Jiří Baťa17. 5. 2016
Vždy, když Karel Schwarzenberg dá nějakému masmédiu rozhovor, plynou z něj velmi zajímavé poznatky a moudra, neřku-li perly. Také v rozhovoru pro deník PRÁVO toho řekl dost, aby se nad tím člověk vážně zamyslel. Rozhovor se, jak jinak, neobešel bez zmínky o uprchlících. Padla otázka, zda nechce přehodnotit svůj názor, že jak nedávno prohlásil, Evropa prý dokáže lehce vstřebat tisíce i statisíce uprchlíků. Bylo by asi hodně naivní si myslet, že pan Schwarzenberg svůj názor změní a přizná, že se zmýlil.
Vždy, když Karel Schwarzenberg dá nějakému masmédiu rozhovor, plynou z něj velmi zajímavé poznatky a moudra, neřku-li perly. Také v rozhovoru pro deník PRÁVO toho řekl dost, aby se nad tím člověk vážně zamyslel. Rozhovor se, jak jinak, neobešel bez zmínky o uprchlících. Padla otázka, zda nechce přehodnotit svůj názor, že jak nedávno prohlásil, Evropa prý dokáže lehce vstřebat tisíce i statisíce uprchlíků. Bylo by asi hodně naivní si myslet, že pan Schwarzenberg svůj názor změní a přizná, že se zmýlil.
Naopak, myslí si to dosud a není bez zajímavosti, jak to i dnes dokáže mistrně „okecat“. Typické pro současné politiky totiž je, že používají fakta, která jsou tzv. vypovídající, ale ve své podstatě nic neříkající. Stejnou rétoriku použil i pan Karel Schwarzenberg když odkázal na současné národnostní složení evropského obyvatelstva. Kolik je prý v Evropě lidí z Afriky, Středního východu, Jižní Ameriky, Indie, Pákistánu, Turecka zvláště ve Švédsku, Finsku a Itálii. To jsou prý miliony a miliony lidí.
Ponechejme stranou počty, protože ty zmíněné „miliony a miliony“ pana Schwarzenberga jsou hodně nadnesené, co však ale podstatného neřekl je, že tyto „miliony“ se do evropských zemí dostávaly individuálně a v průběhu desítek let, že mezi občany a společnosti se asimilovali systematicky a bez větších problémů. To nelze říct o současné vlně desetitísíců muslimských (a jiných) imigrantů, kteří se živelně nahrnuli do Evropy s naprosto jinými představami a úmysly, než jejich předchůdci, které vzpomíná K. Schwarzenberg.
To, že by podle pana Schwarzenberga pomocí čarovného proutku, odešli všichni Turci z Německa, Indové z Velké Británie atd., tak by se prý úplně propadl průmysl, v hospodářství by neměl kdo pracovat a že např. bez těchto lidí by vývoj rakouského průmyslu nebyl možný. To není sice příklad zrovna nejvhodnější, na druhé straně to dokazuje, že se jedná o výhodnou levnou pracovní silu, kterou tito lidé představují. Pan Schwarzenberg však neříká, že stejně jako u nás ani v Rakousku, Německu, Franci nebo někde jinde, by ne každý domácí nezaměstnaný člověk takovou práci, potažmo tomu úměrně mizernou mzdu, vzal.
Jeho zmínka o cikánech, kteří k nám přišli ze Slovenska, je poněkud mimo mísu, neboť jsme prý připustili vytváření ghett, které zapříčinily, že sociální spirála šla vždy dolů. Jaká cikánská ghetta a kde má na mysli, nezmínil. Dává za vzor Rakušany, kteří prý cikány rozptýlili, čímž prý zabránili větším problémům. Jinak vždy nad věcí a zkušenostmi oplývající pan Schwarzeberg zapomíná, že jsou i jiní pamětníci, kteří mají s cikány jiné zkušenosti a že byli cikáni „rozptylováni“ i v ČSR mu jaksi omylem uniká. Opravdu omylem? No nic, pan Schwarzenberg ví, co říká, vždyť tam až do r. 1989 žil.
