11.5. 2016 Zvědavec
Jako by nestačilo, že Rusko Vladimira Putina dělá blbce z USA a jejich kampaně „proti ISIS“ v Sýrii tím, že během šesti měsíců toho dosáhlo více a zamezilo postupu teroristů v této zemi, než kolik dokázal Pentagon, se svoji podezřele neúčinnou kampaní za čtrnáct měsíců. Rusko teď dalo pořádnou facku americkému agrobyznysu a jeho nadvládě ve světovém obchodu s potravinami tím, že se rozhodlo stát se největším světovým vývozcem zdravých, ne GMO a neprůmyslových potravin.
Prezident Putin řekl shromážděným poslancům ve svém prosincovém projevu, ve zprávě o stavu země, toto:,,Věřím, že bychom si měli stanovit národní cíl – plné pokrytí vnitřního trhu potravinami domácí produkce do r. 2020". Co tomu říkáte, vážení? Co my a naše spící vláda?
Za ignorování ze strany západních médií, jako většina zpráv o pozitivním vývoji v Rusku, přednesl prezident Vladimir Putin 3. prosince svůj každoroční projev k Federálnímu shromáždění. V něm oznámil, že národním cílem Ruska se stane dosažení potravinové soběstačnosti během čtyř let – do r. 2020.
Jedním z nejméně komentovaných sektorů ruské ekonomiky – obzvláště ze strany povrchních západních ekonomů, kteří si myslí, že Rusko je zemí závislou pouze na vývozu ropy a plynu, podobně jako Saúdská Arábie nebo Katar – je probíhající výrazná transformace ruského zemědělství. Dnes, méně než rok a půl po rozhodnutí zakázat zemědělské dovozy z EU, v odvetu za hloupé sankce EU vůči Rusku, prochází ruská domácí zemědělská produkce pozoruhodným znovuzrozením, či, v některých případech, zrodem. V dolarovém vyjádření přesáhly ruské zemědělské vývozy hodnotu vývozu zbraní, a rovnaly se třetině vývozních příjmů z plynu. To samo o sobě je zajímavé.
Prezident Putin řekl shromážděným poslancům ve svém prosincovém projevu, jakési zprávě o stavu země, toto:
Náš zemědělský sektor je kladným příkladem. Před pouhými deseti lety jsme dováželi téměř polovinu potravinářského zboží a kriticky jsme záviseli na dovozech, zatímco nyní se Rusko připojilo ke klubu vývozců. Vloni činily ruské zemědělské vývozy celkem téměř 20 miliard dolarů. To je o čtvrtinu více, než naše příjmy z vývozu zbraní, či asi třetina našich zisků z vývozu plynu. Naše zemědělství učinilo tento skok ve velmi krátkém, avšak produktivním období. Velké poděkování obyvatelům našeho venkova.
Věřím, že bychom si měli stanovit národní cíl – plné pokrytí vnitřního trhu potravinami domácí produkce do r. 2020. Jsme schopni se nakrmit z vlastní půdy, a co je důležité, máme vodní zdroje. Rusko se může stát jedním z největších světových dodavatelů zdravých, ekologicky čistých kvalitních potravin, které některé západní společnosti přestaly vyrábět již dávno, o to víc, že globální poptávka po takovýchto produktech nadále roste.
Jako další vyzval prezident Putin Dumu k zavedení opatření, aby se miliony hektarů nyní neobdělávané půdy začaly používat:
Je nezbytné začít využívat miliony hektarů orné půdy, která nyní leží ladem. Patří velkým vlastníkům půdy, z nichž mnozí vykazují malý zájem o zemědělství. Kolik let jsme o tom mluvili? A přesto se věci vpřed nepohnuly. Navrhuji odebrání špatně obhospodařované zemědělské půdy pochybným vlastníkům a její prodej v aukcích těm, kteří mohou a chtějí půdu obdělávat.
