1. 6. 2016 Parlamentní listy , část článkuAdam Komers odvedl za pětadvacet let v ČT kus práce, byl redaktorem, šéfoval regionální sekci a do povědomí veřejnosti vstoupil i jako jeden z televizních odborářů, kteří se na počátku tisíciletí postavili v krizi České televize Janě Bobošíkové. Nedávno se ale rozhodl veřejnoprávní televizi opustit, protože to, co se tam děje teď, není nic pěkného. Lidé se bojí mluvit. Po redaktorech se totiž nevyžaduje odbornost, ale bezbřehá loajalita.
,,V ČT je to teď samý manažer a platí tam prostě nějaká zvláštní pravidla. Třeba že když někdo někoho nemá rád, tak ten člověk na obrazovku nesmí. S tím jsem se potkal několikrát. Jak je to možné? Takhle přece nemůže veřejnoprávní televize fungovat. Ta patří koncesionářům, ne těm manažerům. Oni nemají právo rozhodovat na základě osobních animozit, zda ten či onen někam smí či nesmí jenom proto, že ho vedení nemá rádo. Narážel jsem na to pořád, a když o tom dnes mluvím, běhá mi pořád husí kůže po těle,“ ošil se dnes již bývalý pracovník veřejnoprávní televize.
,, ČT24 je plná mladých lidí bez zkušeností. Ti, kteří zkušenosti mají či je postupně získali, odcházejí a ta televize je bez jakékoliv snahy udržet pouští. Hlavní věcí je totiž loajalita k vedení. To je základní a prioritní věc, která se vyžaduje, a jakmile má někdo na věci jiný názor a nedejbože ho řekne nahlas, je z něj hned největší nepřítel lidu. No a tahle schopnost kriticky hodnotit vedení přichází se zkušenostmi a věkem, takže pak tihle lidé nakonec na vedení narážejí a odcházejí,“ posteskl si Komers.