Redaktor PRÁVA však připomněl, že jedna věc jsou uprchlíci, druhá islám a jeho agresivní šiřitelé. Vzorného, příkladného zastánce lidských práv a svobod Schwarzenberga však více trápí prázdné kostely, než muslimové a plná mešita. Připomíná, či spíše nás poučuje, že pro nás tak nebezpečný islám je jedno z největších náboženství na světě a pokládá akademickou otázku, kolik z nich jsou normální lidé a kolik z nich jsou extremisté. Chtěl tím zřejmě říct, že nelze všechny házet do jednoho pytle, že je více muslimských islamistů, kterým prý dokonce jdou sami extremisté na nervy! Jistě, pravdu má v tom, že ne každý je muslim je extremista, na druhé straně však každý islámský extremista je muslim! Zde je na místě připomenout případ, kdy jedna americká muslimka před soudem tvrdila, že nebezpečí ze strany muslimů není zas tak velké, protože těch radikálů je jen maximálně 12 až 15 %, což, jak poznamenala americká soudkyně znamená, že z jednoho tisíce je „jen 120 až 150 muslimů“ radikálních, tedy potenciálních teroristů. Co takový počet teroristů dokáže, je nasnadě. Prohlášení muslimky mělo zřejmě uklidnit veřejnost, což se jí evidentně nepodařilo.
Obranný názor pana Schwarzenberga také pokulhává. Ne snad z neznalosti, ale vědomě, protože musí nějak zdůvodnit svůj proklamovaný zájem na přijímání imigrantů v rámci jím halasně do světa obhajovaných lidských práv, solidarity a sociálního cítění. Že o totéž neusiluje v případě potřeb občanů ČR, je mu lhostejné, ubohé a odsouzení hodné. Na případné obavy z islámských teroristických činů je však prý pan kníže dostatečně obrněn, neboť podle jeho slov se jako křesťan cítí silný v kramflecích. Nejspíš je odhodlán s nimi bojovat s křížem a Biblí svatou.
Je si však také vědom, co nás ohrožuje víc než islám. Je to prý naše vlastní neschopnost a zbabělost. Bojíme se jak islámu, Ruska, Číny, de facto všeho. Je paradoxní, že zrovna pan Schwarzeberg mluví o tom, že se bojíme Ruska nebo Číny, ale už vůbec se nebojí expanze a rozšiřování základen a vojenské přítomnosti vojsk NATO, případně USA v blízkosti hranic Ruské federace, včetně území ČR, čímž je ohrožována dosavadní stabilizace a bezpečnost Evropy a Ruska. Je rovněž
pozoruhodné, že pan Schwarzenberg (stejně jako řada dalších politiků) mluví v množném čísle, resp., že všechny ty negativní vlastnosti přenáší na nás všechny, občany, když říká, že je to „naše“ neschopnost a zbabělost. Co znamená naše? Pokrytecky tak přechází fakt, že o těchto skutečnostech (neschopnost a zbabělost) rozhodují výlučně politici, kteří na názory a připomínky občanů dají asi stejně, jako na loňský sníh, že by sice podle ústavy měli občané právo na spolurozhodování, ale ješitnost, arogance, pohrdání a namyšlenost politiků to občanům neumožňuje. Jde-li však o přiznání nedostatků a problémů, pak se jim hodí konstatovat, že „jsme“ to zavinili „všichni“, tedy že např. jsme všichni neschopní a zbabělí. Proč není pan Schwarzenberg konkrétní a nemluví o sobě a o těch, kteří jsou za tento stav osobně odpovědní? Jednoduše proto, že jsou to politici, kteří jsou nejn „neschopní“, ale i „zbabělí“ a nejsou ochotni hlásit se k nějaké odpovědnosti. Pro ně je snadnější říct, že to jsme „my“, my všichni, kteří jsme to všechno způsobili, jen aby nemuseli říct konkrétně, že „my“, tedy politici.
