4. 6. 2016 Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com
Když vybírám věci do pravidelného přehledu z angloamerických zdrojů, narazím také na články, které si , dle mého soudu, zaslouží zvláštní pozornosti. Mezi takové rozhodně patří ten, který vám dnes nabízím. Je z dílny Stratforu.
https://www.stratfor.com/weekly/avoiding-war-space/
Omar Lamrani, Stratfor, Geopolitical Weekly
17.5.2016
Vesmír je čím dál tím víc přehuštěný, čím dál víc plný sporů a stále víc se o něj soutěží [1]. Od okamžiku, kdy Sovětský Svaz vypustil v roce 1957 do vesmíru svoji první družici Sputnik I, žádná země nikdy nezničila na oběžné dráze družici jiné země. Ale neustále se zvyšuje pravděpodobnost toho, že vojenská střetnutí se brzy budou moci odehrávat i ve vesmíru.
Ačkoli militarizace vesmíru začala již dávno, řada technologických vylepšení a testů během posledního desetiletí ukázala, že závody ve vyzbrojování [2] se zrychlují. Poháněni současnou převahou ale i strategickou závislostí Washingtonu na vesmíru pracují rivalové USA na vývoji a rozmisťování protidružicových zbraní (známých pod zkratkou ASAT). Technologie, na kterých se začalo pracovat již během studené války, se v posledním desetiletí staly soutěžní arénou nejmocnějších armád světa [3]. Spojeným státům, které jsou vedoucí světovou vojenskou mocností, poskytují kosmické technologie obrovské výhody. Současně však jejich závislost na těchto technologiích představuje značné riziko. Spojené státy se obávají, že by současná nestejná závislost na vesmíru mohla protivníkům poskytnout příležitost k útoku na jejich infrastrukturu na oběžných drahách. Washington proto naléhá na vylepšování jejich schopností a připravuje se na možnost, že budoucí konflikt by se mohl rozšířit i do vesmíru. Zatím, jak závody v militarizaci vesmíru pokračují, se Spojené státy stále zaměřují zejména na odstrašování. Válka ve vesmíru by mohla být stejně ničivá pro všechny její účastníky a cílem by pravděpodobně mělo zůstat této válce předejít než ji vítězně vybojovat.
Nestejná závislost na kosmu
Závislost Washingtonu na kosmické infrastruktuře odpovídá technologické převaze Spojených států ve vesmíru. Avšak tyranie času a vzdáleností překáží schopnosti USA rychle nasadit svá vojska do akce kdekoli na světě. Převaha ve vesmíru účinně pomáhá naší zemi překonávat tato omezení a umožňuje dokonalejší odhad poměru sil. Výsledkem však je, že naše armáda je silně závislá na svých družicových zařízeních při navigaci, při sběru zpravodajských dat, v přesném zaměřování cílů, v komunikaci, v otázce časného varování před raketovým útokem a v dalších klíčových aktivitách. Velké výhody, které vesmírná zařízení poskytují Spojeným státům, samozřejmě neunikly pozornosti potenciálních protivníků. Ačkoli například Čína a Rusko také závisí na vesmíru, jsou méně závislé na svých kosmických zařízeních než my. Především ani jedna z těchto zemí neprovozuje takové množství družic na oběžných drahách. Navíc, protože jsou více zaměřeny na své konkrétní zeměpisné oblasti, mohou pro dosahování svých cílů používat konvenčnějších prostředků. Například Čína by se v konfliktu v Tajwanském průlivu mohla, díky své zeměpisné blízkosti, spolehnout jen na pozemní radary a senzory. Na druhé straně by USA nutně musely při podpoře svého vojenského angažmá v téže oblasti využívat svých družic.
Přes to, že Spojené státy disponují lepší schopností zasáhnout kosmické objekty nepřítele – skupiny družic stejného druhu – jejich protivníci se mohou rozhodnout, že by jim mohlo stát za případnou ztrátu přístupu do vesmíru, kdyby dokázali vážně omezit přístup do vesmíru i pro USA. Přestože jsou Američané nejschopnější zemí co do kosmických zbraní, přece jen existují určité limity jejich schopností. Družice se na oběžných drahách pohybují předvídatelně, mají omezenou schopnost manévrování a je obtížné je chránit před napadením.
Není pochyb o tom, že přímý kinetický útok na družice USA, který by je vážně poškodil, by vyvolal ničivou odvetu. Spíše než ničení hardwaru by při případném útoku mohlo být použito technik, které by omezily schopnosti družice. Mohly by být považovány za méně agresivní a jejich použití by mohlo stát za případné riziko. Tyto techniky zahrnují rušení signálů, pronikání do operačního software a dočasné nebo trvalé oslepení senzorů. Při zvažování takových nekinetických útoků, které by způsobily celkem malé fyzické poškození, které by dokonce mohlo být i opraveno, by potenciální nepřítel mohl počítat i s tím, že Spojené Státy by mohly váhat s rozšíření konfliktu v kosmu právě pro svou silnou závislost na svých družicových technologiích.
