„Svět čelí proxy válkám prostřednictvím sil podporovaných z USA a je destabilizován jen kvůli americkým zájmům. Bitva proti ‚teroristům' z Aleppa je skutečnou bitvou proti silám USA v Sýrii.“
Ve zprávě publikované v Americkém časopise National Security News z 9. května tohoto roku (den vítězství nad fašismem a německým nacismem) bylo uvedeno: „Pokud jde o hrozbu z východu – čímž je míněno Rusko –, EUCOM (Americké vojenské síly podléhající evropskému velení NATO) změní stav výcviku na stav bojové připravenosti.“
Článek pokračuje: „To neznamená, že USA plánují válku s Ruskou federací, ale spíše že je potřeba posílit současné struktury ve snaze odstrašit Moskvu a ochránit spojence v NATO před Putinovými choutkami pokračovat v tom, oč se pokusil na Ukrajině.“
Samo sebou, autoři článku neuvádějí, co Rusko „zkoušelo na Ukrajině“, neboť tento výrok je eufemismem pro Amerikou zorganizovaný puč, který přivedl k moci současnou kyjevskou loutkovládu. Tento režim pak napadl obyvatele na východní Ukrajině, neboť odmítli přijmout převrat v Americké režii, zbavení úřadu demokraticky zvoleného prezidenta a likvidaci jejich kultury a jazyka.
Pokud Američané hovoří o tom, že „neplánují válku“, my víme, že to je přesně to, co plánují. Čím jiným jsou válka na Ukrajině, válka v Sýrii, destrukce Jugoslávie a Libye než válkou proti Rusku?
Článek dále popisuje „zhoršující se vztahy mezi USA a RF a pokračující agresivní a nepřátelské akce proti válečnému loďstvu i letectvu USA v mezinárodním prostoru“. Přeloženo do češtiny to znamená: „Rusko nás nenechá volně kráčet, plout a létat v Pobaltí, na Ukrajině, v Sýrii nebo kdekoli jinde“.
Přípravy na válku probíhají rychlým tempem, pokud srovnáme nárůst počtu jednotek NATO na východě Evropy dnes a síly německých armád před zahájením operace Barbarossa 21. června 1941. Podobnost čistě nenáhodná se zvyšuje měsíc od měsíce. Ruská vláda se při vědomí, co se tu odehrává, rozhodla odpovědět odpovídajícím způsobem: blízkým sledováním pohybu plavidel USA na Baltu, jenž ohrožují Kaliningrad, Petrohrad a tím přístup Ruska k Atlantiku. A též zformovala tři nové armádní sbory, z nichž dva mají sloužit k ochraně západních hranic RF a jeden k obraně jižního křídla.
Před nedávnem Američané přesunuli jednoho vrcholového generála na území Jižní Koreje, generál Breedlove v Evropě byl vystřídán generálem Scaparottim. Tyto změny jsou něčím více než jen kosmetikou, neboť Breedlove byl generálem letectva, kdežto Scaparotti má přímou bojovou zkušenost z několika útočných operací USA proti suverénním státům.
Gen. Brooks, čerstvě pověřený velením v Koreji, je též generálem pozemních vojsk, který byl zástupcem velitele operací při útoku na Irák (2003) a předtím se účastnil agrese NATO proti Jugoslávii (1999) a Afghánistánu (2001) i právě probíhající „války proti teroru“ na Středním východě.
Oba jsou generálové s bojovou zkušeností a nikoli zahřívači armádních křesel hluboko v zázemí. Jejich jmenování tedy poukazuje na zvyšující se agresi USA na Korejském poloostrově a při ruském příhraničí. Gen. Scaparotti k tomu počátkem května stručně poznamenal: „NATO potřebuje zůstat v bdělosti a připravené k boji už dnes v noci“. Varovná slova!
Ve snaze čelit stupňujícímu se tlaku Ameriky vyzval prezident Putin v pondělí 9. května k vytvoření nezávislého systému mezinárodní bezpečnosti proti „globálnímu teroru“. Co tím myslel, není zcela jasné, zvláště pak jeho „nezávislost“ – v jakém smyslu? A jak by měl takový systém vypadat?
Nesmíme zapomenout, že Hnutí neúčastněných zemí (NAM) stále ještě existuje: bylo založeno v Bělehradu 1961 Indickým premiérem Nehrú, prezidentem Indonésie Sukarnem, egyptským prezidentem Násirem, ghanským prezidentem Nkrumahem a Josipem Brosem Titem, prezidentem tehdejší Jugoslávie. Fungovalo jako mediátor mezi oponenty v tzv. studené válce.