S ohledem na rozsah rozhovoru, je nutné přeskočit některé pasáže a zmínit ty podstatné. Redaktorem PRÁVA byla K. Schwarzenbergovi položena osobní, poněkud diskrétní otázka, jak se mu daří po odchodu z čela TOP 09 a jak mu slouží zdraví. V tomto případě byl pan kníže až obdivuhodně otevřený a upřímný, což ovšem nemá vliv na jeho další působení v politice. Přiznává, že člověk stárne a podle jeho slov pán bůh prý chtěl, aby se naučil pokoře, aby se nevytahoval nad Zemanem a proto jej postihl stejnými neduhy, jako jeho (Zemana). „Pajdáme, on kvůli cukrovce, já mám artrózu, také jsem ohluchl, takže se nemohu vytahovat a pán bůh mě poučil, abych byl pokornější“. Škoda, že jej pán bůh neoslovil a nepoučil mnohem, mnohem dříve, než napáchal nejen spoustu škod, ale také se jako vlastizrádce naprosto morálně znemožnil.
Řeklo by se, že pan Schwarzenberg si tak uvědoměle sype popel na hlavu, ale k tomu má ve skutečnosti opravdu hodně daleko, neboť z politiky jen tak nehodlá odejít. Prý je jako „čečetka“. Také proč by měl, v TOP 09 je stále uznávaný, mezi straníky stále své významné místo, notabene mezi členy pražské kavárny je oblíben, pro mnohé je dokonce ikonou a smyslem jejich života. Navzdory tomu, že „pajdá“, má artrózu, je nahluchlý, spí víc než bdí i tam, kde by neměl, včetně jeho dalších stařeckých neduhů (!) mu nic nebrání, aby za „dělnické“ ( tedy z daní občanů) cestoval po světě a zvláště na Ukrajinu, kde má své důležité, řekněme osobní zájmy, aby v rámci lidských práv a svobod podporoval Porošenkovu, kyjevskou pravicově nacionalistickou politiku, stejně jako podporu politiky USA, MMF, NATO a EU v implementaci americké demokracie na Ukrajině. To vše kromě mnohého jiného.
Tak například otázka sudetoněmeckého landsmanšaftu, o kterém s velkým uznání hovoří, že se po letech vymáhání velkoryse vzdal nároků na vrácení majetku v ČR. Zbaběle však zatajil, že v řadách landsmanšaftu s tímto rozhodnutím panuje značná nespokojenost, protože rozhodnutí učinilo vedení bez širší debaty a konsensu s členy landsmanšaftu. Ti se tak domáhají zrušení tohoto prohlášení a o navrácení majetku hodlají i nadále usilovat. Podle pana Schwarzenberga je prý na čase, abychom měli se svými bývalými krajany normální vztahy. I zde je na místě konstatovat, že je škoda, že stejně neuvažuje a nesoudí i ve vztahu k Rusku, ke kterému zaujímá až mimořádně vyhraněný, silně negativní, militantní postoj a názor. Jistě by to vyřešilo celou řadu problémů, které existují jak z jeho dřívějších postojů jako ministra zahraničních věcí, stejně jako z titulu jeho současné funkce předsedy zahraničního výboru Parlamentu ČR.
Z těchto několika postřehů z rozhovoru Karla Schwarzenberga deníku PRÁVO si lze učinit závěr, že jeho porevoluční účast v české politice byla od počátku cílená především na zpět získání majetku z titulu aristokratického původu, což se mu dařilo díky jeho silného příklonu a osobní podpory ze strany Václava Havla a jeho jistého vlivu v mezinárodních institucích (mj. řádný člen Řádu Maltézských rytířů , Illuminátů a jiných pozic a popularity, která je mu (omylem, resp. neprávem) přisuzována., Jeho dosavadní politická činnost a efekt z ní vyplývající naprosto postrádá jakoukoli odpovědnou, veskrze pronárodně a vlastenecky angažovanou politiku, když jeho zájmy a zaměření byly a nadále jsou především na naplňování a realizaci geopolitických zájmů USA, NATO a proamerické kliky EU. Že se jako „vlastenec“ (kterým ostatně nikdy nebyl, snad jen v případě prosazování lidských práv v podmínkách České republiky) zpronevěřil České republice svědčí jednak jeho militantní názory, nepřiměřená eskalace napětí na údajné, zcela neprokázané nebezpečí ze strany Ruska a volání po posílení vyzbrojování jak Ukrajiny, tak posílení bezpečnosti České republiky cestou rozmístění vojsk USA, resp. NATO na území ČR.