Zesílené odstrašování
Pokud si Spojené státy chtějí zachovat svou převahu, tváří v tvář zvýšenému ohrožení své síly v kosmu, Washington bude muset investovat do strategií odstrašování od útoku na svá kosmická zařízení. Prvním krokem je zajistit spolehlivé určení zdroje útoku. USA nemohou obvinit své nepřátele z útoku, pokud nebudou vědět přesně, kdo útok provedl. Prázdnota kosmu a obtížné získávání důkazů ze zasažených objektů by mohly vést k tomu, že by se zodpovědnost za takový útok těžko prokazovala. Proto Spojené Státy silně investují do vývoje sledovacího systému druhé generace, známého jako Kosmický plot (Space Fence), určeného ke sledování družic a „kosmického smetí“. Po jeho předpokládaném spuštění v roce 2018 bude Space Fence používat pozemní radary s desetkrát větší citlivostí proti předchůdci, kterým byl Air Force Space Surveillance System. Spojené státy navíc vyvíjejí utajovanou družicovou obrannou technologii zvanou Self-Awareness Space Situational Awareness System, která bude údajně schopna přesně určit zdroj laserového útoku na jakoukoli družici. Zdvojování a stínění družicových systémů může rovněž odradit od omezených útoků proti kosmickým zařízením. Přirozené zdvojování celých „rojů“ velkých družic by mohlo způsobit, že útok na ně by byl příliš riskantní. Takový útok by nedokázal vážně oslabit nadvládu USA v kosmu a navíc by měl za následek tvrdou odvetu. Současně s tím vším se stále šířeji využívá typů antén, odolných proti rušení, filtrů, stabilizátorů a prvků založených na optických vláknech, tedy takových technologií, které zvyšují odolnost družic proti rušení a oslepování.
V neposlední řadě mohou Spojené Státy, spolu se svými globálními partnery a spojenci, prosazovat přesvědčení, že plnohodnotná kosmická bitva, která by ničila družice, by byla zlem pro celé lidstvo. Zdůrazňování tohoto přesvědčení a jeho otevřeným spojováním s možností mohutné odvety ze strany USA by ještě více posílilo odstrašení od útoků v kosmu.
Předcházení válce v kosmu
Zatímco Američané pracují na odrazování od nepřátelství v kosmu, zároveň se v nemenší míře snaží udržet si v kosmu svou převahu. Washington podniká další kroky v plánování pro případ války v kosmu. Ministerstvo obrany nominovalo tajemníka letectva jako hlavního poradce této iniciativy, který má za úkol v celém vojsku koordinovat všechny činnosti, které se nějak týkají kosmu. Koncem loňského roku Spojené státy založily Spojené středisko kombinovaných kosmických operací na Schrieverově letecké základně v Coloradu. Středisko zajišťuje sdílení informací všech kosmických zařízení v oblasti národní bezpečnosti a provedlo také už několik běhů válečných her se scénáři, simulujícími konflikty na oběžných drahách.
Navíc Pentagon o 5 miliard dolarů zvýšil rozpočet na své kosmické programy v roce 2016, čímž tento rozpočet dosáhl celkové výše 27 miliard dolarů. Předpokládá se jeho využití na technologie a taktiky, které mohou pomoci přestát případný kosmický útok a zmírnit jeho následky. Jeden z projektů, prosazovaný úřadem ORSO (Operationally Responsive Space Office), představuje vývoj malých družic a jim odpovídajícího vypouštěcího systému, který by bylo možno vyrábět a nasazovat rychle a levně. Dosavadní flotila družic USA je totiž složena z velkých, složitých a nákladných družic, z nichž některé stály miliardy dolarů a jejich vývoj trval dlouhé roky. Jako součást této snahy se úřad zaměřuje na vyvinutí standardizovaného ale modulárního družicového „podvozku“, na který bude možno navěsit nejrůznější vybavení. Výsledkem vývoje by měla být zvýšená pružnost, nižší náklady a možnost rychlejších změn ve výrobě. Vývoj levnějšího a efektivnějšího způsobu vypouštění náhrad za zničené nebo zneschopněné družicové systémy bude dalším krokem. ORSO financuje vývoj nosné rakety SPARK (Spaceborne Payload Assist Rocket-Kauai) pro vypouštění malých družic na nízké a heliosynchronní oběžné dráhy. Do této iniciativy se armáda USA snaží zapojit i soukromý sektor [4]. Společnosti jako je Virgin Galactic nebo Rocket Lab již vyjádřily vážný zájem zapojit se do tohoto vývoje. Revoluce malých družic slibuje možnost rychlé nahrazování nefunkčních družic v případě útoku a pro armádu USA teoreticky i zajištění možnosti využít takových kosmických „rojů“ k podpoře bojových operací během konfliktu. Malé satelity však nejsou žádné kouzelné kulky. Jejich klíčové funkce budou stále závislé na objemnějších a složitějších systémech, jakými budou velké ale kriticky důležité družice pro řízení misí, které musí být odolné i proti jadernému útoku. Mnohé takové systémy obsahují značně rozměrné antény a tomu odpovídající zdroje energie.