Zemědělský posun
Počínaje prvním obdobím Vladimira Putina v prezidentském úřadu, v r. 2000, začalo Rusko transformovat svoji zemědělskou produkci. Během katastrofických Jelcinových let, v 90. letech, Rusko dováželo obrovskou část potravin. Částečně to bylo důsledkem mylné víry, že vše „made in America“ nebo na Západě je lepší. Rusko dováželo průmyslově masově vyráběnou americkou drůbež bez chuti, místo aby upřednostňovalo svá skvěle chutnající, přírodní, kuřata z volného výběhu. Země dovážela uměle obarvovaná rajčata bez chuti ze Španělska či Holandska, místo konzumace lahodných šťavnatých domácích organických rajčat. Vím, o čem mluvím; okusil jsem obojí. Nedá se to srovnat. Organické ruské potraviny přetrumfnou západní nepoctivé, pančované průmyslové produkty, podvodně dnes označované za potraviny.
To, co nebylo za Jelcinovy éry pochopeno, je, že kvalita potravin u těchto dovozů ze Západu drasticky poklesla poté, co v 70. letech vznikl americký „agrobyznys“ a tovární výroba potravin. EU se přidala a začala napodobovat americké průmyslové metody, jen o trochu méně extrémně. Dále intenzivní používání chemických hnojiv, herbicidů, pesticidů, antibiotik dostávajících se ze zvířat na pole, to vše vedlo k dramatickému vyčerpání klíčových mikroorganismů v americké, a stále více i v evropské zemědělské půdě. A podle dobře informovaných agronomů se totéž stává pravdou i v Číně.
Ve Spojených státech kongres na konci roku 2015 zrušil dlouho platný zákon o označování masa, zákon o vyznačování země původu (COOL), který po prodejcích požadoval výslovně uvádět zemi původu u veškerého červeného masa. Balení s hovězím a vepřovým v USA již nebudou muset obsahovat sdělení, odkud zvíře původně pocházelo. Americký agrobyznys lobboval za změnu, aby mu to umožnilo dovážet maso pochybné kvality z rozvojových zemí, kde jsou zdravotní a bezpečnostní kontroly, a náklady, minimální. V mnoha amerických státech, kde má agrobyznys obrovské tovární výkrmny, tak zvané „Ag-gag“ státní zákony zakazují novinářům dokonce i fotografovat tyto průmyslové zemědělské provozy, často velké kravíny, drůbeží a vepřové farmy. To proto, že pokud by obecná veřejnost seznala, co se dělá, aby se dostalo maso na americký stůl, hromadně by konvertovala k vegetariánství.
Z čistého dovozce na vývozce
Během sovětské éry, obzvláště po r. 1972, kdy špatná sovětská úroda vytvořila nedostatek, použil SSSR své dolary za ropu k tomu, aby se stal velkým dovozcem americké pšenice a obilovin. Společnosti amerického obilného kartelu, jako Cargill a Continental Grain, spolupracovaly s ministrem zahraničí Henry Kissingerem na vyjednávání astronomických cen požadovaných po Rusku, v rámci toho, co je nazýváno „velká obilná loupež“. A američtí daňoví poplatníci byli okradeni díky obilným dotacím. Cargill se chechtala celou cestu do banky.
V r. 2000 Rusko, spolu s Ukrajinou, a v menší míře Kazachstánem, tuto závislost na dovozu obilovin zvrátilo a opět se stalo obrem ve světě vývozu obilovin, a obzvláště pšenice, jak tomu bylo před revolucí v r. 1917.
Dokonce ještě před krizí kvůli americkým sankcím, v letech 2011 až 2013, Rusko vyváželo v průměru 23 milionů tun obilí ročně. Rusko, Ukrajina a Kazachstán dohromady prodávaly do zahraničí 57 milionů tun. Tyto tři země coby region dodávaly 19% z celkových vývozů obilovin během onoho období, a na vývozu pšenice se podílely 21%, čímž sesadily Spojené státy jako největšího světového vývozce pšenice.
Nyní, kdy Ukrajina je de facto zkrachovalým státem, díky puči amerického ministerstva zahraničí a Obamovy vlády v únoru 2014, nabývá ruské zemědělství světového strategického významu co se týká vysoce kvalitních organických potravin a obilovin.
Ruský zákaz vybraných potravin z EU z r. 2014 byl při zpětném pohledu velkým bodem zvratu a přeměnil krizi na příležitost, jak říká staré čínské přísloví. Z celkových ruských zemědělských a potravinových dovozů ve výši 39 miliard dolarů v r. 2013 tvořily 23,5 miliardy produkty kategorií, které byly zákazem dotčeny, tedy 61% veškerých potravinových dovozů Ruska. Nedávné dodatečné rozhodnutí zakázat všechny dovozy potravin z Turecka, jako trest za sestřelení ruského letadla v syrském vzdušném prostoru Tureckem, objem zakázaných potravin pro dovoz zvýšilo. Zákaz dovozu tureckých potravin nabyl účinnosti 1. ledna.
