NATO jako imperiální nástroj

- redakce -
12.05.2016 E-republika 

Intervence v Libyi popřela první a nejdůležitější 1. článek charty NATO. Poslední konflikty ukazují, že tato vojenská organizace si zvykla žít v šedé zóně mezinárodního práva, kde se pohybují i některé teroristické skupiny.


Výročí Druhé světové války a probíhající studená válka celkem přirozeně vedou k zamyšlení o roli NATO a Ruska ohledně vojenské strategie a případných konfliktů. Proto jsme věnovali tematické číslo nazvané NATO, jdeme na to rozborům globální vojenské situace ve světě. Toto číslo navazuje na předchozí Analýzu e-republiky 2015 (PDF) danou v první a druhé kapitole.

Zničení platnosti zásad mezinárodního práva

Rada bezpečnosti OSN je vrcholný světový orgán, který legitimuje použití násilí jednoho státu proti druhému. Nová éra světového bezpráví nastala rozpoutáním Druhé války v Iráku (2003-2016), kdy USA zahájily agresi bez souhlasu RB OSN. Akceschopnost Rady bezpečnosti je často limitována postojem jejich stálých členů. Rusko a Čína jsou vedeny vlastními zájmy a často vetují na půdě RB argumenty opačné než jsou ty jejich. Důvod je v zásadě vždy stejný, jde o snahu zablokovat užití vojenské síly vůči vytipovanému státu. Naposledy se to dělo v případě občanskou válkou zmítané Sýrii. Tím je autorita RB OSN jako kolektivního orgánu bezpečnosti zpochybněna a argumenty mezinárodního práva jsou tím značně omezeny ve své vymahatelnosti. Postoje ruské strany k hlavní hlasováním v RB OSN najdete zde. Jako příklad světových rozporů uvádíme tyto události.

• Válka v Jugoslávii - bombardování bez rezoluce RB
• Vznik Kosova základna Camp Bondsteel je americká vojenská základna ležící v Kosovu a vybudovaná v roce 1999. Nalézá se poblíž města Uroševce a rozkládá se na ploše 360 hektarů. Na základně je vybudováno přes 300 různých staveb, obývaných více než sedmi tisíci vojáky.
• Útok NATO na Libyi. NATO podle kritiků porušilo rezoluce RB OSN č. 1970 a 1973, argumentace je převzata podle této práce. Podle ní skutečně došlo k překročení mandátu daného rezolucemi RB OSN. NATO není regionální organizací ve smyslu Charty OSN a svojí reálnou politikou sledovalo změnu režimu, k čemuž rezoluce nedávají žádné zmocnění.

V této akci došlo k porušení citovaných rezolucí dodávkami zbraní a poskytnutím vojenského výcviku povstalcům. Je prokázané že nebyl dodržen princip nestrannosti při ochraně civilistů v občanské válce v Libyi. Pro se dnes ve světě daném mimo vliv USA tak diskutují tzv. "barevné revoluce", které ve státech jako Ukrajina vedly k násilné změně režimu.

NATO v šedé zóně mezinárodního práva

Vraťme se k předešlým intervencím, hlavně k příkladu dnes zničené Libye prolezlé terorismem. Její občané se po rozpadu země a její ekonomiky živí pašováním uprchlíků z celého světa do Evropy. Z citovaného rozboru je zřejmé, jak se za poslední dobu změnila orientace i vojenské působení NATO ve světě. Zakládající dokument NATO je Washingtonská smlouva ze 4.dubna 1949. Intervence NATO v Libyi popřela první a nejdůležitější 1. článek své charty.

ČLÁNEK 1. Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.

Regionální organizace, které legitimně mohou zasahovat do konfliktů v cizích zemích, čerpají svoji legitimitu z kapitoly VIII Charty OSN. Problém ale dle této interpretace je, že NATO je organizací kolektivní obrany, která čerpá svoji legitimitu z kapitoly VII Charty OSN. Nejedná se tedy o regionální organizace (jako je například OAS), které byly k zásahu touto rezolucí zmocněny. Proto by dle této interpretace zásah jednotlivých členů NATO měl být v souladu s mezinárodním právem, zatímco zásah NATO jako organizace se již pohybuje v šedé zóně a jeho legalita může být odmítána.

Mnohem závažnější podrývání autority RB je, že se Aliance dopustila velmi volného výkladu Rezoluce RB OSN č. 1973. Ta zmocňovala k vymáhání embarga na dovoz zbraní, dodržování bezletové zóny a k ochraně civilního obyvatelstva. Z výše uvedené rezoluce RB OSN č. 1973 vyplývá, že cílem je ochrana civilistů. Žádné pasáže této rezoluce nelze interpretovat jako zmocnění k ochraně povstalců, kteří aktivně se zbraní v ruce bojují proti vládním silám.