Je proto v zájmu občanů České republiky, aby lidé, působící v politice jako je pan Schwarzenberg politickou scénu opustili. Není to však na něm samotném, ten má ke své činnosti „osobní“ důvody, ale je na voličích, aby ve volbách nedávali hlasy nejen panu Schwarzenbergovi, ale celé řadě dalších, politicky vyčpělých, profláknutých či jinak zkompromitovaných politiků a tím jim nedali možnost je znovu zvolit.
(Více deník Právo, sobota 14. 5. 2016)
Ponechejme stranou počty, protože ty zmíněné „miliony a miliony“ pana Schwarzenberga jsou hodně nadnesené, co však ale podstatného neřekl je, že tyto „miliony“ se do evropských zemí dostávaly individuálně a v průběhu desítek let, že mezi občany a společnosti se asimilovali systematicky a bez větších problémů. To nelze říct o současné vlně desetitísíců muslimských (a jiných) imigrantů, kteří se živelně nahrnuli do Evropy s naprosto jinými představami a úmysly, než jejich předchůdci, které vzpomíná K. Schwarzenberg.
To, že by podle pana Schwarzenberga pomocí čarovného proutku, odešli všichni Turci z Německa, Indové z Velké Británie atd., tak by se prý úplně propadl průmysl, v hospodářství by neměl kdo pracovat a že např. bez těchto lidí by vývoj rakouského průmyslu nebyl možný. To není sice příklad zrovna nejvhodnější, na druhé straně to dokazuje, že se jedná o výhodnou levnou pracovní silu, kterou tito lidé představují. Pan Schwarzenberg však neříká, že stejně jako u nás ani v Rakousku, Německu, Franci nebo někde jinde, by ne každý domácí nezaměstnaný člověk takovou práci, potažmo tomu úměrně mizernou mzdu, vzal.
Jeho zmínka o cikánech, kteří k nám přišli ze Slovenska, je poněkud mimo mísu, neboť jsme prý připustili vytváření ghett, které zapříčinily, že sociální spirála šla vždy dolů. Jaká cikánská ghetta a kde má na mysli, nezmínil. Dává za vzor Rakušany, kteří prý cikány rozptýlili, čímž prý zabránili větším problémům. Jinak vždy nad věcí a zkušenostmi oplývající pan Schwarzeberg zapomíná, že jsou i jiní pamětníci, kteří mají s cikány jiné zkušenosti a že byli cikáni „rozptylováni“ i v ČSR mu jaksi omylem uniká. Opravdu omylem? No nic, pan Schwarzenberg ví, co říká, vždyť tam až do r. 1989 žil.
Redaktor PRÁVA však připomněl, že jedna věc jsou uprchlíci, druhá islám a jeho agresivní šiřitelé. Vzorného, příkladného zastánce lidských práv a svobod Schwarzenberga však více trápí prázdné kostely, než muslimové a plná mešita. Připomíná, či spíše nás poučuje, že pro nás tak nebezpečný islám je jedno z největších náboženství na světě a pokládá akademickou otázku, kolik z nich jsou normální lidé a kolik z nich jsou extremisté. Chtěl tím zřejmě říct, že nelze všechny házet do jednoho pytle, že je více muslimských islamistů, kterým prý dokonce jdou sami extremisté na nervy! Jistě, pravdu má v tom, že ne každý je muslim je extremista, na druhé straně však každý islámský extremista je muslim! Zde je na místě připomenout případ, kdy jedna americká muslimka před soudem tvrdila, že nebezpečí ze strany muslimů není zas tak velké, protože těch radikálů je jen maximálně 12 až 15 %, což, jak poznamenala americká soudkyně znamená, že z jednoho tisíce je „jen 120 až 150 muslimů“ radikálních, tedy potenciálních teroristů. Co takový počet teroristů dokáže, je nasnadě. Prohlášení muslimky mělo zřejmě uklidnit veřejnost, což se jí evidentně nepodařilo.