Fidel Castro řekl roku 1979 ve svém prohlášení, že NAM chce zajišťovat „národní nezávislost, suverenitu, teritoriální soudržnost a bezpečnost nezávislých států v jejich boji proti imperialismu, neokolonialismu, všem formám cizí agrese, okupace, dominance, vměšování nebo hegemonie, stejně jako proti velmocenské politice a mocným blokům“. Tato stanoviska, nutno přiznat, byla v plném souladu s oficiálním postojem Sovětského svazu, ale v přímém protikladu ke všemu, čeho chtěl dosáhnout americký imperialismus – nadvlády nad celým světem.
Sovětská vláda opakovaně prohlásila, že podporuje stanoviska vyjádřená v Castrově prohlášení. Spojené státy opakovaně prohlásily a prokázaly, že na ně nebudou brát žádné ohledy. Takže se zdá, že oživení NAM, které ztratilo svůj význam s koncem studené války, by najednou mohlo být významným krokem ke vzniku něčeho, co asi měl prezident Putin na mysli. Zajímavé otázky a ještě zajímavější možnosti.
Ale mají dnešní představitelé národů nebo alespoň někteří z nich touhu, která by pomohla odvrátit blížící se katastrofu?
Ať už prezident Putin hovoří o iniciativě ustavení obecné bezpečnosti s těmito všemi zeměmi, či jen v rámci (B)RICS, je obtížné si představit, jak dostat všechny k jednacímu stolu. Ale uvidíme. Prezident Putin je velmi inteligentní a možná má na mysli nějaké konkrétní záležitosti, které by mohly věcí pohnout kupředu. Můžeme jen doufat. Stejně jako on, i my dobře víme, že když ve své řeči z 9. května 2016 zmiňuje „globální hrozbu terorismu“, má především na mysli globální terorismus USA.
Je přece jasné, že svět čelí proxy válkám prostřednictvím sil podporovaných z USA a je destabilizován jen kvůli americkým zájmům. Bitva proti „teroristům“ z Aleppa je skutečnou bitvou proti silám USA v Sýrii. Nikdo už není na omylu, když je zmiňován vágní termín „teroristé“. Vyšlo to najevo právě při invazi USA do Sýrie během několika posledních týdnů, kdy si vytvořily základny pro něco mnohem většího. Prezident Putin aktuálně zmínil ve své řeči, že: „Dvojí metr a krátkozraké přehlížení těch, kteří spřádají nové zločinné plány, jsou nepřijatelné!“
Volání po vytvoření nezávislého bezpečnostního systému může být vykládáno jako uvědomění si totální bezvýznamnosti OSN a její role v mezinárodním právu – obojím USA a jejich spojenci pohrdají.
Po amerických prezidentských volbách můžeme očekávat pouze zhoršení. Oba dva potenciální kandidáti na prezidenta USA mají v úmyslu „učinit Ameriku opět velikou“, dominující celému světu. Ale protože nemají jakožto zástupci vládnoucích elit žádný recept na řešení ekonomického poklesu a zhroucení sociálního systému v USA, které se dále prohlubují, je válka jediným možným východiskem.
Je čas na novou konferenci v Bandungu (Indonésie, 1955), jež napomohla vzniku NAM, která tehdy hostila zástupce afrických a asijských států pod patronací prezidenta Sukarna. Členské státy přijaly deklaraci ve prospěch zachování míru ve světě a rozvíjení spolupráce podle Nehrúových pěti principů: vzájemný respekt k celistvosti území a suverenitě, vzájemné neútočení, vzájemné nevměšování se do vnitřních záležitostí, rovnost a sdílení výhod, mírová koexistence. Tyto principy musí být obnoveny a ve světle aktuální reality uvedeny v konkrétní systém mezinárodní bezpečnosti, jak navrhuje prezident Putin.
Harold Pinter (laureát Nobelovy ceny): „USA se neohlížejí na OSN, mezinárodní právo či kritický nesouhlas, naopak považují je za impotentní a bezvýznamné. Jak je přinutit, aby na to přestaly kašlat, než nás všechny pozabíjejí?“ Inu to je otázka.
Christopher Black (je právníkem trestního práva v Torontu a členem společnosti pro legislativu Horní Kanady, zabývá se též lidskoprávními otázkami a válečnými zločiny)
Zdroj: globalresearch.ca
Foto: Kremlin.ru