Konec platnosti dohody o kontrole konvenčních zbraní

Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (CFE) je pro nás naprosto klíčová. Smlouvu dne 19. 11. 1990 podepsalo 30 států, všichni členové NATO i rozpuštěné Varšavské smlouvy. Smlouva stanovila maximální hranice výzbroje obou vojenských aliancí, a to na každé straně. Revidovaná smlouva byla podepsána 19. listopadu 1999, země NATO ji však neratifikovaly. Čekaly, až Rusko sníží své síly v Gruzii na úroveň stanovenou v původní smlouvě. Revidovaná verze určuje horní hranice stavů konvenčních ozbrojených sil nikoli podle dvou aliancí, nýbrž podle jednotlivých států a teritorií.

NATO se v ní zavazovalo, že nerozmístí na území svých tehdy nových členských států (ČR, Maďarska a Polska) žádné podstatné pozemní nebo vzdušné bojové jednotky. Rusko od této smlouvy také odstoupilo, protože se přestala dodržovat, viz článek Rusko definitivně odstupuje od smlouvy o konvečních zbraních. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg během tiskové konferenci v Bruselu oznámil odchod Ruska od Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (CFE). Podívejme se na ruskou pozici vzhledem k CFE.

Mezinárodní odzbrojovací smlouvy a Rusko

Dne 10. března 2015 Rusko oznámilo odstoupení od Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách (KOS) v Evropě a pozastavilo svou účast v zasedáních Společné konzultační skupiny. Společná jednání zabrala osm let, během nichž Rusko a NATO nedokázali vytvořit společný přístup ke kontrole zbrojení na obou stranách hranice. Dosažení kompromisu ani v příštích letech nebylo reálné. Rusko ke připraveno k obnovení práce na novém režimu kontroly konvenčních zbraní (KOBE) a o nové dohodě o kontrole konvenčních zbraní v Evropě (COVE). Zájmy Ruska v rámci Společné konzultační skupiny (SKG) na žádost Moskvy reprezentuje Bělorusko, jako zbylý účastník smlouvy.

Rusko bylo jednoznačným zastáncem smlouvy ABM, omezující možnosti signatářů, tedy USA a Ruska jako nástupnického státu po Sovětském svazu, v oblasti vývoje a rozmísťování protiraketových systémů. Bush přislíbil, že prosadí vybudování protiraketového obranného systému (NMD), který by měl USA ochránit před útoky tzv. "nepřátelských států".



Bush označil smlouvu ABM za zastaralou a jednostranně ji vypověděl.

Putin na to řekl toto.

Byli jsme připraveni přijmout některé úpravy smlouvy. Žádali jsme, aby nám poskytli specifické parametry, které překážejí přání USA vybudovat obranný systém. Ale nic specifického nám nebylo sděleno.

Další velmi důležitá Smlouva o likvidaci raket středního a kratšího doletu (INF) dopadla stejně. Smlouva byla ratifikovaná v roce 1988 a týkala se jaderných zbraní středního doletu. Zakazovala střely s doletem od 500 do 5500 km odpalované ze země. Jako vždy se našlo technické řešení. Staré zbraně byly zlikvidovány a nové se nasadily do výzbroje už podle nových pravidel. Smysl dohod je obcházen oběma stranami. USA si stěžují na námořní rakety s plochou dráhou letu (P-800 Oniks-Jachont kód NATO: SS-N-26 Strobile, index GRAU: 3M55) je sovětská a ruská nadzvuková těžká protilodní střela. BrahMos s doletem 290 km a rychlostí 3Machy je indicko-ruská nadzvuková křižující protilodní střela použitelná jak proti lodím, tak proti pozemním cílům. Byla vyvinuta společností BrahMos Aerospace). Modernizované systémy Iskander-M neporušují dohodu. Střely obsahují konvenční nálož o hmotnosti 480 kg a dokáží zasáhnou cíl na maximální vzdálenost s kruhovou odchylkou 5 až 7 metrů, dolet 400-500km. Automobil s raketami dokáže z klidové pozice odpálit rakety do 4 minut, nebo do 16 minut pokud je v pohybu.

Rusové pokračovali v inovacích a modernizovali střely pro raketové křižníky P-700 Granit a P-500 Bazalt. Odzbrojovací dohoda přesně omezovala jen rakety odpalované ze země, kvůli zájmům USA, protože USA měly v té době asymetrickou převahu v raketách Tomhawk odpalovaných z lodí a ponorek. Jak víme, tato převaha skočila válkou v Sýrii, a přesnost a délka letu křižujících střel byl pro NATO hotový šok. Malé ruské raketové lodě Bujan-M, viz Projekt 21630, odpalují rakety z lodí v Kaspické flotile.


Lodě mají výtlak pouhých 900 tun, a je mnohem těžší je zachytit, než americké bojové lodě pobřežního pásma (LCS — Littoral Combat Ship) o výtlaku 4000 tun. Dělové čluny třídy Bujan-M mohou být vyzbrojeny raketami Kalibr 3M14, které asi není schopna zachytit obrana Pariotů, minimálně to nedokázala při nasazení v Sýrii. Výsledkem porušení a zmaření všech odzbrojovacích dohod je faktická studená válka v Evropě.