Protože je nutno předpokládat, že během vesmírné války nemusí být zaručena možnost přístupu do kosmu, Spojené státy rovněž využívají alternativních způsobů provádění některých klíčových funkcí, které nyní zajišťují družice.
Nejdokonalejší z možností, které se nabízejí, jsou vysoko létající bezpilotní prostředky s družicovým vybavením na palubě. Vzhledem ke své větší zranitelnosti, menší operační výšce, menší vytrvalosti letu a menšímu globálnímu dosahu mohou být tyto prostředky přinejlepším jen částečnou a nedokonalou náhradou družic
Celkově se Spojené státy stále vážněji zabývají možnou hrozbou válčení ve vesmíru. Investice do nových technologií stále rostou a na svá místa je rozmisťována organizační architektura, určená k jejich nasazení v takových případech. V tomto závodě mezi štítem a mečem však není žádná záruka, že útočné schopnosti ASAT nedostanou nakonec přednost, protože během katastrofické nebeské války mohou soupeři potenciálně zabránit v kritickém přístupu do vesmíru.
Vysoká cena války v kosmu
Zvýšená soutěživost v kosmu oživila i strach z případné války v tomto prostoru, která by měla ničivé následky. Lidstvo je závislé na kosmických systémech v komunikacích, při výzkumu, v navigaci a v dalších funkcích, které jsou běžnou součástí moderního života. V kosmu jsou navíc skryty budoucí převratné možnosti, včetně zdokonaleného využití sluneční energie, likvidace jaderného odpadu a mimozemského dobývání surovin.
Válka v kosmu by zničila mnoho klíčových družic a jejich trosky by ohrozily bezpečnost oběžných drah. Rovněž škody na světové ekonomice by byly nedozírné. Ve své závažnosti by následky takové kosmické války byly srovnatelné s jadernou válkou. Zneschopnění družic včasné výstrahy by navíc mohlo být pochopeno jako signál k jadernému útoku a vedlo by k dalšímu rozšíření válečného požáru.
Při tom, jak Spojené státy a další země přijímají opatření k lepší přípravě na možnou válku v kosmu, hlavní důraz pravděpodobně zůstane na odstrašování. Je důležité pochopit tento přístup a platí to nejen pro případné nepřátele ale i pro samotné USA. Je například představitelné, že technologický pokrok v nejbližších letech by mohl poskytnout Spojeným státům možnost vojensky se vzpamatovat z takového kosmického střetnutí rychleji, než Čína nebo Rusko. V takovém scénáři by však cena, jakou by musel zaplatit svět jako celek, byla příliš vysoká – a to by mělo Washington odrazovat od podniknutí jakéhokoli vlastního útoku v kosmu.
Odkazy:
[1] Vesmír: Stále přelidněnější hranice, Stratfor, 25.3.2016
https://www.stratfor.com/analysis/space-increasingly-crowded-frontier
[2] Skutečné nebezpečí vesmírných zbraní, Stratfor, 22.2.2016
https://www.stratfor.com/analysis/real-danger-space-weapons
[3] Boj o militarizaci vesmíru začal, Stratfor, 11.11.2015
https://www.stratfor.com/analysis/battle-militarize-space-has-begun
[4] Budoucnost vesmírné strategie USA, Stratfor, 14.4.2015
https://www.stratfor.com/analysis/future-us-space-strategy
[5] Čínská vesmírný program se snaží udržet krok, Stratfor, 26.6.2013
https://www.stratfor.com/analysis/chinas-space-program-tries-catch
O autorovi:
Omar Lamrani se zaměřuje na problematiku leteckých sil, námořních strategií, technologií, logistiky a vojenských doktrin v řadě oblastí světa, včetně Středního Východu a Asie. Vystudoval mezinárodní vztahy na Clarkově Univerzitě a získal svůj stupeň master na Diplomatické akademii ve Vídni, kde se jeho práce soustředila na vojenskou doktrinu Číny a na rovnováhu sil v západním Pacifiku.