Obranný názor pana Schwarzenberga také pokulhává. Ne snad z neznalosti, ale vědomě, protože musí nějak zdůvodnit svůj proklamovaný zájem na přijímání imigrantů v rámci jím halasně do světa obhajovaných lidských práv, solidarity a sociálního cítění. Že o totéž neusiluje v případě potřeb občanů ČR, je mu lhostejné, ubohé a odsouzení hodné. Na případné obavy z islámských teroristických činů je však prý pan kníže dostatečně obrněn, neboť podle jeho slov se jako křesťan cítí silný v kramflecích. Nejspíš je odhodlán s nimi bojovat s křížem a Biblí svatou.
Je si však také vědom, co nás ohrožuje víc než islám. Je to prý naše vlastní neschopnost a zbabělost. Bojíme se jak islámu, Ruska, Číny, de facto všeho. Je paradoxní, že zrovna pan Schwarzeberg mluví o tom, že se bojíme Ruska nebo Číny, ale už vůbec se nebojí expanze a rozšiřování základen a vojenské přítomnosti vojsk NATO, případně USA v blízkosti hranic Ruské federace, včetně území ČR, čímž je ohrožována dosavadní stabilizace a bezpečnost Evropy a Ruska. Je rovněž
pozoruhodné, že pan Schwarzenberg (stejně jako řada dalších politiků) mluví v množném čísle, resp., že všechny ty negativní vlastnosti přenáší na nás všechny, občany, když říká, že je to „naše“ neschopnost a zbabělost. Co znamená naše? Pokrytecky tak přechází fakt, že o těchto skutečnostech (neschopnost a zbabělost) rozhodují výlučně politici, kteří na názory a připomínky občanů dají asi stejně, jako na loňský sníh, že by sice podle ústavy měli občané právo na spolurozhodování, ale ješitnost, arogance, pohrdání a namyšlenost politiků to občanům neumožňuje. Jde-li však o přiznání nedostatků a problémů, pak se jim hodí konstatovat, že „jsme“ to zavinili „všichni“, tedy že např. jsme všichni neschopní a zbabělí. Proč není pan Schwarzenberg konkrétní a nemluví o sobě a o těch, kteří jsou za tento stav osobně odpovědní? Jednoduše proto, že jsou to politici, kteří jsou nejn „neschopní“, ale i „zbabělí“ a nejsou ochotni hlásit se k nějaké odpovědnosti. Pro ně je snadnější říct, že to jsme „my“, my všichni, kteří jsme to všechno způsobili, jen aby nemuseli říct konkrétně, že „my“, tedy politici.
S ohledem na rozsah rozhovoru, je nutné přeskočit některé pasáže a zmínit ty podstatné. Redaktorem PRÁVA byla K. Schwarzenbergovi položena osobní, poněkud diskrétní otázka, jak se mu daří po odchodu z čela TOP 09 a jak mu slouží zdraví. V tomto případě byl pan kníže až obdivuhodně otevřený a upřímný, což ovšem nemá vliv na jeho další působení v politice. Přiznává, že člověk stárne a podle jeho slov pán bůh prý chtěl, aby se naučil pokoře, aby se nevytahoval nad Zemanem a proto jej postihl stejnými neduhy, jako jeho (Zemana). „Pajdáme, on kvůli cukrovce, já mám artrózu, také jsem ohluchl, takže se nemohu vytahovat a pán bůh mě poučil, abych byl pokornější“. Škoda, že jej pán bůh neoslovil a nepoučil mnohem, mnohem dříve, než napáchal nejen spoustu škod, ale také se jako vlastizrádce naprosto morálně znemožnil.
