: „Dal mu za vyučenou, ukázal, že se nebojíme, vyučil ho, dal mu jasně najevo, kdo je tady pánem v tvrdosti…“ a další ohraná klišé. Ale nedej Bože, že by se někdo dotknul českého hráče. Kolik 21. srpnů již bylo ve světě, aneb Není okupace jako okupace?
No comment... Foto: Reuters...
Arťuchin sice najel do českého hráče, možná si přišlápl, ale ani to nebyl krosček, ani ho hokejkou nenarazil na mantinel, ani ho holí neudeřil do tváře, ani ho jí nebodl. To jsou podle mě ty pravé prasárny, ale tělo na tělo, rameno na rameno…? Prostě nájezd, možná nečekaný, ale žádný zdvižený loket, maximálně rameno. Že byl hráč bez puku? To myslíte vážně? Co má dělat např. obránce, když blokuje soupeře, aby nemohl přijmout přihrávku, když puk je v moci protihráče. Má snad hrát jako v rukavičkách a zametat mu led až do své brány, aby soupeř snadněji střílel?
Že bychom zavedli váhové kategorie i do hokeje? Co by naši „objektivní“ komentátoři řekli, kdyby v ringu nastoupila těžká stodvacetikilová váha proti muší váze? Že je to nefér přesila? To by snad měl boxer své háky na bradu či na solar povinně zpomalit, aby soupeře nezastavil, aby nevyhrál? Má snad hokejista nad sto kilo automaticky brzdit, aby se s někým nesrazil? Nebo nemá mít snahu soupeře zastavit? A když si dovolí využít svých fyzických předností, je to prasárna? A důvod, aby trenér sprostě nadával přímo soupeřovým hráčům? Co by pak bylo za zranění a smrt Čajky ve Zlíně…? Má snad Arťuchin zhubnout, aby Hadamczik nebláznil…? Měl Lojza požádat hokejové superšéfy, aby zavedli omezenou rychlost a maximální hmotnost 60 kg bez hokejky…
Ani česká extraliga není balet pro panenky...
Když Arťuchina fauluje Židlický, je to OK. Role mstitelů je všemi kvitována s povděkem. A ještě přemlouváme Finy, aby nás v protestech podpořili. Volání české výpravy po dodatečném potrestání ruského útočníka Jevgenij Arťuchina, který v utkání osmifinálové části mistrovství světa zranil útočníka Milana Michálka a obránce Karla Rachůnka, zůstalo však nevyslyšeno. Podle disciplinární komise Mezinárodní hokejové federace (IIHF) byly zákroky ruského forvarda v souladu s pravidly nebo se nejednalo o hrubé fauly, jak argumentuje vedení české výpravy. René Fasel, předseda IIHF, řekl, že na zákroku Rusa nic zásadního neshledali…
Bouře ve sklenici vody, jak je pro nás obvyklé. Zkrátka, kdo neskáče, není Čech. Jak napsal Hašek ve Švejkovi o jednom jihočeském debilovi, co na něho stačilo zavolat: Pepku vyskoč! A Pepek vyskočil a ještě zamečel. A zamečel též Karel Knap z MF Dnes, když tvrdil, že k tradici nenáviděného hrubiána Alexandra Ragulina, jenž se slavně pobil s Jaroslavem Holíkem, se právě v roce 2011 přihlásili rabiát Arťuchin či pokušitel Radulov…
Zemřel Steve Montador. Poctivý obránce, který prošel několika kluby NHL a poslední zápas v prestižní lize odehrál v roce 2012 za Chicago, měl fatálně poškozený mozek. Promluvil lékař, který důležitý orgán hokejisty zkoumal....
Je s podivem, že ke zvláštní zášti se nemusí nutit nejen Knap, ale třeba i manželka jednoho z českých hokejistů Veronika Červenková, co si stejně jako nejčtenější seriozní deník v ČR asi myslí, že k obyvatelům největšího státu světa náleží kromě srdečnosti i rozpínavost a nadřazenost. Asi viděla Obamu, jak neobyčejně skromně prohlásil, že (nejzadluženější..) stát USA by nadále měly v globální ekonomice stanovovat „pravidla hry“. Doslovně včera řekl: „Právě Spojené státy by měly stanovit tón a napsat pravidla. Právě USA musí učinit rozhodnutí. A zbývající země by měly hrát podle pravidel, která stanoví Spojené státy a její partneři, a ne naopak...“ Ani za půl tisíciletí své existence neměli Rusové šanci učinit tolik anexí, invazí a válek jako USA za dvě stě let
Veronika jen špitla, že její dobrá kamarádka z Petrohradu k nim přijela „a najednou se chovala, jako by jí to tu všecko patřilo, hrozně panovačně…“ Věřme, že bývalý hráč Petrohradu Roman Červenka nenarazí na nějakého nového Ragulina... Kdo je zkrátka fanda hokeje, ten je každý den nalepený na obrazovce, aby sledoval utkání kanadsko-americké hokejové ligy. Těch brutálních zákroků, nájezdů, krosčeků, krve, jak u řezníka, kdy hráči doslova létají vzduchem jako hadry na holi. A diváci šílí nadšením. Kdo se bojí, nesmí lesa. Jsou pyšní, jaké mají na ledě hrdiny, co mají pro strach uděláno.
