25. 8. 2015 První zprávyVedení sociální demokracie nechce, aby lídra kandidátních listin vybírali členové strany. Vyplývá to z návrhu volebního řádu, který prosazuje předseda ČSSD Bohuslav Sobotka.
Návrh řádu tak nezohledňuje výsledek vnitrostranického referenda z roku 2014, ve kterém si členové odhlasovali, že chtějí rozhodovat o konečné podobě kandidátek. V návrhu však stojí, že lídra schválí na návrh krajského vedení předsednictvo a Ústřední výkonný výbor ČSSD, a ani hlasování členů s tím nic nenadělá. Komentuje Petr Žantovský.
Tento nápad je také rozbuškou mezi samotnými lídry strany. Ministr Dienstbier prohlásil, že: „Volební řád, který navrhuje vedení ČSSD, odporuje schváleným stanovám i výsledku referenda. Když nebude možné hlasovat o lídrovi, tak se přece nebude hlasovat o konečné podobě kandidátky.“
Sociální demokracie si ve vnitrostranickém referendu odhlasovala, že členská základna o podobě kandidátky rozhodovat bude, a změnu posvětil i březnový sjezd. V referendu téměř 89 procent zúčastněných členů ČSSD odpovědělo „ano“ na otázku, zda „souhlasí s tím, aby podle stanov o konečné podobě kandidátní listiny pro volby do zastupitelstev obcí, měst, krajů, Senátu a Sněmovny rozhodovali v přímém hlasování všichni členové strany v příslušném volebním obvodu“.
Bohuslav Sobotka na to reagoval tím, že prý „u lídrů kandidátky hledáme vhodnou rovnováhu mezi stanoviskem krajských výborů, hlasem členské základny a názorem vedení ČSSD.“ Doplnila ho místopředsedkyně ČSSD a ministryně práce Michaela Marksová, která řekla: „Věřím, že výsledná podoba nebude v rozporu s poptávkou straníků po větší demokratizaci strany.“
To je vskutku zajímavá zpráva o dění v dnes nejsilnější, nadto vůdčí vládní straně. Ti, kdo ještě neztratili paměť, si jistě vzpomenou, že to není tak dávno, za předsedování a posléze premiérování Mirka Topolánka, kdy se ODS vydala velmi podobnou cestou. Tehdy přijala vnitrostranické pravidlo, že kdo není ve straně aspoň dva roky, nesmí nikam kandidovat. A to ani, kdyby to byl nositel Nobelovy ceny za ekonomii, dodejme nepravděpodobný, nicméně teoreticky možný příklad. Smyslem toho opatření tehdy nebylo, jak se nás snažili přesvědčit lídři ODS, anulovat význam krajských partajních mafií, kupčení s hlasy a mrtvými dušemi, nýbrž zabetonovat tehdejší funkcionáře u lizu a nepřipustit, aby je náhodou začal někdo zevnitř strany přerůstat neřku-li ohrožovat. Tehdy se ukázalo, že tato cesta nejen není demokratická, ale dříve či později vede ke zmrtvění strany a ztrátě její důvěryhodnosti u voličů, ODS to už postihlo, není zřejmé, zda se poučila ze svého pádu z 36 na 8 %. Na to si počkejme, šanci má, pobyt v opozici bývá očistný.
Z příkladu protilehlé strany se však zjevně nepoučila sociální demokracie, která teď spěje mílovými kroky k tomu, aby historii, byť v oranžovém provedení, zopakovala. Tentokrát z toho však nebude – jako tehdy – profitovat nejsilnější strana z opozice, nýbrž největší rival ČSSD v koalici, Babišovo hnutí Ano. Cožpak to v Lidovém domě nikdo nechápe?
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arc
Sopuvisející: Stát, který nemá důvěru lidí, začne vytvářet úřady na výrobu pravdy