Řeklo by se, že pan Schwarzenberg si tak uvědoměle sype popel na hlavu, ale k tomu má ve skutečnosti opravdu hodně daleko, neboť z politiky jen tak nehodlá odejít. Prý je jako „čečetka“. Také proč by měl, v TOP 09 je stále uznávaný, mezi straníky stále své významné místo, notabene mezi členy pražské kavárny je oblíben, pro mnohé je dokonce ikonou a smyslem jejich života. Navzdory tomu, že „pajdá“, má artrózu, je nahluchlý, spí víc než bdí i tam, kde by neměl, včetně jeho dalších stařeckých neduhů (!) mu nic nebrání, aby za „dělnické“ ( tedy z daní občanů) cestoval po světě a zvláště na Ukrajinu, kde má své důležité, řekněme osobní zájmy, aby v rámci lidských práv a svobod podporoval Porošenkovu, kyjevskou pravicově nacionalistickou politiku, stejně jako podporu politiky USA, MMF, NATO a EU v implementaci americké demokracie na Ukrajině. To vše kromě mnohého jiného.
Tak například otázka sudetoněmeckého landsmanšaftu, o kterém s velkým uznání hovoří, že se po letech vymáhání velkoryse vzdal nároků na vrácení majetku v ČR. Zbaběle však zatajil, že v řadách landsmanšaftu s tímto rozhodnutím panuje značná nespokojenost, protože rozhodnutí učinilo vedení bez širší debaty a konsensu s členy landsmanšaftu. Ti se tak domáhají zrušení tohoto prohlášení a o navrácení majetku hodlají i nadále usilovat. Podle pana Schwarzenberga je prý na čase, abychom měli se svými bývalými krajany normální vztahy. I zde je na místě konstatovat, že je škoda, že stejně neuvažuje a nesoudí i ve vztahu k Rusku, ke kterému zaujímá až mimořádně vyhraněný, silně negativní, militantní postoj a názor. Jistě by to vyřešilo celou řadu problémů, které existují jak z jeho dřívějších postojů jako ministra zahraničních věcí, stejně jako z titulu jeho současné funkce předsedy zahraničního výboru Parlamentu ČR.
Z těchto několika postřehů z rozhovoru Karla Schwarzenberga deníku PRÁVO si lze učinit závěr, že jeho porevoluční účast v české politice byla od počátku cílená především na zpět získání majetku z titulu aristokratického původu, což se mu dařilo díky jeho silného příklonu a osobní podpory ze strany Václava Havla a jeho jistého vlivu v mezinárodních institucích (mj. řádný člen Řádu Maltézských rytířů , Illuminátů a jiných pozic a popularity, která je mu (omylem, resp. neprávem) přisuzována., Jeho dosavadní politická činnost a efekt z ní vyplývající naprosto postrádá jakoukoli odpovědnou, veskrze pronárodně a vlastenecky angažovanou politiku, když jeho zájmy a zaměření byly a nadále jsou především na naplňování a realizaci geopolitických zájmů USA, NATO a proamerické kliky EU. Že se jako „vlastenec“ (kterým ostatně nikdy nebyl, snad jen v případě prosazování lidských práv v podmínkách České republiky) zpronevěřil České republice svědčí jednak jeho militantní názory, nepřiměřená eskalace napětí na údajné, zcela neprokázané nebezpečí ze strany Ruska a volání po posílení vyzbrojování jak Ukrajiny, tak posílení bezpečnosti České republiky cestou rozmístění vojsk USA, resp. NATO na území ČR.
Je proto v zájmu občanů České republiky, aby lidé, působící v politice jako je pan Schwarzenberg politickou scénu opustili. Není to však na něm samotném, ten má ke své činnosti „osobní“ důvody, ale je na voličích, aby ve volbách nedávali hlasy nejen panu Schwarzenbergovi, ale celé řadě dalších, politicky vyčpělých, profláknutých či jinak zkompromitovaných politiků a tím jim nedali možnost je znovu zvolit.
(Více deník Právo, sobota 14. 5. 2016)