Zatímco mnoho západních ekonomů poukázalo na velký inflační dopad zákazu, což byl faktor u důvodu, proč ruská centrální banka drží úrokové sazby nebezpečně příliš vysoko, dlouhodobou realitou je, že zákaz si vynutil dramatický obrat k zemědělské soběstačnosti. Jak stále více drahých dovážených potravin mizí z regálů obchodů v celém Rusku, stejně tak zmizí i počáteční potravinová inflace z r. 2015.
Poslední propad rublu na pozadí globálního propadu v dolarech stanovené ceny ropy na 28 dolarů za barel nadále sníží ruskou spotřebu zbývajících dražších potravinových dovozů z EU, ve prospěch „made in Russia“. Maje daleko ke katastrofě, jak radostně líčí New York Times a další západní média, poslední pokles rublu se přemění na impulz pro ruskou zemědělskou ekonomiku, a dokonce pro celkovou ekonomiku. To značně posílí soběstačnost Ruska. Je nepravděpodobné, že by ruská omezení u dovozu potravin skončila někdy brzy, dokonce i kdyby EU zrušila své sankce vůči Rusku. Nyní je toho pro národní ekonomiku v rozvíjejícím se vysoce kvalitním organickém ne GMO zemědělství příliš mnoho v sázce.
Mimo rozhodnutí o dosažení zemědělské soběstačnosti Ruska do r. 2020 připravil oficiální ruský zákaz všech GMO plodin ze září 2015 scénu pro poslední rozhodnutí prezidentapřeměnit nepřízeň na přednost.
Krásná ruská černozem
Rusko má také mimořádnou přirozenou výhodu, aby se stalo nejdůležitějším světovým producentem a také vývozcem vysoce kvalitních organických a ne GMO potravin.
Rusko má nejbohatší úrodnou zemědělskou půdu ve světě. Protože během studené války ekonomická omezení nařizovala, že výrobky chemického průmyslu je třeba věnovat na potřeby obrany, nebyla úrodná ruská půda vystavena po desítky let ničení chemickými hnojivy nebo postřikováním plodin tolik, jako na Západě. Nyní se to stává požehnáním, kdy zemědělci Americky a EU zápasí s destruktivními účinky chemikálií ve své půdě, které silně poničily klíčové mikroorganismy. Trvá léta, než se vytvoří bohatá zemědělská půda, ale zničena může být během okamžiku. Tam, kde je klima vlhké a teplé, trvá tisíce let, než se vytvoří pár centimetrů půdy. Chladná suchá pásma potřebují mnohem více času.
V Rusku je jeden z pouhých dvou půdních pásů, známých ve světě jako „pásy černozemě“. Táhne se z jižního Ruska na Sibiř, přes Kursk, Lipeck, Tambov a Voroněžskou oblast. Černozem je černě zbarvená půda s velkým podílem humusu, fosforečných kyselin, fosforu a čpavku. Černozem je velmi úrodnou půdou přinášející velké výnosy. Ruský pás černozemě pokračuje ze Sibiře a jižního Ruska na severovýchodní Ukrajinu a na Balkán, podél Dunaje.
Počáteční výsledky velmi pozitivní
První výsledky kladení důrazu na domácí zemědělskou soběstačnost a celkového vývoje jsou celkem pozitivní. Od chvíle, kdy byl v srpnu 2014 zaveden zákaz dovozu potravin z EU, se produkce hovězího a brambor zvýšila o 25%, vepřového o 18%, sýrů a tvarohu o 15%, drůbežího masa o 11% a másla o 6%. Ruská sklizeň zeleniny v r. 2015 byla také rekordní a celkový výstup vzrostl o 3%.
