F. William Engdahl8.6. 2016 Eurasie 24
Na konci občanské války v USA popularizoval novinář Horace Greeley větu: „Jdi na Západ, mladý muži, a obdělávej zem.“ Dnes, o 150 let později, kdy dříve obří ekonomika USA klesá k bezvýznamnosti, outsourcingu, poklesu příjmů, s výhledem na opravdovou nezaměstnanost (a v EU je situace podobná), by ten slogan měl správně znít: „Jdi na Východ, mladý muži, a vyrůstej s rychle rostoucími ekonomikami Eurasie“ – zvláště v Rusku a Číně. Zatímco letectvo a válečné loďstvo NATO chrastí šavličkami v těsném sousedství teritorií Ruska i Číny, oba tito giganti Eurasie se ve vzájemných vztazích k sobě přibližují jako nikdy v historii. A energetické spojenectví je motorem tohoto procesu.
Synergie energie
V květnu 2014 se Čína s Ruskem dohodla na obchodním partnerství v oblasti energetických zdrojů, které by Čínu učinily významně méně zranitelnou – a tedy i méně vydíratelnou s ohledem na dodávky ze zemí ovládaných NATO a blízkovýchodními producenty. A stejně tak Rusko vůči ukrajinskému nebo eurounijnímu vyděračství.
V květnu 2014 prezidenti Vladimir Putin a Si Ťin-pching stvrdili podpisy takzvaný ruský Východní potok, kontrakt v hodnotě 400 miliard USD pro následujících 30 let, jenž umožní dodávky 38 miliard krychlových metrů zemního plynu z Ruska do Číny již od roku 2018.
V listopadu 2014 pak následovala dohoda Západní potok – o plynovodu, který propojí Západosibiřská naleziště zemního plynu s čínskou severozápadní autonomní provincií Xinjiang přes pohoří Altaj.
Vyjádřili též ochotu plánovat třetí a čtvrtou trasu, které by připojili později, s celkovou výslednou kapacitou 100 miliard krychlových metrů ročně. Západní potok má přitom být dokončen do šesti let.
Jakmile budou Východní i Západní potoky v provozu, stane se Rusko dodavatelem 59 % roční spotřeby zemního plynu v Číně, což nahradí dosud největší exportní teritorium Ruska: Evropskou Unii. Dnes Čína spotřebovává 165 miliard krychlových metrů zemního plynu ročně.
Na tomtéž setkání ředitelé ropných korporací obou zemí (Rosněfť a CNPC) podepsali dohodu o nákupu 10 % akcií Vankorněftu (dceřiné společnosti Rosněfť), který těží v rozsáhlých Vankorských ropných polích. Čína obdrží podle této smlouvy objem v hodnotě 7 miliard USD.
A konečně 19. dubna 2016 první náměstek ruského ministerstva energetiky Alexej Teksler sdělil RIA Novosti, že státní čínské ropné společnosti zvažují nákup 19,5% akcií společnosti Rosněfť v soukromé transakci ještě do konce roku 2016. Pravděpodobným kandidátem bude CNPC.
Jamal obdrží čínské peníze
3. května 2016 oznámil generální ředitel projektu exportního terminálu zkapalněného zemního plynu v západosibiřském Jamalu záležitost, která určitě nepotěší sankční válečníky z Washingtonu: ruské konsorcium producentů zemního plynu podepsalo smlouvu o půjčce 9,3 milirad € s čínskou Exim Bankou a čínskou rozvojovou bankou, která zajistí v příštích 15 letech 75 % investic, jež jsou potřeba pro uvedení LNG Jamalu do provozu.
Sankce uvalené Washigtonem na Ruský energetický průmysl zablokovaly možnost získání úvěrů na západních trzích a ohrozily tak celý projekt Jamal. A jak se dočteme na stránkách společnosti: „Jamal není pouze jediným z nejsložitějších projektů zkapalňování zemního plynu, je též jedním z nejvíce konkurenceschopných projektů .... neboť profituje z bohatých zásob zemního plynu nalézajících se na poloostrově Jamal. A složitý je proto, že se nalézá za severním polárním kruhem.“ Jeho partneři jsou ruský Novatek, Čínský CNPC, Francouzský Total (20 %) a významně Fond Hedvábné stezky.
OAO Novatek je největším nezávislým producentem zemního plynu v Rusku, soustřeďující se na západosibiřský Jamalo-něnecký autonomní okruh (YNAO), což je nejvýznamnější region pokrývající 80 % produkce zemního plynu v Rusku a téměř 16 % celosvětové produkce. Nyní Čína přebírá nejtěžší břemeno financování mamutího projektu Jamal.
A též významným faktorem – s ohledem na dedolarizaci Ruska, Číny, Íránu a dalších zemí Eurasie – je skutečnost, že čínské půjčky jsou denominovány v eurech, a nikoli v dolarech.
Je jasné, že na tom mají lví podíl rozzuření neokonzervativci okolo Viktorie Nulandové ve Washingtonu a ministr obrany Ash Carter, jimž se podařilo dotlačit Rusko k nebývalému spojenectví s Čínou.
Ruku v ruce se jim podařil tento obdivuhodný kousek, když uvalili obchodní a finanční sankce na Rusko a současně začali ohrožovat čínské námořní trasy, podpořili terorismus v Sin-ťiangu a vystupňovali doktrínu „Asia Pivot“ (Zahraniční politika Obamova kabinetu zahrnující Austrálii, Brunej, Kambodžu, Východní Timor, Fidži ..., pozn. překl.) a protlačili dohodu TPP (Transpacifické obchodní partnerství, pozn. překl.) záměrně s vyloučením Číny.
Výsledkem je, že jak Rusko, tak Čína mají zájem rozvíjet dlouhodobé ekonomické svazky napříč Eurasií, které nevyhnutelně budou ohniskem příštího světového ekonomického růstu, jakmile čínská Nová Hedvábná Stezka – projekt Jeden pás, Jedna cesta spojí Rusko, Čínu, Írán a rozsáhlé oblasti Eurasie novou sítí vysokorychlostní železnice a přístavů, produktovodů a elektrického vedení.
Rusko se jasně rozhodlo: „Jít na Východ, mladý muži.“
Bylo by záhodno, aby se národy ve zbytku Evropy rozhodly ke stejné cestě na Východ, kde jsou rozsáhlé nové trhy pro jejich stagnující ekonomiky, namísto toho, aby otvíraly nové základny raketové obrany s vyspělým jaderným arzenálem obsluhované vojsky USA skoro na hranicích Ruska.
F. William Engdahl (autor je konzultantem a lektorem strategických rizik, graduovaným politologem univerzity v Princetonu a největším popularizátorem ropné geopolitiky výhradně pro New Eastern Outlook)
Zdroj: journal-neo.org