13.5. 2016 Rukojmí
ČT jako médium veřejné služby opakovaně selhává, na čemž je vidět, že tento model je třeba revidovat, a také omezit moc multikulti pseudoelit nad ČT. Koncesionářské poplatky je třeba zrušit, ČT financovat ze státního rozpočtu, to dá rozum, stejně o výši koncesionářských poplatků rozhodují opět politici, stejně jako by rozhodovali o financování ČT ze státního rozpočtu, radu ČT jmenují politici, takže striktně odmítám argument, že by případné změny tímto směrem posílily závislost ČT na politických stranách.
Kdyby měla být ČT skutečně nezávislá, musel by se od základu změnit způsob jmenování členů rady ČT, a také by se musela legislativně upravit pravidla, jak má ČT diváky informovat, musela by se tam zakotvit vyváženost, nestrannost redaktorů a moderátorů politických diskuzí - padni, komu padni, stejně tak ohledně zpravodajství, ale také výslovně zakázat politickou propagandu např. v pořadech pro děti, viz Planeta Yó.
Ovšem skrytá daň ve formě koncesionářských poplatků žádnou nezávislost ČT neovlivní, to by musely být dobrovolné, aby bylo každému umožněno se rozhodnout, že ČT nebude ani platit ani sledovat, jako je tomu např. u kabelové televize, tam má každý možnost výběru, jaký balíček programů a v jakém rozsahu si koupí. Jenže koncesionářské poplatky musí platit i lidé, kteří ČT sledovat nechtějí, proto se jedná o daň, kdo tvrdí, že tyto poplatky zajišťují ČT nezávislost na politicích, ten nehorázně lže. ČT totiž není tlačena ke službě veřejnosti hrozbou, že když bude lidem lhát, lidé „zruší koncesi“ a přestanou ji finančně podporovat. Financování ČT ze státního rozpočtu by šlo jistě zákonem pojistit tak, aby ČT nebyla závislejší na politicích více než dnes, ono všechno jde, když se chce, domnívám se, že se z „koncesionářských“ poplatků bez koncesí dělá něco jako „zlaté tele“
Dovoluji si ocitovat následující odstavec o původním smyslu koncesionářských poplatků, jejichž význam je dnes úplně někde jinde, podotýkám že v té době neexistovaly soukromé rozhlasové stanice, které jsou dnes poplatky za ČT a ČRo tak trochu „diskriminovány“:
Na území Československé republiky byly poplatky za nejdříve rozhlasové a poté také za televizní vysílání vybírány od roku 1924 a o něco později začali sloužit k úhradě nákladů na vysílání veřejné služby. Na začátku tehdy samozřejmě pouze rozhlasového vysílání bylo potřeba, aby vlastník rozhlasového přijímače získal od státu povolení (koncesi) na to že může přijímač vlastnit a používat. Za toto povolení se muselo platit a odtud vzniká onen pojem koncesionářské poplatky. Po té co začala část těchto poplatků plynout samotnému provozovateli vysílání, začíná se měnit charakter tohoto poplatku a začíná se přibližovat spíše tomu, jak ho známe dnes.
http://is.muni.cz/th/210766/pravf_b/Bakalarska_prace_konces._poplatky_25.6..doc
Navíc se ne jednou a ne jen v případě ČT ukázalo, že „nezávislost“ na politicích ještě zdaleka nezaručuje, že daná instituce bude řádně sloužit občanům. Typickým příkladem je třeba Česká národní banka nebo některé české soudy. Vždycky budou v ČT rozhodovat „jen“ lidé a žádný člověk není úplně neutrální, proto není cestou to, aby radní ČT jmenovali zástupci tzv. „občanské společnosti“, tuto „občanskou společnost“ si totiž ukradla tzv. „pražská kavárna“, „jelity“, nebo jak to nazvat..., takže v tom případě by ČT byla ještě „sluníčkovější“ a „europodlézavější“, než je nyní.
Jak jsem již naznačil výše, je třeba schválit zákon o médiích veřejné služby, který by určil jasná a srozumitelná pravidla a zásady, jako je stejný prostor pro všechny diskutující, přísná názorová neutralita zpravodajců, redaktorů a moderátorů, ať už mají vnitřně jakýkoli osobní názor na daný problém, přísný zákaz politické propagandy, přísný zákaz „zamontovávání“ politiky do dětských pořadů, vyváženost pokud jde o zahraniční filmy a seriály, tj. nikoli 90 procent z EU+USA, ale neopomíjet ani např. země BRICS a další, včetně filmů arabských, protože víc pravdy o cizích kulturách se dozvíme z toho, co tamějším občanům jejich televize předkládají, tj. když budeme mít hrubou představu, co asi sledují třeba Egypťani, Maročani, Malajci nebo Pákistánci, než propagandou a la „Sněhurka s pletí bílou jako mléko“. I tak to bude zkreslené, ale alespoň se nebude „lakovat narůžovo“ to, co tamějším lidem přijde normální, a tedy se to dostane i do filmů…, jako třeba diskriminace žen, minimum žen ve filmech, tabuizace mnoha společenských témat, náboženské projevy v běžném životě, atd., atd. To nám multikulti propaganda ve stylu Planety Yó nebo švédských komiksů o „chudáčcých“ kosovských či marockých „Syřanech“ a „ošklivých maďarských policajtech“ neřekne. Neřekne nám to ani zmanipulované zpravodajství, které se bojí otevřeně mluvit o tom, že pohádka o pobodaném muslimovi ve Vršovicích dvěma skiny je vylhaná, ani Cestohrátky, kde se mluví o „tajemných Šeherezádách v nikábech“ – nikáb zahaluje celý obličej, podobně jako burka.
Nutno též zdůraznit, že takový zákon o veřejnoprávních médiích by musel nezbytně obsahovat i přísné sankce pro ty, kteří budou porušovat zásady vyváženosti a objektivity, rozhodně nestačí pouhé pokárání či omluva, ale přinejmenším citelná srážka ze mzdy, při opakovaném porušování těchto pravidel nekompromisní „vyhazov“ na hodinu, jinak se demagogických lží, zamlčování „nepohodlných informací“ a multikulturního vymývání mozků v České televizi nezbavíme.
Jsem pro znárodnění ČT, jsem pro to, aby se vyměnili neprofesionální redaktoři, kteří neumí či nechtějí potlačit svoje osobní postoje a chovat se nestranně, jsem pro zásadní reformu médií veřejné služby tak, aby skutečně sloužila veřejnosti, nikoli určitému politicko-intelektuálskému názorovému proudu, jako to předvedl např. pan Dolanský nebo pan Wollner, a jako to předvádějí ti, kteří odmítají do ČT zvát politicky nepohodlné lidi jako Jan Petránek, Petr Robejšek či Petr Žantovský.