Hloupé americké sankce a ekonomická válka proti Rusku přináší přesný opak toho, co globalističtí obhájci volného obchodu požadují. Nutí to Rusko, moudře, upouštět od agrobyznysem navržených dohod WTO. Cargill napsala dohodu WTO o zemědělství. To nutí Rusko upustit od liberálního západního volného mezinárodního pohybu potravinářského zboží. A požadovat soběstačnost u jednoho z nejstrategičtějších, ne-li nejstrategičtějšího, ekonomického produktu, jakým jsou potraviny. Rusko moudře rozhodlo, že dá přednost sobě před „právy“ Cargill či ADM či Monsanta a volným obchodem. Ruská zemědělská revoluce je příkladem pro zbytek světa hodným následování. Je to o upřednostnění kvality před kvantitou. Kvalitní výživa je o něčem víc, než o pouhých hektarových výnosech.
Za ignorování ze strany západních médií, jako většina zpráv o pozitivním vývoji v Rusku, přednesl prezident Vladimir Putin 3. prosince svůj každoroční projev k Federálnímu shromáždění. V něm oznámil, že národním cílem Ruska se stane dosažení potravinové soběstačnosti během čtyř let – do r. 2020.
Jedním z nejméně komentovaných sektorů ruské ekonomiky – obzvláště ze strany povrchních západních ekonomů, kteří si myslí, že Rusko je zemí závislou pouze na vývozu ropy a plynu, podobně jako Saúdská Arábie nebo Katar – je probíhající výrazná transformace ruského zemědělství. Dnes, méně než rok a půl po rozhodnutí zakázat zemědělské dovozy z EU, v odvetu za hloupé sankce EU vůči Rusku, prochází ruská domácí zemědělská produkce pozoruhodným znovuzrozením, či, v některých případech, zrodem. V dolarovém vyjádření přesáhly ruské zemědělské vývozy hodnotu vývozu zbraní, a rovnaly se třetině vývozních příjmů z plynu. To samo o sobě je zajímavé.
Prezident Putin řekl shromážděným poslancům ve svém prosincovém projevu, jakési zprávě o stavu země, toto:
Náš zemědělský sektor je kladným příkladem. Před pouhými deseti lety jsme dováželi téměř polovinu potravinářského zboží a kriticky jsme záviseli na dovozech, zatímco nyní se Rusko připojilo ke klubu vývozců. Vloni činily ruské zemědělské vývozy celkem téměř 20 miliard dolarů. To je o čtvrtinu více, než naše příjmy z vývozu zbraní, či asi třetina našich zisků z vývozu plynu. Naše zemědělství učinilo tento skok ve velmi krátkém, avšak produktivním období. Velké poděkování obyvatelům našeho venkova.
Věřím, že bychom si měli stanovit národní cíl – plné pokrytí vnitřního trhu potravinami domácí produkce do r. 2020. Jsme schopni se nakrmit z vlastní půdy, a co je důležité, máme vodní zdroje. Rusko se může stát jedním z největších světových dodavatelů zdravých, ekologicky čistých kvalitních potravin, které některé západní společnosti přestaly vyrábět již dávno, o to víc, že globální poptávka po takovýchto produktech nadále roste.
Jako další vyzval prezident Putin Dumu k zavedení opatření, aby se miliony hektarů nyní neobdělávané půdy začaly používat:
Je nezbytné začít využívat miliony hektarů orné půdy, která nyní leží ladem. Patří velkým vlastníkům půdy, z nichž mnozí vykazují malý zájem o zemědělství. Kolik let jsme o tom mluvili? A přesto se věci vpřed nepohnuly. Navrhuji odebrání špatně obhospodařované zemědělské půdy pochybným vlastníkům a její prodej v aukcích těm, kteří mohou a chtějí půdu obdělávat.
Zemědělský posun
Počínaje prvním obdobím Vladimira Putina v prezidentském úřadu, v r. 2000, začalo Rusko transformovat svoji zemědělskou produkci. Během katastrofických Jelcinových let, v 90. letech, Rusko dováželo obrovskou část potravin. Částečně to bylo důsledkem mylné víry, že vše „made in America“ nebo na Západě je lepší. Rusko dováželo průmyslově masově vyráběnou americkou drůbež bez chuti, místo aby upřednostňovalo svá skvěle chutnající, přírodní, kuřata z volného výběhu. Země dovážela uměle obarvovaná rajčata bez chuti ze Španělska či Holandska, místo konzumace lahodných šťavnatých domácích organických rajčat. Vím, o čem mluvím; okusil jsem obojí. Nedá se to srovnat. Organické ruské potraviny přetrumfnou západní nepoctivé, pančované průmyslové produkty, podvodně dnes označované za potraviny.
