25. 5. 2016, Petr Ďoubalík - Návrat Naděždy Savčenkové do Ukrajiny, první rozhovor s novináři, brífink s P. Porošenkem, "radost" ze státního vyznamenání a celkový pocit z toho všeho. Videa.
Obraz ženské hrdinky, vzoru vlastenectví, statečnosti, virtuální idol vypěstovaný médii a politiky téměř celého světa, se vrátil do vlasti a převrátil do reality. Kdo viděl chování Savčenkové u soudu a je majitelem alespoň zbytku zdravého rozumu, ten správně tuší, že si Ukrajinci s Naděždou ještě užijí - idol neidol.
Kdyby to bylo vtipné, napsal bych, že brzy nastane doba, kdy by ji ještě rádi vrátili tam, odkud teď přiletěla. Stačilo pozorovat její chování hned po příletu a vyslechnout její řeč (netřeba umět ukrajinsky). Trapnost situace zachránili patrioti nezbytným provoláváním banderovského "Sláva Ukrajině!" (čímž po 2 letech připomínají daleko víc cvičené opičky než vlastence).
Na brífinku machroval prezident Porošenko ještě víc než vždycky. Prohlásil, že s Naděždou (česky Nadějí) se na Ukrajinu vrátila naděžda, tedy naděje, že se pod správu Kyjeva vrátí Donbas i Krym a přiblížila se peremoha - tedy vítězství. Celý svět je prý na straně Ukrajiny... Že ho celý svět upozorňuje, aby si vzpomněl, že podepsal Minské dohody, které neplní, o tom se nezmínil. "Zlatým hřebem večera" je reakce Savčenkové (řeč těla), když Porošenko oznamuje, že jí předá státní vyznamenání (úplný závěr videa). Celkový pocit z té kašpariády mám hrozný. Jsem rád, že Naděždu vyměnili, bylo to nejlepší ze špatných řešení. Je dobře, že o její propuštění požádali i příbuzní zabitých novinářů - to je veliké gesto, i když vynucené okolnostmi. Mohlo to být využito jako gesto k usmíření z obou stran. Jako šance na klid. Ukrajinská strana už si vybrala - vyhovuje jí konfrontace.
podrobnější překlad z ukrajinštiny pro Novou republiku neudělal: Ďouba (omlouvám se, připadalo mi to jako ztráta času)