13. 5. 2016
Politolog Jiří Pehe je dostatečně známá persona, která upřímně řečeno, u většiny občanů nemá zrovna příliš velkou oblíbenost. Kdo jej zná, ví o čem je řeč. Nicméně, pan Pehe ve svém článku „Setkání se slušným Čechem“ na Aktuálně.cz, decentní kritikou demonstruje povahu českého „slušného“ občana, alias malého českého obyčejného člověka.
Pan Pehe formou ironického, poněkud vysmívajícího se vyprávění ukazuje na malost současného „slušného“ Čecha. Proč jen Čecha a ne také Moravana nebo Slezana je otázka, protože názorově si jsou všichni, coby občané ČR ,velmi blízcí. Je
proto jedno, zda je to občan z Čech, Moravy nebo Slezska který o panu Pehe říká, jak sám přiznává, že je rozeštvávač, pravdoláskař, nevyléčený havlista, sluníčkář nebo člověk jenž neví, která bije a kdo že jej platí? Jedno je to však i samotnému panu Pehe, protože on (a mnozí jiní) si už na takové „přízviska“ zvykli a vůbec jim nejsou překážkou v jejich osobních názorech. Možno s klidem říct, že panu Pehe to činí i potěšení, že se o něm lidé baví, že je středem zájmu. S pobavením cituje své různé zážitky s překvapivě častými setkání s lidmi, kteří mu o něm do očí řekli své mínění a přesto, že je až na výjimky jsou vždy kritické, pan Pehe se baví. Ani náhodou mu nepřijde se třeba jen trochu málo zamyslet nad tím, jestli ti „slušní“ jímopovrhovaní Češi snad nemají také v něčem pravdu.
Ve svém článku na svou obhajobu vyslovil konstatováním, že říká jen to, co si myslí. Pravda, nelze nikomu přikazovat, aby si myslel to a to a naopak nemyslel zase něco jiného, nicméně vyslovením názoru také odhaluje své nitro, tedy názory, postoje, hodnocení, smýšlení a ideologickou, nebo osobní přízeň politickému subjektu nebo osobě apod. Svou jistotou, že na všechno své konání má právo (což samozřejmě má) však podceňuje občany, kteří si o jeho osobě vytváří svůj, vesměs negativní obraz. Pan Pehe, aby něčím odůvodnil své právo na názor a postoj, který se stal předmětem kritiky „slušného“ člověka, kterého tímto pojímáním mj. má za nějaké ubožáčka, neopomíjí sdělit, kdo je, tedy, že není žádné „vořezávátko“! Takže nám v článku sděluje, že pracuje na americké univerzitě, na živobytí si tudíž vydělává tam. K tomu se sluší připomenout, že pan Pehe má dvojí občanství, tedy kromě českého i americké, když v r. 1988 emigroval do USA, kde také vystudoval. Také jeho další životní dráha zcela jasně jednak napovídá, jaké má politické názory a postoje , ale rovněž nedává pochybnosti o tom, pro koho tluče jeho srdce a čí chleba jí a píseň zpívá.
S jistotou a ironií sobě vlastní pan Pehe oponuje všem výpadům nejen na jeho osobu, ale na vše, co „slušný“ občan považuje za špatnost. Prostě, „slušný“ člověk u něj nemá šanci, protože jednak jej za slušného nepovažuje z principu, když dokáže tak omezeně uvažovat, ale také proto, že i když jej nepřesvědčí o jeho omylech a chybách, které (slušný občan) vidí na druhých, jeho jediný úsudek je, že je to debil a nemá cenu se s ním dále vybovovat. Že to dělá pan Pehe řekněme džentlemanským způsobem, s noblesou, tedy bez silných a sprostých slov, bez výpadů, urážek apod., však neznamená, že je KING. Proto nepřekvapuje, že na výtku „slušného Čecha: „Když se vám naskytne možnost mluvit s obyčejným slušným člověkem, nejste ochotní poslouchat jiné názory než ty vaše pravdy. Jenom rozeštváváte společnost, aniž byste poslouchali, co chce národ“ odpovídá, že memá pravdu. Na druhé straně si však prý uvědomil, že není nad to slyšet občas hlas vlastního lidu a že začínám konečně rozumět svému českému prezidentovi.
Jak vidět, pan Pehe si všechno umí demagogicky vysvětlit a zdůvodnit po svém, dokonce si dovolí celou svou introvertní činnost posměšně obrátit v dvojsmyslné zhodnocení hlasu veřejnosti, nebo jak ironicky říká vlastního lidu ( který lid má na mysli? je přece více Američan než Čech) a prezidentu Miloši Zemanovi výsměšně (dvojsmyslně) naznačit, že i jemu už začíná rozumět. Dříve se takovému člověku říkalo, že je „politický grázl“, mezi lidem pak „prase inteligent“. Jak se tomu říká dnes, není známo, ale jako víc americký než český občan by pan Pehe mohl vědět, že lidem jako on, případně Dienstbier a další, kteří káží (už ani ne českou) vodu a pijí kalifornské víno, tem malý český občan nevěří. Ovšem uvádět důvody nemá smysl, pan Pehe by je stejně nepochopil když ne zrovna odmítnul zvláště, pokud by je zase řekl jen obyčejný „slušný“ Čech!