To, co nebylo za Jelcinovy éry pochopeno, je, že kvalita potravin u těchto dovozů ze Západu drasticky poklesla poté, co v 70. letech vznikl americký „agrobyznys“ a tovární výroba potravin. EU se přidala a začala napodobovat americké průmyslové metody, jen o trochu méně extrémně. Dále intenzivní používání chemických hnojiv, herbicidů, pesticidů, antibiotik dostávajících se ze zvířat na pole, to vše vedlo k dramatickému vyčerpání klíčových mikroorganismů v americké, a stále více i v evropské zemědělské půdě. A podle dobře informovaných agronomů se totéž stává pravdou i v Číně.
Ve Spojených státech kongres na konci roku 2015 zrušil dlouho platný zákon o označování masa, zákon o vyznačování země původu (COOL), který po prodejcích požadoval výslovně uvádět zemi původu u veškerého červeného masa. Balení s hovězím a vepřovým v USA již nebudou muset obsahovat sdělení, odkud zvíře původně pocházelo. Americký agrobyznys lobboval za změnu, aby mu to umožnilo dovážet maso pochybné kvality z rozvojových zemí, kde jsou zdravotní a bezpečnostní kontroly, a náklady, minimální. V mnoha amerických státech, kde má agrobyznys obrovské tovární výkrmny, tak zvané „Ag-gag“ státní zákony zakazují novinářům dokonce i fotografovat tyto průmyslové zemědělské provozy, často velké kravíny, drůbeží a vepřové farmy. To proto, že pokud by obecná veřejnost seznala, co se dělá, aby se dostalo maso na americký stůl, hromadně by konvertovala k vegetariánství.
Z čistého dovozce na vývozce
Během sovětské éry, obzvláště po r. 1972, kdy špatná sovětská úroda vytvořila nedostatek, použil SSSR své dolary za ropu k tomu, aby se stal velkým dovozcem americké pšenice a obilovin. Společnosti amerického obilného kartelu, jako Cargill a Continental Grain, spolupracovaly s ministrem zahraničí Henry Kissingerem na vyjednávání astronomických cen požadovaných po Rusku, v rámci toho, co je nazýváno „velká obilná loupež“. A američtí daňoví poplatníci byli okradeni díky obilným dotacím. Cargill se chechtala celou cestu do banky.
V r. 2000 Rusko, spolu s Ukrajinou, a v menší míře Kazachstánem, tuto závislost na dovozu obilovin zvrátilo a opět se stalo obrem ve světě vývozu obilovin, a obzvláště pšenice, jak tomu bylo před revolucí v r. 1917.
Dokonce ještě před krizí kvůli americkým sankcím, v letech 2011 až 2013, Rusko vyváželo v průměru 23 milionů tun obilí ročně. Rusko, Ukrajina a Kazachstán dohromady prodávaly do zahraničí 57 milionů tun. Tyto tři země coby region dodávaly 19% z celkových vývozů obilovin během onoho období, a na vývozu pšenice se podílely 21%, čímž sesadily Spojené státy jako největšího světového vývozce pšenice.
Nyní, kdy Ukrajina je de facto zkrachovalým státem, díky puči amerického ministerstva zahraničí a Obamovy vlády v únoru 2014, nabývá ruské zemědělství světového strategického významu co se týká vysoce kvalitních organických potravin a obilovin.
Ruský zákaz vybraných potravin z EU z r. 2014 byl při zpětném pohledu velkým bodem zvratu a přeměnil krizi na příležitost, jak říká staré čínské přísloví. Z celkových ruských zemědělských a potravinových dovozů ve výši 39 miliard dolarů v r. 2013 tvořily 23,5 miliardy produkty kategorií, které byly zákazem dotčeny, tedy 61% veškerých potravinových dovozů Ruska. Nedávné dodatečné rozhodnutí zakázat všechny dovozy potravin z Turecka, jako trest za sestřelení ruského letadla v syrském vzdušném prostoru Tureckem, objem zakázaných potravin pro dovoz zvýšilo. Zákaz dovozu tureckých potravin nabyl účinnosti 1. ledna.
