18. 5. 2016
Že se vám to zdá nelogické? No samozřejmě, že je to hloupost na entou, ale realita nasvědčuje tomu, že i takové věci se v našem demokratickém, státoprávním Česku dějí. Ale konkrétně, oč jde. V ČR existují desítky, ne-li stovky organizací tzv. „neziskovek“. V podstatě jsou to organizace, které „údajně“ vytváří dobročinnou, společnosti, případně jistým skupinám nebo do společnosti těžce se přizpůsobujícím se občanům a jiným „nešťastníků“ humanitární a jinou činnost, kde jejich zaměstnanci dřou do úmoru, až se z nich kouří.
Pravdou bude jen asi to, že se z nich kouří, ne však proto, že tak usilovně pracují, ale že svou činnost naplňují mj. i časem na kouření, dávajíc si tzv. „dlouhý dým“ , neboť z podmínek, které mají, resp. které dostávají od státu a jiných dobrosrdečných spolků a institucí se jim to přímo nabízí. Ponechme však stranou konkrétní náplň činnosti, případně z toho plynoucí výsledky (ty jsou hóóódně problematické), zabývejme se výše zmíněnou podstatou charakteru těchto organizací, která by měla být „nezisková“.
Není známo, kdo tento pojem či charakter činnosti vymyslel a ve velkém rozšířil, ale pokud měl dobré úmysly, lze se domnívat, že měl na mysli činnost podobnou „Armádě spásy“. To by mohla být sama o sobě činnost velmi chvályhodná, protože je zpravidla dostatečně transparentní, když si činnost lze promítnout do výsledků, které jsou patrny na spokojenosti a stavu těch, kterým je péče věnována. Jenže to je jen zmíněná „Armáda spásy“, nikoliv řada dalších, Armádu spásy napodobujících organizací. Rozdíl mezi nimi je ten, že zatím co Armáda spásy má zcela nezpochybnitelné, tedy evidentní výsledky, celá řada ostatních vykazují svou činnost jen formálně, tedy cestou nějakých byrokratických výkazů, kterými dostatečně přikryjí jak svou činnost, tak především čerpání milodarů, tj. finančních prostředků, kterými jsou bohatě (bohatými) obdarováváni. Ovšem kromě bohatých dárců, říkejme jim sponzoři, jsou také bohatě obdarováváni zas ne až tak bohatým státem (ve smyslu možnosti dávat peníze bez toho, že někdo upeče koláče). Přesto se tak děje ve velkém. Pokud jde o ty peníze od sponzorů, může nám to být jedno, horší je to s penězi, které dostávají od státu. Dovolím si zde uvést jeden (z nepotvrzených) případů, který lze považovat za věrohodný a pokud ne, pak je zde řada dalších, o kterých nebude žádných pochybností.
Existuje jistá skupina, nesoucí název „Sdružení pro integraci a migraci“. Protože je řeč o neziskových organizacích i toto sdružení nese přídomek"neziskovka". Jak už bylo výše zmíněno, takových je v ČR desítky, ne-li sta. Tato „neziskovka“ je však zajímavá tím, že v jejím čele je profláknutý Jan Ruml, kamarád Václava Havla, bývalý disident a signatář Charty 77, v 90 letech ministr vnitra, absolvent Právnické fakulty v Plzni, člen ODS, Unie Svobody a od března 2010 člen Strany zelených.
Když se podíváme na závěrečnou zprávu tohoto sdružení vedeného Janem Rumlem, tak zjistíme, že za rok 2014 má příjmy z veřejných zdrojů něco přes osm milionů korun. Za veřejné zdroje jsou považovány evropské fondy, hlavní město Praha, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo vnitra, Visegrádský fond, Norské fondy atd. Vesměs, kromě Sorosovy nadace, jsou to veřejné zdroje a z nich dostává sdružení kolem osmi milionů korun. Když se podíváme na kolonku výdajů, tak zjistíme, že z těch osmi milionů jichcelých šest a čtvrt jde na osobní náklady, na mzdy plus sociální a zdravotní pojištění. Tedy více než šest milionů z osmi oni utratí za své bytí (existenci) v tomto sdružení, což je úžasné! Tomu se říká byznys, alias nezisková organizace. A jsme u těch koláčů, neboť tato organizace přesto, že sama nevytváří žádný zisk, naprostá většina příjmů z výše deklarovaných veřejných prostředků jde na platy těch, co tam, padajíc na hubu, "pracují".
Další významnou položkou jsou tzv. ostatní služby, kde není definováno, co je tím myšleno. Můžeme si třeba představit či jen domyslet, že to jsou honoráře za brožury a podobné záležitosti, čili zase ty peníze mohou být nějakou formou přesunuty do správných kapes. To ale nelze objektivně (po)tvrdit, protože to závěrečná zpráva neobsahuje. To ovšem nikterak nebrání kontrolním orgánům v tom, aby závěrečnou zprávu Sdružení pro integraci a migraci“ uznalo. Stačí, že tato „neziskovka“ má jednak velmi impozantní název, vyjadřující humánní, lidské a sociální cítění a postoje a že v jeho čele stojí ta správná persona, o jejíž „kvalitách“ nemůže být pochyb.
To je jeden z markantních případů, kdy se ve společnosti angažují „dobráci od kosti“, kteří by pro dobro druhých (strádajících) udělali to poslední. A oni skutečně pro ně dělají až to úplně poslední a to v případě, pokud jim z těch milodarů něco zbude. Na tyto „neziskovky“ stát ve svém rozpočtu pamatuje několika stovkami milionů korun, ale vůbec se nezajímá o výsledky a efektu, které by za tyto peníze (a další miliony) měli vykázat. Je známé, že výsledky jsou přímo tristní, nicméně těmto organizacím jdou peníze (ze všech stran) i nadále. Nikoho ze státních orgánů nezajímá, že jde o podvody, zneužívání důvěry, o neoprávněné zisky a obohacování se. Sponzorům je to šuma fuk, oni si to dají do odpočtů, je z toho hlava nebolí. A stát? Co je pro něj pár milionů? Že se nedostává peněz na zdravotnictví, které hrozí kolapsem, že se nedostávají peníze na léčení vážně nemocných občanů, zvláště dětí, že se nedostává …, ale to je zbytečné vyjmenovávat, protože kam oko dohlédne, tam jsou potřeba peníze.
„Neziskovky“, to je dokonalý podvodný byznys, kterému není rovno.Cestu k tomuto druhu podnikání otevřel Václav Klaus svou liberalizací pracovního trhu, kde z vlastních zkušeností dává i jiným lidem šanci se napakovat bez práce a jakékoli námahy. Stačí dát své činnosti správný název, správně formulovanou činnost, postavit do čela nějaké havloida nebo pravdoláskaře a je vymalováno. Nejen že za „málo muziky mají hodně peněz“,ale oni mají „hromadu koláčů naprosto, ale opravdu naprosto bez jakékoli práce!“ A to už je nejen k zamyšlení, ale také k nejen morálnímu odsouzení. A že takových "neziskovek" máme, že? Co vy na to, občané?
Jiří B a ť a , 18. května 2016