Každý tým v NHL má svého ranaře, který chrání hlavní hvězdy týmu a chodí na led, když je potřeba si s protihráči něco vyříkat „ručně“ nebo vzít na sebe úlohu mstitele. Se svými 198 cm a 106 kg byl David Kočí k takové úloze předurčen. A též se s ním chlubíme… „Při tréninku v dresu Colorada Avalanche jsme dělali hlavně box a jakýsi wrestling neboli zápas ve stoje, kde jsme se jeden druhého snažili dostat na zem….“ říká spokojeně Kočí.
Nedávno si zaboxovali hráči New York Islanders a Pittsburghu. Domácí zvítězili 9:3, padlo celkem 346 trestných minut! Jen jeden zápas za posledních deset let byl v NHL vypjatější. Na ledě Nassau Veterans Memorial Coliseum to vřelo. Ledová plocha se proměnila v bojiště, nad kterým létaly pěsti. Fanoušci ryčeli nadšením, aplaudovali hokejovým gladiátorům. Ano, čtete správně – diváci ryčeli blahem, prahnoucí po krvi…
Za posledních deset sezon v NHL se více „činili“ jen hokejisté Philadelphie a Ottawy, kteří se do sebe pustili 5. března 2004 a výsledkem bylo 419 trestných minut! „Bylo to vzrušující. Nikdy předtím jsem podobné utkání nezažil. Tolik bitek…,“ žasl 20letý útočník Islanders John Tavares. „Vypadalo to, jako by neměly nikdy skončit. Ale jenom to ukazuje, že jsme v mužstvu ochotni jeden pro druhého udělat cokoliv. Je to skvělé… Obě strany si možná vzaly příklad z bitvy uprostřed týdne, kdy se pomlátili borci Bostonu a Montrealu (8:6 a 187 trestných minut). „Bylo to maso,“ popisovali divoký duel potlučení čeští spoluhráči z Canadiens Jaroslav Špaček s Tomášem Plekancem…
Dnes je zmíněný Špaček asistentem trenéra Vůjtka, který prožil svoji nejlepší kariéru v právě „nenáviděném Rusku“ a není znát, že by si stěžovat. Jako Lojza Hadamczik, co málem by chtěl zavést boxerská pravidla a rozdělit hráče do váhových kategorií; ovšem, první vyhrání z kapsy vyhání, aneb neříkej ho, dokud MS neskočí... Paradoxně to byl právě Hadamczik, kdo zařizoval v Kravařích na Ostravsku ubytování pro ruskou výpravu hokejistů na MS 2015 v Česku...
A nebyla by to ani populární afghánsko-česká pohádkářka Petra Procházková, co se ve včerejší poznámce v novodobém českém Vyškeřáku zase převedla; má totiž jasno, jak to v ruském hokeji chodí, jelikož ti, kdož nechají prezidenta Putina vstřelit gól či mu na něj přihrát, ti se těší finanční přízni bohatých a mocných, nybrž ti, co to neučiní, mají po ptákách... I v ruském hokeji se prý zračí stav ruské společnosti a její protekcionismus... Pane Babiši, to si fakt přečtěte, to stojí za to, abyste věděl, koho a za to platíte...
Všeobecná zabedněnost současných českých médií vyvrcholila, když na Vítkově při vojenské přehlídce české armády na počest 71. výročí konce 2, sv. války zazněly též tóny písně "Kdož sú Boží bojovníci", na což zareagoval pan Petráček z LN rádoby vtipnou replikou, že co na to tito naši vojáci, kteří před časem v Afghánistánu bojovali též proti božím bojovníkům a měl na mysli džihádisty bojující za Alláha... Čeští novináři prostě zneužijí každé tragické situace pro své obludné zviditelnění...
Inu, co asi Petráček příště zazpívá českým hokejistům před eventuálním dalším utkání s Ruskem, když si nyní zaslouží blahopřání za sportovní zničení Švédů..? A šlo to i bez tradiční české ublíženosti a fňukání...
PS: Jako každé pořádné Valašisko miluju hokej. Prožil jsem s ním na vsetínském Lapači parádní chvíle s mnohonásobnými mistry země, v Ostravě jsem poznal trenéra Vladimíra Vůjtka, mám dres s číslem 26 jeho syna, co moc dobře ví, jaké to je zažít na vlastní kůži neférovou kanadskou bouchačku. Byl jsem v ostravské hale na exhibici „sborné" vedené Tichonovem, v redakci Moravskoslezského dne jsem pak seděl v jedné kanceláři se sporťákem Pepíkem Mikolášem, našim jediným hokejovým brankářem, co chytal ještě bez masky a v obličeji měl desítky jizev od puků… V New Yorku jsem též žasl nad borci z New York Rangers a New York Islanders. To, ogaři v Moskvě: Zlomte vaz…