Zatímco mnoho západních ekonomů poukázalo na velký inflační dopad zákazu, což byl faktor u důvodu, proč ruská centrální banka drží úrokové sazby nebezpečně příliš vysoko, dlouhodobou realitou je, že zákaz si vynutil dramatický obrat k zemědělské soběstačnosti. Jak stále více drahých dovážených potravin mizí z regálů obchodů v celém Rusku, stejně tak zmizí i počáteční potravinová inflace z r. 2015.
Poslední propad rublu na pozadí globálního propadu v dolarech stanovené ceny ropy na 28 dolarů za barel nadále sníží ruskou spotřebu zbývajících dražších potravinových dovozů z EU, ve prospěch „made in Russia“. Maje daleko ke katastrofě, jak radostně líčí New York Times a další západní média, poslední pokles rublu se přemění na impulz pro ruskou zemědělskou ekonomiku, a dokonce pro celkovou ekonomiku. To značně posílí soběstačnost Ruska. Je nepravděpodobné, že by ruská omezení u dovozu potravin skončila někdy brzy, dokonce i kdyby EU zrušila své sankce vůči Rusku. Nyní je toho pro národní ekonomiku v rozvíjejícím se vysoce kvalitním organickém ne GMO zemědělství příliš mnoho v sázce.
Mimo rozhodnutí o dosažení zemědělské soběstačnosti Ruska do r. 2020 připravil oficiální ruský zákaz všech GMO plodin ze září 2015 scénu pro poslední rozhodnutí prezidentapřeměnit nepřízeň na přednost.
Krásná ruská černozem
Rusko má také mimořádnou přirozenou výhodu, aby se stalo nejdůležitějším světovým producentem a také vývozcem vysoce kvalitních organických a ne GMO potravin.
Rusko má nejbohatší úrodnou zemědělskou půdu ve světě. Protože během studené války ekonomická omezení nařizovala, že výrobky chemického průmyslu je třeba věnovat na potřeby obrany, nebyla úrodná ruská půda vystavena po desítky let ničení chemickými hnojivy nebo postřikováním plodin tolik, jako na Západě. Nyní se to stává požehnáním, kdy zemědělci Americky a EU zápasí s destruktivními účinky chemikálií ve své půdě, které silně poničily klíčové mikroorganismy. Trvá léta, než se vytvoří bohatá zemědělská půda, ale zničena může být během okamžiku. Tam, kde je klima vlhké a teplé, trvá tisíce let, než se vytvoří pár centimetrů půdy. Chladná suchá pásma potřebují mnohem více času.
V Rusku je jeden z pouhých dvou půdních pásů, známých ve světě jako „pásy černozemě“. Táhne se z jižního Ruska na Sibiř, přes Kursk, Lipeck, Tambov a Voroněžskou oblast. Černozem je černě zbarvená půda s velkým podílem humusu, fosforečných kyselin, fosforu a čpavku. Černozem je velmi úrodnou půdou přinášející velké výnosy. Ruský pás černozemě pokračuje ze Sibiře a jižního Ruska na severovýchodní Ukrajinu a na Balkán, podél Dunaje.
Počáteční výsledky velmi pozitivní
První výsledky kladení důrazu na domácí zemědělskou soběstačnost a celkového vývoje jsou celkem pozitivní. Od chvíle, kdy byl v srpnu 2014 zaveden zákaz dovozu potravin z EU, se produkce hovězího a brambor zvýšila o 25%, vepřového o 18%, sýrů a tvarohu o 15%, drůbežího masa o 11% a másla o 6%. Ruská sklizeň zeleniny v r. 2015 byla také rekordní a celkový výstup vzrostl o 3%.
Hloupé americké sankce a ekonomická válka proti Rusku přináší přesný opak toho, co globalističtí obhájci volného obchodu požadují. Nutí to Rusko, moudře, upouštět od agrobyznysem navržených dohod WTO. Cargill napsala dohodu WTO o zemědělství. To nutí Rusko upustit od liberálního západního volného mezinárodního pohybu potravinářského zboží. A požadovat soběstačnost u jednoho z nejstrategičtějších, ne-li nejstrategičtějšího, ekonomického produktu, jakým jsou potraviny. Rusko moudře rozhodlo, že dá přednost sobě před „právy“ Cargill či ADM či Monsanta a volným obchodem. Ruská zemědělská revoluce je příkladem pro zbytek světa hodným následování. Je to o upřednostnění kvality před kvantitou. Kvalitní výživa je o něčem víc, než o pouhých hektarových výnosech.