USA zrušila START II, začátek studené války

Nová dohoda START II nahradila smlouvu podepsanou Moskvě (SORT), která měla vypršet v prosinci 2012. START II nikdy nevstoupila v platnost, protože Senát USA odmítl ratifikovat ruský dodatek ke smlouvě. US Senátoři rovněž ke smlouvě připojili rezoluci týkající se amerického práva na vybudování protiraketové obrany v Evropě. Ruští poslanci ke smlouvě také připojili rezoluce-dodatky. První z nich, o kterém pojednává i preambule smlouvy, potvrzuje vzájemnou závislost protiraketové obrany se strategickými zbraněmi. Prostřednictvím druhé rezoluce poslanci zavazují ruskou vládu udržovat účinné jaderné odstrašení kteréhokoliv státu či skupiny států před agresí, a to za jakýchkoliv okolností. Pokračovalo se tedy dál na obou stranách, tak joby START II nikdy nebyl. Slavný podpis v Praze 5. 4. 2010 ve Španělském sále vyšel před dějinami naprázdno.

Rusko dalo do výzbroje nové rakety středního doletu Iskander a NATO chystá modernizaci systému protiraketové obrany. Konsorcium Thales Raytheon Systems zmodernizuje v nadcházejících třech letech alianční systém velení a kontroly protiraketové obrany. Díky kontraktu v hodnotě 105 milionů dolarů dojde k propojení senzorů a záchytných letounů na území jednotlivých členských států se vzdušným velením NATO na základně v německém Ramsteinu. Viz článek NATO chystá modernizaci systému protiraketové obrany: „Pro alianční protiraketovou obranu se jedná o velký krok kupředu,“ uvedl generální manažer alianční Agentury pro komunikaci a informace Koen Gijsbers. „Tento kontrakt vydláždí cestu pro integraci dvou největších aliančních investic – systémů vzdušné a protiraketové obrany.“ Do implementace projektu se zapojí na patnáct průmyslových partnerů z osmi zemí. Dokončen by měl být v roce 2018. Modernizace proběhne ve třech fázích, po nichž bude Aliance disponovat integrovanou softwarovou základnou pro podporu jak vzdušné tak protiraketové obrany.

Očekává se i rozhodnutí o nasazení mnohonárodních sil ve východní části Aliance, kterém by měl rozhodnout Summit NATO ve Varšavě 2016. Měl by vzniknout nový blok propojených proamerických států a jejich armád (Německo, Rumunsko, Bulharsko, Polsko). Na druhé straně existuje EU-blok, který chce mírovou dohodu s Ruskem (Visegrád-Maďarsko, Rakousko). Ministr zahraničních věcí Witold Waszczykowski, minulý týden oznámil, že Rusko má potenciál zničit zemi, a proto představuje existenční hrozbu. Na otázku, jaký výsledek summitu NATO by měl být považován za úspěch, zástupce generálního tajemníka NATO Alexander Vershbow řekl toto:

Očekáváme, že dojde k rozhodnutí, které změní stav bezpečnosti v tomto regionu. I přesto, že patříme k téže instituci, existují dva různé stavy bezpečí. Lepší je v západní části Evropy, ale jiný stav bezpečnosti je v místě, které nazýváme východním křídlem. Neexistují žádné síly NATO, žádné vojenské obranné zařízení ... Očekáváme, že summit NATO bude tento problém řešit a změní to.

Vershbow řekl, že během summitu NATO ve Varšavě budou přijata důležitá rozhodnutí týkající se posílení obranné a odstrašující politiky Aliance, která nebude zahrnovat stálé základny, ale bude zahrnovat kontinuální, rotující přítomnost sil Aliance na svém východním křídle. Tak to shrňme jednou větou. Východní Evropa má být nástupním prostorem pro expanzi NATO na východ, a má tuto expanzi ze svého platit. 





Zdroje článku

• Odzbrojení: vývoj bilaterálních smluv mezi USA a Ruskem
• Rusko chystá k boji rakety středního doletu
• Černomořská flotila znovu v boji
• Jaké jsou parametry ruských raket typu Kalibr 3M14?
• Jaderné odzbrojení – co se stalo? Ladislav Zelinka • 27. června 2014
• Порог войны. Холодной Práh války. Studené. (11.března 2015) 

Článek vyšel v tematickém čísle NATO, jdeme na to (2016-2). Toto tematické vydání bylo financováno díky Vašim darům na rozvoj webu. Děkujeme! Redakce a spolek e-republiky.

 
Související články:

• Čím je NATO, a čím už nemůže být
• USA vedou nekonečnou válku a k ničemu
• Kdo je "Svobodná syrská armáda?"
• Rusko jako globální geopolitický hráč
• Kde jsou ti teroristé?
• Vězeňský soukromý průmysl v USA vydělává na uvězněných ženách
• Londýnská City - světová metropole podvodu Část II.
• Grafy ukazují, jak neoliberalismus přivedl lidi do chudoby
• Rozhovor s Jeho Excelencí Khaledem M. Q. Alattrashem, velvyslancem Státu Palestina v ČR
• Fakta o Egyptě VI. aneb Proč uspěli islamisté v Tunisu